Tis ozdobí každou zahradu

Tis červený (Taxus communis) je velmi krásná rostlina zdobící zahrady. Jeho plody jsou však velmi jedovaté! Zajímavé na rostlině je, že je opadavá až od věku 4 – 10 let. Do té doby zelené jehlice na zimu neopadávají. V dobrých podmínkách se dožívá úctyhodného věku až 300 let.

Tis přirozeně roste v naší zemi jen vzácně (podle statistiky na Křivoklátsku a v okolí Berounky), jako podrost v lesích pahorkatin až v podhorských oblastech. Většinou ho už uvidíme pouze jako kultivované rostliny v zahradách a městských parcích. Jinak je rozšířen v celé Evropě, v Alpách až do výše 1400 m nad mořem, stejně tak i v teplejších částech Evropy.

Ve volné přírodě je u nás tis chráněnou dřevinou. Dříve byl z přírody téměř vymýcen záměrně kvůli otravám dobytka, ke kterým docházelo při pastvě.

Máme různé varianty, sloupovité, keřovité nebo převislé vzrůsty, liší se také barvou jehlic či barvou míšek (plodů).

Nemá rád změny stanoviště

Tis nemá rád změny světelné intenzity, problémy s růstem se u něj mohou vyskytnout, pokud pokácíte strom, pod kterým je keř nebo naopak, když budete například v létě střídat zastínění, stříšky, slunečníky apod… s chvílemi prudkého slunce.

Světelné podmínky: Spíše stín

Celkově má ale tis raději stinná místa, bez přímého slunečního svitu. Není náročný ani na kvalitu ovzduší, dobře snáší městský smog.

Nároky na vlhkost: Vlhkomilný

Má ale nároky na vlhkost i kvalitu půdy. Tis potřebuje vlhčí, kyprou půdu, zásaditou a humózní. Roste dobře i na kamenitých půdách, pokud jsou dostatečně vlhké.

Má dvojí květy: Samčí a samičí

Tis má samčí a samičí rostliny. Poznáme je podle vzhledu květů. Samčí jsou kulovité, krátce stopkaté, vyrůstají v úžlabí jehlic a produkují pyl. Samičí kvítka tvoří malé hrozny připomínající trsy vajíček nebo pupenů a na nich se později tvoří semena.

ZAJÍMAVOST: Stává se to jen zřídka, ale občas se stane, že na jednom stromu najdeme květy obou pohlaví.

Množení: Semeny i řízky

Semena tisu klíčí až po dvou letech po zasazení. Semenáčky jsou ale mimořádně odolné a snesou i velké zastínění a nedostatek světla.

Naproti tomu množení řízky má výhodu v tom, že rostlina má trošku jiný vzhled, více podobný pouhým větvičkám hustě posetými jehličkami. Semenáčkové rostliny rostou více jako strom s důrazem na kmen.

Rostliny se dorůstají vysokého věku mnoha desetiletí, asi po 50. roce věku však už přestávají růst do výšky a šířky, ale pouze mohutní jejich kmen.

Dobře snáší řez: Ideální živý plot

Hodí se do živých plotů, protože velmi dobře snáší řez a tvarování. Pro tyto účely je vhodný i kříženec tisu červeného a tisu japonského, který má kompaktnější růst.

Prudké až smrtelné otravy: Celá rostlina je jedovatá

Kromě míšku obalujícího prudce jedovatá semena (ten je prý sladký a slizovitý) je celá rostlina prudce jedovatá. K otravě stačí jen několik bobulí nebo zvířatům i hrst tisových jehliček. Pozor tedy na děti a domácí zvířata. Neškodný je pouze pro hmyz a některé druhy ptáků, kteří se živí tisovými plody. Obsahuje přibližně deset jedovatých pseudoalkaloidů a dalších látek, které způsobují prudké otravy, zvracení, křeče, slabý puls a bezvědomí se zástavou srdce. Smrt může nastat již do jedné hodiny.

POZOR: Říká se, že otrávit se lze třeba už jen vdechováním prachu při opracování tisového dřeva! Staří Keltové prý omámili své protivníky v boji vínem skladovaným v sudech z tisového dřeva.

Použití v lékařství

Z jedu, obsaženého v tisu, taxolu, se vyrábí účinné cytostatikum, lék proti rakovině vaječníků, prsu nebo plic. V léčitelství se dříve používal tis jako látka vyvolávající potrat, proti červům, vzteklině, epilepsii nebo jako protijed proti hadímu uštknutí.

VAROVÁNÍ: Proti tisovému jedu neexistuje protilátka, jde o velmi těžkou a životu nebezpečnou otravu.