Príma Receptář

Výběr semínek odrůd je opravdu velký. Základním rozdílem je, zda jde o rajčata keříčková nebo tyčková, která jsou v našich podmínkách nejoblíbenější. Pokud jste v pěstování rajčat ostřílení profesionálové a chcete nějaké novinky nebo nestandardní rajské, zkuste třeba obří odrůdu Brutus. Je to středně raná odrůda, která plodí velká masitá rajčata (průměr až 20 cm, hmotnost až 1 kg). Velmi oblíbené je i koktejlové rajče je Spencer. Je to polopozdní odrůda vhodná pro skleníky a foliáky.

Převislá rajčata na balkon

Rajčata na balkonech pěstujeme běžně. Lze je ale pěstovat i v truhlíku místo květin. Rajčata odrůd Bajaja nebo Azték se hodí do závěsu na balkon a klidně je kombinujte s květinami. Jde o velmi rané ordůdy, která během vegetace plodí až 500 výborných, dekorativních plodů. Převislými odrůdami jsou také žlutá rajčata vhodná do závěsu Tumbling tom yellow nebo červené Tumbling tom red.

Ovocná rajčata

Rajče melounové, hruškové či pomerančové-ano novinkou v sortimentu semínek rajčat jsou ovocná rajčata, která jako sezenice v žádném případě neseženete, a proto si je předpěstujte po vlastní ose.

Již zmíněné melounové rajče s názvem DUO (na obrázku vlevo) je poloraná odrůda rajčete s nádhernými dekorativními plody, které jsou nejdříve zelené s žíháním a v období zralosti přechází v barvu červenou se žlutým žíháním. Tento druh rajčete by se mohl zařadit mezi koktejlová rajčata, která plodí ve vijanech. Mini hrušková rajčata koupíte pod názvem Radana.

Výsev

Během celého měsíce března vyséváme všechny odrůdy rajčat. Pokud si nejste jisti klíčivostí starších semen, nebo chcete rostlinky podpořit v růstu, použijte lignohumát. Jde o tmavě hnědou hustší kapalinu, která je doslova nabitá huminovými a fulvo látky, které pomáhají ve zpřístupňování živin pro kořínky mladých rostlinek

Z lignohumátu a vody nachystáme tmavě hnědý roztok a do cedníku nasypeme semínka, která takto namáčíme asi jeden den. Semínka necháme oschnout na papírové utěrce a provedeme výsev do kvalitního substrátu. Provedeme řídký plošný výsev, čímž se vyvarujeme problémům při následném pikýrování. Semínka zasypeme slabou vrstvou písku, ze kterého semínka téměř vykukují. Po celou dobu až do rozsazení rosíme slabým roztokem vody a lignohumátu. Můžeme použít zředěnější roztok, který jsme používali pro namáčení semen.

Skleník nám má prodloužit vegetační dobu a z domácí zeleniny a jiných plodin se můžeme radovat v podstatě od jara do podzimu. Musíme si ale uvědomit, že skleník je omezený prostor, a proto se půdu v něm musíme patřičně starat.

Například suchá skvrnitost paprik je zapříčiněná nedostatkem vápníku. Všechny fyziologické choroby jsou mnohem častější v omezených prostorách jako je skleník nebo pokud pěstujete zeleninu v pytlích.

Podzim ve skleníku

S přípravou půdy musíme začít včas. Skleník vydesinfikujeme hned po poslední sklizni. Zryjeme záhon, půdu srovnáme, odstraníme zbytky kořenů a provedeme desinfekci rozhozením 0,5 kg dusíkatého vápna na 10m². Látku pak hrabičkami zapravíme do půdy a provedeme zálivku tak, aby došlo ke smáčení vrchní vrstvy půdy. Tak dojde k rozkladu vápna. Dusíkaté vápno musí uvolnit kyanovodík, který nás zbaví zárodků chorob, škůdců a semen plevelů. Záhon zakryjeme plastovou folií, kterou zde necháme 2-3 týdny.

Další možností je, že půdu ve skleníku zcela vyměníte nebo necháte promrznout. Podle odborníků se má veškerá půda ve skleníku vyměnit každých 5 let. Nestačí tedy jen doplňovat živiny. Hodně důležitá je i občasná zimní zálivka skleníkového substrátu. Je to z důvodu, aby půdní mikroorganizmy pracovaly i v zimním období.

Na podzim rovněž hnojíme nejlépe organickými hnojivy. Velmi vhodné je střídání plodin ve skleníku. Většina z nás pěstuje papriky a rajčata. Není nic jednoduššího než vystřídat plodiny podle stran.

Tento způsob ochrany skleníkových plodin a případně i okrasných pokojových rostlin se stává stále vyhledávanější metodou ochrany rostlin bez použití chemických prostředků. Princip spočívá ve vysazení přirozených nepřátel škůdců /tzv. bioagens/ ve vhodnou dobu a tím zamezení kalamitního rozšíření škůdců a následným škodám na pěstovaných plodinách.

Prakticky ověřené a při správném postupu úspěšné je použití dravého roztoče Phytoseiulus persimilis proti svilušce chmelové na skleníkových okurkách a okrasných rostlinách. /Foto 1 – listy skleníkových okurek prakticky zničené sviluškou chmelovou, toto poškození je často chybně přičítáno plísni okurkové/.

Proti mšicím prakticky na všech rostlinách v uzavřených prostorách lze aplikovat parazitickou vosičku Aphidius colemani /Foto 2 – vosičky A.colemani na papírové trubičce, ve kterých lze bioagens i přepravovat poštou/ a případně kombinovat s vysazením dravé bejlomorky Aphidoletes aphidimiza. Molici skleníkvou, závažného škůdce celé řady rostlin včetně rajčat, okurek a mnoha druhů pokojových květin lze eliminovat introdukcí parazitické vosičky Encarsia formosa.

Biologickou ochranu však nelze chápat jako universální metodu, jak se zbavit škůdců. Abychom byli úspěšní, je třeba se důkladně seznámit se způsoby aplikace bioagens a dodržet několik zásad.

Základním předpokladem je minimalizace až vyloučení chemické ochrany rostlin, a to i před vysazením bioagens. Dalším nezbytným předpokladem je přítomnost škůdce a zároveň jeho včasné zjištění před silným rozšířením. V případě kalamitního výskytu škůdců nelze zaručit dostatečnou účinnost biologické ochrany a před introdukcí bioagens je vhodné jejich počet snížit jinými metodami.

Bez použití chemické ochrany je omezení výskytu škůdců či případný zásah proti houbovým chorobám složitější, ale vybrané prostředky lze použít bez rizika.

Půdní substrát:

Pro všechny druhy kaktusů používám universální substrát složený ze zahradní zeminy (je třeba se vyvarovat nedostatečně uleželých kompostů!), hrubého písku a nejlépe i drobné kamenné drti (zrnitost 2-8 mm). Ta totiž způsobí, že se substrát stane propustnější, nespékavý a kořeny se v něm dokonaleji plošně rozloží. Poměr těchto složek používám vyrovnaný, tedy 1/2 zeminy a 1/4 písku a 1/4 drti. Jedná se však o směs chudší na živiny, vyžadující občasnou hnojivou závlahu připravenou z některého zcela běžného hnojiva např.Wuxal nebo Kristalon „Plod a květ“, do každé třetí zálivky během jara a léta.

Závlaha:

Za optimální interval zalévání považuji rozmezí 4 – 5 týdnů. Tím zamezíme uhnívání kořenů a dosáhneme vzhledu rostlin, jenž odpovídá jejich vzhledu v domovině. Jsou hustě otrněny a mají plochý nebo široký vzrůst.

Teplota:

Kaktusům vyhovují jak z hlediska intensivního růstu, tak atraktivnosti vzhledu (především otrnění) relativně nižší teploty pohybující se ve dne mezi 20 – 30 ˚C a klesající v noci co nejníže.

Přezimování:

Za optimální přezimovací teploty považuji 10-12 ˚C. Kaktusy můžeme zimovat na světle, nebo zcela beze světla. Jednu nevýhodu přece jenom temné zimování má. Rostliny jsou odvyklé slunečním paprskům a tak se proto po jejich vystěhování na jaře snáze spálí jejich pokožka. Abychom se toho vyvarovali, musíme je do první zálivky a začátku růstu intenzivně stínit! Poslední zálivku provedeme asi v polovině září. Kaktusy zimujeme naprosto vyschlé!

Na konec bych se chtěl zmínit o tom, co přivedlo k pěstování těchto nádherných rostlin mě samotného. Je to jednak obdiv, v jakém nehostinném prostředí dokážou přežívat. Kaktusy patří mezi tu část rostlinné říše, která se musela stále přizpůsobovat podmínkám a stále byla vytlačována na okraj ostatní bujné vegetace. Z tohoto hlediska jim patří můj obdiv, neboť nikdy nebyly agresory, ale ustupovaly před agresivitou ostatních rostlin. V neposlední řadě mě pak uchvátila jejich nádherná rozmanitost stonků, krása otrnění a nepřeberná barevná škála květů.
Skleník je pro mne místo, kam utíkám před svými starostmi a kde mohu urovnat své často splašené myšlenky. Je pro mě ostrovem ticha, kde mohu dlouhé hodiny pozorovat své rostliny, obdivovat jejich květy, naslouchat jim, podělit se s nimi o své starosti a přejímat do sebe jejich harmonii, klid a vyrovnanost, tedy ty hodnoty, které v lidském světě už pomalu ztrácejí svůj pravý smysl a význam.

Výstava kaktusů v Kasejovicích

S pěstitelskými zásadami se s námi podělil pan Pavel Růt-Kasejovický pěstitel, který bude vystavovat část své několikatisícové sbírky v místním kulturně společenském centru na náměstí. Pro pěstitele začátečníky je jistě lákavá vyhlídka, že pan Růt bude osobně po celou dobu přítomen a přispěje radou každému, kdo zatím nemá potřebné zkušenosti a znalosti. Výstava bude otevřena po dva víkendy: 18. a 19. června a 25. a 26. června od 9 do 16 hod. Do Kasejovic jsou zváni všichni příznivci této trnité krásy.

Microcitrusy jsou doma v Austrálii a jedná se původně o divoké druhy. Vzdálenými příbuznými jsou ostatní stálezelené citrusy (vč. cedrátů, laimů, bigarádií, limetů, šedoků a bergamotů.

Microcitrus Austrálie (australský kulatý lajm)

V domovině jde o poměrně vysoký citrus, hustě olistěný a pokud se o něho budeme dobře starat, bude obsypaný plody. Mikrocitrusy nabízejí možnost roubování. Rostliny, které jsou množeny řízkováním nebo roubováním, začínají kvést a plodit již ve druhém roce.

V případě, že se rozhodnete mikrocitrusy pěstovat, vždy dbejte na to, aby na jeden plod bylo asi 20–30 listů.

Jak pěstovat mikrocitrusy

Abychom se dočkaly zelených podlouhlých plodů, musíme rostlině dostatek tepla (22–24 °C). Pokud teplota klesne pod 11 °C přecházejí mikrocitrusy do stavu vynuceného klidu, který ale snášejí i několik měsíců bez poškození. Omezte ale zálivku i hnojení. Důležitý je i dostatek světla, vláhy a odpovídající půda. V dnešní době můžete zakoupit speciální substrát pro citrusy.

Kdo vlastní skleník či zimní zahradu jistě ví, že zbavit se trvalých plevelů a trav není až tak jednoduché.

Hlavními zástupci teplo a vlhkomilných plevelů je především šťavel růžkatý, který se řadí mezi jedny z nejagresivnějších plevelů, protože se množí jednak oddenky a jednak jeho semena roznášejí mravenci.

Dále se můžeme setkat s mechy a játrovkami, ale to nejen ve sklenících. Potíže s těmito plevelnými organizmy můžeme mít i v květináčích doma.

Jako prevenci proti všem plevelům vždy používáme čisté prověřené substráty. Pokud už se plevele vyskytly, musíme použít buď totální herbicidy nebo se jich zbavit mechanicky- a to opakovaně.

Rovněž je možné použité zeminy propařit. Dále doporučujeme před sadbou kartáčkem vyčistit všechny truhlíky a květináče. Ve staré zaschlé zemině totiž dobře přezimují houbové choroby i plísně.

Naše redakce přeje všem hodně úspěchů v boji s plevelem a nemocemi