Príma Receptář

Růže jsou okrasou téměř každé zahrady. Nepatří mezi rostliny, které potřebují mnoho péče a odměňují se nám záplavou různobarevných květů. Růže patří mezi rostliny, které potřebují klidové období. Na zimu je potřeba je připravit, aby ji bez úhony přečkali.

Na jaře je dobré růže ořezat. Dostanou tím signál k růstu. Je dobré více zakrátit střední část keříku, aby se umožnilo lepší pronikání světla k rostlině. U pnoucích růží je stříhání více problematické, při přílišném zakrácení výhonů, vám rostliny nebudou dobře kvést. Obecně lze říci, že popínavé růže zakracuje minimálně na čtyři očka, protože kvetou jak na nových tak na starších výhonech.Pokud si se střihem nejste jistí, odstraňte pouze seschlé a opravdu staré či nemocné a plané výhonky.

Záhonové a velkokvěté růže zakracujeme asi na 20 až 30 cm. Zakrslé růže zakracujeme na 10 až 15 cm. Větvičky stříháme šikmo, vždy za očkem které je nasměrováno ven z keře. Zaručíme tím hezký tvar růže. Ořezané větvičky je dobré ze záhonků odstranit pro případ, že by obsahovali zárodky chorob. Větší řezy je vhodné ošetřit. Půdopokryvné růže jsou nenáročné a dobře snášejí i radikální ořez.

Během celé vegetační sezóny pak ořezáváme odkvetlé výhony. Tím posilujeme růži v kvetení a rostlina se nevysiluje tvorbou plodů. Proto je lepší uvadlé květy stříhat ještě před tím, než jim opadávají okvětní lístky.

Pokud jste v pěstování růží začátečníkem nebo si chcete koupit nějaké nové druhy, je dobré vědět, kdy je vysazovat. Kontejnerované růže můžeme vysázet v každé roční době. Musíme si ale počínat velmi opatrně a nebo ještě lépe je zapustíme i s květináčem. Na podzim je pak vysadíme.

Růže je okrasou každé zahrady. Je jedno, zda pěstujete miniaturní, půdopokryvné, pnoucí, stromkové či klasické růže. Každá z nich potřebuje dostatečnou péči, aby vás zavalila krásnými, často i voňavými květy.

Růže mohou napadat různí škůdci jako jsou mšice, pilatky či svilušky. Boj se savým hmyzem rozebereme v některém z následujících článků. Nyní se budeme věnovat houbovým chorobám, kterými růže často trpí. Obecně ale platí, že nejhorším nepřítelem růží je člověk. Zejména zahrádkáři, kteří nemají s růžemi zkušenosti mohou udělat několik základních chyb.

Chyby při pěstování růží

Vždy kupujte odolné druhy. To vám ušetří spoustu času i peněz za chemické postřiky. Zcela rezistentní druhy ale neexistují. Výrazné změny barvy listů nemusí způsobovat jen choroby, ale také fyziologicky zapříčiněná chloróza z nedostatku železa a dalších mikroprvků v substrátu. Proto na podzim použijte speciální hnojiva pro růže. Rostlinu paradoxně můžete zničit i přebytečnou péčí, například pokud používáte postřiky proti škůdcům a chorobám příliš často nebo v příliš vysoké koncentraci účinných látek.

Houbové choroby růží

Houbové choroby a plísně napadají zejména olistění růží. Ty se vyskytují převážně u venkovních druhů. Pokud pěstujete růže doma nebo ve sklenících, nemusíte si s houbovými chorobami dělat starosti.

Všeobecně platí, že čím je rostlina silnější, tím je odolnější. Proto, jak již bylo řečeno, nezapomeňte po zimě dostatečně přihnojit nejlépe dlouhodobě působícími hnojivy pro růže.

Černá skvrnitost

Jde o velmi zákeřnou, velmi rozšířenou houbovou chorobu, která trápí růže během celého léta. Na listech i nových výhonech se objevují skvrny a dochází k opadu listů. To rostlinu značně vysiluje a může dojít až k úhynu během zimních mrazů. Houbové choroby se rozšiřují zejména ve vlhku a v místech, kde dostatečně neproudí vzduch. Spory hub přezimují ve spadaném listí, takže ho na podzim pečlivě shrabejte a pokud možno spalte. Spory se šíří a rozmnožují zejména pokud je v daném roce vlhké jaro.

Rady pro boj s černou skvrnitostí růží

• Vybírejte pouze odolnější odrůdy růží
• Vyberte větrné stanoviště
• Průběžné odstraňování napadených listů (ty nedáváme na kompost)
• Zalívejte výhradně ráno, voda se nesmí dostat ani na spodní listy
• Důležitý je jarní základní řez
• V případě silného napadení stříkáme fungicidy (Baycor 25 WP)

Velmi náchylné odrůdy:

Cirkus, Duftwolke, Charleston, Kimono, Orange Sensation, Silver Star

růže Sutterovo zlato – Sutter´s gold

Růže dnes patří v květinářstvích mezi jedny z nejdražších květin – prodávají se opravdu luxusní obrovská poupata všech barev a odstínů. Za jednu řezovku zaplatíme 50 – 80,-Kč. Chceme-li si dopřát větší kytici, vyjde nás na několik set korun a doma ve váze nám vydrží maximálně týden.

Pokud máte doma nebo na chalupě alespoň malou zahrádku, můžete si dopřát vlastní růže – za sazenici dáte kolem 100,-Kč a krásné růže si z ní budete řezat celé léto minimálně dalších 15 let!

Růže, vhodné k řezu do vázy jsou obvykle čajohybridy nebo velkokvěté floribundy. Souhrně je v současnosit nazýváme „velkokvěté růže“. Čajohybridy vykvétají po jednom velkém květu na konci větve. Velkokvěté floribundy mají soukvětí s několika květy, které se rozvíjejí najednou nebo v krátkém sledu za sebou. Objednávat sazenice můžete na www.obchodsruzemi.cz
Vybírat si dnes můžeme z tisíce druhů těchto růží. Ne všechny růže z této skupiny však voní. Těžko ale najdete dokonalou růži, která by splňovala kritéria věčně nádherného poupěte, krásného květu, silné vůně apod.
Při tvorbě kytice si ovšem stačí vybrat jednu nebo tři silně vonící růže, přidat k nim růže, které mají nádherný květ nebo barvu, kterou preferujeme  a lehce vytvoříme krásnou, voňavou a pestrou kytici.
Ze silně voňavých čajohybridů bych ráda vyzdvihla Sutterovo zlato – Sutter´s gold. Růže se rozvíjí z ohnivě-oranžového poupěte do sytě žlutého květu s růžovým žilkováním. Voní doslova na dálku.

Silnou vůní oplývá také Duftwolke, korálově červené barvy. Hledáte-li sytě růžovou barvu, sáhněte po Lucia Nistler či Eiffel Tower.

Z vícebarevných voňavých růží jmenujme Double Delight nebo Neue Revue. Ale ani většina ostatních čajohybridů není úplně bez vůně, pokud je pěstovaná na slunci a v půdě, nikoliv hydroponicky pod umělým osvětlením jako růže dodávané do obchodů. Klasická vůně čajohybridů je – jak jejich jméno napovídá, příjemná – čajová. Patří sem např. Helenka, která vyniká obrovským, krásně plným poupětem, smetanově – meruňkové barvy.
Doma vypěstované růže nebudou nikdy tak dokonale stejnoměrné jako ty kupované. Věřte mi ale, že s minimální péčí, kterou růže vyžadují, budete mít z každé nové růže z vlastní zahrádky obrovskou radost, která nějakou tu přírodně danou nedokonalost  vynahradí!
Pokud chcete první růže do vázy řezat již začátkem tohoto července, je nejvyšší čas objednat si sazenice růží na www.obchodsruzemi.cz

Fotogalerie:

růže Lucia Nistler

růže Neue Revue

růže Helenka

Podzimní výsadba růží

Při podzimní výsadbě růží dbáme především na doporučenou vzdálenost mezi sazenicemi:

• skalkové růže – 30 cm
• menší růže – 45 cm
• klasické velkokvěté růže – 45 až 50 cm
• půdopokryvné růže – 50 cm až 1m
• pnoucí růže – 1 až 2 m
• stromkové růže – 1 m (doporučují se solitérně)

Vyhloubíme dostatečně velkou jámu, kam přidáme trochu speciální zeminy na růže s trochou fosfátového skla. Sázíme většinou kontejnerované nebo s dobrým kořenovým balem. Sazenici umístíme, tak, aby byl kořenový krček cca 5cm pod reliéfem, dobře zalijeme a pak nakopčíme zeminu pro růže k rostlině. Následně seřízneme větvičky cca na 3 očka.

Plevel v zahradě

Vlhké léto se projevilo na výskytu a růstu plevelných rostlin, které vyrostly do obřích rozměrů. Velké rostliny vykvetly a mají velkou zásobárnu semen. Největší zárukou byla a bude ruční práce-okopávání a nepřetržité odstraňování plevelů.

Nakvetlé rostliny se semeny nikdy nedáváme do kompostu, semena tam totiž přežívají. Většina plevelů k nám byla  zavlečena a expanzně se šíří na ornou půdu i do zahrad. Dříve okrasná rostlina, dnes už vytrvalý plevel rákos obecný se na zamokřených pozemcích hodně rozmnožuje.

Většiny plevelů se zbavíte velmi těžce. Například mléč rolný nebo pcháč vytvářejí velké množství kořenových výběžků, které jsou základem budoucích jarních populací. Přežije i kořen o velikosti 3cm, proto je potřeba odstranit opravdu všechny kořeny. Pomoci Vám mouhou i herbicidy.

Další příklady plevelů:

• laskavec ohnutý
• merlík bílý
• řepeň polabská

Rostliny do malých zahrad

V případě řešení malých zahrad dbáme především na výběr stromů a keřů.  Velmi doporučujeme stromy gledičie, které mají atraktivní cizokrajný vzhled připomínající akáty a akácie. Do moderní výsadby bezesporu patří i okrasné trávy a bambusy.

Středomořský styl dodá zahradě levandule. Pokud se Vám nechce plevelit, jistě oceníte půdopokryvné růže a jestli jste hračička, pořiďte si buxusy. Z nich se dá s trochou píle a fantazie vystříhat různorodé tvary, nejen koule, jehlany či krychle.V malách zahradách je potřeba dřeviny stále opakovat.

V minulém článku o růžích jsme vás seznámili s historickými růžemi, které slaví po celém světě svůj úspěšný návrat do současných zahrad. Jako příklad historických růží jsme uvedli stolístky, ale ve skutečnosti jsou historické růže rozděleny do mnoha skupin a stolístky, tedy kultivary R.centifolia, jsou pouze jednou z nich. Všechny sazenice historických růží lze zakoupit na www.obchodsruzemi.cz

Od stolístek je to jen krok k jejich tzv. pupenové mutaci – mechovkám. Vznikly asi před polovinou 18.století. Jejich květní stopky, kalich i šípky pokrývají „mechovitě“ zbytnělé žlázky, které při dotyku pryskyřičně voní. Tato vlastnost upoutala pěstitele, kteří záměrně vybírali semenáčky s touto neobvyklou vlastností. Mohou být křovité a hustě rostoucí, vzpřímené až lehce převislé. Ačkoliv nejsou tak robustní jako stolístky, jsou také dobře odolné vůči mrazu a daří se jim v každé zahradní půdě.

Nejmechovatější ze všech mechovek, raritní Mousseaux du Japon (na obrázku), kvete krásnými fialovými květy, které rozkvétají velmi dlouho. Pro milovníky růží je velkým dobrodružstvím pozorovat i několik týdnů, jestli se nakonec s pomocí slunce podaří okvětním plátkům zvítězit nad silnou „slupkou“ poupěte, pokrytou hustým, světle zeleným mechem a květ se konečně otevře. Mezi mechovkami najdeme barvy květů bílé, odstíny růžové, temně fialovou Black Moss (Nuits de Young) a dokonce i žlutou (Golden Moss).

Do jedné z nejstarších skupin historických zahradních růží patří kultivary růže bílé – R.alba. Samotná R.alba, podle které je celá skupina pojmenovaná, byla vyšlechtěna pravděpodobně již v době řecko-římské, kdy byly její květy používány při velkolepých oslavách. Růže ze skupiny růže bílé jsou  vzpřímeně rostoucí husté keře  s převisajícími větvemi. Dosahují výšky 1,2 – 3 metry. Listy jsou šedo-zelené a mají modravý nádech. Větve mají hákovité ostny jako šípkové růže. Typická barva květů je bílá nebo růžová. Bílé růže jsou velmi odolné vůči mrazu. Jsou jedněmi z mála růží, které se mohou použít i na severní strany budov.Vykvétají i na chladných a vlhkých stanovištích. Na vzdušných stanovištích odolávají i většině chorob.

Zůstaneme ale ještě u další, velmi staré skupiny historických růží a to u růže keltské nebo-li R.gallica. Kultivary Rosa x gallica patří mezi nejstarší pěstované okrasné i léčivé růže. Botanický druh je původní ve střední a jižní Evropě a jeho přirozené rozšíření je identické s bývalým keltským osídlením. Proto se označuje jako růže keltská. Kultivary byly oblíbené především ve Francii, proto jsou někdy také označovány jako růže francouzské. Jejich velkou sbírku soustředila na přelomu 19. a 20. století císařovna Josefína na svému zámku Malmaison.
Růže z této skupiny vytvářejí kompaktní keře, max. 1,5 m vysoké, proto jsou vhodné i do malých zahrad. Výhony jsou hustě pokryté žláznatými štětinami a jen několika málo ostny. Listy jsou tuhé, kožovité a tmavozelené. Kvetou pouze jednou za vegetaci a mají různé odstíny růžové barvy. Na rozdíl od ostatních historických růží jsou ale sytější. Řada kultivarů této skupiny je také proužkovaných, tečkovaných a různě mramorovaných. Říkalo se jim proto „bláznivé galiky“. Zajímavostí je, že barva květů se postupně mění. Odlišnou barvu má rozvíjející se květ od květu, který odkvétá.

Keltské růže vynikají příjemnou vůní, jsou jen výjimečně napadány chorobami a škůdci. Jsou mrazuvzdorné a nenáročné na půdní podmínky.

V příštím díle vás seznámíme se skupinami historických růží z mladší doby, jmenovitě s damascénkami, portlandkami, bourbounkami a remontantkami.

Naše čtenářka Yvetta Vrbská nám zaslala krásné fotografie. Jsou na nich záhony růží její maminky Jitky. Paní Yvetta nám píše: Vážená redakce Receptáře. Zasílám Vám výpěstek mojí maminky, jejíž rodina  se o růžovou zahradu stará již po generace.

Na zahradě máme snad 15 druhů růží, kvetou v různou dobu, a tak se je vždy na co dívat. Všichni sousedé i kolemjdoucí obdivují trávník lemovaný červenými růžemi.

Možná si vzpomenete na překrásně voňavou růži v zahradě své prababičky, které říkala stolístka. Stolístka, tedy růže stolistá, je ale jenom jedním z mnoha druhů historických růží, které se v předminulém století u nás běžně prodávaly, ať už jako sazenice nebo řezané květiny na trzích. Dnes už tuto nádheru koupíte málokde, ale jedna z možností je na www.obchodsruzemi.cz

Stolístka, charakterizovaná velkým množstvím okvětních plátků se vyznačuje silnou omamnou vůní, pro kterou byla tak oblíbená. Ale proč hovořit v minulém čase. Historické růže se znovu dostávají do popředí zájmu zahrádkářů na celém světě. V Německu, Velké Británii, Spojených státech a samozřejmě Francii, kolébce historických růží, začali v polovině minulého století znovu objevovat nádheru a pestrost starých růží.

Historické růže jsou součástí rozárií, obchodů s růžemi a slouží k šlechtění nových druhů růží, které se obvykle nazývají romantické, nostalgické nebo anglické růže. Nově šlechtěné druhy těchto růží připomínají svým tvarem a často i vůní historické růže, ale na rozdíl od skutečných starých růží, dokážou kvést opakovaně po celé léto. Mívají obvykle i velikost současných čajohybridů, polyantek nebo pnoucích růží.

Historické růže jsou však i přes tyto klady jejich moderních kolegyň čím dál více vyhledávané pro svou unikátnost a historickou hodnotu. Ačkoliv část z nich kvete pouze jednou za sezónu, obvykle počátkem nebo uprostřed léta, majitelům tuto vlastnost vynahrazuje právě veliká bohatost v době kvetení. Růže kvetoucí pouze jednou za sezónu, a není to jeden den, ale tři až čtyři týdny, dává do kvetení v té době všechny síly. Keře, obvykle větších velikostí (kolem 1,5 – 2,5) metru, jsou v tomto období obsypány desítkami až stovkami květů. To moderní růže, kterou máme doma na záhonku a řežeme ji průběžně po celé léto do vázy, nikdy nedokáže.

Právě to, že v posledních sto letech vnímáme růži jako „květinu“, která kvete vytrvale celé léto, nám ztěžuje přijmout fakt, že růže jsou odborně klasifikovány jako „okrasné keře“. A který okrasný keř nebo i květina, kvete celé léto? Dáváme si do zahrad šeříky, pustoryly, zlatice a nevadí nám, že kvetou jen jednou. Stejně tak historické růže, často statné keře, které se příchodem léta obalí nádhernými, voňavými květy – květy růží.

Půdopokryvné růže krásně zarostou i velké plochy. Přinášíme vám několik základních rad, jak na tyto růže.

Před zimou jsme zejména ty choulostivější kultivary přikryli a nyní je sestřihneme na 2-5 oček. Tak zůstanou ve výšce cca 30 cm. Pokud chceme rostliny vyšší, pak nemusíme setřihovat vůbec, tak dorostou až do výše 80 cm.

A jak tedy postupovat? Vyhrabeme část starého substrátu a použijeme buď kompost nebo chemická hnojiva typu cererit.Růže stačí přihnojit na začátku vegetačního období.

Nikdy se nesnažíme zachránit růže například se zlomeným krčkem. Tuto sazenici je nutné vyměnit za novou. Opět používáme speciální substráty pro růže s označením kvality RHP.