Pouštní zahrada – krutá a něžná zároveň

Pokud jste zatoužili po vůni dálek, stýská se vám po přírodě z cestování nebo se vám prostě jen líbí originální a cizokrajné rostliny, zkuste si vytvořit pouštní zahradu. Nezáleží na tom, jestli si uděláte jeden záhonek nebo veliký kus zahrady. Zaručeně tento kousek pouště dodá vaší zahradě nádech tajemné a drsné krajiny, která v sobě ale dokáže probudit i krásu a romantiku.

Nejvíce inspirace se dá najít v rozlehlých pouštích a polopouštích amerického jihozápadu, ve kterém se zároveň nachází spousta proslulých a často navštěvovaných národních parků, dále třeba Mexika, Austrálie a dalších. Tato na místa, která se mohou na první pohled zdát bez rozsáhlejšího života, jsou plná rostlin, které se adaptovaly na toto neúprosné klima. Některé druhy mají jen velmi krátký život, některé naopak žijí velice dlouho. Obecně je v poušti mnoho jednoletých efemerů, kteří žijí jen pár týdnů. Mnoho a mnoho semen čeká v půdě, až je svlaží jednou za dlouho dobu vydatný déšť a zkombinuje se s dobře načasovaným slunečním svitem, pak nastane jev, který se poštěstí vidět opravdu jen jednou za čas, a tím je kvetoucí poušť, kdy něžné fialové, žluté a jiné květy pokryjí suchou, rozpraskanou a jinak nemilosrdnou půdu.

Kousek pouště u vás v zahradě

Jste nadšení z kouzla tajemné pouště? Není problém si vytvořit takzvaný suchý záhon. Ve světě to není už nic neobvyklého, navíc pokud se k tomu rozhodnete, půjdete s dobou a jejími trendy. Stačí vybrat vhodné místo, rostliny a dobře stanoviště předpřipravit. Logicky si tento druh vegetace žádá dostatek slunečního záření, takže pro něj zvolte místo, kde slunce pálí nejvíce. Dobré je, aby záhon kopíroval rovný či mírně zvlněný terén, nehodí se vytvářet umělé kopečky, maximálně lze mírně dotvarovat stávající plochu. Velice důležitá je drenážní vrstva. Bude stačit takových dvacet centimetrů hrubého štěrku. Tuto vrstvu umístěte na dno záhonu, které by mělo být alespoň 40 cm pod povrchem. Na štěrk položte netkanou textilii, nejlépe ve více vrstvách. Substrát, který se nasype jako další vrstva, se bude skládat ze zeminy se zásaditým až neutrálním pH, štěrku, písku a dokonale uleželého kompostu. Poměr půdy a kompostu je jedna ku jedné. Navrch se dává ještě vrstva ze štěrku, písku a různě velkých kamenů. Pokud chcete mít v záhonu velké kameny, myslete na ně již při zakládání. Pro drsný efekt suché pouště můžete umístit suché pokroucené větve.

Pouštní rostliny pro naše podmínky

Pokud jde o rostliny, které se hodí do pouštního záhonku, vybereme takové, které na poušti opravdu najdeme nebo aspoň nějaké, které se k nim blíží. Je jasné, že v našem klimatu se některým nemusí dařit, proto je nejlepší zvolit takové, které jsou pouštní, ale zároveň mrazuvzdorné. Dobře se u nás bude dařit keřovému jalovci, který najdeme v hojném počtu i v amerických pouštích, vyrůstající ze štěrbin ve skalách nebo z písku. Jeho různě zkroucené větve jsou a vybělené mrtvé dřevo jsou typickými znaky pouště. Dalšími typickými dřevinami pro pouště a polopouště, ať už jsou písčité, štěrkovité nebo skalisté, jsou borovice a některé druhy malých dubů (hlavně Quercus turbinella). Pokud je tedy dostatek místa, nebojte se vysadit i malé borovičky a keřovité duby.

Nezapomeňte na agáve, které je pro pravý vzhled polopouště nezbytným prvkem. Opuncie, zástupce z čeledi kaktusovitých je rozšířena v mnoha pouštích světa a díky svému využití v potravinářském průmyslu, na stoncích parazitujícímu červci nopálovému, ze kterého se dostává barvivo karmín a využití v dalších odvětvích, se opuncie rozšiřuje čím dál více. Na vašem záhonu udělá obrovskou parádu. Svým květem kalíškového tvaru výsadbu ozdobí vytrvalý dračík, který má sice rád teplo, ale snese až -30ºC.

Dále můžete zařadit druhy rodu eremurus, kniphofie, delosperma, netřesky, skalničky a kaktusy (i některé dobře pěstované kaktusy mohou přežít venku naši zimu), rozchodníky a určitě nesmí chybět traviny. Může to být třeba moskytovka něžná, prérijní tráva Schizachyrium scoparium nebo metlice trsnatá.

Není juka, jako juka

Joshua tree (juka krátkolistá – Yucca brevifolia), podle kterého je pojmenován i národní park v Californii, je také typickou rostlinou pouště. Tento strom je příbuzný s jukou (Yucca filamentosa), se kterou se běžně u nás setkáváme. Možná to někomu přijde zvláštní, když porovná habitus juky, kterou známe se zvláštně vypadajícím stromem z mohavské pouště. Juky většinou nejsou mrazuvzdorné, proto je můžete ponechat venku jen od jara do podzimu. Na zimu je musíme dát dovnitř, stačí i do skleníku. Existují však i druhy juky, které mrazuvzdorné jsou a těmi jsou například Yucca rostata, Y. elata, Y. thomsoniana nebo Y. gloriosa. Aby tyto juky přežily, spíše než před mrazem, musí být chráněny od nadměrného zamokření, aby neuhnily. Můžete zeminu přikrýt třeba igelitem, růžici přikrýt stříškou ze skla nebo plastu a pravidelně je kontrolovat. Je to solitér, který poskytne záhonu přesně takový pouštní styl, který je potřeba, aby působil důvěryhodně.