Príma Receptář

Určitě je znáte nebo jste je alespoň zahlédli v obchodě – samozavlažovací truhlíky či květináče.

Ten název je samozřejmě trochu zavádějící, když nádoba sice zavlažuje, ale ještě si pro vodu sama nedojde (zatím, třeba nás výrobci něčím zase překvapí). I tak si ovšem každý dokáže představit, jak asi samozavlažovací nádoby fungují a v čem spočívají jejich výhody.

Jsou trendem moderní doby. Nemáte čas v horkém létě zalévat dvakrát denně? Je pro vás namáhavé nosit konve s vodou? Pěstujete květiny na chalupě, kam jezdíte jen o víkendu? Pak je toto řešení právě pro Vás. Výrobců, a tím pádem i výrobků pro pěstování rostlin se samozavlažováním je na našem trhu poměrně velký výběr. Zde je pár rad, jak se v nich orientovat – bohužel ne všechny totiž splňují naše požadavky a ne všechny fungují správně.

V těchto nádobách můžeme pěstovat široké spektrum rostlin jako pokojové a balkónové rostliny, letničky, trvalky, dřeviny a jehličnany menšího vzrůstu, drobné ovoce, zeleninu… Pouze suchomilné a sukulentní rostliny se k pěstování v těchto květináčích nehodí.

Jak vybírat truhlíky

Aby rostliny správně prospívaly, musí mít dost místa pro kořenový systém. Proto vybírejte nádoby s větším prostorem pro substrát. Substrát volíme hrubší, hrudkovitý, nesléhavý, který umožní přístup vzduchu ke kořenům. Ve spodní části je prostor pro zásobník s vodou. Pro truhlík o délce 60 cm je ideální zásobník asi na 3-3,5  l vody. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že i v nejteplejších letních dnech stačí vodu do zásobníků doplňovat jednou týdně. Nejdůležitější věcí je dostatečný odtokový otvor umístěný tak, aby vodní hladina nikdy nedosáhla až k substrátu. Zvlášť pokud nemáte květiny schované pod střechou a prší do nich, musí přebytečná voda volně odtékat z nádoby, aby substrát nezahníval.

Ani estetická stránka nemusí jít tentokrát stranou, protože tyto truhlíky a květináče jsou k dostání v nejrůznějších barevných variantách – namátkou např. bílá, růžová, antracit, hrášková…

Osazujeme samozavlažovací truhlíky

Domů jsme si tedy přinesli rostliny, samozavlažovací nádobu a substrát. Postup osázení bude stejný jako u klasických truhlíků. U samozavlažovacích jen prověříme, zda máme umístěné knoty. V případě, že nádoba knoty nemá (skutečně to není nutné), ale má vzlínací „šachty“, napěchujeme do těchto šachet substrát a pak už pokračujeme, jako bychom měli jakýkoli truhlík či květináč. Připravenou nádobu naplníme do jedné třetiny substrátem. Do této vrstvy můžeme přidat hnojivo s dlouhodobým účinkem. Opět doplníme substrát – do dvou třetin. Rostliny vyjmeme z květníku a jen s kořenovým balem zasadíme do nádoby. Okolo rostliny dosypeme substrát a velmi lehce přitlačíme.

Čerstvě osázené nádoby dostatečně zalijeme, poprvé pouze shora. Pokud jsme do nádoby zasadili velké, už vzrostlé rostliny, další zalévání provádíme pouze doplňováním zásobníku. Jestliže máme mladé malé rostlinky, pokračujeme v zalévání shora další 2–3 týdny a po této době začneme vodu doplňovat jen do zásobníků. Do vody, kterou naléváme do zásobníků, je možné přidávat i hnojivo, pouze volíme nižší koncentraci.

Snad jsem vám v krátkosti pomohla s výběrem nádoby a několika radami přispěla k úspěšnému pěstování. Přeji mnoho pěstitelských úspěchů, Laďka Pohanková, plastia.cz

Čas výsevu okurek pro nakládání se nezadržitelně blíží. Právě proto jsme pro vás připravili soutěž právě o semena nakladaček. 40 vybraných šťastlivců vyhraje balíček s pěti sáčky se semeny okurek. Stačí odpovědět na jednoduchou otázku:

Jak se jmenuje nová odrůda jemnoostných nakladaček firmy Ing. B. Holman odolná k chorobám, která je v prodeji od letošního roku (novinka 2012)?

Své odpovědi zasílejte na soutěžní e-mail soutez@prima-receptar.cz nejpozději do soboty 5.5. 2012. V neděli budou vybráni výherci a v pondělí jim bude výhra odeslána prostřednictvím České pošty.

Šlechtění je tvorba nových – lepších – odrůd rostlin. To „lepší“ znamená především výnos a jakost plodů. Obě tyto vlastnosti jsou zásadně ovlivněny výskytem chorob – především plísně okurkové a často i viróz. Pěstování odrůd odolnějších k chorobám je tedy nejlepším způsobem ochrany. Ale vyšlechtit výnosnou kvalitní a ještě také odolnou odrůdu je velmi obtížná a dlouhodobá práce.

Vybrat vhodné vlastnosti je základ šlechtění

Mezi spoustou „výchozích materiálů“ se výjimečně najdou i velmi odolné, jenže ty zase (podle zákona schválnosti) jsou nekvalitní, pozdní, a prostě nevhodné pro pěstování. Ale představují začátek šlechtění, při němž se vlastnost odolnosti přidá k ostatním dobrým vlastnostem dobré, ale málo odolné odrůdy. Znamená to křížení a zkoušení odolnosti následných samoopylených potomstev a zároveň hodnocení jejich dalších nutných vlastností v polních pokusech. Odolnost se zkouší v tzv. fytotronu, kde se tisíce rostlin uměle infikují a vybírají ty nejodolnější – a těch je zpočátku velmi málo. Trvá to řadu let, než se podaří vyšlechtit novou odrůdu stejně kvalitní a výnosnou, ale navíc s vyšší odolností. Ve speciálním šlechtitelském skleníku s osvětlením se dají získat tři generace v jediném kalendářním roce – tedy urychlit celý proces šlechtění. Nová odrůda po registraci je pak nejen kvalitní a výnosná, ale navíc i více odolná k dané chorobě.

Šlechtitel pracuje „ruku v ruce s přírodou“, takže má stále co dělat

Příroda tvoří nové „kmeny“ chorob, a šlechtitel tedy nikdy není zcela hotov se svou prací. Ale když se to podaří, jsou výsledky vidět. Šlechtím okurky už 50 let. Moje nejnovější odrůdy nakladaček hruboostná VIOLA F1 a jemnoostná AUREA F1 jsou obě velmi výnosné, kvalitní a výrazně odolnější k plísni okurkové a také oběma hlavním virovým chorobám okurek CMV a ZYMV. Najdete je na našem webu holman.cz, kde je také oddíl exkurze po firmě. Tam najdete řadu fotografií a popisu naší šlechtitelské činnosti. Můžete využít i náš internetový obchod a objednat si tam semena všech našich odrůd okurek.

Ing. Bohuslav Holman

Proč patří živorodky k nejoblíbenějším rybkám především u začínajících chovatelů? Několik druhů živorodek (např. paví očka, mečovky, platy či tzv. molinesie) je totiž nejen celkem nenáročných na chov, ale i amatérovi se ochotně rozmnožují. (To je pro začínající chovatele jistě zajímavé.). Nepotřebují totiž žádné speciální podmínky pro vytření, jejich mláďata se také rodí mnohem vyvinutější a životaschopnější než potěr vykulený z jiker a nevyžadují takovou péči. Narodí se i ve společném akváriu s jinými rybami, ale často se stává, že je dospělé ryby pozřou.

Mohou se však zachránit ukrytím v rostlinstvu, pokud je ho v nádrži dostatek. Lepší samozřejmě je, pokud matku před vrhem včas odlovíme do speciální nádoby s rostlinstvem, vhodný čas poznáme podle naplněného bříška, vzadu často s tmavými skvrnami. Ani vlastní matka mláďata nepozná a může je po vrhu zkonzumovat, je dobré ji proto včas odlovit a nádrž opatřit hustým rostlinstvem.

Oplození u živorodek je vnitřní, sameček oplodní samičku pářicím útvarem zvaným gonopodium. Mikrostruktura těchto gonopodií je u různých druhů odlišná, odpovídající pohlavnímu otvoru samičky a tak se často i jinak příbuzné druhy nemohou přirozeně vzájemně křížit. Jednou oplozená samička si uchovává spermie ve svých pohlavních cestách po dlouhou dobu oplození schopné a může tak porodit mláďata v dalších vrzích i v době, kdy se sameček už v akváriu nevyskytuje.

Ačkoli rybkám čeledi Poecilidae říkáme živorodky, nejedná se o tzv. pravou živorodost. Samičky těchto rybek pouze nosí oplozená vajíčka ve své děloze do doby, dokud se začnou líhnout a pak je porodí. Zárodek v takových vajíčkách však není během inkubace vyživován matkou. Tato rozmnožovací strategie zamezuje velkým ztrátám potomstva během inkubace a období, kdy jsou nejzranitelnější. Matka embrya nosí a může je tak chránit před nepřáteli, kteří by si na odložených jikrách rádi pochutnali. Živorodky však mají podstatně méně mláďat (desítky maximálně stovky), než jikry kladoucí ryby.

Mezi rybami existují i druhy, které jsou opravdu živorodé a jejichž zárodky jsou během inkubace matkou vyživovány. Jedná se však o druhy, jejichž rozmnožování bývá mnohem problematičtější a mají i mnohem větší nároky na běžný chov. Rodí většinou jen několik dobře vyvinutých mláďat a vhodnými rybami pro začátečníky se asi nestanou. Svým rozmnožováním jsou zajímavými objekty pro náročnější chovatele, např. zástupce čeledi Goodeidae je možno zjednodušeně považovat za takovéto živorodé ryby.

Potřeby pro založení akvária i samotná akvária můžete objednávat v e-shopu pejsekakocicka.cz v sekci akvaristika.

Dýně i cukety je potřeba si předpěstovat a vysazovat sazenice a ne pěstovat rostliny z přímého výsevu. Třebaže je jejich klíčivost poměrně rychlá, nenechte nic náhodě a zejména ve výše položených oblastech vysazujte už silné rostliny. Dýně neboli tykev patří do rodiny asi pětadvaceti druhů z čeledi tykvovitých (Cucurbitaceae). Většina nám známých dýní pochází z tropické Afriky a střední Ameriky.

Kdo dýně nepěstuje, přichází o mnoho. V září se můžeme těšit z velkých oranžových plodů, které jsou navíc velmi zdravé a chutné. Dužinu lze použít na přípravu různých druhů jídel. Nejoblíbenější použití dužiny je na polévku nebo jako přídavek do ovocných kompotů. Nesmíme zapomenout ani na velmi zdravá dýňová semínka, která jsou velmi oblíbenou pochoutkou s vysokým obsahem zinku.

Dýně mnoha podob

Dýni zdaleka nepěstujeme jen pro sytě oranžovou dužinu a zdravá semínka. Zejména děti si na podzim rádi vyřezají halloweenskou dýni. Dýně je ale rostlina mnoha podob, pěstovat můžete i neobyčejně variabilní ozdobné odrůdy. Zdaleka nejoblíbenější jsou ale jedlé odrůdy, které mohou dorůst do úctyhodných velikostí. Jde o tykev melounovou (Cucurbita melopepo), tykev bradavičnatou (Cucurbita verrucosa),  tykev  obrovskou (Cucurbita maxima).

Lagenárie, kalabasa, indická okurka

Lagenárie, kalabasa, indická okurka-to jsou názvy pro rostliny s plody, které vás nenechají chladnými. Mnoho zahrádkářů se více či méně baví tím, že pěstují unikáty. Mezi ně bezesporu patří Lagenárie Bottle (Lagenaria Siceraria), která má úžasně dekorativní zelené plody. Jde o jednoletou plazivou rostlinu, kterou pěstujeme stejně jako klasické dýně.

Novinkou je kalabasa neboli indická okurka a lufa. Ty klíčí velmi dlouho, minimálně měsíc a proto dochází k jejich výsadbě již začátkem jara tak, abychom mohli koncem května vysazovat vzrostlé sazenice na zahrádku. Semínka jsou poměrně malá a je potřeba je namočit alespoň na 2 dny. Následně je necháme na vlhké vatě, než začnou klíčit, pak přeneseme do vlhkého kvalitního substrátu do papírového nebo rašelinového sadbovače. Jejich velká výhoda je v tom, že rostlinku nemusíme přesazovat, ale vysadíme ji i se sadbovačem.

Vysazovaná rostlinky by měla být silná, zdravá, o výšce cca 20 cm. Každé rostlince dopřejeme dostatek prostoru (pomoci si můžeme výsadbou k plotům), velmi výživnou humózní půdu nebo kompost a dostatečnou zálivku.

Semena Lufy z kategorie kuriozit jsou k dostání v dobrých zahradnictvích. Vyrostou nám ploy, které jsou mladé určené ke konzumaci, ale zdaleka nejde jen o plody. Pokud totiž tyto plody necháme přerůst a vysypají se z nich semena, není nic jednoduššího než celý plod ponořit do vody a nechat 2 dny nasáknout. Pak se lépe zbavíme slupky a vnitřek vypereme v desinfekčním roztoku. Pak se lufa usuší a může být využita jako mycí houba do koupelny.

Gratulujeme třem vybraným výhercům, kteří správně odpověděli, že autorem knihy JEHLIČNANY je Richard L. Bitner a má 224 stran. Tuto knihu, kde najdete velké množství stromů i s fotografiemi a také nároky na pěstování, vydalo nakladatelství Euromedia Group k.s., Knižní klub.

• Josef Šebek, Stráž nad Nisou
• Iveta Šindelářová, Morkovice
• Tereza Cízová, Kostelec nad Černými lesy

Vlaštovičník větší (Chelidonium majus) je vytrvalá, asi metr vysoká bylina, která patří do stejné rodiny jako máky (makovité-Papaveraceae). Vlaštovičník je využívaný staletí, je třeba ale podotknout, že jde o jedovatou bylinu. Po utržení nebo poranění rostliny z rány vytéká žluté mléko.

Doma je vlaštovičník ve Středomoří, nyní je ale rozšířen po celé Evropě. Roste ve škarpách, v křovinách a na rumištích s dostatkem vláhy. Najdete ho také na více či méně zanedbávaných zahrádkách.

Využití vlaštovičníku

V období duben-květen sbíráme především nať, kterou seřízneme několik centimetrů nad zemí a sušíme při pokojové nebo zvýšené teplotě (30 °C) a často kontrolujeme, protože ochlupené listy a lodyha snadno plesniví.

Vlaštovičník lze využít při zvyšování tlaku a křečích žaludku, astmatických záchvatech (obsahuje v poměrně vysoké koncentraci alkaloidy různých druhů-zejména izochinolinového typu a deriváty kyseliny kávové, flavonoidy, aminy a enzymy). Jeho dávkování je oproti ostatním bylinkám velmi malé, použijete jen ½ čajové lžičky sušeného vlaštovičníku na šálek horké vody. Krom sušení si z čerstvých rostlin můžete vytvořit lihovodný exktrakt, kdy do 70 % lihu (koupíte v lékárně) naložíte nať a necháte máčet 14 dní. Tento extrakt se užívá při špatné funkci žlučníku, který způsobuje migrény a pravostrannou bolest hlavy.

Podle babských rad zkuste opakovaně potírat bradavice (neplést s mateřskými znaménky) mlékem, které z rostliny vytéká. Má totiž cytostatické účinky. V žádném případě ale nesmí přijít do styku se sliznicemi nebo dokonce s okem. Stejně tak lze v odvaru koupat nohy postižené plísní.

Ceny semenáčků a různých druhů listnatých keříků jsou čím dál tím vyšší, a proto se mnoho z nás uchyluj k vlastnímu množení. Velmi oblíbené je hřížení, kdy větévku ohneme k zemi, přichytíme drátem a necháme zakořenit. Pak už jen stačí větévku odstřihnout od matečné rostliny a na konci léta přesadit na budoucí stanoviště.

Ovšem velmi oblíbeným způsobem rozmnožování j také řízkování, které se provádí podle druhu rostliny buď z bylinných, polo či zcela vyzrálých řízků. Zejména u dřevin se téměř neobejdeme bez stimulátoru.

Ovšem nyní se na našem trhu objevuje naprostá novinka-stimulátor s aktivním stříbrem s antistresovým účinkem. Jde o přípravek Harmonie stimulátor, který se používá pro dobré a rychlé zakořenění mladých, ale také vzrostlých rostlin. Tím podporuje fotosyntézu-růst rostlin, tvorbu květů a samozřejmě také plodů. S tím souvisí také vyšší výnosy. Použití přípravku zvyšuje odolnost proti stresovým faktorům zapříčiněných nevhodnými klimatickými podmínkami, ale díky obsahu aktivního stříbra má také pomocný fungicidní účinek.

Přípravek je vhodný i pro regeneraci rostlin a dokonce také trávníků po různých druzích poškození (sucho, mráz, zasažení herbicidy). Přípravek je vhodný pro máčení semen před výsevem a kořenů rostlin před výsadbou. Rovněž lze zálivkou nebo postřikem podpořit mladé rostliny těsně po výsadbě i po celé vegetační období. Přesné ředění přípravdku najdete v příbalové informaci. Jedná se o ředění 10-50 ml / 1 l vody.

Je samozřejmě nevyhnutelné po zimním strádání podpořit vegetační bujení také u pokojových rostlin. Jistě nám dáte za pravdu, že klasické hnojení NPK je již dávno překonáno. V dnešní době máte možnost koupit různé druhy hnojiv v tyčinkách, které se bezproblémově dávkují a jejich účinnost je dlouhodobá. Mnoho z nás ale nedá dopustit na klasická vodorozpustná kapalná hnojiva. Novinkou ve hnojení pokojovek je řada hnojiv Fantazie, které krom základních rostlinných živin obsahují také stimulační látky (mořské řasy a huminové látky).

Rostliny hnojené těmito inovativními hnojivy mají krásnou barvu listů (stimulační látky zvyšují obsah chlorofylu v rostlině) a jsou odolnější vůči stresu (nevhodné podmínky, stres z přesazení). Přípravek se dá používat klasicky, spolu se zálivkou v ředění 20 ml přípravku na 1 l vody. V polovičním ředění lze celoročně použít jako postřik.