Neznámá okra

Okra neboli ibišek jedlý (též bamia, bamya, bhindi nebo gumbo), je také známá jako „lady´s fingers“ (dámské prsty). Okra je neprávem označována za jídlo chudých.Více o pěstování se dozvíte ve článku Jedlý ibišek.

Její původ není jednoznačný. Hovoří se o Indii, Etiopii nebo západním pobřeží Afriky, odkud se rozšířila do oblasti Blízkého východu a také Řecka. V 17. století se objevuje první zmínka o pěstování okry v Brazílii, zřejmě vlivem kolonizace. Odtud se rozšířila do Severní Ameriky.

Ale jak vlastně okra chutná?

Její chuť je jemná, lehce trpká, malinko tvrdkavá u konce (je nutné odříznout stopku). Konzumenti se zpravidla řadí do dvou skupin – někteří ochutnají poprvé a už ji nikdy nevyhledávají, jiní ji postupně objevují. Druhů příprav je mnoho. Zpočátku mi také nechutnala, zdála se mi i po dovaření slizovitá. No a kdo by chtěl jíst ibišek, viďte?!  Ale po čase jsem našla ten správný postup. Jak tedy na okru?

Okra je nejlepší čerstvá, lze ji také najít sušenou nebo konzervovanou (v ČR lze koupit zejména v rámci obchodů nabízejících různé turecké nebo arabské produkty). Je nutné odkrojit stopku. Sehnat čerstvou okru je snadnější přímo tam, kde roste. Velmi oblíbenou je například na syrském venkově v alevitských oblastech (Baniyas atp.) nebo v tureckých bistrech pro „místní“. Dodnes se některé hotely brání tomu tuto lahodnou pochoutku nabízet. Snad aby neurazili hosty. Jídlo se obvykle podává teplé, ale vařenou okru lze v létě konzumovat také studenou (verze bez masa).

Příprava jedlého ibišku je snadná

Čerstvou okru můžeme vařit vcelku nebo nakrájenou na asi jeden centimetr a půl široké dílky. Sušená okra se před vařením musí 24 hodin předem namočit do vody. Je dobré ji řádně vyprat, vyčistíme ji tak od jemného prachu, který ulpívá na povrchu. Sušená okra se prodává dnes už i v supermarketech nebo na trzích (navlečená na provázcích). Jaké jsou oblíbené postupy pro její tepelnou úpravu?

Okra na koriandru (varianta bez cibule a chilli)

Omytou okru dáme zlehka osmahnout na lžíci olivového oleje, přidáme česnek (podle chuti, ale má být „cítit“), přidáme kávovou lžičku celého koriandru (chuť je pak výraznější), přidáme 50 ml vody a podusíme do měkka. Tento recept můžeme také malinko obměnit, to když přidáme kousky loupaných rajčat (čerstvá nebo z konzervy) a dvě lžíce rajského protlaku. To celé povaříme. Servírujeme s chlebem nebo bílou rýží.

Okra vařená s masem

Postupujeme stejně jako u předchozího receptu, jen přidáme nevykostěné jehněčí maso (nasekané na menší části). Můžeme pokapat citrónem. V Turecku jsem ji také jedla i s hovězím, zkoušela jsem také vařit s kuřecím masem. Obě varianty jsou dobré, ale skutečně nejlepší okra připravená podle výše uvedených tradičních receptů. Jako přílohu můžeme podávat bílou rýži nebo chleba. Jde o velmi oblíbenou přípravu.

Proč bychom okru měli jíst? Okra neobsahuje moc kalorií, ale má dostatek vlákniny, patří mezi antioxidanty. Dále obsahuje vitamín C, K a vápník. Zkuste ji a rozhodněte, zda ji zařadíte do jídelníčku. Další recept, tentokrát na rajčatovou omáčku s masem a plody ibišku najdete zde.