Měsíčnice na zahradě, skládce i v lese

To, že najdete krásné květy na zahradě, vás asi nepřekvapí. Zkusili jste se ale zblízka kouknout třeba na to, co považujeme za plevel nebo na rostliny, které najdeme na louce či v lese? Příkladem zajímavé planě rostoucí rostliny je třeba Měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), někdy také označovaná jako Jidášovy či čertovo penízky. Patří do čeledě brukvovitých a její domovinou je Evropa, přesněji řečeno podhorské lesy a nivní louky.  Roste ve stínu či polostínu na vlhkých místech s neutrální nebo zásaditou půdou. V Česku roste roztroušeně na celém území, je ale poměrně vzácná. Poznáte jí především podle světle fialových květů. Měsíčnice vytrvalá je zákonem chráněná. Patří mezi ohrožené rostlinné druhy (Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992).

Představujeme Měsíčnici

Měsíčnice je vytrvalá rostlina, která může dorůstat v ideálních podmínkách i více než metrové délky, běžně ale měří zhruba 30 – 90 cm. Má vzpřímenou od poloviny rozvětvenou lodyhu pokrytou alespoň v horní části bělavými trichomy. Tmavě zelené listy ve spodní části lodyhy jsou srdčité, po obvodu nepravidelně zubaté, řapíkaté a téměř vstřícné. To listy v horní části lodyhy jsou oválné až kopinaté, přisedlé a vyrůstají ze stonku střídavě. Rostlina se šíří převážně pomocí plazivého oddenku nebo pomocí rozšiřování dobře klíčivých semen větrem.  

Mladé rostliny nekvetou, květy se začínají objevovat až čtvrtým nebo pátým rokem. Vonné světlé fialové, oboupohlavné květy s čtyřmi vzpřímenými kališními lístky a čtyřmi vodorovnými korunními lístky uspořádané v hroznu kvetou od května do konce léta a lákají motýly a čmeláky. Měsíčnice opojně voní hlavně k večeru, kdy láká noční motýly. Plodem je nápadná asi 5 cm dlouhá dvouchlopňová šešulka visící na stopce. Tmavě zbarvená ledvinovitá semena s okřídlenou obrubou začínají dozrávat na konci srpna. Semena obsahují alkaloidy lunarin a lunaridin, kterým vděčí měsíčnice za své jméno. V léčitelství se používala semena a sušené listy především ke zklidnění srdce a při bolestech hlavy. Kvůli zajímavému vzhledu suchých lodyh s přepážkami šešulek se měsíčnice používá pro suché vazby. Po oddělení chlopní se totiž dozrálá semena uvolní, ale stříbřité blanité přepážky zůstávají připevněny ke stopkám.

Měsíčnice na zahradě

Přestože je měsíčnice vytrvalá chráněným druhem, můžete měsíčnici najít i na zahradách. Bude se ale pravděpodobně jednat o Měsíčnice roční (Lunaria annua). Tato okrasná rostlina se v mnoha ohledech od své příbuzné z volné přírody liší. Její květy jsou sice také světle fialové, ale nevoní. Měsíčnice roční, jak již název napovídá, není vytrvalá, ale jedno případně dvouletá rostlina, která často zplaňuje.

Stejně jako měsíčnice vytrvalá pochází i měsíčnice roční z Evropského kontinentu a rozšířila se do Austrálie a Ameriky. Dalšími věcmi, které mají obě zmiňované měsíčnice společné, jsou bělavé ochlupení, hroznovité květenství a okrouhlé dekorativní plody, které skvěle vypadají v dekoracích z přírodních materiálů.  Šešulky lze sušit v zelené zralosti nebo až po vypadání semen.

Pěstujeme měsíčnici

Nejjednodušší je rostlinu vysít během léta přímo na stanoviště. První rok se vytvoří pouze přízemní listová růžice a druhý rok vyrostou lodyhy s květenstvími. Obnovovací pupeny přezimují u povrchu půdy. Ze semen vysetých na jaře sice většinou vyrůstají rostliny, které vykvetou hned první rok, květů však není mnoho. 

Měsíčnice nepotřebuje žádnou zvláštní péči. Jedná se o rostlinu nenáročnou, kterou najdeme i na rumištích, skládkách a neudržovaných pozemcích. Roste v polostínu i stínu na vlhčích lokalitách, stejně tak jako na slunných lokalitách. Přednost dává lehčím půdám s dostatkem živin.