Mandragora: magické afrodisiakum či vražedný jed?

Není snad jiná rostlina, kterou by provázela tak tajemná pověst až do dnešních dnů. Snad i proto ji někteří zahrádkáři shání v obchodech. Ano, dá se koupit ve formě semen. Mandragoru (pokřín lékařský) si můžete doma vypěstovat, ale velmi opatrně – je jedovatá, a tak patří spíše k raritám. Ona totiž není ani nijak extra vzhledná a okrasná.

Vypadá spíše jako plevel

Dokonce některé prameny uvádí, že hodnota jednoho kořenu mandragory byla v roce 1690 ve Francii rovna ročního platu poctivě vydělávajícího řemeslníka. A dodnes je její cena velmi vysoká. Nenápadná rostlina z čeledi lilkovitých připomíná růžici listů s květem podobným bramboře a za nic na světě byste nehledali přímo pod ní kořen ve fascinující podobě lidského těla.

Stačil krůček zvědavosti a lidstvo objevilo, že v sobě skrývá také především notné halucinogenní účinky. Už ve starém Egyptě byla využívána společně s jinými rostlinami k astrálnímu cestování. V začátcích chirurgie se využíval lihový výluh k anestezii. Kolik úkladných vražd jen bylo vykonáno touto rostlinou!

V homeopatii je dodnes používána ke zmírňování kašle, na uklidnění, ale také osobám s epilepsií. Traduje se, že zajistí ženě okamžité početí, že je mocným afrodisiakem a nejvíce jich narůstá tam, kde se na šibenici věšeli trestanci.

Ještě pikantnější je však její sklizeň

Jestliže si už mandragoru na zahradě vypěstujete a zatoužíte se podívat, jak vypadá její kořen, možná se dočkáte podle pověr a mýtů ztráty sluchu. Nelidský řev, který se vaší zahradou rozline může zabíjet. Však knihy se o tom něco navyprávěly:

„Sběr mandragory má mnohá specifika. Smrt čeká na opovážlivce, jenž se zmocní kořene mandragory, neboť ve chvíli, kdy je kořen vytržen ze země, ozve se děsivý, smrtící výkřik. Proto byl tento úkol svěřován hluchým, předem pečlivě připraveným na jeho provedení. Nejprve bylo třeba mandragoru zklidnit – zalívala se močí a krví. Pak bylo třeba zabránit přímému kontaktu s ďábelskou rostlinou, proto se k růžici listů mandragory upevnil provázek vytvořený z vlasů, jehož druhý konec se přivázal na ocas vyhladovělého černého psa. Z uctivé vzdálenosti pak byla psovi ukázána návnada – jehněčí kýta, a pes spěchající za ní tak na jeden tah kořen vytáhl. Pro psa to bylo smrtelné, neboť ho zabil strašlivý výkřik ďábelské byliny. Knězi tak zůstal jak kouzelný kořen, tak jehněčí kýta. Kořen je velmi výraznou součástí rituálů a milostných kouzel.“

Obrovská vzácnost této rostliny i mýtická pověst jsou příčinou, že chcete-li sehnat pravý kořen mandragory, setkáte se často s padělky (často k dobru těch, kdož ho kupovali, protože rostlina je to smrtelně jedovatá), kdy se za mandragoru vydávaly kořeny čekanky nebo posedu dvoudomého. Pěstitelé a zahradníci jsou zase často mateni semeni mnoholistu štítnatého, který je nazývám „americká mandragora“. Snad je to tak dobře, experimenty s mandragorou mohou často končit smrtí.

Ve volné přírodě ji potkáte jen vzácně, nejčastěji v teplejších oblastech Řecka, Itálie…

Rostlina, kterou ďábelskou pověstí opředl člověk, nebo je snad na tom všem něco pravdy?

Použita byla citace z knihy B. Bertrand: Herbář, fakta, mýty a legendy o afrodisiakálních rostlinách (Rebo, 2014)