Letos už žijeme na ekologický dluh

Doba, kdy vyčerpáme všechny přírodní zdroje, které je Země schopná za rok obnovit, se čím dál víc krátí. Letos se nám to povedlo za necelých osm měsíců, od 8. srpna už žijeme na dluh. Jak dlouho to takhle půjde dále, nikdo neví. My ve vyspělejších částech světa máme štěstí, nedostatky pocítí nejdříve lidé v rozvojových státech.

Světový fond na ochranu přírody (WWF) ze svých statistik týkajících se rybaření, těžby, spotřeby energií a dalších faktorů spočítal, že letos se náš ekologický dluh zase o něco zvětšil. Na dluh žijeme od 8. srpna, loni to přitom bylo o pět dní později. V roce 1971 jsme na dluh žili pouhých 7 dní!

Proč je tomu tak?

Protože roste populace. V současné době je na Zemi asi 7,4 miliard obyvatel, v roce 2100 to podle odhadů bude až 11 miliard. Vysoký nárůst obyvatelstva přitom pozorují spíš chudší země, v Evropě naopak populace slábne. Stejně to ale znamená, že v následujícím století bude na Zemi mnohem více lidí, kteří budou trpět hlady a žízní. Nejspíš s tím nic neuděláme, protože i kdybychom jim chtěli pomoci, Země je prostě nenakrmí.

Proč s tím něco neděláme?

Snažíme se, ale zatím jsme stále ve fázi, kdy pácháme víc škody než užitku. Loni se nám povedlo zapříčinit nejhorší ekologickou katastrofu století! Možná si ještě vzpomínáte na zprávy o obrovských požárech v Indonésii a Malajsii, při kterých umírali lidé, vymírali ohrožení živočichové a mizely celé vesnice. Požáry založili lidé. Svět nám mizí pod rukama a ničíme si ho sami. Nemůžeme se divit, že nás planeta neuživí, když ji vypalujeme a připravujeme se tak kromě jiného i o zdroj obživy.

S tím, co se děje na druhém konci světa, sice nic neuděláme, ale svou troškou do mlýna může přispět každý z nás. Třiďte odpad, šetřete s energiemi, jezděte více na kole než autem, zacházejte úsporně s vodou. Jsou to maličkosti, nicméně kdybychom se jimi řídili všichni, svět bude aspoň o trošku lepším místem.

Jak si vede Česká republika?

Kupodivu docela dobře. Státy se mezi sebou porovnávají pomocí tzv. ekologické stopy, která vyjadřuje, jakou plochu potřebuje jedna osoba k obživě. Počítá se ze zdrojů odebraných z přírody (dřevo, obilí atd.). Česko se v žebříčku podle ekologické stopy řadí na 45. místo na světě, což není vůbec zlé. Nejhůře je na tom Čína, pak USA a třetí pozici ve světovém žebříčku zaujímá Indie.

Na druhou stranu je naše republika docela malá, takže když plochu rozpočítáme na obyvatelstvo, vychází nám, že máme ekologický deficit. Z tohohle hlediska jsou na tom lépe málo osídlené státy v Africe či Jižní Americe.

Faktem každopádně zůstává, že svou troškou do mlýna bychom mohli přispívat všichni. Stačí se k situaci postavit zodpovědně a ne jen nečinně přihlížet tomu, jak si ničíme půdu pod nohama.