Léto, dovolená a květiny

A konečně je tady, dlouho očekávané léto. Čas třešní, jahod, slunce, spousty květů a také dovolených. My chytáme bronz, od rána do večera se máčíme v moři a každý večer přemýšlíme, jestli náš Kája moje milované kytičky zalije nebo to skončí jako v loňském roce. Ty vynalézavější vymýšlí spoustu vychytávek, jak dopřát zálivku květinám v naší nepřítomnosti. Začínaje od PET lahví nebo květiny ve dřezu a ve vaně a mnoho dalších způsobů.

Já jsem jednou před dovolenou požádala o službu svého kamaráda. Spolu s klíči ode mne dostal 2 listy A4 popsané podrobným rozmístěním a plánkem rostlin v bytě, s přesným harmonogramem zálivky a odměrkou. Ten seznam má pořád schovaný a ještě stále je to můj kamarád:-).

A přitom je řešení tak jednoduché, samozavlažovací nádoby. Známe je z pěstovaní okrasných rostlin, muškátů, petúnií atd. v létě na terasách a balkonech. To už je velmi známé a umíme to. Tak proč nepoužít stejný způsob i v interiéru. Rostliny mají dostatek vody i v naší nepřítomnosti a my se z dovolené nevracíme s obavami, která rostliny nám uschla.

Princip těchto nádob je stále stejný. Spodní část tvoří rezervoár vody, do horního patra sázíme rostliny. Voda vzlíná ke kořenům pomocí knotů nebo po čase si sama rostlina kořeny dosáhne do rezervoáru. Rozdíl proti venkovním nádobám je v odtokovém otvoru. Venkovní nádoby jsou vybavené odtokovým otvorem, aby přebytečná voda v období dešťů mohla volně odtékat. U interiérových nádob otvor není, proto se výška hladiny v rezervoáru kontroluje pomocí měrky. Aby nedocházelo ke zbytečnému přemokření rostliny, důsledně dodržujeme při zálivce max. hodnotu hladiny vody v zásobníku na měrce. Tím je dodržena i tolik potřebná vzduchová mezera mezi substrátem a hladinou vody.

Osázení takových nádob není nic složitého. Na dno vnitřní nádoby můžeme, ale nemusíme dát drenážní vrstvu. Pokud použijeme knot, dáváme pozor, aby byl nad drenážní vrstvou a dotýkal se substrátu. Na ní vsypeme substrát, do kterého můžeme vmíchat i dlouhodobě působící hnojivo pro pokojové rostliny. Rostlinu vyjmeme z květináče a zasadíme ve stejné výšce jako v původní nádobě a zalijeme. Přebytečná voda stéká do rezervoáru pod rostlinou. A při další zálivce již jen doplňujeme vodu v rezervoáru a rostliny si bere potřebnou vodu sama. Doplnění vody do rezervoáru se podle konstrukce nádoby může mírně lišit. Některé nádoby jsou opatřeny nalévacím otvorem, u jiných vodu doplňujeme zálivkou rostliny.

A na závěr to nejlepší. Nemusíte se rozhodně bát, že budete mít doma tyto nádoby v několika omezených a tradičních barvách jako třeba terakota apod. Výběr barev, tvarů, velikostí je naprosto fantastický. A trefí se tak do každého interiéru. A dokonce je na trhu k dispozici řada nádob Mimosa, u kterých můžete měnit vnější nádoby bez zdlouhavého přesazovaní. Takže pokud jste včera vymalovali chodbu ze zelené na fialovou a ten květináč se tam teď opravdu nehodí, koupíte si nový vnější květináč ve vhodné barvě a vnitřní část přehodíte do nového. Je stejně jednoduché a rychlé jako když si převléknete koženou bundu za červené sako. A to je pro nás ženy naprosto skvělá zpráva.

Více o samozavlažovacích květináčích nejen do interiéru na plastia.cz