Jak odlehčit těžké půdy

Každé rostlince vyhovuje jiný typ půdy, jiná bohatost na živiny, jiná vlhkost. Chceme-li, aby naše zeleň jen vzkvétala, musíme znát půdu v našich záhonech. Pak do vhodné půdy stačí sázet květiny a keře, které se do této půdy hodí. Těžké půdy mohou naší zahrádce pořádně přitopit. Jsou neúrodné, nepropustné a rostlinám se v takových podmínkách daří jen velmi špatně. Některé jsou sice schopny těžké podmínky překonávat, pokud chceme mít krásnou zahradu, kde budou zasazeny všechny možné druhy rostlin, pak je potřeba těžké půdy proměnit v lehčí a úrodné.

Těžké půdy zahrnují půdy jílovité, jíly a půdy hlinitojílovité. Těžké zeminy v sobě mají i více než 50% jílu. Drží dobře při sobě, je v nich obsaženo dostatek nebo až přebytek vláhy. Díky jejich nepropustnosti dobře drží živiny, které na ně klademe. Bohužel nepropustnost má své nevýhody, jako je malá vzdušnost, přílišná ulehlost, těžká zpracovatelnost. Jíly jsou studené. Dojde-li k jejich promáčení, mažou se a patlají, naopak při vysušení tvoří velmi tvrdé hroudy. Práce s jíly je velmi fyzicky náročná. Je nutné je hluboce prorývat (hlavně na zimu). Problém tvoří jílovité půdy i pro stromy. Ty koření v těžkých půdách mělce a jsou tak méně stabilní, nemohou si pro živiny sáhnout do hlubších vrstev zeminy. Na druhou stranu lze v těžkých půdách poměrně úspěšně pěstovat různé okrasné dřeviny.

Jak ale vylepšit kvalitu takto nehostinné půdy? Rozhodně existují řešení. Nelze však očekávat rychlé změny a proměnu kusu jílu v úrodnou vzdušnou půdu.

Zjištění typu půdy

Nejlepším, avšak nejdražším řešením je nechat si vypracovat rozbor půdy. Zjistíte přesné složení půdy, její typ, obsah živin a důležitých látek, ovšem i obsah škodlivin. Rozbor vám řekne i pH půdy. Půdní rozbor si můžete nechat udělat v pedologických laboratořích, agrochemickém podniku nebo v některých vysokých zemědělských školách.

Zajímá vás podíl jílu a nechcete platit za rozbor?

Pak navlhčete hrst zeminy ze zahrady. Pokuste se o vytvoření válečku o průměru jednoho centimetru. Čím delší se vám ho podaří vytvořit, tím více jílovitá půda je. Je-li možné vymodelovat váleček, který lze bez popraskání spojit v kruh, půda je velmi jílovitá.

Pokud je pH půdy nevyhovující, lze ho změnit. Vápnění snižuje kyselost půdy. Shrábněte trochu zeminy ze zahrady, kterou usušíte. Na tento materiál nalejte 8% ocet. Když hlína zašumí, má dostatek vápna. Nezašumí-li, je potřeba ji dovápnit.

Provzdušnění a prolehčení půdy

Jak už jsme zmínili, prolehčování půdy je běh na dlouhou trať. Těžká půda obsahuje mnoho jílovitých částic oproti písčitým. Proto je vhodné na těžkou zeminu nasypat vrstvu písku. Použít můžeme také perlit – keramzit nebo drobné štěrkovité kamenivo. Inspiraci se meze nekladou a tak lze použít jakýkoli lehký materiál, například z organických listí, proschlou posečenou trávu, rozemletou slámu, piliny a dřevěnou drť apod. V žádném případě do zeminy nezapracujte posečený plevel. Jeho semena jsou velmi vytrvalá a vyklíčí i v minimálně úrodné půdě. Plevele je pak složité se zbavit. Do původní zeminy se tato nová vrstva zapracuje. Jíly je nutné často kypřit, aby se vzduch dostal ke kořenům rostlin. Proces přidávání písčité a dalších vrstev je třeba opakovat několik let, než se půda skutečně změní.

Pokud je půda opravdu velmi jílovitá a takovéto promísení by dalo neúměrně zabrat, je lepší navézt na pozemek alespoň 25 centimetrů tlustou vrstvu úrodné ornice. Ornice je horní vrstva většiny půd, která obsahuje nejvíce humusu, tím živin a mikroorganismů. Je pravidelně obdělávaná. Její síla je obvykle 10 – 30 cm. Pod ní se nachází podloží (nepropustná vrstva), pod kterým je dále spodina.

Provzdušnění vám zajistí i vikvovité rostliny. Mají hluboké kořeny a tak zvyšují podíl dusíku a živin v půdě. Ani tyto rostliny neporostou v neúrodné půdě, proto je nejprve nutné půdu vylehčit písky, dřevěnou drtí apod.

Obohaťte jíl živinami

Jíl je neúrodný a studený. Aby v něm mohly růst rostliny všech druhů, je potřeba ho zásobit živinami. Humus výborně poslouží jako úrodná půda a hnojivo. Například ve formě kvalitního kompostu, hnoje nebo rašeliny. Humus tedy ovlivní úrodnost půdy. Půda na polích mívá obsah humusu asi 1-3%, ovšem úrodné zahradnické půdy mají až 15%. Čím více humusu, tím je půda vhodnější pro veškeré typy rostlin. Je to jednak z důvodu držení tepla, živin a vody, dále podporuje činnost mikrobů v půdě a je zásobárnou dusíku. Takový humus však poslouží i k prohřátí půdy a zlepší tím podmínky pro rostliny. Přírodně vzniká rozkladem organického materiálu, např. tlející listí, odumřelé rostliny a živočichové. Také je možné zeminu posypat popelem. Popel je mnohdy nechtěný pozůstatek po grilování nebo opékání vuřtů, zde se však bude hodit. Jakožto pozůstatek rostlin v sobě má výživné látky, které neúrodné těžké zemině pomohou stát se úrodnější.

Jinou možností je zelené hnojení. Jeho princip je jednoduchý. Do půdy se zasadí rostliny jako je například hořčice, pohanka, svazenka, jetel, kostival a různé luskoviny, které jsou rychlerostoucí a dobře se chytí i v méně úrodné půdě. Poté počkáme, až vzrostou, a ještě předtím, než začnou jít do květu a vysemení, se posečou. Tento růstový proces trvá asi 2 měsíce. Rostliny budou mít pak asi 20 centimetrů na výšku. Posekané zelené hnojení se pak vryje do půdy, např. za použití rotavátoru nebo zaoráním. Tento účinný způsob používají na svých polích i zemědělci, stejně dobře poslouží na vaší zahrádce.

Kamenité a štěrkovité zeminy

Máme-li půdu těžkou ve formě zeminy kamenité a štěrkovité, pak je obsah jílu minimální. Jsou těžko zpracovatelné. Ovšem půdy tohoto typu jsou také neúrodné, protože nejsou bohaté na živiny. Ty se drží v hlinitých půdách a humusu. Těmito vrstvami kamenité a hlinité půdy doplníme a promísíme s vrstvami původními.

Ideální půda je středně hlinitá, což vyhovuje většině rostlin. Dobře drží vláhu, po provzdušnění zůstává dlouho nakypřená. Je dobře zpracovatelná. Příjemně voní a rozhodně ji poznáte, třeba i podle tmavě hnědé barvy, která značí dostatek humusu. Neobsahuje mnoho kamenů a jílu. Až se k ní dopracujete, je to cíl dlouhé a náročné cesty.