Jak namnožit levanduli

Levanduli – okrasnou rostlinu z čeledi hluchavkovitých, která se vyznačuje velmi výraznou vůní, dnes již nalezneme téměř v každé zahrádce či předzahrádce nebo alespoň v květináčích zdobících exteriéry domů. Oblíbená je jak pro svůj vzhled a vůni, tak pro své nesporné léčivé účinky a její využití je opravdu široké – přes dekorativní účely až po ty zdravotní.

Kdo s pěstováním levandule začne, brzy zjistí, že jedna rostlinka mu zkrátka nestačí, a tak si dnes povíme o možnostech, jak levanduli namnožit.

Pěstování ze semen je poněkud zdlouhavé

Pokud levanduli ještě na záhonku nepěstujeme, můžeme si na počátku roku zaset semínka a ve skleníku vypěstovat nové sazeničky, které do záhonu umístíme k podzimu. Aby první zimu přečkaly bez újmy, chráníme je pro jistotu před mrazem.

Řízkování levandule

Klasickým řízkováním potom můžeme množit prakticky jakoukoliv vzrostlou rostlinu nehledě na to, zda ji pěstujeme v záhoně či truhlíku. Výhodou je, že získáme rostlinky se stejnými vlastnostmi, jaké má matečná rostlina, u níž máme vyzkoušené, že se jí v našich podmínkách daří.

Levandule sice dobře snáší přímé slunce, ale na řízkování si vybereme den, kdy je pod mrakem anebo pracujeme alespoň ve stínu, abychom zabránili jejich seschnutí. Samotné řízky tvoříme odříznutím asi 5-10 cm z nekvetoucí větvičky, ideálně zvrchu ještě zaštípnuté. Ty potom ve spodní části očištěné od lístků vsazujeme nejlépe do substrátu určenému k řízkování rostlin (má speciální složení, vhodné pro jejich zakořenění).

Pokud jsme se do množení řízkováním pustili až na konci léta, je vhodné odříznout větvičku i s kouskem dřevnaté patky, která zajistí dostatečnou výživu.

Řízky pravidelně zavlažujeme a dbáme, aby nevyschly. Po zakořenění můžeme umístit do půdy. Pokud máme pařeniště, je dobré, aby první zimu přečkaly v něm.

Hřížení jako množení pro začátečníky

Další možností je hřížení – způsob ideální k omlazení staré matečné rostliny a vytvoření tak krásného levandulového záhonu. Ve spodní části rostliny vybereme delší výhon s dřevnatým stonkem a vložíme jej do půdy. Výhon zůstává spojen s matečnou rostlinou, ale zároveň v místě styku s půdou dojde k probuzení pupenu a zapustí kořeny. Potom je možné jej trvale oddělit. Aby k oddělení nedošlo dříve, než bude výhon schopen vlastní výživy, je vhodné spojení ještě ukotvit. Úplné oddělení a přesazení od matečné rostliny je nejjistější učinit až následující sezonu.

Ať už si vybereme jakýkoliv způsob množení, úspěch je téměř zaručen, neboť levandule patří k těm méně náročným rostlinám na pěstování. A malou kytičkou roztomilých fialových kvítků potom můžeme obdarovávat přátele a známé a navodit jim atmosféru dovolené v Provence i u nich doma.