Príma Receptář

Toto plemeno nalezneme v literatuře pod různými názvy jako třeba: Rhodesian Lion Dog, African Lion Dog, African Bull-Dog nebo Ridgehound.

Původně byl Ridgeback chován pro stopování jihoafrické zvěře. Později se využíval i pro lov lvů.  Nikdy to ale nebylo jeho hlavní uplatnění.

Předky tohoto plemene se stali starobylí psi s pruhem obráceně rostoucí srsti na hřbetě patřící Hotentotům. Jejich stopa končí na začátku 16. století, ale existovali nejspíš ještě dříve. První kontakt s evropskými osadníky přišel v 17.stol., kdy je nejprve považovali za škodnou a chtěli se jich zbavit. Po čase si však uvědomili, že tito psi jsou výtečně přizpůsobeni africkému podnebí a tak došlo k tomu, že v polovině 19. století se začali hotentotští ridgebackové křížit se psy dovezenými z Evropy, mezi nimiž byli honiči, mastifové a také německé dogy. Tímto vznikl velký, výkonný honič, který se ideálně hodil k lovu velké africké zvěře. Od evropských psů získal vzrůst, čich a pevnou povahu, po psech Hotentotů zdědil rychlost a odolnost vůči tropickým chorobám.

Ve druhé polovině byli vybraní psi převezeni více na sever do tehdejší Rhodesie (nyní Zimbabwe), kde se úspěšně zapojili do chovu. Potomci těchto psů byli ve smečkách používáni na lov lvů a levhartů z koňského hřbetu. Typická smečka ridgebacků se skládala překvapivě pouze ze tří kusů. Díky své odvaze získali výše zmíněná označení „africký lví pes“ nebo „rhodéský lví pes“.

Kvůli snaze typově plemeno sjednotit a upevnit vznikl po roce 1920 chovatelský klub. Od třicátých let byl rhodéský ridgeback vyvážen do světa, Indii a Kanadu nevyjímaje.

Vzhled

Pro toto plemeno je typický především pruh srsti na hřbetě, kde rostou chlupy „proti srsti“. Obvykle nalezneme žluté až červené zbarvení srsti (zbarvení srsti je pravděpodobně dědictví po německých dogách).  Psi dorůstají výšky 63-69cm s průměrnou hmotností kolem 36kg. Feny mívají 61-66cm a hmotnost průměrně 32kg.

Lebka Ridgebacka je plochá, oči hnědé až světle hnědé s černými okraji víček. Tento pes má inteligentní výraz. Uši jsou velké, vysoko nasazené a přiléhají k hlavě. Tělo toho plemene je silné, dobře osvalené s hlubokým hrudníkem. Končetiny jsou také silné a dobře osvalené. Ocas je u kořene silný a ke špičce se zužuje. Srst je krátká, hustá, hladká a lesklá. Černá barva je, kromě hlavy, nežádoucí.

Povaha

Rhodéský Ridgeback je tvrdý při lovu, ale laskavý ke své rodině. Nemá rád cizí lidi. Je výborný hlídač a štěká, jen když se opravdu něco děje. Tito psi potřebují důsledný, ale ne tvrdý, výcvik. V současné době je nejčastěji využíván jako rodinný pes, protože se hodí i k dětem (pokud ho neškádlí).

Fotogalerie Ridgeback

Bernský salašnický pes pochází z anglických názvů Bernese Mountain Dog, Bernese Cattle Dog nebo Cheese Factory Dog, Butcher´s Dog i Farmer´s Dog. Plemeno původně pochází ze švýcarského středozemí a oblasti Bernu. Hlavně byl využíván jako honácký, tažný a hlídací pes. Používali ho na nošení a tahání nákladů na trhy a to především tkalci, mlékaři, řezníci a řemeslníci, zkrátka všichni, kteří neměli koně. V dnešní době plní roli rodinného psa po celém světě.

Svého času dokonce hrozil zánik tohoto plemene, ale díky zásahu Franze Schertenleieba a jeho přátel byl roku 1907 založen oficiální speciální chovatelský klub.

Vzhled

Bernský salašnický pes je více než středně velké, dlouhosrsté plemeno s typickým trikolorním zbarvením. Kohoutková výška u psů se pohybuje mezi 64-70cm, u fen 58-66cm. Váha není standardem určená, ale bývá od 32kg do 50kg.

Většina těla je černá. Líce, punčochy a skvrna okolo oka má hnědočervené pálení. Hruď, prsty, čumák, špička ocasu a lysina mezi oky mají bílou barvu. Bílá je i náprsenka. Oči jsou tmavohnědé, menší a jasné. Uši trojúhelníkové, lehce zaoblené a vysoko nasazené. Ocas je bohatě osrstěný, v klidu svěšený, jinak se pohybuje mírně na úrovní trupu.

Povaha

Povaha Bernského salašnického psa je klidná, vyrovnaná. Je neagresivní, jistý, pozorný, věrný, bdělý a nebojácný. Pro svoji povahu je „berňák“ ideální i k dětem.

Fotogalerie Bernského salašnického psa

Labradorský retrívr (neboli Labrador) je jeden z několika druhů retrívrů.   Předchůdce moderního labradora vznikl na ostrově New Foundland. Původně byl typem loveckého psa, který byl určen na aportování úlovků z vody. K tomu používal především plovací blánu mezi prsty, která toto plemeno i charakterizuje.

Vzhled

Labrador se vyznačuje mohutnou stavbu těla s širokou lebkou, s širokou a hlubokou hrudí a silnou zádí. Psi bývají většinou mohutnější a silnější než feny. Hmotnost bývá v rozmezí 26-36kg. U tohoto plemene bývá dost často s váhou problém, protože labradoři se vyznačují mimo jiné i velkou chutí k jídlu. Výška se pohybuje u psů mezi 56-57cm a u fen 54-56cm. U labradorů najdeme tři různá zbarvení srsti: žlutá (světle smetanová až liščí červeň), hnědá a černá. Čokoládovou barvu potkáte velmi zřídka. Všichni příslušníci plemene mají hnědé oči a svislé uši. Srst labradora je krátká, lesklá, jemně zvlněná, hustá a poměrně tvrdá. Před nepřízní počasí je chrání velmi hustá podsada.

Povaha

Labrador vyniká svou klidnou, mírnou, laskavou, přátelskou povahou. Je velice inteligentní, nekonfliktní, hravý a všeobecně milující vodu. Mezi další přednosti patří i výborný čich. Tyto psy najdete ve službách policie při pachových a záchranářských pracích. Jsou vyhledávaným plemenem psů asistenční psy, pomáhají handicapovaným lidem a jsou používaní i při canisterapii.

Zkrátka toto plemene je ideální jak k dětem, těžce handicapovaným lidem i pro náročnou službu u Policie. Nehodí se jako hlídací pes.

Fotogalerie Labradorský retrívr

Historie dnešní podoby německého ovčáka se utváří od konce 19. stol, kdy byl založen Spolek chovatelů německých ovčáků a nedlouho později i první plemenná kniha. Německý ovčák byl vyšlechtěn ze středoněmeckého a jihoněmeckého rázu ovčáckých psů za účelem získat kvalitního služebního psa těch nejvyšších nároků.

Vzhled

Standard NO představuje psa střední velikosti, obdélníkového formátu, silného, dobře osvaleného. Kohoutková výška se pohybuje u psů od 60cm do 65cm, u fen je to 55-60cm. Váha psi 30-40kg, feny 22-32kg.

Oči jsou středně velké, mandlovitého tvaru a šikmo položené. Nos musí být černý. Uši jsou postavené, středně veliké, nesené vzpřímeně. Sbíhají se do špičky. NO má silný krk s dobře vyvinutým svalstvem.

NO je klusák a k tomu je uzpůsobená délka a úhlení končetin. Pohyb by měl být prostorný, probíhající nízko nad zemí, budící dojem nenucenosti.

Německý ovčák se chová ve dvou variantách: dlouhosrsté a krátkosrsté. Obě s podsadou. Mezi nejčastěji vyskytujícími se barvami u tohoto plemene jsou celočerná, tzv. pálená a vlkošedá. Bílá barva není přípustná.

Díky nešlechtěnosti trpí NO i na řadu nemocí – častá onemocnění žaludku, střev, očí, a v neposlední řadě artritida kloubů, dysplazie kyčelního a loketního kloubu apod.

Povaha

Němečtí ovčáci jsou většinou povahově vyrovnaní psi, pevných nervů, se zdravým sebevědomím. Bývají dobře ovladatelní. Pro služební účely jim nesmí chybět odvaha, bojovnost a tvrdost.

Pro svou povahu a ovladatelnost se řadí mezi nejčastěji používaná služební plemena nejen v ČR.

Fotogalerie Německý ovčák

Psi podobní pudlům se vyskytli již ve středověku. Mezi jejich předchůdce patří s největší pravděpodobností francouzský barbet, který svou velikostí odpovídal dnešnímu německému ovčákovi.  Pudl je původně lovecký pes se zaměřením na vodní ptactvo. Jeho francouzské jméno Caniche znamená v doslovném překladu kachní pes. Postupem času se rozšířil po celém světě. Jako společenský pes se začal chovat koncem 18. století. Dnes máme 4 velikostní varianty pudla, které se začali oddělovat ve 20 století. V dnešní době je pudl chován především jako společenský pes.

Vzhled pudla

Vzhled pudla je velmi elegantní. Pes středních proporcí s charakteristickou kudrnatou srstí. Velký pudl měří od 44 do 60 cm. Váží do 30 kg. Střední 35 až 45 cm. Váží do 15 kg. Trpasličí od 28 do 35 cm. Hmotnost kolem 5 kg. Toy pudl měří do 28 cm. Pudl má dlouhé uši, oči mandlového tvaru, ocas vysoko nasazený. Barva může být černá, hnědá, bílá, stříbrná a aprikot.

Povaha pudla

Pudl je velmi učenlivý a z toho hlediska je vhodný i pro začínající chovatele. Pudl je velmi aktivní a miluje pohyb, proto ocení každodenní procházky. Jeho charakter je velmi oddaný, nemá sklony k útěkům. Nemá rád hrubé zacházení. Je velmi adaptabilní a je vhodný jak pro rodiny s dětmi, tak i pro starší lidi. Jeho přístup k dětem je nadstandartní. Pudl je vhodný jak do samotného centra města, tak i na venkov. Pudl je opravdu nenáročný na výchovu, jediná věc, které budete muset věnovat zvýšenou pozornost je jeho péče o srst, která se musí pravidelně pročesávat, zbavovat nečistot a zastřihávat. Nejméně jednou za dva měsíce.

Fotogalerie-pudl

Francouzský buldoček je potomkem malých buldoků, ale není známo, jestli to byli angličtí psi přivezení do Francie nebo psi dovezení ze Španělska. Většinou se za jeho předka považuje malý anglický buldoček. Jako plemeno byl uznán před 130 lety. Nynější vzhled a povaha je výsledkem mnoholeté chovatelské práce. Dříve si tyto psy pořizovali hlavně lidé z bohémských kruhů- herci, umělci, tanečnice, kurtizány. Pro svoji nenáročnost a přizpůsobivost je oblíbeným psím kamarádem i v dnešních vytížených rodinách. Nevadí mu malý byt a nepotřebuje složitou údržbu svého zevnějšku. Nenáročný je i jeho výcvik. Toto plemeno je oblíbené, snadno se vystavuje a je vynikajícím společníkem.

Vzhled

Malý, ale svalnatý a silný psík s velkou hlavou. Jeho typickým znakem jsou netopýří uši a stočený ocas. Dorůstá do výšky okolo 30 cm a hmotnosti cca 12,5 kg (psi) a 11 kg (feny). Jeho srst je krátká, hladká, přilehlá a jemná. Barva můře být žíhaná, plavá nebo strakatá. Mají velkou čtvercovou hlavu a tmavé oči posazené daleko od sebe.

Povaha

Tento buldoček se většinou vychovává velmi snadno. Je přítulný, odvážný a dobrosrdečný. Je vynikající společník pro rodiny s dětmi a dobře se snese i ostatními domácími mazlíčky. Jeho majitelé si musejí zvyknout na jeho funění. Občas se rád toulá a je nevrlý, jestliže mu neprojevujeme náklonnost a lásku. I přesto je okouzlující společník, veselý, přizpůsobivý a milý. Má vyvinuté hlídací instinkty.

Fotogalerie-Francouzský buldoček

Dříve americký bulteriér vznikl křížením buldoka s teriérem. Jeho název je podle města, odkud pochází první zástupce této rasy. Dříve byl chován pro lov krys, dnes už pouze jako domácí mazlíček. Původně byl tento psík větší, vážil okolo 20kg, šlechtěním bylo dosaženo zmenšení velikosti. Toto plemeno bylo zaregistrováno v roce 1893 v USA, kde patří i k nejoblíbenějším plemenům dodnes. Velké oblibě se těší i v Kanadě, Austrálii a ve Velké Británii.

Vzhled

Je to velice silný a atletický pes. Má hranatou hlavu s černým čenichem. Oči kulaté, široko posazené a tmavé barvy. Na první pohled si všimnete velkých, vzpřímených uší.  Jeho svalnaté tělo se širokým hrudníkem a krátkým hřbetem doplňují středně krátké svalnaté nohy. Ocas je krátký, rovný nebo stočený a nízko posazený. Hmotnost je podle tříd- lehká (max. 7 kg), střední (max. 9 kg) a těžká (max. 11,5kg). Srst je krátká a hladká. Barva tříslová s bílými znaky (tříslová musí na těle převládat) nebo černá s bílými znaky. Tříslová barva je preferována.

Povaha

Bostonský teriér je klidný, sebevědomý a inteligentní pes, proto ani jeho výchova není náročná. Je velice přátelský a citlivý. Přizpůsobí se rodině a velice si rozumí s dětmi. Potřebuje hodně pozornosti a lásky, kterou rád oplácí. Je velice mazlivý a něžný. Při kontaktu s cizími lidmi i psy nenastává většinou žádný problém. Není náročný na pohyb a vůbec mu nevadí část dne trávit lenošením.

Fotogalerie Bostonský teriér

Americká akita je plemeno pocházející z japonské oblasti Akita a jde o velmi staré plemeno, které si pomalu, ale jistě získává oblibu i u nás. I když bylo toto plemeno během své historie několikrát téměř vyhubeno, vždy bylo zachráněno a jeho jedinci dělají radost po celém světě. Jedná se totiž o velmi kamarádského psíka, který je závislý na své smečce (rodině). Podle zařazení jde o společenského špicovitého psíka. Nikdy nebude šťastný na zahradě u boudy. Potřebuje přítomnost člověka.

Vzhled

Jde o velkého, mohutného psa (Podle standardu z roku 2005 je kohoutková výška psa 66 až 71 cm a fenky 61 až 66 cm). Charakteristická je velká trojúhelníková hlava a velmi silné svalstvo končetin. Barva osrstění není daná, může být červená, žlutá, bílá i žíhaná- a to s maskou nebo bez ní. Velmi chlupatý ocas je vysoko nasazený, zakroucený.

Povaha

Pes pocházející z Japonska a šlechtěný v Americe je přátelský, oddaný, ale vyžaduje pozornost a výcvik. Akita je učenlivá a při správném vedení ráda splní vše, co vám na očích uvidí. Vždy ale preferujte cestu odměn než trestů. Protože jde o velmi hrdé plemeno, musíte mu hned od štěněte dát najevo hierarchii v rodině. Psa lze vycvičit jako služebního, záchranářského, ale i canisterapeutického pomocníka.

Fotogalerie Americká akitu