Príma Receptář

„Psi s očima duchů“ jak je nazývali Indiáni nebo zkráceně Aussie. Ač podle jména jsou to australští ovčáci, pochází však z Kalifornie v USA. Kam si je nejspíš přivezli australští pastevci společně s ovcemi a kde se aussie vyšlechtila do dnešní podoby. Dodnes není jasné, z kterého křížení psů toto plemeno vzniklo.

Australští ovčáci se jako jedni z mála stále využívají k práci, ke které byli vyšlechtěni – tj. pastevectví. Popularity nabili kolem 20. století, například účinkováním na rodeo show. Jelikož jsou to velmi inteligentní psi s chutí pracovat. Můžeme se s nimi setkat v mnoha psích sportech, jako jsou agility, dogdancing, obedience, frisbee aj., kde dosahují vysokých ocenění.

Vzhled

Jsou to středně vysocí psi (feny 45-52cm, psi 50-58cm), kteří se objevují ve 4 základních barvách (černá, červená, red merle, blue merle). Ve všech variantách se mohou objevovat tříslové odznaky a bílá barva, která však nesmí převažovat.  Srst se skládá z husté podsady, z polodlouhé, rovné či vlnité krycí srsti. Uši jsou trojúhelníkovitého tvaru a vysoko nasazené.

Povaha

Australský ovčák je velmi inteligentní, pracovitý, vyrovnaný a aktivní. Jak jsme se již zmínili výše má silně vyvinutý pastevecký a hlídací instinkt. Výchova tohoto plemene není náročná, neboť se rád učí. Aussie potřebuje hodně pohybu a hlavně zabavit nějakou činností. Pokud mu vše dopřejeme, můžeme mít doma výborného rodinného společníka. Dobře se snáší jak s domácími zvířaty, tak i s ostatním psi.

Letošní poměrně teplá zima hrála do karet vnějším parazitům. Už v průběhu března jsme zaznamenali informace, že ten či oný pejsek už z procházky přišel s nechtěným parazitem. Právě proto se v dnešním článku zaměříme na přípravky na ektoparazity, jako jsou blechy a klíšťata.

Stejně, jako psa nebo kočku čas od času odčervíme, tedy zbavíme endoparazitů, musíme myslet i na preventivní působení obojků či spot on kapiček proti ektoparazitům. Ostatně blechy a klíšťata dokáží přenášet velmi závažné nemoci a jejich kousnutí s sebou stále častěji nese i alergické reakce, které mohou přecházet až v sepse. Působení antiparazitik je dvojí. Buď hubí parazity, které se přisají, nebo působí repelentně, tedy parazity odpuzují. Tím zvíře brání proti borelióze a dalším velmi vážným chorobám.

V dnešní době jsou zdaleka nejprodávanější tzv. spot on pipety

Jedná se o repelentní přípravky, které působí většinou měsíc až tři. Proto pokud seženete tento preparát v akci, neváhejte se zásobit na celou sezónu, tedy na cca 8 měsíců.

Pipety, chcete-li kapičky za krk, se dávkují velmi jednoduše. Koupíte pipetu podle velikosti, resp. hmotnosti psa. V nabídce jsou pipety pro malé psy do hmotnosti 10 kg i pro obří plemena.

Aplikaci pipety zvládne každý a návštěva veterináře není vůbec nutná. Stačí jednoduše rozhrnout srst v oblasti páteře za krkem v místě, kde je běžně obojek. Na pěšinku, která vznikne odhrnutím chlupů, vyprázdníte pipetu. Pokud máte většího psa, aplikujte pipetu na několik míst v oblasti celé páteře.

Značky antiparazitik

Na našem trhu najdete nespočet druhů antiparazitik. Může se jednat o obojky proti klíšťatům a blechám, již zmíněné pipety, ale také různé spreje a medailonky na obojek. Výběr je na vás. Stejně tak máte na výběr i z několika značek a samozřejmě také cenových relací. Při výběru se informujte zejména na dobu působení. V nabídce jsou totiž i antiparazitní obojky, které působí po celou sezónu. Pro štěňata a citlivé psy se doporučují antiparazitika na přírodní bylinné bázi.

Velmi oblíbené pipety jsou Frontline a Advantix. Z obojků jsou nejprodávanější Scalibor a Kiltix. Z levnějších jsou velmi vyhledávaná antiparazitika značky Trixie a Beaphar. Pokud už pes blechy má, je jasné, že musíte psa v prvé řadě odblešit šamponem proti blechám a samozřejmě také vystříkat jeho boudu nebo pelíšek. K tomu jsou velmi vhodné Frontline spray nebo Effipro spray.

Co je dobré vědět

• Nikdy nezaměňujte antiparazitika pro psy a pro kočky. Např. v příbalovém letáku obojku Scalibor je informace, že je pro kočky nebezpečný. Pro psy žijící společně s kočkami použijte proto raději například Frontline combo pipety za krk.
• Obojek Scalibor chrání i proti savému hmyzu.
• Přírodní antiparazitní obojky mají sice kratší dobu účinnosti a trochu zapáchají, ale pes není chráněn za pomoci chemikálií. Mezi přírodní obojky proti parazitům patří Antiparazitní obojek bylinný od značky Trixie, který je vhodný i pro štěňata. Velmi prodávaný je i přírodní obojek Bio Band od značky Beaphar.
• Před a po aplikaci přípravků proti parazitům zvíře nekoupejte a mějte na paměti, že je vždy nutné číst příbalový leták. Zde se dozvíte, jaká je průměrná doba působení a také, jak rychlý je nástup účinku antiparazitika po první aplikaci a zda je jeho účinnost ovlivněna koupáním psa.
• Ani to nejlepší antiparazitikum neochrání vašeho psa na 100 %. Vašeho pejska (i sebe) vždy po procházce dobře prohlédněte. Pokud najdete přisáté klíště, zakápněte ho gelem Ixoderm.
• Všechna antiparazitika nakupujte jen a pouze u registrovaných prodejců vyhrazených veterinárních přípravků (např. www.pejsekakocicka.cz). Jen tak máte tak jistotu, že je zboží skladováno a samozřejmě také prodáváno podle zákonem stanovených předpisů.

Plemeno dostalo svoje jméno podle říčky Aire, která teče poblíž Leedsu v severní Anglii. Původní využití Erdelteriéra bylo k lovení vyder právě v okolí této říčky. V další literatuře najdete toto plemeno uváděno jako Waterside Terrier, Yorkshire Waterside Terrier, Bingley Terrier, Waterdale Terrier, Broken-haired Terrier, případně Working Terrier.

Dnešní podobu získal tento pes křížením dnes už vyhynulého anglického černo-tříslového teriéra s vydraři a bulteriéry. Černo-tříslový teriér mu předal drsnou srst, která se výborně hodí do každého počasí, od vydraře získal výborný čich a bulteriér se zasadil o jeho urputnou vytrvalost. Vyšlechtěn byl kolem roku 1853 Wilfredem Holmem. Zpočátku byl používán k lovu vyder, medvědů, vlků, později se z něj stával víceúčelový pes hojně využívaný k lovu kachen, hubení krys a potkanů, ke stopování vysoké zvěře a k hlídání. Využíván i v armádních a policejních službách. Svého času bojoval i psích zápasech, i když je to povahou pes, který boj nezačíná.

Oficiálního uznání plemene se dostalo až po první výstavě, které se zúčastnil roku 1876 v Shipley.

Vzhled

Erdelteriér má krátkou, drátovitou, lesklou a hrubou srst. Jeho zbarvení je tmavošedé nebo černé s tříslovou hlavou, ušima, spodkem těla a nohama. Uši mají trojúhelníkový tvar a jsou překlopené dopředu. Vous na

konci mordy je zřetelný a je charakteristický právě pro toto plemeno.

Erdel bývá často nazýván „králem teriérů“ především pro svou velikost. Psi dosahují výšky mezi 58-64cm, feny jsou o něco nižší a to 56-59cm. Váha se pohybuje mezi 20-28kg. Srst u výstavních psů se většinou upravuje jejím stříháním.

Povaha

Erdelteriér je především velký milovník vody. Je věrný, odhodlaný, odvážný, spolehlivý, tvrdohlavý, kurážný, zvídavý, nadšený, neúnavný a miluje zábavu.

Jako jeden z mála teriérů se hodí pro výcvik. Jeho výcvik ale musí být velmi důsledný. Je velmi laskavý k dětem. Za ochranu domova a rodiny by dokázal položit život.

Fotogalerie

Je vaše fenka podrážděná a agresivní na ostatní psy? Pokud má navíc nateklé mléčné žlázy zejména v oblasti blíž k ocásku, pak se pravděpodobně jedná o falešnou březost, která je také označována jako falešná laktace nebo pseudogravidita. Falešná březost se u citlivých jedinců dostaví 2 až 10 týdnů po hárání.

Proč fenky trpí na falešnou březost?

Falešná březost má své kořeny ještě v době, kdy psi žili ve smečce. Doba hárání se všem fenám ve smečce upravila tak, že háraly vždy v jednu dobu. Takto se omezil úhyn štěňat i v případě, že došlo k úmrtí jejich matky. Štěňata totiž našla náhradní matku v jiné kojící feně, která ani nemusela být gravidní, měla tedy falešnou březost a štěňata si osvojila.

Falešná laktace je způsobena již zmíněnou hormonální nerovnováhou, kdy hladina hormonu estradiolu a prolaktinu stoupá a naopak progesterolu klesá. Toto vybočení od normálu se projevuje nejen fyziologicky (laktace), ale také psychicky.

Třebaže různí veterinární lékaři koukají na pseudograviditu jinak, v prvé řadě je nutné majitele fenek uklidnit. Falešná březost není poruchou pohlavního cyklu a nijak neovlivňuje plodnost fenečky. V podstatě se jedná o vsugerované mateřství, které se může projevovat různě. Vlivem hormonální nerovnováhy dochází k nalévání několika cecíků, ze kterých se může samovolně nebo po stisknutí uvolňovat mléčná tekutina. Ta může být bílá, žlutá nebo do hněda. Barva není důležitá, ale tekutina nesmí zapáchat. To by naznačovalo velmi nebezpečný zánět mléčné žlázy. Nalití mléčné žlázy samo o sobě nebolí.

Projevy falešné březosti

Krom toho, že ze struků fence kape mléko, můžeme pozorovat i změny psychické. Fenka je podrážděná na ostatní psy, jakoby bránila doposud neporozená štěňata. V peřinách si často vyhrabávají pelíšek a přenášejí plyšové hračky, zejména ty pískací. Je ještě více fixovaná na majitele a chce být stále mazlena. V podstatě hledá pomoc pro budoucí porod. Tyto příznaky řadíme mezi lehké projevy falešné březosti. V těžších případech může dojít i ke stahům dělohy, které simuluj porod.

Jak řešit falešnou březost?

Zejména je potřeba vyřešit četné psychické problémy. Schovejte všechny hračky a fenku zabavte. Je důležité, aby pokud možno nezůstávala sama, choďte na časté procházky. K zabavení feny můžete využít různé míčky na pamlsky a jiné inteligentní hračky pro psy, které jednoduše naplníte dobrotami. Někteří odborníci doporučují vyřadit z jídelníčku vařené maso a další potraviny s vysokým obsahem bílkovin a energie. Falešná březost postihuje fenky, které nerodily, ale i feny, které již štěňata měly. Předchozí gravidita tedy nemá na falešnou březost vliv.

Veterinář většinou nasadí léky, které hormonální nerovnováhu řeší. Neexistuje ale 100% účinný preparát, který nemá žádné vedlejší účinky. Pokud se falešná březost objevuje u fenky opakovaně, jistě vám veterinář doporučí kastraci. Tím se také vyhnete častých rakovinných nádorů mléčné žlázy a dělohy.

Optimální úbytek na váze je zhruba 1 % týdně, proto ve chvíli, kdy svému psímu miláčkovi „naordinujete“ dietu, je potřeba snížit množství energie v krmivu. Jednou variantou je zmenšit dávku současného krmiva, kdy ovšem zvíře může pociťovat hlad, proto se doporučuje přejít na energeticky nenáročné krmivo s nízkým obsahem tuku, vyráběné s přídomkem light. „Například u českého superprémiového krmiva Brit Care je řada light tvořena vysokým obsahem krocaního masa a rýže, které jsou bohaté na protein a naopak obsahují minimum tuků, což udržuje svalovou hmotu a snižuje obsah tuku v těle. To ale samozřejmě v kombinaci s dostatečným pohybem,“ připomíná Ing. Kváš.

Dostatečným pohybem se rozumí, že zvíře postupně bude posilovat svou fyzickou kondici. Nadměrný pohyb naopak není žádoucí v případě seniorů, pro které také existuje speciální typ krmiva s nižším obsahem tuků a regeneračními látkami, které zpomalují proces stárnutí. V dietním režimu jsou samozřejmě zapovězeny veškeré sladkosti a jakékoliv zbytky jídla (což by optimálně mělo fungovat pořád). Maximálně lze pejska potěšit, nebo odměnit přírodní masovou pochoutkou, které se vyrábějí ze stoprocentního podílu masa. Ale pamatujte, i správné mlsání má své hranice.

Pes by v období „půstu“ měl mít pořád k dispozici vodu. Určitě nezapomínejte na jeho pravidelné vážení, protože dieta, která nenese výsledky, není dietou správnou. Po tom, co se začnou dostavovat výsledky, a váš mazlík bude parádním lvem salónů, nenechte vše zaběhnout do starých kolejí. Stejně jako u lidí mohou zvířata trpět jo-jo efektem – rychlému nárůstu váhy do původních a vyšších hodnot. A nakonec, když už zažehnáte i bezprostřední „podietní“ období a vrátíte se k běžnému krmivu, myslete na to, že jen na vás záleží, jestli pes či kočka budou procházet depresivní redukcí váhy znovu. Jestli mu nejste schopni zajistit dostatek pohybu a hrozil by opětovný stav nadváhy až obezity, je lepší zvíře krmit light krmivem pořád.

Doposud jsme pojednávali o nadváze způsobené nevhodným poměrem příjmu a výdeje energie. Je potřeba si střízlivě říct, je-li nadměrné ukládání tuku u domácího zvířete způsobené tímto faktorem, nebo jedná-li se o nestandardní, náhlou změnu, která může být reakcí na nejrůznější nemoci, například špatná funkce jater, ledvin, srdce či slinivky. Máte-li pocit, že je váš pes nebo kočka v běžné kondici a beze změny stravování začne přibírat na váze, obraťte se na svého veterináře.

Blechy jsou celoročním problémem. Jak zbavit psa tohoto parazita? Psa je potřeba ve večerních hodinách vykoupat v šamponu proti blechám a ráno ještě ošetřit dalším antiparazitikem (spej, spot on a podobně).

Dalším důvodem může být, že se pes vyválí a zapáchá. Psovi dáme do vany protiskluzovou podložku a zavřeme dveře od koupelny, aby pes neutekl. Předem si přichystejte všechny potřebné věci, abychom nemuseli poodcházet. Je velmi důležité psa hodně namočit, aby se šampon dostal nejenom na srst, ale také na kůži. K tomu nám mohou pomoci šamponovací kartáče. Psíkovi umyjeme a opláchneme celé tělo, hlavu necháváme naposled. Před mytím hlavy dáme psovi do uší vatové tampony.

Voda se v žádném případě nesmí psovi dostat do ucha. Proč myjeme hlavu psovi až poté, co jsme ho umyli celého? Při mytí hlavy pes znervózní, začíná se oklepávat. Proto hlavu myjeme urychleně a je vhodné, když po umytí hlavy celá koupel končí.

Je rovněž velmi důležité, abychom všechen šampon ze psí srsti vymyli. Zejména v zimě psa koupeme až po posledním venčení. Ještě před tím v bytě musíte hodně topit, a to i během noci. Samozřejmě nejvhodnější je psa vyfénovat, ale málokterý psík to snese. Psí srst po uschnutí můžete ošetřit nesmývatelným kondicionérem ve spreji. Může se jednat o norkový nebo jojobový olej.

Druhý den při ranním venčení zvolte teplejší oblečky pro psy. Pro psy parádníky, výhradně chované v interiéru, můžete přistoupit i k aplikaci parfémů pro psy. Parfémy jsou zejména vhodné pro výstavní psy.

Moderní nemocí dnešní doby se stala obezita. Stejně jako s ní bojujeme my sami, začíná být fenoménem i u domácích zvířat. Obzvláště v povánočním období je potřeba zhodnotit „napáchané škody“ a přikročit k jejich likvidaci. Proč jsou vlastně domácí mazlíci „při těle“? A jakým způsobem bojovat s jejich nadměrnou hmotností? Tentokrát se z blízka podíváme na téma psí dieta.

Kde jsou vlastně kořeny obezity u psů? U divokých zvířat dochází k automatické regulaci příjmu potravy a rozhodně netrpí nedostatkem pohybu. Například pes ale žije ve společenství člověka na patnáct tisíc let a jeho tělesná kondice závisí na svém živiteli. Ne nadarmo se tedy říká, že konzumní společnost žije v nadbytku – ten poznáváme na vlastní kůži my i naši zvířecí svěřenci. Problémem je i životní tempo chovatelů, kteří na dlouhé procházky prostě nemají čas a po celodenním pracovním nasazení často ani sílu.

Nejdříve je potřeba si říct, jak u zvířete diagnostikujete nadváhu (neboť obezitu na svém mazlíkovi opravdu poznáte). U některých psů je náročné určit vhodnou váhu i pro veterináře. Přestože existují tabulky s doporučenou váhou jednotlivých plemen, jsou u některých rozmezí v řádech kilogramů, o křížencích nemluvě. „Obecně by na psovi neměla být zřetelně vyrýsovaná žebra, to značí podvýživu. Pokud je však jemným pohlazením ani nenahmatáte a při pohled z boku nemá pes lehce stažené břicho, trpí nadváhou,“ prozrazuje první jednoduchý test hmotnosti psa Ing. Martin Kváš, odborník na výživu zvířat.

Nadměrná váha má běžně známé negativní důsledky: špatná fyzická kondice a snášenlivost vyšších teplot, oběhové a dýchací obtíže, zvýšené riziko cukrovky, nádorových a kožních onemocnění, ale i zácpu a plynatost. Fatální důsledky má vysoká váha na kloubní aparát zvířete. Dochází k jeho násobnému zatížení a zvláště v nedospělém věku roste riziko nevyléčitelné kloubní dysplazie. Proto je správný index hmotnosti pro naše čtyřnohé přátele důležitý obzvláště v období vývinu.

Sklony k nadváze mají u psů (opět paralelně s člověkem) určití jedinci dané dědičně. Proto je potřeba například víc hlídat váhu labradorského retrívra než u kolie. Nejčastějším důvodem obezity u psů je – stejně jako u nás – nevyvážený příjem a výdej energie. Jinými slovy toho pes moc sní, nebo je málo v pohybu, popřípadě kombinace těchto faktorů. Vliv na tělesnou kondici má samozřejmě i věk, protože se v pozdním věku zpomaluje metabolismus a zvíře má tendenci přibírat na váze.

O boji proti nadváze se více dozvíte v některém z následujících článků.

Toto plemeno nalezneme v literatuře pod různými názvy jako třeba: Rhodesian Lion Dog, African Lion Dog, African Bull-Dog nebo Ridgehound.

Původně byl Ridgeback chován pro stopování jihoafrické zvěře. Později se využíval i pro lov lvů.  Nikdy to ale nebylo jeho hlavní uplatnění.

Předky tohoto plemene se stali starobylí psi s pruhem obráceně rostoucí srsti na hřbetě patřící Hotentotům. Jejich stopa končí na začátku 16. století, ale existovali nejspíš ještě dříve. První kontakt s evropskými osadníky přišel v 17.stol., kdy je nejprve považovali za škodnou a chtěli se jich zbavit. Po čase si však uvědomili, že tito psi jsou výtečně přizpůsobeni africkému podnebí a tak došlo k tomu, že v polovině 19. století se začali hotentotští ridgebackové křížit se psy dovezenými z Evropy, mezi nimiž byli honiči, mastifové a také německé dogy. Tímto vznikl velký, výkonný honič, který se ideálně hodil k lovu velké africké zvěře. Od evropských psů získal vzrůst, čich a pevnou povahu, po psech Hotentotů zdědil rychlost a odolnost vůči tropickým chorobám.

Ve druhé polovině byli vybraní psi převezeni více na sever do tehdejší Rhodesie (nyní Zimbabwe), kde se úspěšně zapojili do chovu. Potomci těchto psů byli ve smečkách používáni na lov lvů a levhartů z koňského hřbetu. Typická smečka ridgebacků se skládala překvapivě pouze ze tří kusů. Díky své odvaze získali výše zmíněná označení „africký lví pes“ nebo „rhodéský lví pes“.

Kvůli snaze typově plemeno sjednotit a upevnit vznikl po roce 1920 chovatelský klub. Od třicátých let byl rhodéský ridgeback vyvážen do světa, Indii a Kanadu nevyjímaje.

Vzhled

Pro toto plemeno je typický především pruh srsti na hřbetě, kde rostou chlupy „proti srsti“. Obvykle nalezneme žluté až červené zbarvení srsti (zbarvení srsti je pravděpodobně dědictví po německých dogách).  Psi dorůstají výšky 63-69cm s průměrnou hmotností kolem 36kg. Feny mívají 61-66cm a hmotnost průměrně 32kg.

Lebka Ridgebacka je plochá, oči hnědé až světle hnědé s černými okraji víček. Tento pes má inteligentní výraz. Uši jsou velké, vysoko nasazené a přiléhají k hlavě. Tělo toho plemene je silné, dobře osvalené s hlubokým hrudníkem. Končetiny jsou také silné a dobře osvalené. Ocas je u kořene silný a ke špičce se zužuje. Srst je krátká, hustá, hladká a lesklá. Černá barva je, kromě hlavy, nežádoucí.

Povaha

Rhodéský Ridgeback je tvrdý při lovu, ale laskavý ke své rodině. Nemá rád cizí lidi. Je výborný hlídač a štěká, jen když se opravdu něco děje. Tito psi potřebují důsledný, ale ne tvrdý, výcvik. V současné době je nejčastěji využíván jako rodinný pes, protože se hodí i k dětem (pokud ho neškádlí).

Fotogalerie Ridgeback