Príma Receptář

Je vaše fenka podrážděná a agresivní na ostatní psy? Pokud má navíc nateklé mléčné žlázy zejména v oblasti blíž k ocásku, pak se pravděpodobně jedná o falešnou březost, která je také označována jako falešná laktace nebo pseudogravidita. Falešná březost se u citlivých jedinců dostaví 2 až 10 týdnů po hárání.

Proč fenky trpí na falešnou březost?

Falešná březost má své kořeny ještě v době, kdy psi žili ve smečce. Doba hárání se všem fenám ve smečce upravila tak, že háraly vždy v jednu dobu. Takto se omezil úhyn štěňat i v případě, že došlo k úmrtí jejich matky. Štěňata totiž našla náhradní matku v jiné kojící feně, která ani nemusela být gravidní, měla tedy falešnou březost a štěňata si osvojila.

Falešná laktace je způsobena již zmíněnou hormonální nerovnováhou, kdy hladina hormonu estradiolu a prolaktinu stoupá a naopak progesterolu klesá. Toto vybočení od normálu se projevuje nejen fyziologicky (laktace), ale také psychicky.

Třebaže různí veterinární lékaři koukají na pseudograviditu jinak, v prvé řadě je nutné majitele fenek uklidnit. Falešná březost není poruchou pohlavního cyklu a nijak neovlivňuje plodnost fenečky. V podstatě se jedná o vsugerované mateřství, které se může projevovat různě. Vlivem hormonální nerovnováhy dochází k nalévání několika cecíků, ze kterých se může samovolně nebo po stisknutí uvolňovat mléčná tekutina. Ta může být bílá, žlutá nebo do hněda. Barva není důležitá, ale tekutina nesmí zapáchat. To by naznačovalo velmi nebezpečný zánět mléčné žlázy. Nalití mléčné žlázy samo o sobě nebolí.

Projevy falešné březosti

Krom toho, že ze struků fence kape mléko, můžeme pozorovat i změny psychické. Fenka je podrážděná na ostatní psy, jakoby bránila doposud neporozená štěňata. V peřinách si často vyhrabávají pelíšek a přenášejí plyšové hračky, zejména ty pískací. Je ještě více fixovaná na majitele a chce být stále mazlena. V podstatě hledá pomoc pro budoucí porod. Tyto příznaky řadíme mezi lehké projevy falešné březosti. V těžších případech může dojít i ke stahům dělohy, které simuluj porod.

Jak řešit falešnou březost?

Zejména je potřeba vyřešit četné psychické problémy. Schovejte všechny hračky a fenku zabavte. Je důležité, aby pokud možno nezůstávala sama, choďte na časté procházky. K zabavení feny můžete využít různé míčky na pamlsky a jiné inteligentní hračky pro psy, které jednoduše naplníte dobrotami. Někteří odborníci doporučují vyřadit z jídelníčku vařené maso a další potraviny s vysokým obsahem bílkovin a energie. Falešná březost postihuje fenky, které nerodily, ale i feny, které již štěňata měly. Předchozí gravidita tedy nemá na falešnou březost vliv.

Veterinář většinou nasadí léky, které hormonální nerovnováhu řeší. Neexistuje ale 100% účinný preparát, který nemá žádné vedlejší účinky. Pokud se falešná březost objevuje u fenky opakovaně, jistě vám veterinář doporučí kastraci. Tím se také vyhnete častých rakovinných nádorů mléčné žlázy a dělohy.

Optimální úbytek na váze je zhruba 1 % týdně, proto ve chvíli, kdy svému psímu miláčkovi „naordinujete“ dietu, je potřeba snížit množství energie v krmivu. Jednou variantou je zmenšit dávku současného krmiva, kdy ovšem zvíře může pociťovat hlad, proto se doporučuje přejít na energeticky nenáročné krmivo s nízkým obsahem tuku, vyráběné s přídomkem light. „Například u českého superprémiového krmiva Brit Care je řada light tvořena vysokým obsahem krocaního masa a rýže, které jsou bohaté na protein a naopak obsahují minimum tuků, což udržuje svalovou hmotu a snižuje obsah tuku v těle. To ale samozřejmě v kombinaci s dostatečným pohybem,“ připomíná Ing. Kváš.

Dostatečným pohybem se rozumí, že zvíře postupně bude posilovat svou fyzickou kondici. Nadměrný pohyb naopak není žádoucí v případě seniorů, pro které také existuje speciální typ krmiva s nižším obsahem tuků a regeneračními látkami, které zpomalují proces stárnutí. V dietním režimu jsou samozřejmě zapovězeny veškeré sladkosti a jakékoliv zbytky jídla (což by optimálně mělo fungovat pořád). Maximálně lze pejska potěšit, nebo odměnit přírodní masovou pochoutkou, které se vyrábějí ze stoprocentního podílu masa. Ale pamatujte, i správné mlsání má své hranice.

Pes by v období „půstu“ měl mít pořád k dispozici vodu. Určitě nezapomínejte na jeho pravidelné vážení, protože dieta, která nenese výsledky, není dietou správnou. Po tom, co se začnou dostavovat výsledky, a váš mazlík bude parádním lvem salónů, nenechte vše zaběhnout do starých kolejí. Stejně jako u lidí mohou zvířata trpět jo-jo efektem – rychlému nárůstu váhy do původních a vyšších hodnot. A nakonec, když už zažehnáte i bezprostřední „podietní“ období a vrátíte se k běžnému krmivu, myslete na to, že jen na vás záleží, jestli pes či kočka budou procházet depresivní redukcí váhy znovu. Jestli mu nejste schopni zajistit dostatek pohybu a hrozil by opětovný stav nadváhy až obezity, je lepší zvíře krmit light krmivem pořád.

Doposud jsme pojednávali o nadváze způsobené nevhodným poměrem příjmu a výdeje energie. Je potřeba si střízlivě říct, je-li nadměrné ukládání tuku u domácího zvířete způsobené tímto faktorem, nebo jedná-li se o nestandardní, náhlou změnu, která může být reakcí na nejrůznější nemoci, například špatná funkce jater, ledvin, srdce či slinivky. Máte-li pocit, že je váš pes nebo kočka v běžné kondici a beze změny stravování začne přibírat na váze, obraťte se na svého veterináře.

Blechy jsou celoročním problémem. Jak zbavit psa tohoto parazita? Psa je potřeba ve večerních hodinách vykoupat v šamponu proti blechám a ráno ještě ošetřit dalším antiparazitikem (spej, spot on a podobně).

Dalším důvodem může být, že se pes vyválí a zapáchá. Psovi dáme do vany protiskluzovou podložku a zavřeme dveře od koupelny, aby pes neutekl. Předem si přichystejte všechny potřebné věci, abychom nemuseli poodcházet. Je velmi důležité psa hodně namočit, aby se šampon dostal nejenom na srst, ale také na kůži. K tomu nám mohou pomoci šamponovací kartáče. Psíkovi umyjeme a opláchneme celé tělo, hlavu necháváme naposled. Před mytím hlavy dáme psovi do uší vatové tampony.

Voda se v žádném případě nesmí psovi dostat do ucha. Proč myjeme hlavu psovi až poté, co jsme ho umyli celého? Při mytí hlavy pes znervózní, začíná se oklepávat. Proto hlavu myjeme urychleně a je vhodné, když po umytí hlavy celá koupel končí.

Je rovněž velmi důležité, abychom všechen šampon ze psí srsti vymyli. Zejména v zimě psa koupeme až po posledním venčení. Ještě před tím v bytě musíte hodně topit, a to i během noci. Samozřejmě nejvhodnější je psa vyfénovat, ale málokterý psík to snese. Psí srst po uschnutí můžete ošetřit nesmývatelným kondicionérem ve spreji. Může se jednat o norkový nebo jojobový olej.

Druhý den při ranním venčení zvolte teplejší oblečky pro psy. Pro psy parádníky, výhradně chované v interiéru, můžete přistoupit i k aplikaci parfémů pro psy. Parfémy jsou zejména vhodné pro výstavní psy.

Moderní nemocí dnešní doby se stala obezita. Stejně jako s ní bojujeme my sami, začíná být fenoménem i u domácích zvířat. Obzvláště v povánočním období je potřeba zhodnotit „napáchané škody“ a přikročit k jejich likvidaci. Proč jsou vlastně domácí mazlíci „při těle“? A jakým způsobem bojovat s jejich nadměrnou hmotností? Tentokrát se z blízka podíváme na téma psí dieta.

Kde jsou vlastně kořeny obezity u psů? U divokých zvířat dochází k automatické regulaci příjmu potravy a rozhodně netrpí nedostatkem pohybu. Například pes ale žije ve společenství člověka na patnáct tisíc let a jeho tělesná kondice závisí na svém živiteli. Ne nadarmo se tedy říká, že konzumní společnost žije v nadbytku – ten poznáváme na vlastní kůži my i naši zvířecí svěřenci. Problémem je i životní tempo chovatelů, kteří na dlouhé procházky prostě nemají čas a po celodenním pracovním nasazení často ani sílu.

Nejdříve je potřeba si říct, jak u zvířete diagnostikujete nadváhu (neboť obezitu na svém mazlíkovi opravdu poznáte). U některých psů je náročné určit vhodnou váhu i pro veterináře. Přestože existují tabulky s doporučenou váhou jednotlivých plemen, jsou u některých rozmezí v řádech kilogramů, o křížencích nemluvě. „Obecně by na psovi neměla být zřetelně vyrýsovaná žebra, to značí podvýživu. Pokud je však jemným pohlazením ani nenahmatáte a při pohled z boku nemá pes lehce stažené břicho, trpí nadváhou,“ prozrazuje první jednoduchý test hmotnosti psa Ing. Martin Kváš, odborník na výživu zvířat.

Nadměrná váha má běžně známé negativní důsledky: špatná fyzická kondice a snášenlivost vyšších teplot, oběhové a dýchací obtíže, zvýšené riziko cukrovky, nádorových a kožních onemocnění, ale i zácpu a plynatost. Fatální důsledky má vysoká váha na kloubní aparát zvířete. Dochází k jeho násobnému zatížení a zvláště v nedospělém věku roste riziko nevyléčitelné kloubní dysplazie. Proto je správný index hmotnosti pro naše čtyřnohé přátele důležitý obzvláště v období vývinu.

Sklony k nadváze mají u psů (opět paralelně s člověkem) určití jedinci dané dědičně. Proto je potřeba například víc hlídat váhu labradorského retrívra než u kolie. Nejčastějším důvodem obezity u psů je – stejně jako u nás – nevyvážený příjem a výdej energie. Jinými slovy toho pes moc sní, nebo je málo v pohybu, popřípadě kombinace těchto faktorů. Vliv na tělesnou kondici má samozřejmě i věk, protože se v pozdním věku zpomaluje metabolismus a zvíře má tendenci přibírat na váze.

O boji proti nadváze se více dozvíte v některém z následujících článků.

Toto plemeno nalezneme v literatuře pod různými názvy jako třeba: Rhodesian Lion Dog, African Lion Dog, African Bull-Dog nebo Ridgehound.

Původně byl Ridgeback chován pro stopování jihoafrické zvěře. Později se využíval i pro lov lvů.  Nikdy to ale nebylo jeho hlavní uplatnění.

Předky tohoto plemene se stali starobylí psi s pruhem obráceně rostoucí srsti na hřbetě patřící Hotentotům. Jejich stopa končí na začátku 16. století, ale existovali nejspíš ještě dříve. První kontakt s evropskými osadníky přišel v 17.stol., kdy je nejprve považovali za škodnou a chtěli se jich zbavit. Po čase si však uvědomili, že tito psi jsou výtečně přizpůsobeni africkému podnebí a tak došlo k tomu, že v polovině 19. století se začali hotentotští ridgebackové křížit se psy dovezenými z Evropy, mezi nimiž byli honiči, mastifové a také německé dogy. Tímto vznikl velký, výkonný honič, který se ideálně hodil k lovu velké africké zvěře. Od evropských psů získal vzrůst, čich a pevnou povahu, po psech Hotentotů zdědil rychlost a odolnost vůči tropickým chorobám.

Ve druhé polovině byli vybraní psi převezeni více na sever do tehdejší Rhodesie (nyní Zimbabwe), kde se úspěšně zapojili do chovu. Potomci těchto psů byli ve smečkách používáni na lov lvů a levhartů z koňského hřbetu. Typická smečka ridgebacků se skládala překvapivě pouze ze tří kusů. Díky své odvaze získali výše zmíněná označení „africký lví pes“ nebo „rhodéský lví pes“.

Kvůli snaze typově plemeno sjednotit a upevnit vznikl po roce 1920 chovatelský klub. Od třicátých let byl rhodéský ridgeback vyvážen do světa, Indii a Kanadu nevyjímaje.

Vzhled

Pro toto plemeno je typický především pruh srsti na hřbetě, kde rostou chlupy „proti srsti“. Obvykle nalezneme žluté až červené zbarvení srsti (zbarvení srsti je pravděpodobně dědictví po německých dogách).  Psi dorůstají výšky 63-69cm s průměrnou hmotností kolem 36kg. Feny mívají 61-66cm a hmotnost průměrně 32kg.

Lebka Ridgebacka je plochá, oči hnědé až světle hnědé s černými okraji víček. Tento pes má inteligentní výraz. Uši jsou velké, vysoko nasazené a přiléhají k hlavě. Tělo toho plemene je silné, dobře osvalené s hlubokým hrudníkem. Končetiny jsou také silné a dobře osvalené. Ocas je u kořene silný a ke špičce se zužuje. Srst je krátká, hustá, hladká a lesklá. Černá barva je, kromě hlavy, nežádoucí.

Povaha

Rhodéský Ridgeback je tvrdý při lovu, ale laskavý ke své rodině. Nemá rád cizí lidi. Je výborný hlídač a štěká, jen když se opravdu něco děje. Tito psi potřebují důsledný, ale ne tvrdý, výcvik. V současné době je nejčastěji využíván jako rodinný pes, protože se hodí i k dětem (pokud ho neškádlí).

Fotogalerie Ridgeback

Většina pavoučích domácích mazlíčků jsou jedovatí jedinci. Ovšem pavouci nás lákají, protože jsou pozoruhodným živočišným druhem. Ne vždy se ale setkáváme s pravdivými informacemi. Pavoučí druh je totiž opředen mnoha pověstmi a polopravdami.

Sklípkani jsou vhodní pro domácí chov

Kdo se pavouků nebojí nebo neštítí, jistě jsou pro něho právě sklípkani vhodným domácím zvířátkem. Nevyžadují totiž žádnou speciální péči, a i přesto jde o dlouhověké mazlíky (samičky žijí mnohem déle než samečci), kteří navíc nevyžadují speciální zacházení a navíc nevydávají žádné nepříjemné zvuky, jako například hlodavci v noci.

Dále nepotřebují ani obří terárium. Postačí mu i 30cm velké skleněné terárium. Ovšem výběr terária je pro úspěšný chov sklípkanů asi nejdůležitější. Existují totiž zemní i podzemní druhy, které vyžadují rozdílné prostředí. Prostředí v teráriu by mělo simulovat přirozené podmínky. Asi vás potěší, že většině druhů postačí běžná pokojová teplota okolo 23 stupňů, vlhkost kolem 60%. Mladí sklípkani vyžadují potravu cca 2xtýdně, starší asi jednou za 14 dní. Že jde o dospělce poznáte podle jednoduchého pravidla. Dospělosti sklípkan dosáhne asi po 12 ti svlékání. Jako potrava jsou vhodní různé druhy červů nebo hmyz.

Substráty do terária

Zkušení chovatelé doporučují kupovat speciální substráty, které jsou propařené, a proto nehrozí, že by mohly být nositelem některých chorob. Velmi oblíbený je humus. Jde o přírodní terarijní substrát s přídavkem jílu, který dodává kompaktnost a optimalizuje zadržení vody. Substrát imituje doupě pro pavouky a navíc pomáhá k udržování vyšší vzdušné vlhkosti. V nabídce najdete pytel o objemu, 5, 10 či 15 litrů. Humus by měl být v teráriu alespoň ve výšce 5 cm. Co se výzdoby terária týče, můžete použít umělé nebo živé rostliny. Nikdy by ale neměly mít tvrdé listy, aby nedošlo k poranění zvířete. V teráriu nesmí chybět ani miska s vodou. Doporučujeme  speciální terarijní misky, u kterých nehrozí převrhnutí a navíc svým designem skvěle ladí k teráriím.

Naposledy jsme mluvili o výživě mladých psích teenagerů. Tentokrát se zblízka podíváme na správné stravování dospělých psů, u kterých je v případě dobré kondice a ideální váhy krmení nejsnadnější. Stačí vybrat správný typ krmiva podle plemena (váhy) psa (small, medium, large, extra large) ve variantě pro dospělé psy (adult).

Menu pro nejmenší dospělé psy jsou koncentrovanější než ta pro velká a obří plemena. Paradoxně totiž malá zvířata vzhledem ke své hmotnosti potřebují více živin než velká, ale mají menší schopnost příjmu sušiny (tedy objemu) než velcí, proto jsou na tyto prvky jejich krmiva koncentrovanější. Stejně jako v minulých vývojových stádiích zvířete je nutné přistupovat k jeho výživě individuálně a senzitivně krmnou dávku upravovat podle toho, jestli nežádoucím způsobem přibírá, nebo naopak hubne.

Dospělému psu stačí jedna krmná dávka denně, ale u malých plemen je možné rozdělit ji na ranní a večerní.

Co ale vlastně obsahují superprémiové granule?

Kvalitní krmiva obsahují kromě hlavní masové komponenty (z jehněčího, losového masa) další hypoalergenní složky jako rýže či brambory s nízkým obsahem bílkovin. Právě bílkoviny jsou totiž alergenními látkami, které vyvolávají hypersenzitivní reakce.  Mezi další, dnes často skloňované pomocné látky patří omega 3 a omega 6 mastné kyseliny, nejvíce účinné ve správném poměru doporučené denní dávky. Ty jsou v krmivu obsaženy díky lososovému oleji a plní důležité funkce v řadě biologických reakcí od zvyšování imunity, přes procesy ovlivňující tlak a srážlivost krve, po účinnost silných protizánětlivých účinků. Dobrá krmiva dále obsahují i speciální hydrolyzovaný protein, který (kromě pro zvířata atraktivní chuti) zajišťuje vysokou, v případě některých krmiv až 90 % stravitelnost. Proto jsou krmné dávky menší a spotřeba ekonomicky příznivější. Vysoce účinný antioxidační komplex zajišťuje vysoká hladina vitaminu E v kombinaci s organickou formou selenu, přirozeného Anti-aging faktoru.

Jiným významným prvkem je yucca extrakt, který snižuje množství uvolňovaného čpavku ve střevech, čímž zvíře chrání před zdravotními záchvaty podobnými epileptickým. Před toxickými účinky čpavku jsou prostřednictvím této příměsi chráněny i játra a hemoglobin zvířete, který transportuje kyslík z plic do tkání. Jako bonus pro majitele zvířat extrakt z yuccy snižuje zápach zvířecích exkrementů. Dále nelze opomenout význam aminokyseliny metioninu, která spolu se směsí chondroitinu a glukosaminu, které podporují výstavbu chrupavek. Vápník a fosfor navíc přispívá ke zdravému stavu kostry a chrupu. Prevenci proti zubnímu kameni navíc ovlivňuje i tvar granule. Například producent krmiva Brit, do svých receptur jako první začal přidávat sušená jablka, zdroj frukto-oligosacharidů. Nedostatek těchto složek v organismu způsobuje nevhodnou (krátkou nebo příliš dlouhou) střevní pasáž a nepříznivé zažívání.

V příštím článku „si posvítíme“ na problematiku nadměrné váhy, která je kromě lidské populace čím dál tím častější i u našich čtyřnohých mazlíků.

Bernský salašnický pes pochází z anglických názvů Bernese Mountain Dog, Bernese Cattle Dog nebo Cheese Factory Dog, Butcher´s Dog i Farmer´s Dog. Plemeno původně pochází ze švýcarského středozemí a oblasti Bernu. Hlavně byl využíván jako honácký, tažný a hlídací pes. Používali ho na nošení a tahání nákladů na trhy a to především tkalci, mlékaři, řezníci a řemeslníci, zkrátka všichni, kteří neměli koně. V dnešní době plní roli rodinného psa po celém světě.

Svého času dokonce hrozil zánik tohoto plemene, ale díky zásahu Franze Schertenleieba a jeho přátel byl roku 1907 založen oficiální speciální chovatelský klub.

Vzhled

Bernský salašnický pes je více než středně velké, dlouhosrsté plemeno s typickým trikolorním zbarvením. Kohoutková výška u psů se pohybuje mezi 64-70cm, u fen 58-66cm. Váha není standardem určená, ale bývá od 32kg do 50kg.

Většina těla je černá. Líce, punčochy a skvrna okolo oka má hnědočervené pálení. Hruď, prsty, čumák, špička ocasu a lysina mezi oky mají bílou barvu. Bílá je i náprsenka. Oči jsou tmavohnědé, menší a jasné. Uši trojúhelníkové, lehce zaoblené a vysoko nasazené. Ocas je bohatě osrstěný, v klidu svěšený, jinak se pohybuje mírně na úrovní trupu.

Povaha

Povaha Bernského salašnického psa je klidná, vyrovnaná. Je neagresivní, jistý, pozorný, věrný, bdělý a nebojácný. Pro svoji povahu je „berňák“ ideální i k dětem.

Fotogalerie Bernského salašnického psa