Príma Receptář

„Psi s očima duchů“ jak je nazývali Indiáni nebo zkráceně Aussie. Ač podle jména jsou to australští ovčáci, pochází však z Kalifornie v USA. Kam si je nejspíš přivezli australští pastevci společně s ovcemi a kde se aussie vyšlechtila do dnešní podoby. Dodnes není jasné, z kterého křížení psů toto plemeno vzniklo.

Australští ovčáci se jako jedni z mála stále využívají k práci, ke které byli vyšlechtěni – tj. pastevectví. Popularity nabili kolem 20. století, například účinkováním na rodeo show. Jelikož jsou to velmi inteligentní psi s chutí pracovat. Můžeme se s nimi setkat v mnoha psích sportech, jako jsou agility, dogdancing, obedience, frisbee aj., kde dosahují vysokých ocenění.

Vzhled

Jsou to středně vysocí psi (feny 45-52cm, psi 50-58cm), kteří se objevují ve 4 základních barvách (černá, červená, red merle, blue merle). Ve všech variantách se mohou objevovat tříslové odznaky a bílá barva, která však nesmí převažovat.  Srst se skládá z husté podsady, z polodlouhé, rovné či vlnité krycí srsti. Uši jsou trojúhelníkovitého tvaru a vysoko nasazené.

Povaha

Australský ovčák je velmi inteligentní, pracovitý, vyrovnaný a aktivní. Jak jsme se již zmínili výše má silně vyvinutý pastevecký a hlídací instinkt. Výchova tohoto plemene není náročná, neboť se rád učí. Aussie potřebuje hodně pohybu a hlavně zabavit nějakou činností. Pokud mu vše dopřejeme, můžeme mít doma výborného rodinného společníka. Dobře se snáší jak s domácími zvířaty, tak i s ostatním psi.

Proč patří živorodky k nejoblíbenějším rybkám především u začínajících chovatelů? Několik druhů živorodek (např. paví očka, mečovky, platy či tzv. molinesie) je totiž nejen celkem nenáročných na chov, ale i amatérovi se ochotně rozmnožují. (To je pro začínající chovatele jistě zajímavé.). Nepotřebují totiž žádné speciální podmínky pro vytření, jejich mláďata se také rodí mnohem vyvinutější a životaschopnější než potěr vykulený z jiker a nevyžadují takovou péči. Narodí se i ve společném akváriu s jinými rybami, ale často se stává, že je dospělé ryby pozřou.

Mohou se však zachránit ukrytím v rostlinstvu, pokud je ho v nádrži dostatek. Lepší samozřejmě je, pokud matku před vrhem včas odlovíme do speciální nádoby s rostlinstvem, vhodný čas poznáme podle naplněného bříška, vzadu často s tmavými skvrnami. Ani vlastní matka mláďata nepozná a může je po vrhu zkonzumovat, je dobré ji proto včas odlovit a nádrž opatřit hustým rostlinstvem.

Oplození u živorodek je vnitřní, sameček oplodní samičku pářicím útvarem zvaným gonopodium. Mikrostruktura těchto gonopodií je u různých druhů odlišná, odpovídající pohlavnímu otvoru samičky a tak se často i jinak příbuzné druhy nemohou přirozeně vzájemně křížit. Jednou oplozená samička si uchovává spermie ve svých pohlavních cestách po dlouhou dobu oplození schopné a může tak porodit mláďata v dalších vrzích i v době, kdy se sameček už v akváriu nevyskytuje.

Ačkoli rybkám čeledi Poecilidae říkáme živorodky, nejedná se o tzv. pravou živorodost. Samičky těchto rybek pouze nosí oplozená vajíčka ve své děloze do doby, dokud se začnou líhnout a pak je porodí. Zárodek v takových vajíčkách však není během inkubace vyživován matkou. Tato rozmnožovací strategie zamezuje velkým ztrátám potomstva během inkubace a období, kdy jsou nejzranitelnější. Matka embrya nosí a může je tak chránit před nepřáteli, kteří by si na odložených jikrách rádi pochutnali. Živorodky však mají podstatně méně mláďat (desítky maximálně stovky), než jikry kladoucí ryby.

Mezi rybami existují i druhy, které jsou opravdu živorodé a jejichž zárodky jsou během inkubace matkou vyživovány. Jedná se však o druhy, jejichž rozmnožování bývá mnohem problematičtější a mají i mnohem větší nároky na běžný chov. Rodí většinou jen několik dobře vyvinutých mláďat a vhodnými rybami pro začátečníky se asi nestanou. Svým rozmnožováním jsou zajímavými objekty pro náročnější chovatele, např. zástupce čeledi Goodeidae je možno zjednodušeně považovat za takovéto živorodé ryby.

Potřeby pro založení akvária i samotná akvária můžete objednávat v e-shopu pejsekakocicka.cz v sekci akvaristika.

Letošní poměrně teplá zima hrála do karet vnějším parazitům. Už v průběhu března jsme zaznamenali informace, že ten či oný pejsek už z procházky přišel s nechtěným parazitem. Právě proto se v dnešním článku zaměříme na přípravky na ektoparazity, jako jsou blechy a klíšťata.

Stejně, jako psa nebo kočku čas od času odčervíme, tedy zbavíme endoparazitů, musíme myslet i na preventivní působení obojků či spot on kapiček proti ektoparazitům. Ostatně blechy a klíšťata dokáží přenášet velmi závažné nemoci a jejich kousnutí s sebou stále častěji nese i alergické reakce, které mohou přecházet až v sepse. Působení antiparazitik je dvojí. Buď hubí parazity, které se přisají, nebo působí repelentně, tedy parazity odpuzují. Tím zvíře brání proti borelióze a dalším velmi vážným chorobám.

V dnešní době jsou zdaleka nejprodávanější tzv. spot on pipety

Jedná se o repelentní přípravky, které působí většinou měsíc až tři. Proto pokud seženete tento preparát v akci, neváhejte se zásobit na celou sezónu, tedy na cca 8 měsíců.

Pipety, chcete-li kapičky za krk, se dávkují velmi jednoduše. Koupíte pipetu podle velikosti, resp. hmotnosti psa. V nabídce jsou pipety pro malé psy do hmotnosti 10 kg i pro obří plemena.

Aplikaci pipety zvládne každý a návštěva veterináře není vůbec nutná. Stačí jednoduše rozhrnout srst v oblasti páteře za krkem v místě, kde je běžně obojek. Na pěšinku, která vznikne odhrnutím chlupů, vyprázdníte pipetu. Pokud máte většího psa, aplikujte pipetu na několik míst v oblasti celé páteře.

Značky antiparazitik

Na našem trhu najdete nespočet druhů antiparazitik. Může se jednat o obojky proti klíšťatům a blechám, již zmíněné pipety, ale také různé spreje a medailonky na obojek. Výběr je na vás. Stejně tak máte na výběr i z několika značek a samozřejmě také cenových relací. Při výběru se informujte zejména na dobu působení. V nabídce jsou totiž i antiparazitní obojky, které působí po celou sezónu. Pro štěňata a citlivé psy se doporučují antiparazitika na přírodní bylinné bázi.

Velmi oblíbené pipety jsou Frontline a Advantix. Z obojků jsou nejprodávanější Scalibor a Kiltix. Z levnějších jsou velmi vyhledávaná antiparazitika značky Trixie a Beaphar. Pokud už pes blechy má, je jasné, že musíte psa v prvé řadě odblešit šamponem proti blechám a samozřejmě také vystříkat jeho boudu nebo pelíšek. K tomu jsou velmi vhodné Frontline spray nebo Effipro spray.

Co je dobré vědět

• Nikdy nezaměňujte antiparazitika pro psy a pro kočky. Např. v příbalovém letáku obojku Scalibor je informace, že je pro kočky nebezpečný. Pro psy žijící společně s kočkami použijte proto raději například Frontline combo pipety za krk.
• Obojek Scalibor chrání i proti savému hmyzu.
• Přírodní antiparazitní obojky mají sice kratší dobu účinnosti a trochu zapáchají, ale pes není chráněn za pomoci chemikálií. Mezi přírodní obojky proti parazitům patří Antiparazitní obojek bylinný od značky Trixie, který je vhodný i pro štěňata. Velmi prodávaný je i přírodní obojek Bio Band od značky Beaphar.
• Před a po aplikaci přípravků proti parazitům zvíře nekoupejte a mějte na paměti, že je vždy nutné číst příbalový leták. Zde se dozvíte, jaká je průměrná doba působení a také, jak rychlý je nástup účinku antiparazitika po první aplikaci a zda je jeho účinnost ovlivněna koupáním psa.
• Ani to nejlepší antiparazitikum neochrání vašeho psa na 100 %. Vašeho pejska (i sebe) vždy po procházce dobře prohlédněte. Pokud najdete přisáté klíště, zakápněte ho gelem Ixoderm.
• Všechna antiparazitika nakupujte jen a pouze u registrovaných prodejců vyhrazených veterinárních přípravků (např. www.pejsekakocicka.cz). Jen tak máte tak jistotu, že je zboží skladováno a samozřejmě také prodáváno podle zákonem stanovených předpisů.

Leguán zelený žije v deštných pralesích střední a jižní Ameriky. Většinu času tráví ve větvích stromů, nejraději nad vodou, protože v ohrožení se zachraňuje skokem do vody, a to i z výšky několika metrů. Leguán zelený je u nás velice často chovaný a prodávaný ještěr a to i přes jeho velké rozměry v dospělosti.

Potrava

Leguán je striktní býložravec a podávání jakýchkoliv živočišných bílkovin mu podstatně zkracuje život. V přírodě si leguán obstarává velice pestrou stravu složenou převážně z různých listů, ale občas slupne i nějaké ovoce. V domácích podmínkách je nutné zajistit různorodost nabízené potravy. Přes zimu, kdy je nabídka omezená se spokojíme s čínským zelím, polníčkem, rukolou, lolo salátem s přídavkem mrkve, jablka, banánu apod.

V létě se snažíme co největší část jídelníčku získat v přírodě, samozřejmě mimo silnice a riziková místa. Velice oblíbená je pampeliška i s květy, listy maliníku, ostružiníku, listy javoru a jiných ovocných stromů. Chutný je též takzvaný žabinec, který je na zahrádce vždy hojně k dispozici. Pozor dáváme na jedovaté rostliny. Také není dobré podávat citrusy, rajčata a papriky. Jelikož je potřeba leguánovi zajistit vyvážený poměr vápníku a fosforu, je dobré potravu posypat nějakým vitamínem pro plazy.

Chov

Leguán potřebuje velice prostorné terárium, které by mělo být situováno na výšku a nemělo by ležet na zemi. Vybavíme ho silnějšími větvemi na lezení a poličku, na které bude leguán přes den odpočívat.

Většina leguánů tráví den na takovéto poličce, na které se vyhřívají a na noc se ukládají do výše položeného místa.  Výhřevnou žárovku namíříme na poličku tak, aby se zde mohl leguán ohřát na 30 – 35^oC. Přes noc si najde místo s teplotou kolem 20^oC. Jako podložku je lepší použít lino, nebo trávníkový koberec, který vypadá efektně a dobře se čistí. Velice důležitým prvkem při chovu je UV zářivka či žárovka, bez které se neobejde žádný doma chovaný plaz.

Jelikož leguán má od přírody rád vodu, je dobré mu do ubikace dát větší misku, nebo lavorek na vodu. Pro malé leguány musíme zajistit bezpečný výlez z vody, jinak hrozí utopení. Je pravděpodobné, že leguán do této vody bude konat potřebu a je nutné ji často měnit.

Manipulace

Leguán se dá snadno ochočit, neboť je to velice inteligentní tvor. Nicméně i tak je nutné se připravit, že pokud se mu něco nebude líbit, může silně švihnout ocasem a v době puberty může i kousnout. Nikdy nechytáme leguána za ocas. Riskujeme, že o něj přijde a regeneráty nevypadají příliš lichotivě.

Jelikož v přírodě hodně leze, rostou mu velice ostré drápky, které je dobré pro naši bezpečnost zastřihávat. Zakrátíme pouze koneček a dáváme pozor, abychom neporanili žilku. Při volném výběhu leguána po bytě je potřeba bedlivě hlídat. Leguán je velmi zvídavý a i hravý, ale svým tělem shazuje věci a občas padá i sám, což je pro něj velice nebezpečné.

Všem, kteří se i přes všechna úskalí vydají na dlouhou cestu přátelství a péče o leguána, přeji hodně štěstí a radosti z chovu.

V dnešní době, kdy se cena vajec šponuje díky regulacím Evropské unie do neuvěřitelných výšin, přemýšlí stále více majitelů zahrádek o domácím chovu slepic. Abyste se dozvěděli něco více o průmyslovém chovu slepic u nás a rozdělení vajec, přečtěte si předchozí článek, který naleznete zde.

Asi se budete divit, ale chov slepic není náročný. Asi se shodneme na tom, že se u nás slepice budou mít lépe než v drůbežárně, a to ať jim poskytneme podmínky v podstatě jakékoliv. Podle principů wellfare by měly mít slepice úkryt s bidýlkem asi půl metru nad zemí a hnízdem na snášení vajec. To by mělo být vždy suché, podestlané senem nebo slámou. Důležitý je i výběh, kde mohou zobat a hrabat. Pokud jim oplotíte část zahrady s trávníkem, budete se těšit s neuvěřitelně kvalitních vajec s tmavě žlutým žloutkem.

Kolik pořídit kuřic a čím je krmit?

Chovatelé slepic a drůbežárny nápor chovatelů nečekaly, a proto jsou kuřice ve většině drůbežárnách dávno vyprodány. Pokud je i přesto seženete, vězte, že pro standardní rodinu postačí v rámci sebezásobení pouze 4-5 nosných slepiček. Pokud chcete zásobovat domácími vejci větší rodinu nebo jimi dokonce podpořit rodinný rozpočet, kupte si slepic ve snůžce více. Domácí nemonitorované chovy mohou být až do počtu slepic 150 ks.

Při nákupu kuřic se informujte na jejich plemeno a stáří. Vždy nakupujte jen od prověřených dodavatelů.

Co se krmení slepic týče, jedná se o všežravce. V podstatě sezobou všechny bio zbytky z domácnosti. Zcela určitě ale dokrmujte pšenicí a olejnatými semeny (kukuřicí). Všechnu sypkou potravu dávejte na misku nebo do speciálních krmítek, jinak slepice zásobu i na několik dní rozhrabou během chvilky. Stejně tak doporučujeme napáječky pro slepice. Do obyčejné misky si slepice stoupnou, nahází tam hlínu i trus. Jako napáječka postačí i větší podmiska a kbelík s vodou, který proděravíte a obrátíte na podmisku. Jak budou slepice vodu upíjet, sama se jim bude ze zásobárny dolévat. V zimě si samozřejmě slepice příliš zeleného nenazobají. Nastrouhejte jim mangůl, řepu nebo třeba mrkev.

Křeček syrský (setkáváme se i s názvy medvědí či zlatý), pochází ze Sýrie, kde obývá oblasti pouští a polopouští se suchým a teplým klimatem. Přes den není aktivní a jen spí, občas i dost tvrdě. Teprve večer vylézá za potravou. Křeček ač se to nezdá je veliký sportovec a za potravou naběhá dlouhé kilometry. Aby toho pobral co nejvíce, má na tvářích vyvinuté lícní torny, kam si nalezenou potravu nacpe a donese ji tak až domů, kde ji vyndá a uschová na horší časy. Tento pud ho neopouští ani v domácích podmínkách, kde má potravy dostatek. Původní barva je rezavá s bílými odznaky. Dnes je vyšlechtěna spousta dalších barev a typů srsti. Křeček je samotářské zvíře a svůj pelíšek zuřivě brání. Budete-li chtít chovat více jedinců spolu, musí být z jednoho vrhu a ani to nemusí fungovat, křečci se mohou zabít.

Potrava

Základem jsou obiloviny, různé směsi pro hlodavce u kterých vybíráme především ty, jež obsahují co nejméně oříšků a tučných semen. Křečci v domácích chovech mají málo pohybu a tím pádem rychle tloustnou, což jim samozřejmě nesvědčí. Přidáváme také seno, ovoce a zeleninu. Z procházky jim přineseme trochu trávy, květy pampelišek a několik větviček z břízy, nebo jiného nejedovatého stromu. Větvičky slouží k ohlodávání a broušení zoubků. Důležitou součástí je hmyz, nebo jiná živočišná složka. Podáváme několik moučných červíků, cvrčků či kousek vařeného masa. Já přidávám jako pamlsek několik kvalitních psích granulek, které mají dostatek živočišných složek. Voda musí být v napáječce vždy čistá. Je dobré jednou týdně celou napáječku rozebrat a pečlivě vyčistit.

Bydlení

Pro jednoho křečka se uvádí velikost ubikace 50/50/30 cm. Jako vždy ovšem platí čím větší tím spokojenější zvířátko. Použít můžeme klec, či terárium, záleží na vás co se vám bude více líbit. Pokud zvolíte klec, musíte ji zabezpečit proti průvanu. Křečci jsou čistotná zvířátka, chodí konat potřebu do jednoho nebo dvou rohů. Toho můžeme využít a na toto místo vložit záchůdek, což nám usnadní čistění. Podestýlka pro křečky musí být bezprašná. V nabídce jsou jak hrudkující podestýlky, tak granulované přírodní podestýlky, ale dokonce i podestýlky silikonové, které pohlcují tekutinu i zápach. Pro náročnější je možnost nákupu podestýlky s vůní.

Plemeno dostalo svoje jméno podle říčky Aire, která teče poblíž Leedsu v severní Anglii. Původní využití Erdelteriéra bylo k lovení vyder právě v okolí této říčky. V další literatuře najdete toto plemeno uváděno jako Waterside Terrier, Yorkshire Waterside Terrier, Bingley Terrier, Waterdale Terrier, Broken-haired Terrier, případně Working Terrier.

Dnešní podobu získal tento pes křížením dnes už vyhynulého anglického černo-tříslového teriéra s vydraři a bulteriéry. Černo-tříslový teriér mu předal drsnou srst, která se výborně hodí do každého počasí, od vydraře získal výborný čich a bulteriér se zasadil o jeho urputnou vytrvalost. Vyšlechtěn byl kolem roku 1853 Wilfredem Holmem. Zpočátku byl používán k lovu vyder, medvědů, vlků, později se z něj stával víceúčelový pes hojně využívaný k lovu kachen, hubení krys a potkanů, ke stopování vysoké zvěře a k hlídání. Využíván i v armádních a policejních službách. Svého času bojoval i psích zápasech, i když je to povahou pes, který boj nezačíná.

Oficiálního uznání plemene se dostalo až po první výstavě, které se zúčastnil roku 1876 v Shipley.

Vzhled

Erdelteriér má krátkou, drátovitou, lesklou a hrubou srst. Jeho zbarvení je tmavošedé nebo černé s tříslovou hlavou, ušima, spodkem těla a nohama. Uši mají trojúhelníkový tvar a jsou překlopené dopředu. Vous na

konci mordy je zřetelný a je charakteristický právě pro toto plemeno.

Erdel bývá často nazýván „králem teriérů“ především pro svou velikost. Psi dosahují výšky mezi 58-64cm, feny jsou o něco nižší a to 56-59cm. Váha se pohybuje mezi 20-28kg. Srst u výstavních psů se většinou upravuje jejím stříháním.

Povaha

Erdelteriér je především velký milovník vody. Je věrný, odhodlaný, odvážný, spolehlivý, tvrdohlavý, kurážný, zvídavý, nadšený, neúnavný a miluje zábavu.

Jako jeden z mála teriérů se hodí pro výcvik. Jeho výcvik ale musí být velmi důsledný. Je velmi laskavý k dětem. Za ochranu domova a rodiny by dokázal položit život.

Fotogalerie

Jsou to velice atraktivně zabarvené myšky, které obývají pouště a polopouště Afriky. Jejich skvělé mimikry jim pomáhají unikat před predátory v přírodě. Svým zabarvením připomínají malá divoká prasátka. Jsou větší než nám tak dobře známé domácí myši a mají daleko vyvinutější a delší zadní nohy, které jsou uzpůsobeny ke skokům. V tomto jsou opravdoví přeborníci. V domácích podmínkách, pokud je něco poleká a propadnou panice, utíkají, skáčou a narážejí do skel terária, což v některých případech vedlo i ke zlomení vazu a okamžitému úhynu.

Chov zebrovaných myšek

Je lepší je chovat v menších skupinkách (4 – 5 kusů). Jsou pak mnohem klidnější a důvěřivější. Chováme – li tyto myšky ve větším počtu, vyberou si slabšího jedince, kterého zabijí nebo alespoň zmrzačí okousáním ocásku. Zebrovaná myška není domácí mazlíček jako bílé a barevné myšky. Nicméně si zvyknou a nechají se pohladit, nebo i vzít na ruku. Rozhodně nedoporučuji je vyndávat z ubikace. Jejich pud je pořád silnější a využijí každou příležitost k útěku.

Moje myšky obývají skleněné terárium 60/60/60cm, ale čím větší, tím lepší. Potřebují pohyb a rády běhají v kolotoči, což je veselá podívaná. Je dobré jim zařídit podmínky podobné jako v přírodě. Mají rády členitý terén a schovávačky. Svá obydlí si naprosto unikátně zařídí po svém. Slámu nebo seno, které jim předložíme, si nakoušou na jemná vlákna, která jsou velice teplá a tvárná. Pokud mají dostatek materiálu, vytvoří si z nich i chodbičky, které skupinka obývá. Hojně také využívají rozhlednu, kterou jsem vyrobila z větve, nicméně v přírodních podmínkách moc nešplhají.

Důležitou výhodou chovu těchto myšek je absence typického myšího zápachu. I přesto je potřeba mít ubikaci dobře větranou a používat vhodnou podestýlku. Výborná je granulovaná slaměná podestýlka, ale dají se použít i hobliny, nebo dřevěné pelety. Jelikož tyto myšky jsou poměrně čistotné, používám v popředí písek, který vypadá efektně a pod myšky, tam kde konají potřebu, nasypu bentonitovou podestýlku pro kočky a na tuto vrstvu pak teprve slaměné peletky.

Voda a krmení

Vodu dostávají ve skleněné napáječce, která se dá dobře čistit a považuji ji za nejpohodlnější způsob jak udržet vodu čistou. Jakmile ji dáme do mističky, zcela určitě do ní něco nahází. Pokud mají dostatek šťavnatého krmení, nepijí tolik a někdo nedává napáječky vůbec. Krmíme co nejpestřejší stravou. Nejlépe klasy různých trav, obilnin, čerstvým i sušeným ovocem, zeleninou a směsí různého zrní a semen. Důležitým doplňkem je hmyz (mouční červi, cvrčci) nebo alespoň kousky vařeného masa, které zajistí přísun živočišných bílkovin. Je dobré přidat minerální kámen ke hlodání a případnému doplnění chybějících látek.

Tyto myšky ještě nejsou natolik přešlechtěné, takže většinou netrpí žádnými zdravotními problémy, tedy alespoň v mém chovu jsem se s žádnými problémy nesetkala.

Závěrem bych budoucím chovatelům popřála mnoho radosti a zábavy s těmito krásnými zvířátky.