Príma Receptář

Když přemýšlíme o trvalkovém záhonu, musíme se zamyslet nad fyziologickými nároky daných rostlin. V dnešní době je ale možné spolu sázet nízké stínomilné a slunečné vysoké trvalky, které svým vzrůstem zastíní nižší, olistěné trvalky, kterým přímé slunce neprospívá.

Předem si musíme nachystat záhon, který odplevelíme a obohatíme kvalitním kompostem nebo přírodním organickým hnojivem. Pak půdu provzdušníme alespoň do hloubky 30 cm a tím také zapravíme hnojivo do půdy. Pak už si uděláme nákres rozmístění trvalek a případně i nižších koniferů. V případě výsadby cibulovin nezapomeňte vyhloubit větší jámy, které vysypete drenážní vrstvou. Pokud máte na zahradě škůdce-jako jsou myši, hryzci a hraboši, sázejte cibuloviny do sázecích košíčků nebo pletiva s malými oky.

Trvalky vysazujeme nejlépe na jaře. Pokud ale kupujete kontejnerované rostliny, můžete je vysazovat i nyní a následně až do poloviny října. Pro výsadbu zvolíme chladnější dny. Rostlinu vyjměte z květináče, trochu rozhrňte kořeny a vložte do předem připravené jamky, zalijte a následně zasypejte hlínou.

Nejatraktivněji působí trvalkové záhony, které kvetou po celé vegetační období. Velmi dobře působí i zařazení rostlin s ozdobnými listy (hosty). Co se barevných kombinací týče, tak se mnozí zahradní architekti shodují na tom, že by spolu neměly sousedit trvalky se stejnou barvou květů. Takové druhy by měly být odděleny alespoň stálezelenými keříky (brslen) nebo rostlinami s jiným odstínem květů.

Nákup trvalek

Nejlepší je, pokud dostanete odkopek nějaké trvalky od jiného zahrádkáře. Pokud jste nuceni trvalky kupovat, sazenice vybírejte velmi pečlivě. Také se informujte na místo původu rostliny. Sadba ze zahraničí nebývá aklimatizována a často není mrazuvzdorná. Dávejte pozor i na označení rostlin. Některé zajímavé druhy mohou být nesprávně označeny a může se stát, že budete mít záhonek ve zcela jiných barvách, než jste si původně představovali. Každá rostlina musí mít čitelný štítek s názvem a přesnou odrůdou dané rostliny.

Proto doporučujeme nákup kontejnerovaných trvalek v zahradnictvích, které mají vlastní sadbu a specializují se právě na prodej rostlin pro trvalé záhony. Jedině tak máte zaručeno, že si domů donesete rostlinu bez plísní, viróz a jiných chorob. Rostliny ještě v květináčích rozmístěte na záhon. Právě nyní musíte rozmyslet celkovou podobu záhonu, který nesmí být v jiném duchu než zbytek zahrady.

Vypěstujte si vlastní rostlinky

Jde o sice trochu zdlouhavý, ale za to nejlevnější a nespolehlivější způsob, jak získat sazenice trvalek. Vypěstování vlastních rostlinek ze semen nebo řízků vás bude bavit, protože nejde o nic složitého. V případě setí semínek si nachystejte substrát z písku a rašeliny (poměr 1:1). Ten poházejte semínky, ovlhčete a překryjte igelitem.

V případě řízkování odeberte malé větvičky nekvetoucích keříků v období červen-červenec pokud možno brzy ráno. Větvičky píchněte do substrátu vhodného k rozmnožování a zalijte.

Altán by měl být na částečně nebo zcela závětrné a stinné straně, pokud je to možné, i s pěkným výhledem do  zahrady. Pokud altán budeme chtít využít pouze k relaxaci, tak ideální místo je dál od domu, abychom se k němu mohli projít rostlinnou oázou v zahradě a pokochat se rostlinami. Kvůli intimnosti a soukromí ho neumisťujeme blízko k sousedům.

Jestliže však chceme mít v altánu gril či krb a budeme ho využívat pro setkání s přáteli, k přípravě pokrmů, je lepší, altán umístit poblíž domu, abychom stále pro potřebné maličkosti neběhali sem a tam mezi posezením a naším domem. Pro největší naše pohodlí si zde můžeme vybudovat i kuchyňku – to znamená-  přívod elektrické energie a vody, odpad, osvětlení a pracovní plochu, odkládací skříňky a police, závisí na tom, kolik lidí se zde bude scházet a jak často a v jakém množství budeme jídla v této kuchyni připravovat. Je příjemné si hned po grilování umýt mastné ruce ve dřezu.

Celkový charakter a použití materiálu letní kuchyně (altánu či pergoly s grilem nebo krbem) volíme tak, aby nám stylově ladil s naším domem a zahradou. Pro komplexnější charakter letní kuchyně můžeme doplnit gril či krb  udírnou, roštem, pro přípravu jídel na rožni, dále použít italské krby pro pečení pizzy a chleba. Pro milovníky vína můžeme v blízkosti posezení vybudovat i vinný sklípek, aby se pro víno nemuselo chodit daleko do domu. A není ani od věci, nechat si do altánku přivést kabel pro připojení k internetu, a můžeme zde v klidu pracovat a nechat se inspirovat blízkou přírodou..

Jaký zahradní nábytek použít? Abychom ho nemuseli uklízet na zimu do bezpečí, pořídíme ho z materiálu exotické dřevo nebo kov. Nezapomeňte na bylinkovou zahrádku. Vhodný je záhonek s bylinkami, nejen z praktického hlediska – bylinky jsou vždy pěkně při vaření po ruce, navíc také navozují útulnost kuchyní a krásně provoní své okolí.

Zahradní krby jsou určeny většinou ke spalování dřeva nebo dřevěného uhlí. Zejména se vyrábějí krby stojící u zdi – navazující svou zadní stěnou na zeď nebo si pořídíme tzv. stavebnicový krb, jehož výhoda je rychlé a snadné vystavení dle návodu a záruka od dodavatele. Hlavní výhodou je nízká pořizovací cena a možnost vystavění různých odkládacích stolečků a nevýhoda, že ho nebudeme mít přímo na míru.

Základními stavebními prvky pro stavbu zahradních krbů jsou kameny, cihly, keramické stavební prvky, šamotové díly a upravené betonové směsi. Dřevo používáme jen tvrdé a dobře ošetřené, aby jej zima příliš nepoškodila. Plechy na komíny musí být dostatečně kvalitní, a v případě udíren i netoxické materiály. Cihly používáme nejlépe dvakrát pálené, tzv. komínové cihly, a ještě pevnější kyselinovzdorné, tzv. kanálky. Pro svůj estetický vzhled se používají často cihly zvané lícovky a šamotové cihly. Všechny tyto druhy cihel by měly odolávat povětrnosti, vykazovat malou nasákavost.

Při spárování je nutné použít cementovou maltou nebo krb omítnout speciální tepluvzdornou omítkou. Kámen použijeme na vyzdění ohniště, na vnější povrch krbů. Může jím být pískovec, zvláště pak velice kvalitní hořický pískovec. Ze zahraničí se dováží na stavbu krbů gardský kámen, dále pak burgundský pískovec a sireuilský kámen. Tyto kameny jsou dosti porézní, ale dobře opracovatelné. Přes zimu je dobré je chránit nepromokavým obalem. Místní materiály, jako je žula a rula, různé živce a břidlice, jsou také použitelné. Je však nutné vědět, jak se upravují, řežou, případně štípou atd. Pokud chceme ohniště vyzdívat kamenem, lze použít jemnozrnné horniny, jako jsou čediče, serpentiny, droby, jemnozrnné žuly a opuky s malým obsahem vápníku. Pozor, kamenné zdivo zdíme výhradně na betonovou maltu, jinak se kvalitně nespojí ani se základem, ani mezi sebou!

Zahradní grily

Oproti zahradním krbům ho můžeme pořídit za menší finanční náklady, může být i přenosný nebo dokonce na kolečkách. Vybrat můžete z několika druhů topidel: dřevěné uhlí (romantičtější volba), elektriky nebo plynu a lávových kamenů (praktičtější volba). Malé zahradní grily seženete již za několik stokorun. Elektrické stojí kolem 2.000 Kč a lze je použít i v interiéru. Párty s grilováním i v zimě je velmi příjemná. Pro všechny grily ale platí, že je potřeba udržovat rošt v čistotě a maso na gril dávat suché, aby se nepřilepilo.

Pergola nikdy nestojí samostatně, nýbrž se vždy opírá o budovu nebo jinou stavbu, například o vysokou zeď, a zastřešuje posezení nebo terasu. Mívá tvar obdélníku nebo pravidelného víceúhelníku a plochou střešní konstrukci. Bočně je otevřená a nahoře většinou uzavřená. Jako zastřešení slouží buď jen popínavé rostliny, nebo k zakrytí použijeme komůrkový polykarbonát, například makrolon, na který kvůli lepší ochraně proti slunci položíme rohože.

Pergoly se v naprosté většině stavějí ze dřeva, nejlépe z tlakově impregnovaných, měkkých, smrkových či borových nebo tvrdých, ale dražších dubových. Levnější náhrada je modřínové nebo douglaskové dřevo. Nosné sloupky pergoly se usazují do žárově pozinkovaných patek, které jsou zakotveny v betonovém základu. Do patek se usazují proto, aby sloupky nehnily při přímém kontaktu se zemí. Ocelová patka by měla vyčnívat nad zem asi 5–10 cm. Betonový základ sahá do hloubky přibližně 80 cm (nezámrzná hloubka) a jeho půdorys má rozměry 30 x 30 cm. Při použití pásové oceli místo speciální hotové patky jsou oba ocelové pásy z protilehlých stran sešroubované ve dvou místech napříč nosným sloupkem a jsou zakotveny v betonovém základu.

Dřevo chráníme ochranným nátěrem buď lazurami, který obnovujeme jednou za dva roky, nebo krycími laky, které obnovujeme po čtyřech letech. Používáme nejedovaté přírodní barvy. Jiný materiál, ze kterého můžeme zhotovit pergolu, je kov.Stavbu pergoly lze realizovat na základě územního souhlasu. Podkladem k územnímu souhlasu ke stavbě pergoly je souhlas vlastníků sousedních pozemků. V případě, že souhlas nepředložíme, budeme muset na stavebním úřadě požádat o územní rozhodnutí. Stavba pergoly by měla být ve vzdálenosti 2 m od společných hranic se sousedními pozemky.

Altán je zpravidla ze shora a napůl bočně uzavřen. Mívá tvar n-úhelníku a oproti pergole stojí samostatně. Altán stavíme ze stejných materiálů jako pergolu, ale navíc tu budujeme střechu, u které provedeme dokonalou izolaci, jako ochranu před hnitím dřeva. Jako střešní krytinu můžeme z estetického důvodu  použít stejnou jako u našeho domu, tedy například tašky nebo bitumenové šindele. Může tu být i okap pro odtok dešťové vody.

Jakými rostlinami altán osázet?

Rostlinnou skladbu kolem altánu volíme vhodnou k celkové koncepci domu, zahradě a samotnému altánu či pergole. Měly by zde být vysázeny kvetoucí keře přes celé léto, voňavé rostliny, altán by však rozhodně neměla ze všech stran obklopovat bujná zeleň. Ani ovocné stromy kolem nejsou vhodné, kvůli kouři vycházející z komína z krbu. Zeleň je má altán dotvořit, vyzdvihnout a zušlechtit, ne skrýt či potlačit.

Z trvalek jsou vhodné jsou kakosty, hosty, floxy a pivoňky. Z popínavách samozřejmě plamének nebo jasmín. Důležité jsou i v létě kvetoucí dřeviny (hortenzie, levandule) na podzim kvete například ořechoplodec. Pokud chcete prostoru kolem altánu či pergoly věnovat více času, vysázejte také letničky. Velmi dekorativně vypadají okrasné kopřivy (kopřivky), nocenky, fialy a voňavé hrachory.

Jednou z velkých změn patrných ve městech i na vesnicích, jsou upravené chodníky. Pro výstavbu funkčních a vzhledově zajímavých chodníků, ale i pro dláždění dvorů, náměstí, zastávek městské hromadné dopravy a podobně se nejčastěji používá betonová dlažba.

Dlažební prvky se vyrábí ve velkém množství tvarů a velikostí. Některé zóny lze oddělit i barevně.

V neposlední řadě je důležitá dlažba se speciálními povrchovými strukturami pro nevidomé a slabozraké, ze které se tvoří bezpečnostní, výstražné a signální pásy například u složitých křižovatek a nerovností terénu.

Kvalitní CSB-betonová dlažba charakteristická vysokou hustotou materiálu jsou vyráběny z vysokohodnotných betonů. Při výrobě těchto dlažebních prvků se používá technologie současného působení tlaku a vibrací, tzv. vibrolisování. Tyto dlažební kameny vynikají výjimečně dobrými mechanicko-fyzikálními vlastnostmi. Jsou extrémně pevné v příčném tahu a mají dlouhou životnost i při nepříznivých podmínkách. Jsou stálé, voděodolné a odolné proti rozmrazovacím chemikáliím. Mají optimální drsnost povrchu a nekloužou. Pravidelné i nepravidelné tvary dlažebních bloků lze skládat v mozaiky a různé kompozice, například kruhy nebo vějíře. Design lze uzpůsobit potřebám.

Dekorativní dlažební bloky

Některé typy betonových prvků jsou opravdu dekorativní a hodí se do historické zástavby. Jiné typy kamenů jsou již dodávané stabilně řazené do skladby. Kameny se liší i zkosením hran. Při malém zkosení hran lze docílit opravdu jednolité hladké plochy. Velkoplošná dlažba větších rozměrů se používá pro malé prostory, v okolí bazénů a pro terasy, ale také pro velké prostory jako jsou náměstí, parky apod.

Ohraničení travnatých i betonových ploch

Každý chodník či jinou dlážděnou plochu je potřeba ukončit obrubníkynebo palisádami. Ohraničení se může lišit rozměry i tvary. Silniční obrubníky se skládají z prvků nájezdových, přechodových, rohů a oblouků. Existují orubníky klasické – vibrolisované a hladké, velice pevné a odolné obrubníky vibrolité. O palisádách a dalších betových prvcích vás budeme informovat v některém z následujících článků.

Ohraničení se samozřejmě hodí i pro přechod trávníku a ostatních ploch. Více na www.csbeton.cz

Historie nádobových rostlin sahá až do antiky, kde vznikly první střešní a terasové zahrady s prvními nádobovými rostlinami, nazývané „Semiramidini“, které byly postaveny podle vzoru babylonské (stupňovité) věže zvané „zikkurat“.

Mobilní zeleň je zeleň v nádobách, kterou je možné libovolně přemisťovat. Nádoby nemají spojení s půdou, jsou tedy samostatným prvkem. Bývají vyplněné z části propustnou hmotou (písek, štěrk, keramzit nebo jinou drenáž) a z části živným substrátem.

Nádoby jsou podle potřeb osázeny rostlinami-trvalkami, letničkami nebo dřevinami. Mobilní zeleň můžeme chápat jako osázení nádob, květináčů, truhlíků a korýtek různými rostlinami. Na výběr máme z mrazuvzdorných trvalek či koniferů, které přečkávají zimu na místě, nebo rostlinami, které musíme na zimu i s květináčem přemístit na místo, které jim vyhovuje a chrání před mrazem.

Kde využijete mobilní zeleň?

Mobilní zeleň je určena k dotváření odpočinkových zón zahrad-tedy teras a balkónů, altánů a pergol. Uplatní se všude tam, kde nemůžeme pěstovat rostliny přímo v zemi. Mobilní zeleň zlepší estetický dojem plochy a hlavně dosáhneme tak příjemnějšího mikroklimatu, což oceníme především v místech, kde máme vybudováno posezení.

Nádoby, do kterých sázíme rostliny, mohou být zhotoveny z nejrůznějšího materiálu, jako je keramika, dřevo, kov, umělá hmota, přírodní či umělý kámen. Všechny nádoby z nich vyrobené by měly  vykazovat odolnost proti působením povětrnostních vlivů a mrazuvzdornost, aby nám při prvních mrazících nepopraskaly. Nádoba musí mít odtokový otvor, neboť ustavičné zamokření nesnáší prakticky žádná rostlina. Můžeme si vybrat požadovaný typ nádoby z bohaté nabídky katalogů různých výrobců a obchodníků. Nebojme se barev, nádoba nemusí být jen v barvách okrové.

Zásady při osazování truhlíků a jiných nádob

Zásady osazování všech typů nádob jsou stejné. Na dno nádoby je třeba dát drenáž z drobných kamínků, keramzitu, perlitu nebo písku.  Pak zvolíme patřičný substrát podle použitých rostlin. Pro správný vývoj rostlin jsou nejpříznivější dlouhodobě působící organická hnojiva.

Při výběru rostlin musíme dbát na to, v jakých podmínkách mobilní zeleň budeme mít (množství slunce, větrné polohy). Za základ můžeme volit jehličnaté dřeviny a stálezelené keře, které jsou svým olistěním okrasné i v zimě. Ty pak můžeme kombinovat s trvalkami, okrasnými trávami nebo letničkami.

Každý by chtěl na zahradě alespoň kousek vodní plochy. Češi se zamilovali do bazénů, ale stále více z nás přichází na kouzlo zahradních jezírek. Ta se totiž hodí i do malých zahrad a nabízejí chov koi kaprů nebo karasů, ale také pěstování speciální bahenní a vodní květeny.

Pokud nad jezírkem uvažujete, máte při jeho výstavbě několik možností. Zahradní jezírka si buď můžete nechat udělat na klíč, nebo to zvládnout svépomocí. Jezírko může být buď betonové, kdy je potřeba použít speciální beton. Klasickými materiály jsou jezírkové folie. Jejich nevýhodou je, že pod ní musíte pečlivě narovnat měkčené materiály, které zabrání kořenům okolních stromků prorůstat do jezírka. Na druhou stranu se jedná o nejlevnější způsob tvorby jezírka. Vždy ale kupujte kvalitní, tlustostěnné jezírkové folie.

Pokud vám stačí menší jezírko je nejjednodušším krokem nákup plastových jezírkových bazénků. Ty mají různé hloubky, a tak umožňují snadné osázení. Pokud chcete mít rybky i v těchto jezírkách, jejich hloubka musí být minimálně metr. V případě velkých mrazů je potřeba jezírku pomoci, jinak by rybky umrzly.

Každý by si měl uvědomit, že stavbou jezírka péče o tuto vodní plochu nekončí. Okolí musíte zvelebit kačírkem a osázet vhodnými rostlinami. I do méně hlubokých jezírek můžete zasázet lekníny, které jsou uzpůsobeny nižším hloubkám-vždy závisí na druhu rostliny. Také vás může překvapit problém s přemnožení řas a sinic. Ačkoliv už existuje nespočet chemických i biologických přípravků pro boj s těmito organizmy, všeobecně platí, že čím větší ekosystém, tím více se můžeme spoléhat na proces samočištění.

V dnešní době není zahrada pouze pro užitek. Většina z nás chce spíše relaxovat a užívat si soukromí na kousku vlastní půdy. Už i u nás je jasné, že základem krásné zahrady je trávník, který můžete doplnit živými ploty a různými solitérními rostlinami.

Aby tráva neprorůstala, kde nemá a byla dokonale oddělena od ostatních záhonů, použijte novinku-plastové zahradní obrubníky, kterými velmi jednoduše, kvalitně a stylově oddělíte okrasné záhony od trávníku.

Zahradní obrubníky nabízejí několik možností zpevněných cest či ohraničení:

• Klasikou je zatloukací plastový HOBBY obrubník

Tento zatloukací obrubník z hobby kolekce je standarně dodáván v balení po 40ks, ze kterého jednoduchým zatloukáním gumovým kladivem dostanete obrubník cca 15 cm vysoký a 6 metrů dlouhý. Esteticky se velice dobře hodí ke kameni, břidlici, štěrku a ostatním materiálům používaným pro povrchy cest. Cena celého balení je necelých 500 Kč .

Fotogalerie:

.

.

.

…

.

• Zatloukací podlouhlý zahradní obrubník Emerald Edge

Zatloukání do měkčí země je asi nejjednodušší a nejrychlejší způsob jak vytvořit cestu, obrubník nebo záhonek (první fotografie). Obrubníků Emerald Edge obsahují zámky na koncích plátů obrubníků (délka 1,22 m), takže mohou být použity jako oddělovače, ale také jako zábrana proti roznášení sypkých materiálů z vytvořených cest.

Hlavní výhoda těchto obrubníků je jejich ohebnost a snadná tvarovatelnost. Obrubník je takřka nezničitelný (nepoškodí ho ani strunová sekačka) s garantovanou životností 10 let. Cena jednoho plátu je 185 Kč a je k dostání v zelené barvě. V příštím článku vám přineseme informace o neviditelném obrubníku.