Príma Receptář

Škůdci a houbové choroby útočí na kulturně pěstované plodiny během celé vegetace. Zejména během vlhkého léta musíme plodiny chránit. Účinnější je ale prevence. Není nic jednoduššího, než sazečku, sadbový česnek a brambory namořit ve vhodných fungicidech nebo směsi huminových a fulvo kyselin-lignohumátu.

Loni nebylo léto vhodné pro pěstování cibule. Většina cibule nebyla vhodná k uskladnění, protože cibule moc rychle rostla a měla příliš řídká pletiva. Ta byla vstupní branou pro choroby i škůdce. Pomoci nám může preventivní moření ve fungicidu s vysokým obsahem síry a draslíku. Jedná se o mořidlo Sulku.

Přípravky pro moření sazečky

Sulka je vodou ředitelné mořidlo. Naředíme koncentraci dle návodu na obalu (5% roztok). Sazečku či česnekové stroužky dáme do pláténka nebo do síťky a moříme po dobu 8-12 hodin. Po moření můžeme ihned vysazovat. Zbylé mořidlo doplníme do konve s vodou a prolijeme jím záhon vysazené sazečky. Sazečka ošetřená mořidly před výsadbou, je odolnější vůči krčkovým chorobám a mechanickým poškozením a má vyšší skladovatelnost.

Sulka je vhodná i pro použití na gladioly, lilie i drobné cibuloviny. Co se týče moření česneku, více se dozvíte ve článku o moření česneku. Sulka, jejíž výrobcem je slovenská společnost Istrochem, je v České republice poměrně špatně dostupná. Podobný, o trochu lépe dostupnější přípravek je Síra SK 520, která je také vhodná k moření cibule, česneku i okrasných cibulovin. Stačí je před výsadbou 6-12 hodin namáčet ve 4 % roztoku (použijeme 40 ml přípravku na 1 litr vody).

K moření česneku i cibulovin se doporučuje také klasický fungicid Rovral. Přípravek použijeme v koncentraci 0,4 % (použijeme 4 ml přípravku na 1 litr vody). Rovral je širokospektrální fungicidní přípravek s účinnou látkou Iprodione, který inhibuje klíčení spor a blokuje růst mycelií houbových patogenů.

Použití lignohumátu při moření brambor

Při výsadbě brambor je namoříme tak, že sypký (1 sáček na 5litrů vody) nebo tekutý lignohumát naředíme s vodou tak, aby měl barvu tmavého čaje. Brambory necháme v roztoku po dobu 2-3 hodiny a před výsadbou je necháme dobře oschnout, aby se na ně nelepila zem. Velmi důležité také je, abychom dobře připravili půdu. Tu můžeme provzdušnit rýčem nebo kultivátorem. Nejméně ale do hloubky 30 cm. Důkladně propracovat zem do hloubky je pro brambory bezpodmínečné.

Díky namoření budou brambory vitálnější a zvýší se také výnos a chuťové vlastnosti. Brambory ošetřené lignohumátem spolu s dostatkem draslíku a fosforu zapříčiní, že bude rostlina odolnější proti chorobám i škůdcům. Při výsadbě dbejte na to, že řádky by od sebe měly být 65 cm a v řádku je vzdálenost jednotlivých brambor 30-35 cm (tedy na šlápotu). Po celou dobu vegetace můžeme stříkat slabým roztokem lignohumátu. Více o pěstování brambor se dozvíte zde.

V dnešní době, kdy se cena vajec šponuje díky regulacím Evropské unie do neuvěřitelných výšin, přemýšlí stále více majitelů zahrádek o domácím chovu slepic. Abyste se dozvěděli něco více o průmyslovém chovu slepic u nás a rozdělení vajec, přečtěte si předchozí článek, který naleznete zde.

Asi se budete divit, ale chov slepic není náročný. Asi se shodneme na tom, že se u nás slepice budou mít lépe než v drůbežárně, a to ať jim poskytneme podmínky v podstatě jakékoliv. Podle principů wellfare by měly mít slepice úkryt s bidýlkem asi půl metru nad zemí a hnízdem na snášení vajec. To by mělo být vždy suché, podestlané senem nebo slámou. Důležitý je i výběh, kde mohou zobat a hrabat. Pokud jim oplotíte část zahrady s trávníkem, budete se těšit s neuvěřitelně kvalitních vajec s tmavě žlutým žloutkem.

Kolik pořídit kuřic a čím je krmit?

Chovatelé slepic a drůbežárny nápor chovatelů nečekaly, a proto jsou kuřice ve většině drůbežárnách dávno vyprodány. Pokud je i přesto seženete, vězte, že pro standardní rodinu postačí v rámci sebezásobení pouze 4-5 nosných slepiček. Pokud chcete zásobovat domácími vejci větší rodinu nebo jimi dokonce podpořit rodinný rozpočet, kupte si slepic ve snůžce více. Domácí nemonitorované chovy mohou být až do počtu slepic 150 ks.

Při nákupu kuřic se informujte na jejich plemeno a stáří. Vždy nakupujte jen od prověřených dodavatelů.

Co se krmení slepic týče, jedná se o všežravce. V podstatě sezobou všechny bio zbytky z domácnosti. Zcela určitě ale dokrmujte pšenicí a olejnatými semeny (kukuřicí). Všechnu sypkou potravu dávejte na misku nebo do speciálních krmítek, jinak slepice zásobu i na několik dní rozhrabou během chvilky. Stejně tak doporučujeme napáječky pro slepice. Do obyčejné misky si slepice stoupnou, nahází tam hlínu i trus. Jako napáječka postačí i větší podmiska a kbelík s vodou, který proděravíte a obrátíte na podmisku. Jak budou slepice vodu upíjet, sama se jim bude ze zásobárny dolévat. V zimě si samozřejmě slepice příliš zeleného nenazobají. Nastrouhejte jim mangůl, řepu nebo třeba mrkev.

Jarní řez má velkou výhodu v tom, že bez listů na větvích si dokážeme lépe představit budoucí tvar stromku. I zahradník začátečník tedy lépe pozná, kterou větev je potřeba odstranit. K řezu přistupujeme v době, kdy už nehrozí silné mrazy, ale strom ještě nezačal rašit, protože dojde k urychlenému hojení ran po řezu či střihu. Pokud jste právě tuto dobu nestihli a strom již začal rašit, není vhodné řezat, protože tím odstraníte výhony, do kterých strom vložil růstovou energii. V březnu a počátkem dubna (v závislosti na počasí) řežeme snad všechny ovocné stromy a keře, krom třešní a višní a maliníku, které řežeme počátkem léta.

Řez jabloně

Jabloň je pravděpodobně nejhojnějším stromem na našich zahradách. Její řez se ale liší podle odrůdy, ale také stáří stromu. Nezapomeneme na řez po výsadbě, ani řez již vzrostlých stromů.

Řez jabloně po výsadbě

Po vysazení musíme korunu sestříhnout tak, abychom dali dobrá základ budoucí koruny stromu. Vždy musíte odstranit druhý nejvyšší konkurenční výhon a ten hlavní o kousek zkrátíte. Následně vyberte 3 nejsilnější větve tak, aby vyrůstaly rovnoměrně do všech stran a zkraťte je asi o 1/3 (pokud možno nad pupenem, který směřuje ven). Jeden nebo 2 další výhony můžete vyvázat do vodorovné polohy (první obrázek).

Řez vzrostlých jabloní

Pokud máte na zahrádce větší stromek, měly byste přistoupit k řezu tak, abyste si vypěstovali dostatek plodonosného dřeva (druhý obrázek). Základem je vždy odstraňování konkurenčních výhonů. Dalším faktorem je, že každá větev by měla svou strukturou tvořit korunu tak, že z ní budou vyrůstat další 3 větévky, které směřují šikmo nahoru v úhlu asi 60 stupňů. Odstraňte všechny větve, které směřují přímo vzhůru a přírůstky hlavních větví zkraťte asi o 1/3.

U zanedbaných nebo starých stromů se běžně objevují i kořenové výhony (třetí obrázek). Ty samozřejmě také odstraníme. U starých stromů krom klasického řezu provedeme i řez, který zbaví strom větví, které směřují přímo do koruny. Podtrženo sečteno má jít v rámci řezu a provzdušnění koruny. Jedině tak se dočkáte velkých vyzrálých plodů.

Pokud se o řezu, ale i pěstování ovocných stromů a keřů chcete dozvědět více, doporučujeme unikátní publikaci Encyklopedie zahradničení. Jde o velmi podrobného průvodce tvorbou zahrady a pěstováním okrasných i užitkových rostlin. Užitečné informace zde najdou hobby i profi zahrádkáři. Mimo jiné zde najdete zásady množení rostlin, řez a tvarování stromů a keřů a mnoho dalšího.

Zejména v dubnu se soustředíme na postřik stromů proti přezimujícím škůdcům, jako jsou píďalky, nebo třeba svilušky. U všech peckovin provedeme chemický postřik v době rašení, u jádrovin po do fáze růžového poupěte.

Krom postřiku stromů můžeme zakládat nový trávník. Zejména se musíme soustředit na složení semene. Druh trávníku vybíráme podle jeho zatížení, ale samozřejmě také lokality. V dnešní době totiž bez problémů seženete travní směsi pro suchá stanoviště, které obsahují především kostřavu ovčí a kostřavu rákosovitou. Travní směsi, které se hodí do namáhanějších zahrad nebo na hřiště, musí obsahovat větší množství trávy s názvem jílek vytrvalý. Tento trávník je sice velmi odolný proti zátěži, ale málo odolný proti plísním a také vyžaduje závlahu. Novinkou jsou ve světě naprosto běžné Blue grasové trávy, které mají zbarvení do modra.

Kanadské borůvky

Duben je vhodnou dobou také pro odstranění seschlých a namrzlých výhonů. Stejně tak odstraníme všechny slabé výhony, které by nám keřík zbytečně zahušťovaly. Stejně tak nízko u země seřízneme přestárlé (více než 6 let) výhony. Po odstranění všech nepotřebných výhonů přistoupíme k přihnojení granulovaným hnojivem pro borůvky. Musíme pamatovat na to, že kanadské borůvky koření mělce, takže hnojivo jen poházíme a lehce zapravíme hrabičkami.

Rozmnožování kanadských borůvek

Velmi staré keříky i při pravidelném sestřihu neudržíme věčně. Můžeme buď nakoupit nové sazenice, nebo si je rozmnožíme po vlastní ose-tzv. hřížením. K němu využijeme dostatečně dlouhý a ohebný dvouletý výhon, který mírně zkrátíme a ohneme. V tom místě mírně čistým nožem narušíme slupku větévky. Seškrabanou částí přiložíme výhon k substrátu, zajistíme drátem a zahrneme kvalitní zeminou. Výhon zakoření asi na konci léta, což poznáme podle rašení, můžeme ho odstříhnout od matečné rostliny a případně i přesadit.

Cibule je velice používanou a rozšířenou zeleninou. Hodně hospodyněk dokonce říká, že bez cibule ani nedokáží uvařit. Krom toho nás cibule chrání před nebezpečnými bakteriemi a viry, a to díky obsahu přírodních silic fytoncidům. Ovšem kvalita cibule ze supermarketů bývá nevalná, a proto se krom brambor většina zahrádkářů vrací i k pěstování cibule. Právě o tom bude dnešní článek, ve kterém se zaměříme na problematiku pěstování cibule ze sazečky, ale také ze semene.

Cibule ze sazečky

Cibule ze sazečky je pravděpodobně nejrozšířenějším způsobem pěstování cibule. Vybrat si můžete z několika ozimých i jarních odrůd. Hlavní výhodou je, že cibule ze sazečky vyroste rychleji. Má tedy kratší vegetační dobu a dosahuje větších výnosů. Hlavním faktorem je nákup kvalitní sazečky. Malé cibulky nesmí být měkké a jakkoliv napadené. Preferujte cibulky o průměru 0,5 až 1,5 cm, které zasadíte do propustné půdy na slunné stanoviště tak, že jim bude mírně koukat špička.

Nevýhoda cibule ze sazečky je jasná. Jako sazečku většinou koupíte jen základní odrůdy, jako je žlutá Stuttgart a Všetana nebo červená sazečková odrůda Red Baron. Další velkou nevýhodou je časté napadení Vrtalkou pórovou, která klade vajíčka na bazální části a cibulové listy praskají a bulvy jsou zakrnělé. Toto hrozí u sazečky mnohem víc než v případě pěstování cibule ze semen.

Cibule ze semen

Velmi doporučujeme pěstovat odrůdy cibule, které byly vyšlechtěné u nás, aby byly připraveny na naše podmínky. Pěstování cibule ze semen se vůbec nemusíte obávat, je poměrně bezproblémové a naopak při volbě vhodných odrůd dosáhnete velkého úspěchu. Cibule vyžaduje propustnou půdu. Doporučujeme před výsevem na půdu poházet písek, který půdu trochu vylehčí. Hloubka setí je 2 cm, řádky by od sebe měly být 20-30 cm. Cibuli se snažte sít poměrně řídce, ale protrhávání se na druhou stranu také neobávejte (optimální je vysévat okolo 40 semen na metr, aby bylo po vzejití cca 30 rostlin na metr řádku). Mladé cibulky jsou opravdovou lahůdkou. S výsevem počkejte cca na konec března, aby silné mrazy nepoškodily rozklíčenou cibuli. Zejména v době klíčení je velmi důležitý dostatek vlhkosti.

Odrůdy cibulí

Oválné cibule Tosca nebo Elista, se velmi dobře krájí a dají se využít v kuchyni, hmotnost jedné cibule je +-160 g délka až 14 cm. Tyto cibule jsou s vynikající skladovatelnosní. Unico je cibule, která má hmotnost jedné cibule asi 140 gramů. Velkou výhodou je, že pevně drží suknice. Tandem je opět velmi výnosná cibule s vynikající skladovatelností.

Červená je cibule Karmen či poloraná Grenanda, kterou lze pěstovat ze sazečky i výsevu. Velmi se hodí do salátů, protože mají  červené suknice a bílou dužinu. Hmotnost jedné cibule je +- 190 g. Mezi bíle cibule pěstované ze semen řadíme Agostanu nebo Albienku.

Šalotka

Kdo nemá rád cibuli, může používat méně štiplavou bílou kuchyňskou cibuli nebo šalotku (množilku), která má jemnější chuť. Šalotka se taktéž dá pěstovat ze semínek, ale lépe je pěstpvat ji z malých cibulí (odrůda Red sun), které se nám rozdělí na 5-10 nových cibulí. Proto je sázíme minimálně 20 cm od sebe.

Ne každý zahrádkář má možnost vlastního kompostu, který vrací do půdy živiny, které vyčerpaly pěstované plodiny. Pokud nechcete na zahrádce používat klasická chemická hnojiva, která mohou zapříčinit zasolení půdy, sáhněte po průmyslově vyráběných organických hnojivech. Na výběr máte různé druhy dlouhodobě působících organických hnojiv, která jsou vyrobena přesně pro daný typ rostlin. Je totiž jasné, že například jahodník bude mít jiné nároky na poměr živin než třeba trvalky nebo růže.

Jaro nám pomalu klepe na dveře a zejména tento víkend doslova vybízí k práci na zahrádce. Jako první bychom se měli soustředit na likvidaci škod, které způsobily letošní tuhé mrazy. Ty totiž ovlivnily i běžně zcela mrazuvzdorné rostliny, jako je třeba buxus, který má nažloutlé namrzlé větvičky. Důležité je ostříhání všech poraněných větviček. Ostatně stříhat buxus nestačí jen 2x do roka, ale klidně v 10ti dnů. Použijeme buď velmi ostré nůžky nebo plotostřih, kterým docílíme o mnoho rovnější řez. Další pomocí je kvalitní výživa. Je důležité po obvodu koruny stromu přidat zahradní substrát s přídavkem hnojiva. Využít můžete i hnojivo speciálně vyrobené pro buxusy. Jedná se o postupně uvolňované hnojivo s obsahem kvalitního přírodního vápníku. Právě vápník je pro buxus limitujícím faktorem. Nikdy tedy nepoužívejte hnojiva či substráty pro kyselomilné rostliny.

Vhodná hnojiva pro přesazování a výsadbu

Po likvidaci škod, které napáchala zima, nás čeká přesazování a vysazování stromků, keříků či trvalek. I tyto rostliny jsou závislé na hnojivu, které jim do půdy přidáme. Pro hnojení venkovních rostlin opět použijte organická hnojiva, která mají rychlý nástup účinku a živiny se uvolňují postupně po dobu až dva měsíce.

V jarním období musíme do půdy dodat především dusík, ten je obsažen v inovativním hnojivu. Jedná se o živočišnou moučku z ověřených drůbežích zdrojů ve formě drobků. Díky této konzistenci se perfektně míchá se substrátem nebo zavádí ke kořínkům již vysazených rostlin. Živočišná moučka se prodává v krabičce o hmotnosti 1 kg. Toto množství vystačí asi na 10 m² hnojené plochy.

Výběr semínek odrůd je opravdu velký. Základním rozdílem je, zda jde o rajčata keříčková nebo tyčková, která jsou v našich podmínkách nejoblíbenější. Pokud jste v pěstování rajčat ostřílení profesionálové a chcete nějaké novinky nebo nestandardní rajské, zkuste třeba obří odrůdu Brutus. Je to středně raná odrůda, která plodí velká masitá rajčata (průměr až 20 cm, hmotnost až 1 kg). Velmi oblíbené je i koktejlové rajče je Spencer. Je to polopozdní odrůda vhodná pro skleníky a foliáky.

Převislá rajčata na balkon

Rajčata na balkonech pěstujeme běžně. Lze je ale pěstovat i v truhlíku místo květin. Rajčata odrůd Bajaja nebo Azték se hodí do závěsu na balkon a klidně je kombinujte s květinami. Jde o velmi rané ordůdy, která během vegetace plodí až 500 výborných, dekorativních plodů. Převislými odrůdami jsou také žlutá rajčata vhodná do závěsu Tumbling tom yellow nebo červené Tumbling tom red.

Ovocná rajčata

Rajče melounové, hruškové či pomerančové-ano novinkou v sortimentu semínek rajčat jsou ovocná rajčata, která jako sezenice v žádném případě neseženete, a proto si je předpěstujte po vlastní ose.

Již zmíněné melounové rajče s názvem DUO (na obrázku vlevo) je poloraná odrůda rajčete s nádhernými dekorativními plody, které jsou nejdříve zelené s žíháním a v období zralosti přechází v barvu červenou se žlutým žíháním. Tento druh rajčete by se mohl zařadit mezi koktejlová rajčata, která plodí ve vijanech. Mini hrušková rajčata koupíte pod názvem Radana.

Výsev

Během celého měsíce března vyséváme všechny odrůdy rajčat. Pokud si nejste jisti klíčivostí starších semen, nebo chcete rostlinky podpořit v růstu, použijte lignohumát. Jde o tmavě hnědou hustší kapalinu, která je doslova nabitá huminovými a fulvo látky, které pomáhají ve zpřístupňování živin pro kořínky mladých rostlinek

Z lignohumátu a vody nachystáme tmavě hnědý roztok a do cedníku nasypeme semínka, která takto namáčíme asi jeden den. Semínka necháme oschnout na papírové utěrce a provedeme výsev do kvalitního substrátu. Provedeme řídký plošný výsev, čímž se vyvarujeme problémům při následném pikýrování. Semínka zasypeme slabou vrstvou písku, ze kterého semínka téměř vykukují. Po celou dobu až do rozsazení rosíme slabým roztokem vody a lignohumátu. Můžeme použít zředěnější roztok, který jsme používali pro namáčení semen.

Na ochranu zahradních rostlin jsme si již během let zvykli. Všichni, kteří se snaží rostliny proti chorobám či škůdcům ochránit bez chemických přípravků většinou nevypěstují vůbec nic. Zejména v jarním období ale musíme myslet i na naše pokojové rostliny, které se proti některým škůdcům dokáží je n těžko ubránit.

Škůdců na pokojovkách si většinou všimneme až v době, kdy jsou v nejčastějším případě svilušky a mšice, velmi rozmnožené. Právě tito dva škůdci napadají snad všechny pokojovky a samozřejmě také všechny balkonovky, ale také ovocné stromy a další venkovní rostliny. Nejnáchylnější jsou rostliny s měkkými stonky a listy.

Svilušky

Sviluška chmelová (Tetranychus urticae) patří do rodiny roztočů, kteří vysávají živiny z cévního systému listu. Následně se na rostlině objevují první příznaky, jako jsou žluté skvrny na listech a jejich postupné usychání. Po dostatečném rozmnožení si tito roztoči tvoří na spodní straně listů jemnou pavučinu. Ta slouží pro transport těchto miniaturních, okem viditelných roztočů. Nové výhony jsou zakrnělé, listy hnědnou a zasychají.

Svilušky se rozmnožují vajíčky, která přezimující naoranžovělé samičky kladou několikrát za rok (mohou mít až dvacet generací) na listy. Sviluška je dospělá během 15ti dní. Zejména pokud mají vhodné podmínky, které jsou shodné s pokojovou teplotu i vlhkostí, se rozmnožují velmi rychle. Svilušky mají mnoho generací do roka. Ve vytápěných prostorách se rozmnožují rychle a celoročně mohou mít až dvacet generací.  Odborníci doporučují obzvláště náchylné rostliny velmi často prohlížet, protože včasná indikace výskytu je pro boj se sviluškou velmi důležitá. Následně můžeme použít chemické postřiky proti roztočům, tzv. akaricidy. Přirozenými nepřáteli, kteří jsou využíváni v biologickém boji, jsou draví roztoči čeledi Phytoseidae.

Mšice

Mšice (Brachycaudus) jsou na rozdíl od svilušek škůdci postřehnutelné lidským okem. Jedná se totiž o několik milimetrů velké škůdce, kterých je stovky různých druhů. U nás je nejrozšířenější mšice broskvová, chmelová, hnízdotvorná, jitrocelová, maková, rybízová, skleníková a další. Všeobecně ale platí, že jde o savý hmyz, který oslabuje venkovní i pokojové rostliny. Společným znakem také je rychlý cyklus rozmnožování. Venkovní rostliny chráníme většinou v období největších náletů v květnu, pokojovky stříkáme insekticidy v jarním období. Proti mšicím se dobře osvědčil i biologický boj-přirozenými nepřáteli jsou slunéčka, larvy pestřenek, zlatooček, nebo třeba entomopatogenní houby.

Jak rostliny ochránit?

V prvé řadě musíte rozeznat, jaký škůdce napadl vaše rostliny a podle toho následně zvolit zvolit vhodný ochranný postřik. Jak již bylo řečeno, proti sviluškám používáme akaricidy, proti mšicím insekticidy. Velmi důležité je také přečtení příbalové informace v balení postřiků. Důležité je vhodné naředění a také opakování postřiku, aby postihl všechny vývojová stádia škůdců.

Proti mšicím většinou postačí jeden postřik, ale proti sviluškám musíme provést tři postřiky vždy po několika dnech. Odborníci doporučují použít smáčedlo (např. Silwet Star), které přidáte v malém množství přímo k postřiku. Chemický roztok pak lépe ulpívá na rostlinách a je odolnější proti smyvu deštěm. Vhodným přípravkem proti mšicím je Mospilan 20 SP. Jde o systémově účinný insekticidní postřik s účinnou látkou Acetamiprid ve formě ve vodě rozpustného prášku určený k hubení především mšic a molic.

Proti sviluškám používáme akaricidní pří selektivní kontaktní přípravek Nissorun 10 WP. Jde o přípravek ve formě dispergovatelného prášku k hubení svilušek na pokojových i venkovních rostlinách. Rostliny stříkejte vždy v rukavicích, ve venkovním prostředí. Tento acaricid se vyznačuje dlouhodobým specifickým účinkem (účinek v porostu až 70 dní) raná vývojová stádia svilušek. Na dospělce působí nepřímo, nehubí je, ale sterilizuje-právě proto je důležitý několikanásobný postřik, který ovlivní všechny generace svilušek. Zasažené svilušky následně kladou sterilní vajíčka, čímž nehrozí další generace. Přípravek navíc snadno prochází listy (tzv. translaminační účinek) a hubí vajíčka i na spodní straně listů. Nissorun lze použít i jako kombinaci s biologickým bojem, protože škodlivě neovlivňuje již zmíněné dravé roztoče Phytoseidae.