Príma Receptář

Třebaže obsah živin může být v půdě v dostatečném množství, nemusí být ve formě, která je pro rostliny přístupná (rozpuštěné minerální ionty). Právě nedostatek přístupných stopových prvků může rostlinám přivodit nemalé problémy, které se mohou projevovat podobně jako napadení houbovými chorobami. Výskyt poruch z nedostatku přijatelných živin je vcelku běžný jev, který ovšem rostlinu oslabuje a ta je pak náchylnější k chorobám a škůdcům. Příčinou může být i hnojivo s nevhodným poměrem živin.

Jak poznám, že jde o chybu ve výživě rostlin-chlorózy?

Poznat chlorózu od houbových chorob je poměrně jednoduché. U chloróz způsobeným nedostatkem železa ve výživě rostlin zůstává žilnatina tmavě zelená a mezi žilkami najdeme žloutenku. Chloróza není chorobou, ale poruchou v důsledku nedostatku železa. Chloróza se objevuje nejen na okrasných pokojových rostlinách a balkonovkách, ale také velmi často na citrusech a ovocných stromek. Přírůstky dřeva jetorostů ovocných stromů jsou malé, dřevo špatně vyzrává a vymrzá. Rostliny špatně nakvétají a téměř neplodí.

Jak na chlorózy?

Bránit se můžete hnojivy a postřiky se zvýšeným obsahem železa. Příkladem  takového přípravku může být Harmonie železo. S postřiky se začíná již při prvních příznacích. Hnojivo HARMONIE Železo je koncentrát se zvýšeným obsahem železa ve formě chelátu EDTA a komplexem aminocitrátu. Zajišťuje zvýšenou intenzitu fotosyntézy a odolnost rostlin na stres.

Chrání před fyziologickými poruchami způsobenými nedostatkem železa (chlorózy, světlezelené listy atd.).

Nedostatek přijatelného vápníku

Typickými příznaky jsou hořká skvrnitost (pihovitost) jablek, suché hniloby konců plodů plodové zeleniny a podobně. Vápník v přijatelné formě může chybět rostlinám i ve vápenatých půdách.

Vápník nejlépe aplikujeme postřikem na list. HARMONIE Vápník je minerální hnojivo s vysokým obsahem vápníku s dusíkem, hořčíkem a mikroprvky. Předchází nedostatku vápníku zejména v kyselých půdách, kde je vápníku málo a je pro rostliny nepřípustný. Postřik doporučujeme aplikovat zejména na jabloně, protože se zlepšují skladovací podmínky, svěžest a vybarvení jablek. Má preventivní účinky proti fyziologickým chorobám a poškození ovoce, způsobeným deficitem vápníku jako: hořká skvrnitost, propadnutí, suchá hniloba konců, hnědnutí slupky, hnědnutí okrajů listů, moučnatění, rozpad a další.

Kadeřavost broskvoní je houbová choroba způsobená houbou Taphrina deformans (puchýřnatka broskvoňová).

Jak již název napovídá, způsobuje deformaci ve formě puchýřů, které se zprvu objevují na mladých listech. Následně ke kadeřavosti čepelí listů dochází v podstatě u velkého procenta listů, které uschnou a opadnou. Protože se nám hromadily dotazy, jaké přípravky proti kadeřavosti broskvoní použít, přinášíme vám jejich základní přehled. V prvé řadě si ale musíte uvědomit, že první stříkání chemickými prostředky proti kadeřavosti je potřeba provést již v zimním období, kdy se klidové blastospory choroby probouzejí. Ovšem zdaleka se nejvíce osvědčuje jedno ošetření na podzim, jedno v zimním období a následně postřik organickými fungicidy. Blastospory, ve kterých choroba přečkává nepříznivé podmínky, je totiž velmi dobře chráněna a jeden postřik na ochranu proti propuknutí infekce zpravidla nestačí.

Kocide 2000

Jde o kontaktní měďnatý fungicid a baktericid ve vodě dispergovatelných mikrogranulí. Působí proti plísním, listovým skvrnitostem, bakteriózám a na protimrazovou ochranu stromů. Na rostlině vytváří viditelný, jemný, modrozelený, rovnoměrně rozprostřený pokryv, který je odolný smývání deštěm. V našich podmínkách se používá proti již zmiňované kadeřavosti, ale také proti plísni na bramborách.

Díky formě mikrogranulí se tento přípravek velmi dobře dávkuje. Proti kadeřavosti stříkáme celý strom v období nalévání pupenů, nejpozději na počátku rašení, když se začínají otevírat terminální pupeny (únor, březen). Na 10 litrů vody použijeme 35 g přípravku. Toto množství nám vystačí na postřik cca 5ti-10ti stromů. Odborníci doporučují používat se smáčedlem Silwet Star, které snižuje koncentraci nutnou k postřiku a pomáhá přípravku lépe ulpívat na všech částech rostliny.

Stejnou účinnou látku, tedy hydroxid měďnatý (Cu(OH)₂), můžeme najít i v dalším běžně dostupném a nám dobře známém prostředku, Champion 50 WP. Oproti Kocide se jedná o koncentrovanější přípravek, proto nám stačí na 10 litů vody 6 g přípravku. Přípravek vyniká velmi jemnou strukturou, a proto se perfektně rozpouští. Odpadají tak problémy s ucpáváním trysek postřikovačů, navíc nesedimentuje v nádržích a dobře ulpívá na ošetřených rostlinách.

Kuprikol

Kuprikol 50 opět patří mezi přípravky měďnatého charakteru. Jeho účinnou složkou je koncentrát oxychloridu mědi, který se ředí tak, že na 10 litrů vody použijeme 60 g přípravku. Kuprikol 50 lze krom kadeřavosti použít i proti dalším houbovým chorobám. Proti kadeřavosti opět stříkáme v době nalévání pupenů, kde teplota vzduchu po několik dní neklesla pod 8 stupňů.

Organické fungicidy

Organické fungicidy nám poslouží jako postřik, který následuje několik dní po ošetření měďnatými přípravky. Příkladem může být kontaktní granulovaný organický fungicid Delan 70WDG, který ředíme tak, že na 10 litrů vody použijeme 10 gramů přípravku. Jeho účinnou látkou je dithianon. Lze ho použít i jako postřik peckovin proti skvrnitosti.

Syllit 65 WP je lokálně systémový fungicid s výrazným protihoubovým účinkem. Krom kadeřavosti lze použít na strupovitost jabloní, skvrnitost a hnědnutí listů peckovin a proti černé skvrnitosti růží. Účinnou látkou je koncentrát Dodine, který se ředí v poměru na 10 litrů vody 10 g přípravku.

Dalšími chemickým přípravkem z řady organických fungicidů, které jsou na našem trhu běžně k mání, je Dithane DG Neotec.

Právě to je důvod, proč je nyní ta vhodná doba pro výsev paprik. Vyznat se v odrůdách je složité, na našem trhu seženete semínka desítek odrůd paprik, ne všechny se ale hodí pro vaše podmínky. Pokud nepěstujete papriky ve skleníku či foliáku, zcela určitě si vyberte papriky vhodné pro polní pěstování, které mají zelenou botanickou zralost. Nebudete tak musit čekat, až se papriky vybarví do žluta, oranžova, či červena. Jednou z paprik, která se hodí na pole i do foliovníku je paprika odrůdy Amy. Jedná se o ranou tlustostěnnou papriku velmi dobré šťavnaté chuti, jejíž rostlinky jsou středního až nižšího vzrůstu.

Odzkoušenými jsou papriky Sluníčko či Paráda. Mezi pikantnější patří například Pálivec. Jde o papriku typu slabě pálivého kozího rohu. Plody jsou tmavě zelené, určené k nakládání i pro přímý konzum. Opravdu dobrá, jemně pálivá je odrůda Simona.

Začínáme s výsevem paprik

Základem je kvalitní semeno, ale také kvalitní nadýchaný výsevní substrát, který je zbavený choroboplodných hub a škůdců. Samozřejmě by takový substrát měl obsahovat hnojivo pro první růst rostlinek. Papriky můžeme vysévat řídce, do řádků nebo celoplošně. Semínka dáme asi 3 cm od sebe a jemně je v rýze zamáčkneme. Velmi vhodné je zalévat pouze rosením rozprašovačem, abychom semínka nevyplavili. Misku přikryjeme průhledným víkem nebo mikrotenovým sáčkem a dáme na okno k topení. Papriky pro klíčení totiž potřebují teplotu od spodu, asi 25 stupňů.

Límcovka obří (Stropharia rugosoannulata) je houba rostoucí převážně na mírně rozložených  organických zbytcích, takže se v přírodě najde málokdy. Jak již název napovídá, je vyhledávaná pro své velké klobouky, které mohou mít průměr i 25 cm. Hlavní výhodou je univerzálnost použití, protože se používá podobně jako žampiony. Ostatně tato houba je žampionum podobná, jen má větší vzrůst a tmavší klobouk.

Tvrdé, dosud neotevřené kloboučky lze plnit různými směsmi, větší klobouky obalíte v trojobalu. Kdo má s touto houbou zkušenosti, jistě potvrdí, že zdaleka nejde o jediné způsoby využití. Pokud znáte nějaké recepty z límcovky, pošlete nám je na mail redakce@prima-receptar.cz. Některé odměníme knihami se zahradní tematikou.

Límcovka na zahradě

Nejvhodnější doba pro založení kultury na zahradě je období od jara do podzimu. Kvalitní sadbu můžete koupit v e-shopu dobrehouby.cz. Vyberte stinné, před větrem dobře chráněné místo pod listnatými keři nebo stromy. Pro každou jednotlivou kulturu je třeba vyhloubit jámu o velikosti cca 50 x 50 cm a hloubce cca 15 cm. Optimální je humózní, orná půda, nejlépe v blízkosti kompostu. Pokud kupujete substrát, nasákněte ho vodou. Substrát si ale můžete nachystat i z vodou nasáklé slámy.

Založení kultury

Pokud je substrát nyní zcela nasátý vodou tak, že na první pohled nejsou viditelná žádná suchá místa, vložte zhruba polovinu tohoto substrátu do připravené vykopané jámy. Sadbu límcovky potom (použijte rukavice, aby nedošlo ke kontaminaci sadby) rovnoměrně rozložte na substrát tak, aby jednotlivé kousky sadby byly od sebe vzdáleny cca 10 – 15 cm. Zbylým substrátem rovnoměrně přikryjeme sadbu a lehce stlačíme. Na závěr zakryjte substrát cca 2 cm kvalitní zeminou, rašelinou nebo kompostem.

Límcovka v interiéru

Pěstování límcovky v interiéru je velmi jednoduché. Nepotřebuje totiž ke svému růstu světlo, optimální teplota je cca 22 stupňů (možnost pěstování v teplotě od 18 °C do 30 °C). Postup přípravy substrátu je podobný jako v případě venkovní výsadby. Slámu dejte do pevných plastových pytlů, ale ještě lépe do bedýnek, aby mohla vytékat přebytečná voda. Prostor je vhodné větrat. Vzhledem k velikosti, by se houby mohly vyvracet. Proto před vyrůstáním plodnic nasypte na slaměný substrát cca 5 cm zeminy s mírně kyselou reakcí. Vhodná je rašelina nebo hrabanka, smíchaná v poměru 1:1 se zahradní zeminou.

Prorůstání podhoubí

Sadba podhoubí prorůstá ideálně při teplotě od cca 10 °C, nejrychleji pak při teplotách od 20 °C do 25 °C. Teplota prostředí ani substrátu by neměla přesáhnout 30 °C. V závislosti na teplotě a vlhkosti podhoubí proroste substrátem během cca 4 – 6 měsíců. V tomto období nesmí být kultura vystavena přímému mrazu, suchu ani přelévání. Co se interiérového pěstování týče, substrát by měl být prorostlý po 4-6 týdnech a sbíráme většinou 3 sklizňové vlny.

Sklizeň

V raných měsících založené kultury začnou plodit houby po cca 4- 6 měsících. Kultury založené na podzim plodí plodnice od cca května – června následující rok. Houby můžete sklízet, jakmile dosáhnout požadovanou velikost. Nejchutnější jsou pak ve chvíli, kdy je jejich klobouk mírně otevřen. Nenechávejte zbytky či odřezky hub na substrátu.

Stevia rebaudiana (Bertoni) je známá a v zahradnictvích prodávána jako sladká tráva nebo také sladké zelí. Něco málo jsme se o stévii dozvěděli v jednom z minulých článků, ten najdete ZDE. V dnešním článku se zaměříme především na pěstování této tropické rostliny, kterou znali a využívali již Indiáni.

Stévii pěstujeme zejména pro obsah sladkých glykosidů jako je steviocid a rebaudiosid. Ty jsou výrazně sladší než cukr, ale na rozdíl od cukru neobsahují žádné kalorie, a proto se hodí pro redukční dietu nebo pro všechny, kteří trpí cukrovkou.

První rostlinku si kupte v zahradnictví nebo hobby marketu. Rostlina bude výborně prospívat, pokud ji při teplotě stálých 15 stupňů přesadíte na stinný, závětrný záhon s propustným substrátem. Pak má stévie mnohem větší obsah sladkých glykosidů než v případě, kdy ji pěstujete v květináči či truhlíku. Ovšem i tento způsob je možný. Rostlina potřebuje vydatnou zálivku, v žádném případě nesmí vyschnout.

Zazimování stévie

Sklizeň se doporučuje v případě plně vyvinutých, nepoškozených a nenapadených lístků cca v druhé polovině léta. Z jedné rostliny dostaneme ¼ až ½ kg lístků, které lze použít do čaje či kávy, do jídel nebo na pečení-a to čerstvé, sušené či mražené. Na podzim zcela určitě musíte rostlinu uklidit, při 10 ti stupních shazuje lístky, při 5ti stupních hyne. Přes zimu potřebuje letněná rostlina teplotu 8-12 stupňů a poměrně radikální řez. Rostlinu seřízneme asi 8 cm od země, mírně zaléváme a na jaře, až začne obrážet, přihnojíme klasickými hnojivy nebo hnojivy na bylinky. V panelákovém bytě uchováme rostlinu stejně jako u klasických pokojovek. Rostlina neshodí lístky, přihnojíme i na podzim a často zaléváme, takto poroste i v zimě.

Množení sladké stévie

Dá se množit generativně semeny nebo vrcholovými řízky. Vyzrálé řízky zasadíme do písku či perlitu. Lépe uděláte, pokud použijete práškový růstový stimulátor. Rostlina zakoření asi za 3 týdny a přepíchneme jí do klasického květináčku se substrátem pro pokojové rostliny. V druhé polovině května přesadíme na záhon nebo necháme ve větších květináčích.

Japonský topol je pravděpodobně jedna z nejrychleji rostoucích dřevin. U nás, jak již název napovídá, není původní, jeho domovinou je Japonsko, kde vznikl jako křížence dvou druhů topolů. Japonský topol má mnoho výhod. Pěstován je především pro extrémní růst, rychlé obražení při sežíznutí a nenáročnost na podmínky pěstování. Po seříznutí topol obrazí velmi rychle a ve stejné tloušťce, což umožňuje několikanásobné vytěžení.

Právě z těchto důvodů je používán pro vytápění do kotlů na biomasu, kulatiny, či štěpku. Vedle vysoké výhřevnosti nesmíme opomenout ani nízké emisní zplodiny a žádné nebezpečné sloučeniny síry a fakt, že pro  vytápění a ohřev vody pro standardní rodinný dům je k zapotřebí pouze 5000 stromků, ty se dají sklízet a štěpkovat již po pěti letech. Pokud topolem nechcete topit, lze uvažovat o velmi výhodné investici. Výkupní ceny se v době rostoucích cen paliv také šplhají nahoru. Krom čistšího kouře dostaneme jako druhotnou surovinu také čistý popel, který lze zamíchat do kompostu nebo použít jako hnojivo a „zlehčovadlo“ půdy bez předpřípravy.

Jak pěstovat japonský topol?

Využití topolů je jasné. Dokonce už víme, že jsou japonské topoly nenáročné na podmínky. Pro pěstování japonských topolů se nejvíce hodí slunné stanoviště s dostatkem vláhy. Tím se ostatně dostáváme k dalšímu využití. Topol je vhodná plodina pro rekultivaci přemokřených půd. Díky rychlému růstu se stále častěji využívá jako rychlerostoucí živý plot nebo protihluková živá stěna.

Odborníci doporučují nakoupit již narašené semenáčky v jednotlivých kontejnerech, které vysadíte zjara. V této době je velká pravděpodobnost dostatku vláhy. Většinou není potřeba žádné hnojení. Rostliny ale musíte bránit, podobně jako ostatní kulturní rostliny, proti případnému zasažení herbicidy všech druhů působnosti.

Japonský topol-fotogalerie

Stále častěji se vracíme k přírodním zdrojům živin. Používáme slepičince, granulovaný koňský a kravský hnůj místo minerálních hnojiv. Základem výživy kulturních plodin by ale měl být kompost. Ten můžete založit na každé zahrádce. My máme kompostovací nádobu i před bytovkou a někdo také na balkoně. Každý, kdo třídí bio odpad, každý týden přidá nějaké ty slupky od brambor a ovoce.

Kompost na zahrádce

Kompost můžete koupit platový nebo dřevěný. Hlavní výhodou je, že můžete již hotový kompost vybírat spodními dvířky. Nevýhodou může být vysoká pořizovací cena kompostéru v řádech tisíců korun. Pokud jste se rozhodli pro výrobu kompostéru, dbejte na rovné podloží a vyberte stinné a závětrné místo. Pak už stačí stlouci několik prken jako podlahu. Vždy pamatujte na nutný přístup vzduchu. Proto i boky kompostéru vyrábějte buď z pletiva, nebo prken.

Odborníci doporučují velikost kompostovací plochy asi 1,5 x  1,5 m. Pak je v kompostu dostatek tepla pro mikrobiální činnost. Tvorbu kompostu podpoříme také přítomností žížal. Kolem kompostu vysázejte nižší keře. Nám se ale osvědčily také kany, které od jara do podzimu kompost zakryjí.

Pro výrobu kompostéru využijete i perforovaný sud nebo větší dřevěnou bednu.

Co lze kompostovat?

V podstatě všechen bio odpad z domácností, včetně ubrousků a zbytků jídla. Kompostovat můžete zbytky ovoce, včetně citrusů a zeleniny. Patří sem ale i čajové sáčky, lógr z kávy, ale dokonce i vaječné skořápky. Jednoduše skoro vše krom kostí a zbytků masa. Do smíšeného komunálního odpadu budete odpadkový koš vynášet asi o polovinu méně často.

Co se zahrady týče, kompostujeme především posečenou trávu a všechny rostlinné zbytky bez známek chorob a nemocí. Vyhněte se kompostování vyzrálých plevelů, velkých větví a podobných materiálů. Ty můžete předem nadrtit. Většina odborníků nedoporučuje kompostovat listí, to prý obsahuje velké množství choroboplodných zárodků. My ale listí nemáme kde skladovat, a proto ho do kompostu přidáváme.

Kompostovat tedy můžeme téměř všechno. Vždy ale dbejte na míchání vrstev. Pokud máte velké množství posečené trávy, alespoň ji promíchejte s pilinami nebo kousky novinového papíru. Tak docílíte provzdušnění. I přesto kompost občas zalijte a jednou za rok překopejte. Nebojte se použít také urychlovače kompostu.

Letošní rok byl pro pěstitele brambor doslova ráj. Díky vlhkému počasí narostly opravdu pořádně velké hlízy, což zapříčinilo nadúrodu brambor. Výjimkou tedy nebylo, že jste si mohli pořídit brambory na uskladnění již cca za 5 Kč za kilogram. Třebaže máte brambory dobře uskladněné, plesniví? Právě před Vánoci, kdy se chystáme dělat bramborový salát, začínáme zjišťovat, že jsou námi nakoupené nebo dokonce vypěstované brambory znehodnocené hnitím. Příčinou může být mokrá bakteriální hniloba.

Bakteriální hniloba brambor (Erwinia carotovora)

Tato choroba je doslova chameleónem mezi hnilobami. Může se totiž projevit akutně nebo chronicky-a to vše v závislosti na počasí. Čím je vlhčí, tím lépe a to letošní léto bylo na vlhkost opravdu bohaté. Tuto hnilobu poznáte podle toho, že při hnití hlízy vylučují vodu nebo jsou alespoň vlhké. Samozřejmě lez chorobu rozeznat ihned po napadení při pěstování. Listy se začínají kroutit, žloutnout a postupně nekrotizují.

Tato choroba je na pozemek zavlečena většinou se sadbou. Mráz ale na stanovišti tuto chorobu zničí. Proto kupte příští rok jen prověřenou desinfikovanou sadbu. Pokud už jste chorobu na stanovišti rozpoznali, velmi dobře na ni účinkuje postřik proti strupovitosti.

Hnití cibule kuchyňské

Stejně jako u brambor, může být i cibule nakažena různými druhy hnilob. Ty mohou být způsbeny nevhodným skladování. Zdaleka nejčetnější příčinou je ale krčková hniloba cibule, jejíž původcem je houba Botrytis allii (aclada)

Cibule je touto chorobou většinou nakažena již ze semínek. Jak ale poznáte krčkovou hnilobu? Bohužel až při uskladnění cibule. Na vegetačních rostlinách jsou příznaky zcela skryty. Bránit se můžete samozřejmě nákupem jen prověřeného osiva či sazečky. Velmi dobře pomáhá také moření. Pokud už se u vás tato choroba na stanovišti objevila, vždy kupujte odolné odrůdy cibule. Všeobecně platí, že jsou klasické cibule se žlutou slupkou mnohem méně náchylné.

Stejně jako u brambor je výskyt hnilob a plísní podmíněn vlhkým počasím. Cibule sice ke svému růstu vodu potřebuje, ale jen v první polovině vegetačního období.