Príma Receptář

Vonné rostliny dokreslují zahradní styl. Je na vás, zda dáte přednost omamně vonným keřům nebo rostlinám, ke kterým musíte přičuchnout, aby se jejich vůně rozvinula. I u vonných rostlin můžete vybírat druhy, které kvetou, a tudíž voní od jara do podzimu. Do podzimních voňavek řadíme mahonii a masoplodku. Velmi oblíbené jsou plně mrazuvzdorné trvalky, které se hodí do klasických i moderních zahrad.

Mezi nejrozšířenější vonné rostliny patří pustoryl, lýkovec, chejr, krásenka, levandule, karafiáty, kaliny, rhododendrony, mateřídouška, růže, lilie, floxy a samozřejmě také růže.

Většina vonných rostlin pochází z oblasti Středomoří, a proto vyžadují většinou dobře propustnou půdu. Proto je vhodné zahradní zeminu smíchat s pískem a rostliny ještě podložte dostatečným množstvím písku či štěrku. Tyto rostliny sice chtějí dostatek zálivky, ale musíme zamezit zahnívání stonků. Pomoci si můžeme mulčovací kůrou, která pomůže udržet stonky rostlin v suchu.

Rostliny vyžadují zálivku zejména po přesazení. Nezapomínejte zalévat také v období dlouhého sucha.

Co se péče týče, vysazujte především plně mrazuvzdorné vonné rostliny, které na zimu nemusíte vyrývat nebo přikrývat. I tak ale někteří odborníci doporučují chránit rostliny před zimním sluníčkem tak, že je obalíte bílou netkanou textilií. Velmi důležité je pravidelné odstraňování odkvetlých květů a na jaře nezapomeňte podpořit vegetační růst dlouhodobě působícími hnojivy s větším obsahem dusíku a fosforu pro podporu kvetení.

Do vonné zahrádky můžeme bez problémů vysadit také bylinky. Vhodné jsou všechny, které máte rádi. Bylinky vždy hnojte jen a pouze speciálním hnojivem na bylinky, které podporuje chuť a vůni. Jelikož se jedná o bylinky ke konzumaci, nepoužívejte žádné chemikálie ani postřiky, které by mohly bylinky znehodnotit.

Jahodník má na zahrádce snad každý. Vychutnat si dokonale zralé plody bez zbytečných chemických postřiků je nezapomenutelné. Jahody navíc chutnají i dětem, které ovoce i zeleninu konzumují zřídkakdy.

Mezi jahody vysaďte česnek

Zejména u malých zahrádek se potýkáme s nedostatkem prostoru pro pěstování. Chceme malý řádek mrkve, petržele, lilkovitých rostlin, hrášku a podobně. Nebojte se skloubit některé plodiny. Velmi dobře spolu sousedí jahody a česnek (na obrázku). Tato smíšená kultura dobře odolává slimákům a prostor mezi jahodníky nezarůstá plevelem. Takto můžete pěstovat česnek i v případě, že máte pod jahodníky netkanou textilii nebo slámu. Stačí jednoduše na podzim vyhloubit jamku a do ní vložit namořený stroužek česneku do hloubky asi 5 cm.

Krom slimáků, kteří si na jahodách velmi rádi pochutnávají, nás sem tam mohou potrápit i nájezdy ptáků. Stačí k jahodníkům zapíchnout strašáka z PET lahví a alobalu. Případně lze jahodníky zakrýt sítí (na obrázku).

Co se stárnutí jahodníků týče, máte dvě možnosti. Vyhnané šlahouny můžete přesadit nebo je zcela odstranit. Tak docílíte, že si mateční rostlina ponechá více živin a síly a tím se prodlouží plodnost. Velmi důležité je také přihnojení organickými hnojivy na jahody, mělká okopávka a závlaha. Na začátku vegetačního období musí být odstraněny odumřelé listy a odnože. Během jara jahodník ošetřujeme chemicky proti plísni šedé a v případě výskytu i proti dalším chorobám a škůdcům.

Podestýlání jahod

Jestli jahody podestýlat nebo ne, je stále pichlavá otázka. Pokud se ale podíváme na zemědělské provozy, které jahody pěstují ve velkém, tak pod nimi vždy najdeme slámu nebo dřevitou vatu. Mnoha zahrádkářům se také osvědčila seschlá posečená tráva. Podestýláním zamezíme, aby se zralé plody skláněly k zemi a byly znečišťovány půdou, protože pak snadno hnijí. Velmi pohodlná je také výsadba na hrůbky pokryté černou fólií nebo netkanou textilií.  Ty potlačí růst plevelů, omezují vysychání a urychlují zrání plodů.

Frigo sadba jahod

Nestihli jste jahodník vysadit na podzim, kdy je jeho výsadba nejvhodnější? Neváhejte si pořídit sazenice některé z odrůd frigo sadby, které nabízejí i stáleplodící odrůdy. Sazenice sice nevypadají nijak vábně, ale svým mohutným růstem vás brzy přesvědčí o svých kvalitách. Bezlisté sazenice se z půdy dobývají v zimě, při teplotě pod bodem mrazu a následně jsou uloženy do chladícího boxu.

Topinambur (Helianthus tuberosus) se na našich zahradách objevuje stále častěji. Je známý pod názvy Slunečnice topinambur, topinambur hlíznatý, židovské brambory, sladké brambory, jeruzalémské artyčoky a patří do stejné rodiny jako slunečnice, které je také podobný. Jeho domovinou je střední a jižní Amerika, odkud má také název od indiánského kmene Tupinambů.

Topinambur je 1,5-3 metry vysoká bylina s chlupatou lodyhou. Květy jsou podobné slunečnici, ale jsou o mnoho menší, s drobnějšími úbory. Pod zemí se během vegetace tvoří jedlé hlízy s vysokou nutriční hodnotou. Zasyrova chutnají jako kedluben a lze je použít do zeleninových salátů. Lze je ale použít i v teplé kuchyni, kdy je připravíte podobně jako klasické brambory. Můžete je oloupat nebo dobře omýt a pak se dají vařit, smažit, péct a podobně.

Hlízy navíc snižují obsah cukru v krvi, velmi vyhledávané jsou i pro obsah polysacharidu inulinu (neobsahují škrob). Dále obsahují všechny základní vitamíny, zejména vitamin C. Krom do kuchyně můžeme hlízy i zelené části použít ke krmení zvířat, jako jsou králíci a podobně. Topinabury lze i silážovat.

Výsadba topinamburů

Topinambury nejsou náročné na půdu i zacházení a téměř netrpí na choroby a škůdce. Snesou vlhčí i sušší půdy. Jak již bylo řečeno, jedná se o okrasné i užitkové rostliny, které jsou čím dál tím oblíbenější. Pěstují se podobně jako brambory. Půdu připravíme klasickým způsobem (provzdušníme, odplevelíme). Vyhloubíme brázdu tak, aby řádky od sebe byly ve vzdálenosti 50-70 cm a hloubka brázdy asi 10 cm. Topinambury pak vysazujeme na dno brázdy asi 30 cm od sebe, zahrneme a nad nimi přihneme malou kupkou. Co se hnojení týče, pokud chcete hlízy konzumovat, zásadně používejte organická hnojiva.

Lze je, na rozdíl od brambor, sázet kdykoliv. Že jsou hlízy zralé, poznáme podle zavadání lodyh asi v průběhu října. Hlízy ale nejsou poškozovány ani silnými mrazy, takže je lze sklízet i na jaře. Takto také můžete část hlíz ponechat v půdě, následně budou sloužit jako sadba.

Medvědí česnek (Allium ursinum L.) je, jak již název napovídá, z rodiny česnekovitých. Podle česneku má také chuť, ale není tak agresivní, a proto je vyhledáván zejména lidmi, kteří česnek nesnesou. Hodí se jako bylinka do teplé i studené kuchyně.

Česnek medvědí roste většinou ve volné přírodě a dorůstá výšky až 40 cm, ale jeho listy můžete koupit i v lepších supermarketech. Krom kopinatých zelených listů se mohou sklízet i podlouhlé šupinaté podzemní cibule. Celá rostlina je léčivá, pomáhá proti depresivním a zavodňování. Jedná se o přírodní antibiotikum a odborníci ho doporučují jako přírodní mírné projímadlo pro lidi, kteří trpí zácpami.

Rostlina sama o sobě vyžaduje podzolové, slabě kyselé půdy a přistínění, proto medvědí česnek najdete především v lesích. Pokud si ho chcete pěstovat na zahrádce, vybírejte stanoviště pod stromy. Medvědí česnek vám krom služby léčivé bylinky udělá i službu dekorace pod vzrostlejšími stromy. Krom listů se totiž můžete těšit i z jemných bílých květů.

Použití medvědího česneku

Tuto bylinku využijete všude tam, kam byste za normálních okolností dali klasický stroužek česneku. Velmi dobré je ochutit jím olivový olej. Stačí několik listů naložit do kvalitního panenského olivového oleje a nechat alespoň týden v lednici odstát.

Lity sklízíme před tím, než se objeví první květy. Listy opereme, necháme oschnout a nakrájíme na nudličky a v krabičce zamrazíme. Následně lze použít na chleba s máslem, sádlem nebo do pomazánek. Chutný je, i pokud ho před koncem vaření přidat do vývaru.

Co se tinktury z medvědího česneku týče, listy nacpěte do zavařovací skleničky a zalijte 60% alkoholem. Někdo používá i kvalitnější vodku. Skleničku umístěte do pokojové teploty a po čtrnácti dnech přelijete přes pláténko. Tinkturu lze užívat po několika kapkách denně během celého roku nebo alespoň v jarním období, kdy se potřebujeme vyvarovat depresím z nedostatku slunečního svitu a vitamínů v čerstvé zelenině.

S pomocnými rostlinnými přípravky se na našem trhu roztrhl pytel. Zdaleka nejvyhledávanější je Lignohumát, a to zejména díky univerzálnosti jeho použití. Dá se použít na množení, jako zálivka i postřik na list. Obecně o pomocných kapalných přípravcích platí, že podporují růst rostlin, tvorbu květů, plodů a vyšší výnosy rostlin. Stejně tak je využijete i pro balkonové nebo pokojové rostliny.

V nadpise zmíněný huminovital je další z rodiny přípravků s vysokým obsahem huminových a fulvo kyselin, které mají stimulační a protistresový účinek. Další stimulační látky výrazně podporují proces fotosyntézy, která má za následek zvýšení zelené listové plochy, zkvalitnění příjmu živin a vláhy, takže dochází k celkovému zesílení rostliny a ke zvýšenému ukládání zásobních látek do plodů ovoce a zeleniny nebo do květů u okrasných rostlin.

Dále obsahuje makro i mikroprvky, jako je jod (potřebný pro činnost enzymů), bor, molybden a další. Patentované složení je obohaceno o rostlinám přístupné stříbro, které má navíc protiplísňové a antibakteriální účinky. HuminoVital se používá podobně jako Lignohumát, tedy zálivkou nebo postřikem na list v době hlavní růstu rostlin až do pozdní vegetace, nejlépe třikrát v době hlavního růstu rostlin. Zamezíte tak zbytečnému stresu, který na rostliny působí vlivem počasí, přesazování a podobně. Vekou výhodou je, že huminové přípravky lze použít spolu s hnojivy nebo s přípravky na ochranu rostlin a smáčedly. Dalším pomocným přípravkem je kapalný půdní kondicionér pro úsporu zálivkové vody až o 50%. O tomto přípravku se dozvíte více v některém z následujících článků.

Šlechtění je tvorba nových – lepších – odrůd rostlin. To „lepší“ znamená především výnos a jakost plodů. Obě tyto vlastnosti jsou zásadně ovlivněny výskytem chorob – především plísně okurkové a často i viróz. Pěstování odrůd odolnějších k chorobám je tedy nejlepším způsobem ochrany. Ale vyšlechtit výnosnou kvalitní a ještě také odolnou odrůdu je velmi obtížná a dlouhodobá práce.

Vybrat vhodné vlastnosti je základ šlechtění

Mezi spoustou „výchozích materiálů“ se výjimečně najdou i velmi odolné, jenže ty zase (podle zákona schválnosti) jsou nekvalitní, pozdní, a prostě nevhodné pro pěstování. Ale představují začátek šlechtění, při němž se vlastnost odolnosti přidá k ostatním dobrým vlastnostem dobré, ale málo odolné odrůdy. Znamená to křížení a zkoušení odolnosti následných samoopylených potomstev a zároveň hodnocení jejich dalších nutných vlastností v polních pokusech. Odolnost se zkouší v tzv. fytotronu, kde se tisíce rostlin uměle infikují a vybírají ty nejodolnější – a těch je zpočátku velmi málo. Trvá to řadu let, než se podaří vyšlechtit novou odrůdu stejně kvalitní a výnosnou, ale navíc s vyšší odolností. Ve speciálním šlechtitelském skleníku s osvětlením se dají získat tři generace v jediném kalendářním roce – tedy urychlit celý proces šlechtění. Nová odrůda po registraci je pak nejen kvalitní a výnosná, ale navíc i více odolná k dané chorobě.

Šlechtitel pracuje „ruku v ruce s přírodou“, takže má stále co dělat

Příroda tvoří nové „kmeny“ chorob, a šlechtitel tedy nikdy není zcela hotov se svou prací. Ale když se to podaří, jsou výsledky vidět. Šlechtím okurky už 50 let. Moje nejnovější odrůdy nakladaček hruboostná VIOLA F1 a jemnoostná AUREA F1 jsou obě velmi výnosné, kvalitní a výrazně odolnější k plísni okurkové a také oběma hlavním virovým chorobám okurek CMV a ZYMV. Najdete je na našem webu holman.cz, kde je také oddíl exkurze po firmě. Tam najdete řadu fotografií a popisu naší šlechtitelské činnosti. Můžete využít i náš internetový obchod a objednat si tam semena všech našich odrůd okurek.

Ing. Bohuslav Holman

Ceny semenáčků a různých druhů listnatých keříků jsou čím dál tím vyšší, a proto se mnoho z nás uchyluj k vlastnímu množení. Velmi oblíbené je hřížení, kdy větévku ohneme k zemi, přichytíme drátem a necháme zakořenit. Pak už jen stačí větévku odstřihnout od matečné rostliny a na konci léta přesadit na budoucí stanoviště.

Ovšem velmi oblíbeným způsobem rozmnožování j také řízkování, které se provádí podle druhu rostliny buď z bylinných, polo či zcela vyzrálých řízků. Zejména u dřevin se téměř neobejdeme bez stimulátoru.

Ovšem nyní se na našem trhu objevuje naprostá novinka-stimulátor s aktivním stříbrem s antistresovým účinkem. Jde o přípravek Harmonie stimulátor, který se používá pro dobré a rychlé zakořenění mladých, ale také vzrostlých rostlin. Tím podporuje fotosyntézu-růst rostlin, tvorbu květů a samozřejmě také plodů. S tím souvisí také vyšší výnosy. Použití přípravku zvyšuje odolnost proti stresovým faktorům zapříčiněných nevhodnými klimatickými podmínkami, ale díky obsahu aktivního stříbra má také pomocný fungicidní účinek.

Přípravek je vhodný i pro regeneraci rostlin a dokonce také trávníků po různých druzích poškození (sucho, mráz, zasažení herbicidy). Přípravek je vhodný pro máčení semen před výsevem a kořenů rostlin před výsadbou. Rovněž lze zálivkou nebo postřikem podpořit mladé rostliny těsně po výsadbě i po celé vegetační období. Přesné ředění přípravdku najdete v příbalové informaci. Jedná se o ředění 10-50 ml / 1 l vody.

Je samozřejmě nevyhnutelné po zimním strádání podpořit vegetační bujení také u pokojových rostlin. Jistě nám dáte za pravdu, že klasické hnojení NPK je již dávno překonáno. V dnešní době máte možnost koupit různé druhy hnojiv v tyčinkách, které se bezproblémově dávkují a jejich účinnost je dlouhodobá. Mnoho z nás ale nedá dopustit na klasická vodorozpustná kapalná hnojiva. Novinkou ve hnojení pokojovek je řada hnojiv Fantazie, které krom základních rostlinných živin obsahují také stimulační látky (mořské řasy a huminové látky).

Rostliny hnojené těmito inovativními hnojivy mají krásnou barvu listů (stimulační látky zvyšují obsah chlorofylu v rostlině) a jsou odolnější vůči stresu (nevhodné podmínky, stres z přesazení). Přípravek se dá používat klasicky, spolu se zálivkou v ředění 20 ml přípravku na 1 l vody. V polovičním ředění lze celoročně použít jako postřik.

Kdoulovec (Chaenomeles japonica) je okrasný opadavý keř, který je doma v Japonsku, kde také dochází k jeho neustálému šlechtění. Nyní máte možnost zakoupit si kdoulovec japonský, který je šlechtěn do mnoha různých podob. Jednotlivé kultivary doslova hrají různými barvami a tvarem květů. Jde o plnokvěté nebo vícebarevné formy. Výjimkou není ani kombinace několika barev na jedné rostlině.

Jak pěstovat kdoulovec

Základem je koupit kvalitní sazenici. Vždy kupujte rostliny v dostatečně velkém kontejneru, v plném květu. Jen tak si budete jisti, že vysadíte přesně ten kultivar, který chcete. Kdoulovec vyžaduje slunné místo a běžnou zahradní zem (pH mírně kyselé nebo neutrální). Není náchylný na nemoci ani škůdce. Jako většina kulturně pěstovaných rostlin chutná ale mšicím. Těch se ale zbavíte klasickými prostředky, a proto nejsou pro kdoulovec žádnou hrozbou. Díky svému vzrůstu, cca 1,5 m, se hodí i do menších zahrad, ale také jako solitérní keř do větších moderních zahrad. Květů se dočkáte obvykle v období dubna a května.

Krom okrasných květů a listů se budete na podzim moci těšit z plodů, které jsou velmi aromatické. Dříve se používali k navonění prádla ve skříni, ale bez problému je můžete využít také v kuchyni. Několik receptů najdete na konci článku. Vonných malvic s rozštěpeným jádřincem (japonsky Kusa-boke) se dočkáte u vzrostlejších keříků, jejichž přírůstek je v klasické zahradní půdě cca 20 cm.

Kdoulovec tedy může být poměrně rychlerostoucím keříkem, ale ve správných rukách také úchvatnou bonsají. Zakoupit si můžete také různé miniaturní druhy, jejichž přírůstek je velmi malý, a proto se hodí do korýtek a jiných nádob. Krom kdoulovce japonského se v našich parcích můžete setkat s o něco vyšším Chaenomeles speciosa a jjich křížencem Chaenomeles x superba. Dále pak Chaenomeles cathayensis, Chaenomeles californica

Množení kdoulovce japonského

Co se rozmnožování týče, je většina zahradníků úspěšná s odkopky přirozeného hřížení. Dvouleté větévky můžete i uměle ohnout k zemi, přichytit drátem a zasypat zeminu. Na podzim můžete zakořeněnou větévku přesadit nebo tímto způsobem rozšiřovat živý plot. Zkušenější zahrádkáři mohou zkusit kdoulovec množit generativně-semeny. Semena získáte z velmi zralých malvic a až do jara je uložíte v chladu, nejlépe na pískovém loži, aby nevyschla. Na jaře semínka vysejte do rašelinových květníků a po vyklíčení přesaďte i s květníkem na záhon. Zkusit můžete i řízky z polovyzrálých větévek.

Druhy japonského kdoulovce

• Chaenomeles Cameo
• Chaenomeles Clementine
• Chaenomeles Hot Fire
• Chaenomeles Yukigoten

Využití malvic kdoulovce

Jak již bylo řečeno, po odkvětu se můžeme těšit také z plodů-jde o malvice nepravidelného tvaru s tlustou hrubou, poněkud chlupatou pokožkou. Ty jsou původně malé, zelené a postupně začínají žloutnout. Zralosti dosáhnou na počátku podzimu. Vonné malvice můžete zavěsit všude tam, kde chcete mít příjemnou přírodní vůni. Jablku podobné plody ale obsahují i velké množství vitamínů a minerálů, dokonce mají víc vitaminu C než citron.

Na chuť jsou ale velmi trpké, proto se používají jen v různých jiných úpravách. Díky přírodnímu obsahu pektinu se používají zejména do marmelád a jamů- a to spíše jako doplněk jiného ovoce, na ovonění směsi. Klasickou přípravou je povaření dužiny do úplného změknutí. Vzniklou hmotu rozmixujeme a přidáme do jakéhokoliv jiného ovoce. Jam pak připravíme klasickým způsobem.