Príma Receptář

Medvědí česnek (Allium ursinum L.) je, jak již název napovídá, z rodiny česnekovitých. Podle česneku má také chuť, ale není tak agresivní, a proto je vyhledáván zejména lidmi, kteří česnek nesnesou. Hodí se jako bylinka do teplé i studené kuchyně.

Česnek medvědí roste většinou ve volné přírodě a dorůstá výšky až 40 cm, ale jeho listy můžete koupit i v lepších supermarketech. Krom kopinatých zelených listů se mohou sklízet i podlouhlé šupinaté podzemní cibule. Celá rostlina je léčivá, pomáhá proti depresivním a zavodňování. Jedná se o přírodní antibiotikum a odborníci ho doporučují jako přírodní mírné projímadlo pro lidi, kteří trpí zácpami.

Rostlina sama o sobě vyžaduje podzolové, slabě kyselé půdy a přistínění, proto medvědí česnek najdete především v lesích. Pokud si ho chcete pěstovat na zahrádce, vybírejte stanoviště pod stromy. Medvědí česnek vám krom služby léčivé bylinky udělá i službu dekorace pod vzrostlejšími stromy. Krom listů se totiž můžete těšit i z jemných bílých květů.

Použití medvědího česneku

Tuto bylinku využijete všude tam, kam byste za normálních okolností dali klasický stroužek česneku. Velmi dobré je ochutit jím olivový olej. Stačí několik listů naložit do kvalitního panenského olivového oleje a nechat alespoň týden v lednici odstát.

Lity sklízíme před tím, než se objeví první květy. Listy opereme, necháme oschnout a nakrájíme na nudličky a v krabičce zamrazíme. Následně lze použít na chleba s máslem, sádlem nebo do pomazánek. Chutný je, i pokud ho před koncem vaření přidat do vývaru.

Co se tinktury z medvědího česneku týče, listy nacpěte do zavařovací skleničky a zalijte 60% alkoholem. Někdo používá i kvalitnější vodku. Skleničku umístěte do pokojové teploty a po čtrnácti dnech přelijete přes pláténko. Tinkturu lze užívat po několika kapkách denně během celého roku nebo alespoň v jarním období, kdy se potřebujeme vyvarovat depresím z nedostatku slunečního svitu a vitamínů v čerstvé zelenině.

S pomocnými rostlinnými přípravky se na našem trhu roztrhl pytel. Zdaleka nejvyhledávanější je Lignohumát, a to zejména díky univerzálnosti jeho použití. Dá se použít na množení, jako zálivka i postřik na list. Obecně o pomocných kapalných přípravcích platí, že podporují růst rostlin, tvorbu květů, plodů a vyšší výnosy rostlin. Stejně tak je využijete i pro balkonové nebo pokojové rostliny.

V nadpise zmíněný huminovital je další z rodiny přípravků s vysokým obsahem huminových a fulvo kyselin, které mají stimulační a protistresový účinek. Další stimulační látky výrazně podporují proces fotosyntézy, která má za následek zvýšení zelené listové plochy, zkvalitnění příjmu živin a vláhy, takže dochází k celkovému zesílení rostliny a ke zvýšenému ukládání zásobních látek do plodů ovoce a zeleniny nebo do květů u okrasných rostlin.

Dále obsahuje makro i mikroprvky, jako je jod (potřebný pro činnost enzymů), bor, molybden a další. Patentované složení je obohaceno o rostlinám přístupné stříbro, které má navíc protiplísňové a antibakteriální účinky. HuminoVital se používá podobně jako Lignohumát, tedy zálivkou nebo postřikem na list v době hlavní růstu rostlin až do pozdní vegetace, nejlépe třikrát v době hlavního růstu rostlin. Zamezíte tak zbytečnému stresu, který na rostliny působí vlivem počasí, přesazování a podobně. Vekou výhodou je, že huminové přípravky lze použít spolu s hnojivy nebo s přípravky na ochranu rostlin a smáčedly. Dalším pomocným přípravkem je kapalný půdní kondicionér pro úsporu zálivkové vody až o 50%. O tomto přípravku se dozvíte více v některém z následujících článků.

Určitě je znáte nebo jste je alespoň zahlédli v obchodě – samozavlažovací truhlíky či květináče.

Ten název je samozřejmě trochu zavádějící, když nádoba sice zavlažuje, ale ještě si pro vodu sama nedojde (zatím, třeba nás výrobci něčím zase překvapí). I tak si ovšem každý dokáže představit, jak asi samozavlažovací nádoby fungují a v čem spočívají jejich výhody.

Jsou trendem moderní doby. Nemáte čas v horkém létě zalévat dvakrát denně? Je pro vás namáhavé nosit konve s vodou? Pěstujete květiny na chalupě, kam jezdíte jen o víkendu? Pak je toto řešení právě pro Vás. Výrobců, a tím pádem i výrobků pro pěstování rostlin se samozavlažováním je na našem trhu poměrně velký výběr. Zde je pár rad, jak se v nich orientovat – bohužel ne všechny totiž splňují naše požadavky a ne všechny fungují správně.

V těchto nádobách můžeme pěstovat široké spektrum rostlin jako pokojové a balkónové rostliny, letničky, trvalky, dřeviny a jehličnany menšího vzrůstu, drobné ovoce, zeleninu… Pouze suchomilné a sukulentní rostliny se k pěstování v těchto květináčích nehodí.

Jak vybírat truhlíky

Aby rostliny správně prospívaly, musí mít dost místa pro kořenový systém. Proto vybírejte nádoby s větším prostorem pro substrát. Substrát volíme hrubší, hrudkovitý, nesléhavý, který umožní přístup vzduchu ke kořenům. Ve spodní části je prostor pro zásobník s vodou. Pro truhlík o délce 60 cm je ideální zásobník asi na 3-3,5  l vody. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že i v nejteplejších letních dnech stačí vodu do zásobníků doplňovat jednou týdně. Nejdůležitější věcí je dostatečný odtokový otvor umístěný tak, aby vodní hladina nikdy nedosáhla až k substrátu. Zvlášť pokud nemáte květiny schované pod střechou a prší do nich, musí přebytečná voda volně odtékat z nádoby, aby substrát nezahníval.

Ani estetická stránka nemusí jít tentokrát stranou, protože tyto truhlíky a květináče jsou k dostání v nejrůznějších barevných variantách – namátkou např. bílá, růžová, antracit, hrášková…

Osazujeme samozavlažovací truhlíky

Domů jsme si tedy přinesli rostliny, samozavlažovací nádobu a substrát. Postup osázení bude stejný jako u klasických truhlíků. U samozavlažovacích jen prověříme, zda máme umístěné knoty. V případě, že nádoba knoty nemá (skutečně to není nutné), ale má vzlínací „šachty“, napěchujeme do těchto šachet substrát a pak už pokračujeme, jako bychom měli jakýkoli truhlík či květináč. Připravenou nádobu naplníme do jedné třetiny substrátem. Do této vrstvy můžeme přidat hnojivo s dlouhodobým účinkem. Opět doplníme substrát – do dvou třetin. Rostliny vyjmeme z květníku a jen s kořenovým balem zasadíme do nádoby. Okolo rostliny dosypeme substrát a velmi lehce přitlačíme.

Čerstvě osázené nádoby dostatečně zalijeme, poprvé pouze shora. Pokud jsme do nádoby zasadili velké, už vzrostlé rostliny, další zalévání provádíme pouze doplňováním zásobníku. Jestliže máme mladé malé rostlinky, pokračujeme v zalévání shora další 2–3 týdny a po této době začneme vodu doplňovat jen do zásobníků. Do vody, kterou naléváme do zásobníků, je možné přidávat i hnojivo, pouze volíme nižší koncentraci.

Snad jsem vám v krátkosti pomohla s výběrem nádoby a několika radami přispěla k úspěšnému pěstování. Přeji mnoho pěstitelských úspěchů, Laďka Pohanková, plastia.cz

Šlechtění je tvorba nových – lepších – odrůd rostlin. To „lepší“ znamená především výnos a jakost plodů. Obě tyto vlastnosti jsou zásadně ovlivněny výskytem chorob – především plísně okurkové a často i viróz. Pěstování odrůd odolnějších k chorobám je tedy nejlepším způsobem ochrany. Ale vyšlechtit výnosnou kvalitní a ještě také odolnou odrůdu je velmi obtížná a dlouhodobá práce.

Vybrat vhodné vlastnosti je základ šlechtění

Mezi spoustou „výchozích materiálů“ se výjimečně najdou i velmi odolné, jenže ty zase (podle zákona schválnosti) jsou nekvalitní, pozdní, a prostě nevhodné pro pěstování. Ale představují začátek šlechtění, při němž se vlastnost odolnosti přidá k ostatním dobrým vlastnostem dobré, ale málo odolné odrůdy. Znamená to křížení a zkoušení odolnosti následných samoopylených potomstev a zároveň hodnocení jejich dalších nutných vlastností v polních pokusech. Odolnost se zkouší v tzv. fytotronu, kde se tisíce rostlin uměle infikují a vybírají ty nejodolnější – a těch je zpočátku velmi málo. Trvá to řadu let, než se podaří vyšlechtit novou odrůdu stejně kvalitní a výnosnou, ale navíc s vyšší odolností. Ve speciálním šlechtitelském skleníku s osvětlením se dají získat tři generace v jediném kalendářním roce – tedy urychlit celý proces šlechtění. Nová odrůda po registraci je pak nejen kvalitní a výnosná, ale navíc i více odolná k dané chorobě.

Šlechtitel pracuje „ruku v ruce s přírodou“, takže má stále co dělat

Příroda tvoří nové „kmeny“ chorob, a šlechtitel tedy nikdy není zcela hotov se svou prací. Ale když se to podaří, jsou výsledky vidět. Šlechtím okurky už 50 let. Moje nejnovější odrůdy nakladaček hruboostná VIOLA F1 a jemnoostná AUREA F1 jsou obě velmi výnosné, kvalitní a výrazně odolnější k plísni okurkové a také oběma hlavním virovým chorobám okurek CMV a ZYMV. Najdete je na našem webu holman.cz, kde je také oddíl exkurze po firmě. Tam najdete řadu fotografií a popisu naší šlechtitelské činnosti. Můžete využít i náš internetový obchod a objednat si tam semena všech našich odrůd okurek.

Ing. Bohuslav Holman

Ceny semenáčků a různých druhů listnatých keříků jsou čím dál tím vyšší, a proto se mnoho z nás uchyluj k vlastnímu množení. Velmi oblíbené je hřížení, kdy větévku ohneme k zemi, přichytíme drátem a necháme zakořenit. Pak už jen stačí větévku odstřihnout od matečné rostliny a na konci léta přesadit na budoucí stanoviště.

Ovšem velmi oblíbeným způsobem rozmnožování j také řízkování, které se provádí podle druhu rostliny buď z bylinných, polo či zcela vyzrálých řízků. Zejména u dřevin se téměř neobejdeme bez stimulátoru.

Ovšem nyní se na našem trhu objevuje naprostá novinka-stimulátor s aktivním stříbrem s antistresovým účinkem. Jde o přípravek Harmonie stimulátor, který se používá pro dobré a rychlé zakořenění mladých, ale také vzrostlých rostlin. Tím podporuje fotosyntézu-růst rostlin, tvorbu květů a samozřejmě také plodů. S tím souvisí také vyšší výnosy. Použití přípravku zvyšuje odolnost proti stresovým faktorům zapříčiněných nevhodnými klimatickými podmínkami, ale díky obsahu aktivního stříbra má také pomocný fungicidní účinek.

Přípravek je vhodný i pro regeneraci rostlin a dokonce také trávníků po různých druzích poškození (sucho, mráz, zasažení herbicidy). Přípravek je vhodný pro máčení semen před výsevem a kořenů rostlin před výsadbou. Rovněž lze zálivkou nebo postřikem podpořit mladé rostliny těsně po výsadbě i po celé vegetační období. Přesné ředění přípravdku najdete v příbalové informaci. Jedná se o ředění 10-50 ml / 1 l vody.

Je samozřejmě nevyhnutelné po zimním strádání podpořit vegetační bujení také u pokojových rostlin. Jistě nám dáte za pravdu, že klasické hnojení NPK je již dávno překonáno. V dnešní době máte možnost koupit různé druhy hnojiv v tyčinkách, které se bezproblémově dávkují a jejich účinnost je dlouhodobá. Mnoho z nás ale nedá dopustit na klasická vodorozpustná kapalná hnojiva. Novinkou ve hnojení pokojovek je řada hnojiv Fantazie, které krom základních rostlinných živin obsahují také stimulační látky (mořské řasy a huminové látky).

Rostliny hnojené těmito inovativními hnojivy mají krásnou barvu listů (stimulační látky zvyšují obsah chlorofylu v rostlině) a jsou odolnější vůči stresu (nevhodné podmínky, stres z přesazení). Přípravek se dá používat klasicky, spolu se zálivkou v ředění 20 ml přípravku na 1 l vody. V polovičním ředění lze celoročně použít jako postřik.

Cibulnaté a hlíznaté rostliny jsou na našich zahradách velmi oblíbené. Zejména cibuloviny, které ohlašují příchod jara. Dnešní článek by si měli přečíst všichni, kteří podlehli kouzlu narcisů.

Narcisy jsou samozřejmě původem botanické druhy (jde o čeleď Amarylidaceae), které se pěstují mnohem složitěji, ale zejména mezi sběrateli mají nezastupitelné místo (původním středomořským druhem je světle žlutý Narcissus triandrus a Narcissus romieuxii). Ti, kteří pěstují narcisy pro jejich překrásné květy nebo vůni se zaměřují zejména na šlechtěné odrůdy, kterých jsou tisíce. Hlavní zemí, kde dochází k neustálému křížení narcisů a samozřejmě také tulipánů, patří Holandsko. Sem se také mnoho zahrádkářů vydává na burzy květin, aby měli novinky hned následující sezónu na své zahrádce.

I u nás už ale můžete pořídit velké množství různých druhů narcisů od miniaturních (skalkové narcisy) až po obří, které dosahují výšky téměř jednoho metru. Rovněž se jedná o různě rané odrůdy. Vaše záhony tedy mohou být rozkvetlé od konce zimy až do počátku léta. Stejně tak běžně v zahradnictvích, květinářství i hobby marketech seženete hrnkové narcisy, které přinesou jaro i do interiéru. Nedají se pěstovat jako pokojová rostlina, po odkvětu je zasaďte na záhon.

Jak pěstovat narcisy

Pěstování narcisů je velmi jednoduché a hodí se pro všechny, kteří mají problém s podzimním vyndáváním vymrzajících rostlin. Vždy ale mějte na paměti, že jsou zejména jejich cibule velmi jedovaté. Na jaře nebo na podzim koupíte cibule. Vždy alespoň 5 kusů od jedné odrůdy. Cibule vysazujeme buď do sázecích košíků, nebo můžeme jednoduše udělat košíčky z pletiva. Zabráníme tak nechtěnému vykopání cibulí nebo jejich poškození hlodavci. Nebojte se narcisy kombinovat s jinými cibulovinami, ale lze je vysázet i do trávníku nebo rozzářit trvalkový nebo jehličnanový záhon.

Co se podmínek týče, narcisy snesou klasickou zahradní půdu, ale ideální je humózní na živiny bohatá půda. Nikdy nehnojte čerstvým hnojem, ale vždy jen uleželým kompostem nebo organickými hnojivy. Velmi důležité ale je vysadit je na slunné stanoviště. Při nedostatku světla narcisy nekvetou. Vyšší druhy jsou vhodné i k řezu. Vzhledem k vylučování jedovatého slizu do vody je nekombinujte s jinými květy.

Výsadba narcisů

Nejlepší je narcisy vysazovat koncem září. Není ale problém ani jarní výsadba. I zde platí pravidlo, že cibule vysazujeme stejně hluboko, jako jsou vysoké. Narcisy tedy vysazujeme do hloubky 10-20 cm. Pod cibulemi půdu dostatečně zkypříme. Každé cibulce dopřejeme prostor alespoň 5-15 cm (podle velikosti cibule). Dbáme na to, abychom pravidelně odstraňovaly odkvetlé stvoly, jinak by rostlina dávala energii do tvorby semen a ne do růstu a dělení cibule. Starší cibule se totiž samovolně dělí a tím se narcisy rozmnožují.

Odborníci nedoporučují dceřiné cibule násilím oddělovat, vždy počkejte, až bude cibule zcela vyvinutá. Listy odstraňujeme po úplném seschnutí. Narcisy mohou být napadeny háďátkem, takže není na škodu cibule před výsadbou namořit. Poměrně častá je i cibulovka narcisová (Merodon equestris, narcisová moucha), jejíž larvy vyžírají vnitřky cibulí. Ochrana je formou přikrytí půdy v létě pomocí netkané textilie nebo ušlápnutí půdy v okolí cibulek ihned po jejich zatáhnutí.

Druhy narcisů

Jak již bylo řečeno, máte možnost pěstovat opravdu nepřebernou škálu variací narcisů. Mohou mít květy jednotlivé nebo v květenství a velikosti květů od 2 do 10 cm. Krom jednotlivých kultivarů můžete vybírat i podle skupin narcisů, mezi nejznámější patří trubkovité, dlouho či krátkokorunné, plnokvěté, límcové, motýlokvěté, Cyclamineus narcisy (Narcissus Jumblie), Tazetta hybridy (Narcissus Pride of Cornwall).

Klasikou je narcis žlutý (Narcissus pseudonarcissus) a narcis bílý (Narcissus poëticus). Mezi velmi rozšířené jednoduché druhy patří Narcissus Passionale, Narcissus Fortune, Narcissus Ambergate. Pokud vás zaujaly plnokvěté druhy, pořiďte si Narcissus Irene copelnad či Narcissus Tahiti. Do trávníku jsou vhodné Narcissus asturiensis a Narcissus minor. Do skalky vysaďte Narcissus bulbocodium nebo třeba Narcissus rupicola.

Kdoulovec (Chaenomeles japonica) je okrasný opadavý keř, který je doma v Japonsku, kde také dochází k jeho neustálému šlechtění. Nyní máte možnost zakoupit si kdoulovec japonský, který je šlechtěn do mnoha různých podob. Jednotlivé kultivary doslova hrají různými barvami a tvarem květů. Jde o plnokvěté nebo vícebarevné formy. Výjimkou není ani kombinace několika barev na jedné rostlině.

Jak pěstovat kdoulovec

Základem je koupit kvalitní sazenici. Vždy kupujte rostliny v dostatečně velkém kontejneru, v plném květu. Jen tak si budete jisti, že vysadíte přesně ten kultivar, který chcete. Kdoulovec vyžaduje slunné místo a běžnou zahradní zem (pH mírně kyselé nebo neutrální). Není náchylný na nemoci ani škůdce. Jako většina kulturně pěstovaných rostlin chutná ale mšicím. Těch se ale zbavíte klasickými prostředky, a proto nejsou pro kdoulovec žádnou hrozbou. Díky svému vzrůstu, cca 1,5 m, se hodí i do menších zahrad, ale také jako solitérní keř do větších moderních zahrad. Květů se dočkáte obvykle v období dubna a května.

Krom okrasných květů a listů se budete na podzim moci těšit z plodů, které jsou velmi aromatické. Dříve se používali k navonění prádla ve skříni, ale bez problému je můžete využít také v kuchyni. Několik receptů najdete na konci článku. Vonných malvic s rozštěpeným jádřincem (japonsky Kusa-boke) se dočkáte u vzrostlejších keříků, jejichž přírůstek je v klasické zahradní půdě cca 20 cm.

Kdoulovec tedy může být poměrně rychlerostoucím keříkem, ale ve správných rukách také úchvatnou bonsají. Zakoupit si můžete také různé miniaturní druhy, jejichž přírůstek je velmi malý, a proto se hodí do korýtek a jiných nádob. Krom kdoulovce japonského se v našich parcích můžete setkat s o něco vyšším Chaenomeles speciosa a jjich křížencem Chaenomeles x superba. Dále pak Chaenomeles cathayensis, Chaenomeles californica

Množení kdoulovce japonského

Co se rozmnožování týče, je většina zahradníků úspěšná s odkopky přirozeného hřížení. Dvouleté větévky můžete i uměle ohnout k zemi, přichytit drátem a zasypat zeminu. Na podzim můžete zakořeněnou větévku přesadit nebo tímto způsobem rozšiřovat živý plot. Zkušenější zahrádkáři mohou zkusit kdoulovec množit generativně-semeny. Semena získáte z velmi zralých malvic a až do jara je uložíte v chladu, nejlépe na pískovém loži, aby nevyschla. Na jaře semínka vysejte do rašelinových květníků a po vyklíčení přesaďte i s květníkem na záhon. Zkusit můžete i řízky z polovyzrálých větévek.

Druhy japonského kdoulovce

• Chaenomeles Cameo
• Chaenomeles Clementine
• Chaenomeles Hot Fire
• Chaenomeles Yukigoten

Využití malvic kdoulovce

Jak již bylo řečeno, po odkvětu se můžeme těšit také z plodů-jde o malvice nepravidelného tvaru s tlustou hrubou, poněkud chlupatou pokožkou. Ty jsou původně malé, zelené a postupně začínají žloutnout. Zralosti dosáhnou na počátku podzimu. Vonné malvice můžete zavěsit všude tam, kde chcete mít příjemnou přírodní vůni. Jablku podobné plody ale obsahují i velké množství vitamínů a minerálů, dokonce mají víc vitaminu C než citron.

Na chuť jsou ale velmi trpké, proto se používají jen v různých jiných úpravách. Díky přírodnímu obsahu pektinu se používají zejména do marmelád a jamů- a to spíše jako doplněk jiného ovoce, na ovonění směsi. Klasickou přípravou je povaření dužiny do úplného změknutí. Vzniklou hmotu rozmixujeme a přidáme do jakéhokoliv jiného ovoce. Jam pak připravíme klasickým způsobem.

Na našem webu se často dozvíte také é technologických novinkách. Dnešní článek nebude výjimkou. Nanotechnologie je bezesporu fenoménem dnešní doby. Na jejich vývoji spolupracovali různé instituty vysokých škol i komerční společnosti. Díky tomu byla vynalezena technologie nano materiálů, ale také nano impregnace, která dodává různým materiálům o mnoho delší životnost. Když jsme zmínili možnost impregnování velkého množství materiálů, měli jsme na mysli impregnaci textilu a kůže, ale také dřeva, keramiky a kamene.

Nano impregnaci využijete i pro ochranu skla, kovových a nerezových povrchů.

Jak nano impregnace funguje?

Například klasická impregnace kožených bot je všem známá. Boty očistíme, nastříkáme impregnací a ta tam nějakou dobu vydrží. Nano impregnace obuvi má oproti té klasické několik výhod. Jelikož pracuje na atomární úrovni, vytváří na povrchu materiálu neviditelný film. Ten chrání proti vodě a různým nečistotám po dlouhou dobu, protože je velmi odolný vůči otěru. Tyto velmi účinné ochranné vlastnosti souvisí také se snadným čištěním.

Na ošetřeném materiálu neulpívají žádné nečistoty-jedná se o efekt lotosového květu.

Výrobky pro nano impregnaci nové generace dodává společnost NanoConcept se sídlem českého zastoupení distribuce v Brně. I v české republice tedy můžeme nakoupit impregnaci na boty, oděvy a podobně. Nano impregnaci totiž využijete i v domácnosti-na ošetření čalouněných pohovek a dalšího nábytku.