Príma Receptář

Kdoulovec (Chaenomeles japonica) je okrasný opadavý keř, který je doma v Japonsku, kde také dochází k jeho neustálému šlechtění. Nyní máte možnost zakoupit si kdoulovec japonský, který je šlechtěn do mnoha různých podob. Jednotlivé kultivary doslova hrají různými barvami a tvarem květů. Jde o plnokvěté nebo vícebarevné formy. Výjimkou není ani kombinace několika barev na jedné rostlině.

Jak pěstovat kdoulovec

Základem je koupit kvalitní sazenici. Vždy kupujte rostliny v dostatečně velkém kontejneru, v plném květu. Jen tak si budete jisti, že vysadíte přesně ten kultivar, který chcete. Kdoulovec vyžaduje slunné místo a běžnou zahradní zem (pH mírně kyselé nebo neutrální). Není náchylný na nemoci ani škůdce. Jako většina kulturně pěstovaných rostlin chutná ale mšicím. Těch se ale zbavíte klasickými prostředky, a proto nejsou pro kdoulovec žádnou hrozbou. Díky svému vzrůstu, cca 1,5 m, se hodí i do menších zahrad, ale také jako solitérní keř do větších moderních zahrad. Květů se dočkáte obvykle v období dubna a května.

Krom okrasných květů a listů se budete na podzim moci těšit z plodů, které jsou velmi aromatické. Dříve se používali k navonění prádla ve skříni, ale bez problému je můžete využít také v kuchyni. Několik receptů najdete na konci článku. Vonných malvic s rozštěpeným jádřincem (japonsky Kusa-boke) se dočkáte u vzrostlejších keříků, jejichž přírůstek je v klasické zahradní půdě cca 20 cm.

Kdoulovec tedy může být poměrně rychlerostoucím keříkem, ale ve správných rukách také úchvatnou bonsají. Zakoupit si můžete také různé miniaturní druhy, jejichž přírůstek je velmi malý, a proto se hodí do korýtek a jiných nádob. Krom kdoulovce japonského se v našich parcích můžete setkat s o něco vyšším Chaenomeles speciosa a jjich křížencem Chaenomeles x superba. Dále pak Chaenomeles cathayensis, Chaenomeles californica

Množení kdoulovce japonského

Co se rozmnožování týče, je většina zahradníků úspěšná s odkopky přirozeného hřížení. Dvouleté větévky můžete i uměle ohnout k zemi, přichytit drátem a zasypat zeminu. Na podzim můžete zakořeněnou větévku přesadit nebo tímto způsobem rozšiřovat živý plot. Zkušenější zahrádkáři mohou zkusit kdoulovec množit generativně-semeny. Semena získáte z velmi zralých malvic a až do jara je uložíte v chladu, nejlépe na pískovém loži, aby nevyschla. Na jaře semínka vysejte do rašelinových květníků a po vyklíčení přesaďte i s květníkem na záhon. Zkusit můžete i řízky z polovyzrálých větévek.

Druhy japonského kdoulovce

• Chaenomeles Cameo
• Chaenomeles Clementine
• Chaenomeles Hot Fire
• Chaenomeles Yukigoten

Využití malvic kdoulovce

Jak již bylo řečeno, po odkvětu se můžeme těšit také z plodů-jde o malvice nepravidelného tvaru s tlustou hrubou, poněkud chlupatou pokožkou. Ty jsou původně malé, zelené a postupně začínají žloutnout. Zralosti dosáhnou na počátku podzimu. Vonné malvice můžete zavěsit všude tam, kde chcete mít příjemnou přírodní vůni. Jablku podobné plody ale obsahují i velké množství vitamínů a minerálů, dokonce mají víc vitaminu C než citron.

Na chuť jsou ale velmi trpké, proto se používají jen v různých jiných úpravách. Díky přírodnímu obsahu pektinu se používají zejména do marmelád a jamů- a to spíše jako doplněk jiného ovoce, na ovonění směsi. Klasickou přípravou je povaření dužiny do úplného změknutí. Vzniklou hmotu rozmixujeme a přidáme do jakéhokoliv jiného ovoce. Jam pak připravíme klasickým způsobem.

Škůdci a houbové choroby útočí na kulturně pěstované plodiny během celé vegetace. Zejména během vlhkého léta musíme plodiny chránit. Účinnější je ale prevence. Není nic jednoduššího, než sazečku, sadbový česnek a brambory namořit ve vhodných fungicidech nebo směsi huminových a fulvo kyselin-lignohumátu.

Loni nebylo léto vhodné pro pěstování cibule. Většina cibule nebyla vhodná k uskladnění, protože cibule moc rychle rostla a měla příliš řídká pletiva. Ta byla vstupní branou pro choroby i škůdce. Pomoci nám může preventivní moření ve fungicidu s vysokým obsahem síry a draslíku. Jedná se o mořidlo Sulku.

Přípravky pro moření sazečky

Sulka je vodou ředitelné mořidlo. Naředíme koncentraci dle návodu na obalu (5% roztok). Sazečku či česnekové stroužky dáme do pláténka nebo do síťky a moříme po dobu 8-12 hodin. Po moření můžeme ihned vysazovat. Zbylé mořidlo doplníme do konve s vodou a prolijeme jím záhon vysazené sazečky. Sazečka ošetřená mořidly před výsadbou, je odolnější vůči krčkovým chorobám a mechanickým poškozením a má vyšší skladovatelnost.

Sulka je vhodná i pro použití na gladioly, lilie i drobné cibuloviny. Co se týče moření česneku, více se dozvíte ve článku o moření česneku. Sulka, jejíž výrobcem je slovenská společnost Istrochem, je v České republice poměrně špatně dostupná. Podobný, o trochu lépe dostupnější přípravek je Síra SK 520, která je také vhodná k moření cibule, česneku i okrasných cibulovin. Stačí je před výsadbou 6-12 hodin namáčet ve 4 % roztoku (použijeme 40 ml přípravku na 1 litr vody).

K moření česneku i cibulovin se doporučuje také klasický fungicid Rovral. Přípravek použijeme v koncentraci 0,4 % (použijeme 4 ml přípravku na 1 litr vody). Rovral je širokospektrální fungicidní přípravek s účinnou látkou Iprodione, který inhibuje klíčení spor a blokuje růst mycelií houbových patogenů.

Použití lignohumátu při moření brambor

Při výsadbě brambor je namoříme tak, že sypký (1 sáček na 5litrů vody) nebo tekutý lignohumát naředíme s vodou tak, aby měl barvu tmavého čaje. Brambory necháme v roztoku po dobu 2-3 hodiny a před výsadbou je necháme dobře oschnout, aby se na ně nelepila zem. Velmi důležité také je, abychom dobře připravili půdu. Tu můžeme provzdušnit rýčem nebo kultivátorem. Nejméně ale do hloubky 30 cm. Důkladně propracovat zem do hloubky je pro brambory bezpodmínečné.

Díky namoření budou brambory vitálnější a zvýší se také výnos a chuťové vlastnosti. Brambory ošetřené lignohumátem spolu s dostatkem draslíku a fosforu zapříčiní, že bude rostlina odolnější proti chorobám i škůdcům. Při výsadbě dbejte na to, že řádky by od sebe měly být 65 cm a v řádku je vzdálenost jednotlivých brambor 30-35 cm (tedy na šlápotu). Po celou dobu vegetace můžeme stříkat slabým roztokem lignohumátu. Více o pěstování brambor se dozvíte zde.

Rhododendrony patří bezesporu mezi nejpěstovanější kvetoucí keře. Zdaleka se ale nehodí na každou zahrádku.

Vyžadují totiž stinné chráněné stanoviště a kyselý substrát (pH 4,5-5,0). V nabídce našich zahradnictví najdete na stovky kultivarů, které byly vyšlechtěny po celém světě, zejména v Evropě a Asii.

Jedná se o druhy, které se liší svou velikostí, kompaktností a samozřejmě i velikostí a barvou květů. Krom toho jsou rhododendrony okrasné i v době, kdy nekvetou, jsou totiž zelené po celou zimu.

Pěstování rohododendronů

Rhododendrony potřebují kyselou půdu. Je jedno, zda je vysadíme v blízkosti jehličnanů a dopřejeme jim tak přirozeně kyselý substrát, nebo je vysadíme na jiné chráněné místo a vykopeme pořádně velkou jámu, do které nachystáme substrát buď speciálně koupený pro kyselomilné rostliny, nebo směs rašeliny bez obsahu vápence, zeminy a hrabanky.

Výsadba a stanoviště

Rhododendrony koupíme většinou v plastovém květníku. Pokud na zahradě nemáme přirozeně kyselou půdu, musíme vykopat jámu 2 až 3x větší než je kořenový bal rostliny. Rostlinu před samotnou výsadbou musíme řádně provlhčit. Kořeny můžete dokonce namočit několik hodin předem do vody (klidně s malým obsahem lignohumátu). Do předem připravené jámy navršíme substrát s obsahem dlouhodobě působícího hnojiva na rhododenrony. Velmi doporučujeme i symbiotické bakterie pro kyselomilné rostliny. Ostatně pravidelně přihnojujeme i v průběhu vegetace. Vždy ale vybíráme hnojiva bez obsahu vápníku, který tyto rostliny nesnášejí. Na našem trhu jsou i speciální hnojiva na rhododedrony a azalky.

Během vegetace pak už rostliny přemokření nesnášejí. Proto vybíráme mírně vyvýšené stanoviště, odkud voda přirozeně steče, nebo pod rostlinou vytvoříme drenážní vrstvu ve formě štěrkového lože. Půda by tedy neměla přeschnout, ale na druhou stranu nesmí být vlhkost natolik vysoká, aby rostlinám zahnívaly kořeny.

Jak již bylo řečeno, vybíráme vyvýšená chráněná stanoviště, pokud možno v blízkosti jehličnatých stromů, které přirozeně okyselují půdu. Stanoviště bychom měli vybírat dostatečně prostorné, abychom rhododendrony nemuseli stříhat. Jejich řez je samozřejmě také možný. Odborníci ale doporučují stříhat jen opravdu vzrostlé starší keře v době po odkvětu.

Péče o rhododendrony

Krom výběru stanoviště, substrátu a pravidelné zálivky a přihnojování, bychom měly tyto rostliny chránit před přímým sluncem. To je problémem zejména v zimě a způsobuje celkové usychání rostlin. Stejně tak kruté holomrazy mohou rohododendrony velmi poškodit, protože mají nejvíce kořenů jen několik desítek centimetrů pod povrchem. Chránit rostlinu můžete tak, že ji na zimu přikryjete bílou netkanou textilií a kmínky přihrnete substrátem a hrabankou. Ve výše položených oblastech můžete přidat i větve z jehličnanů. Takto nachystaná izolace by měla odolat jak zimnímu slunci, tak mrazům. Dobrým izolantem je také sníh. Zejména na horách ale může polámat slabší větévky.

Choroby a škůdci rhododendronů

Jako u většiny rostlin, i u těch kyselomilných platí, že prevence je nejdůležitější. Rhododendron je poměrně odolná rostlina, a pokud má dostatek živin, většině chorob se ubrání sama. Preventivně ale můžeme stříkat fungicidními postřiky-a to zejména mladé rostliny.

Co se škůdců týče, listy mohou být napadeny velkým množstvím požerových housenek. Není nic jednoduššího, než postříkat insekticidními postřiky.

Odrůdy rhododendronů

Většina z nás, rozlišuje rhododendrony podle barev. V okrasných školkách ale seženete na stovky druhů. Pokud se v odrůdách nevyznáte, vždy se informujte na náročnost té či oné odrůdy, vzrůst rostliny a barvu květů. Vybírat můžete od bílé až po tmavě červenou. Výjimkou nejsou ani rhododedrony, které mají na jednom keři květy různých barev.

Cena rhododedronů je závislá na stáří a odrůdě rostliny. Obyčejnější sazenice seženete do 300 Kč, vzácnější za 4000 Kč a více.

Rhododendron ARABELLA-plnokvětý, mrazuvzdorný, střední vzrůst, květy bílo-růžové
Rhododendron ERATO-tmavě červený, vzrůst 160 cm, mrazuvzdorný do -25 °C
Rhododendron LEE´S DARK PURPLE-růžovo-fialové květy v koulích, mrazuvzdorný, vzrůst 180 cm
Rhododendron MARCEL MENARD-květy fialové s hnědou kresbou, mrazuvzdorný, vzrůst 150 cm
Rhododendron VIRGINIA RICHARD´S-květy v průběhu vegetace mění barvu od losové po žlutou, plně mrazuvzdorný, střední vzrůst

Kamélie japonská (Camellia japonica) je bezesporu jednou z nejkrásnějších pokojových rostlin. Pochází z východní Asie, kde jde až o 3 metry vysokou dřevinu. Carl Linné jí dal jméno po brněnském botanikovi J.J. Kamelovi, který působil na Filipínách. Podobně jako čaj pochází z čeledi Theaceae.

Její domovinou je východní Asie a pěstování ale vyžaduje nemalé zkušenosti, jedině tak se můžete radovat z krásných, pevných, různě barevných květů. Květy mohou být v závislosti na odrůdě různě velké, jednoduché, ale také plnokvěté. Dočkáme se jich během zimy nebo na začátku léta. Krom květů má kamélie ozdobné také listy, které jsou tuhé, tmavě zelené.

Pěstování kamélie

Kamélie se nehodí do přetopených panelákových bytů. Má totiž ráda chladnější vzduch s vyšší vzdušnou vlhkostí. Toho můžeme docílit pravidelným rosením nebo umístěním květníku na masku s vodou a oblázky (květník se nesmí přímo dotýkat vody). Na zvýšenou vlhkost dbejte především v období nasazování poupat. Suchý vzduch je totiž základní příčinou opadávání ještě nerozvitých poupat. Pokud rostlina pouští poupata, je to způsobeno výkyvy v teplotách nebo ve vlhkosti vzduchu také při nevhodné zálivce. Proto se nedoporučuje rostlině měnit stanoviště. Aby květy vydržely co nejdéle, nesmí rostlina přeschnout, také potřebuje teplotu maximálně 16 stupňů. Během vegetace přihnojujeme běžnými hnojivy na pokojovky, které nemají vysoký obsah vápníku.

Doma ji umístíme na světlé místo s rozptýlenými paprsky. Postačí záclona v okně. Od jara do podzimu je vhodné letnění. Když je deštivo, dbáme na to, aby rostlina nebyla přemokřená.

Co se substrátu týče, kamélie nesnášejí vápník. Substrát by tedy měl být kyselejší, do pH 5,5. Toho docílíme buď nákupem speciální zeminy pro kyselomilné rostliny, nebo smícháme zahradní zeminu s hrabankou a rašelinou v poměru 1:1:1.

Po odkvětu necháme zeminu vždy mezi zálivkami řádně vyschnout. V této době kamélii přesazujeme. Květník vybíráme jen o trochu větší, než byl původní. Když rostlina dosáhne velikosti, která nám vyhovuje, už k přesazování nepřistupujeme. Stačí jen každý rok vyměnit svrchní vrstvu substrátu.

Řez a množení kamélie

Vzhledem k tomu, že v našich podmínkách jsou kamélie v podobě poměrně kompaktních keříků, odborníci nedoporučují žádný řez nebo jen u velmi starých keřů. Co se rozmnožování týče, kamélie množíme vrcholovými nebo stonkovými polovyzrálými řízky, které odebíráme během léta. Řízky moc dobře nekoření, proto použijeme stimulátor. I tak začínají řízky kořenit až cca za 3 měsíce s úspěšností cca 30%. Řízky napícháme do kyselejší půdy, kterou smícháme s pískem. Nádobu následně zakryjeme průhledným víkem nebo folií.

Choroby a škůdci kamélií

Stejně jako ostatní pokojovky, jsou kamélie náchylné na napadení sviluškami a mšicemi. Zdaleka nejběžnější je ale napadení červci, proto čas od času zkontrolujte spodní stranu listů. Kamélie dále trpí houbovými chorobami, padlím, ale i různými virózami.

Zejména v dubnu se soustředíme na postřik stromů proti přezimujícím škůdcům, jako jsou píďalky, nebo třeba svilušky. U všech peckovin provedeme chemický postřik v době rašení, u jádrovin po do fáze růžového poupěte.

Krom postřiku stromů můžeme zakládat nový trávník. Zejména se musíme soustředit na složení semene. Druh trávníku vybíráme podle jeho zatížení, ale samozřejmě také lokality. V dnešní době totiž bez problémů seženete travní směsi pro suchá stanoviště, které obsahují především kostřavu ovčí a kostřavu rákosovitou. Travní směsi, které se hodí do namáhanějších zahrad nebo na hřiště, musí obsahovat větší množství trávy s názvem jílek vytrvalý. Tento trávník je sice velmi odolný proti zátěži, ale málo odolný proti plísním a také vyžaduje závlahu. Novinkou jsou ve světě naprosto běžné Blue grasové trávy, které mají zbarvení do modra.

Kanadské borůvky

Duben je vhodnou dobou také pro odstranění seschlých a namrzlých výhonů. Stejně tak odstraníme všechny slabé výhony, které by nám keřík zbytečně zahušťovaly. Stejně tak nízko u země seřízneme přestárlé (více než 6 let) výhony. Po odstranění všech nepotřebných výhonů přistoupíme k přihnojení granulovaným hnojivem pro borůvky. Musíme pamatovat na to, že kanadské borůvky koření mělce, takže hnojivo jen poházíme a lehce zapravíme hrabičkami.

Rozmnožování kanadských borůvek

Velmi staré keříky i při pravidelném sestřihu neudržíme věčně. Můžeme buď nakoupit nové sazenice, nebo si je rozmnožíme po vlastní ose-tzv. hřížením. K němu využijeme dostatečně dlouhý a ohebný dvouletý výhon, který mírně zkrátíme a ohneme. V tom místě mírně čistým nožem narušíme slupku větévky. Seškrabanou částí přiložíme výhon k substrátu, zajistíme drátem a zahrneme kvalitní zeminou. Výhon zakoření asi na konci léta, což poznáme podle rašení, můžeme ho odstříhnout od matečné rostliny a případně i přesadit.

Milujeme vodu a bazény a jezírka se na našich zahradách objevují stále častěji. Abyste si čistou vodu užívali po dlouhou dobu a nekoukali na jezírkové rybičky přes zelenou, zakalenou a zapáchající vodu. Zejména kvůli živým tvorům a rostlinám je potřeba nakládat s prostředky do jezírek obezřetně.

Na trhu se objevil inovativní MICROBE-LIFT Clean&Clear, který se od běžných biologických produktů pro jezírka nápadně liší. Jde o bakteriální přípravek pro odbourávání čpavku, dusičnanů, dusitanů. Zabraňuje zezelenání vody, rozkládá organické látky obnovením přírodního biologického procesu rozkladu. Podporuje růst a zakořenění rostlin, zvyšuje odolnost proti parazitům a patogenům, ale hlavně udržuje jezírko průzračně čisté! Navíc při pravidelném používání působí preventivně a lze ho pořídit v e-shopu obchod.microbelift.cz v praktickém 4-litrovém balení.

MICROBE-LIFT Clean&Clear obsahuje fotosyntetizující bakterie, které mohou být velmi nápomocné ve vyvažování prostředí jezírka. Využívají sluneční záření jako zdroj energie. Tento produkt neobsahuje žádná potravinářská barviva ani jiné umělé pigmenty.
Hlavním výrobcem je společnost Ekological Laboratories. Mnoho jiných výrobců nepěstuje vlastní bakterie a jejich produkty jsou pouze prefabrikáty prodávané velkými konglomeráty. Všechny mají stejné účinky, ale prodávají se pod velkým množstvím značek. Většina těchto produktů obsahuje pouze aerobní heterotrofy a fakultativní anaeroby. Možná že tyto produkty mohou částečně účinkovat, nemohou však zajistit rovnováhu v ekosytému jezírka tak, jako směs aerobních heterotrofů, fakultativních anaerobů včetně fotosyntetizujících, anaerobních a chemosyntetizujících organizmů v produktu MICROBE-LIFT.

MICROBE-LIFT Clean & Clear je kultivován v nádobě, ve které se taktéž prodává. To proto, že účinné organizmy rostou vzájemným působením. Je to takzvaný virtuální „ekosystém v láhvi“. Organizmy jsou pěstovány společně, neboť přesně tak by měly pracovat ve vašem jezírku – společně. Většina produktů z masové produkce bakterií jsou pěstovány odděleně v jednotlivých koloniích ve velkých nádržích nebo ve fermentorech, pokud jde o pevné produkty. Před balením se smíchají dohromady bez vědomí toho, jak na sebe budou působit v ekosystému jezírka nebo v jakémkoliv podobném ekosystému.

MICROBE-LIFT Clean & Clear je tak univerzální, že zvládne práci za běžné tři až čtyři další výrobky. Cena našeho produktu by se mohla zdát vyšší než ceny u konkurence, nicméně na stejnou práci, jakou zvládne nás výrobek, byste museli zakoupit více produktů od konkurence. Na to, abyste dosáhli stejného výsledku, byste museli utratit až třikrát více než za jediný  MICROBE-LIFT Clean & Clear.

Ne každý zahrádkář má možnost vlastního kompostu, který vrací do půdy živiny, které vyčerpaly pěstované plodiny. Pokud nechcete na zahrádce používat klasická chemická hnojiva, která mohou zapříčinit zasolení půdy, sáhněte po průmyslově vyráběných organických hnojivech. Na výběr máte různé druhy dlouhodobě působících organických hnojiv, která jsou vyrobena přesně pro daný typ rostlin. Je totiž jasné, že například jahodník bude mít jiné nároky na poměr živin než třeba trvalky nebo růže.

Jaro nám pomalu klepe na dveře a zejména tento víkend doslova vybízí k práci na zahrádce. Jako první bychom se měli soustředit na likvidaci škod, které způsobily letošní tuhé mrazy. Ty totiž ovlivnily i běžně zcela mrazuvzdorné rostliny, jako je třeba buxus, který má nažloutlé namrzlé větvičky. Důležité je ostříhání všech poraněných větviček. Ostatně stříhat buxus nestačí jen 2x do roka, ale klidně v 10ti dnů. Použijeme buď velmi ostré nůžky nebo plotostřih, kterým docílíme o mnoho rovnější řez. Další pomocí je kvalitní výživa. Je důležité po obvodu koruny stromu přidat zahradní substrát s přídavkem hnojiva. Využít můžete i hnojivo speciálně vyrobené pro buxusy. Jedná se o postupně uvolňované hnojivo s obsahem kvalitního přírodního vápníku. Právě vápník je pro buxus limitujícím faktorem. Nikdy tedy nepoužívejte hnojiva či substráty pro kyselomilné rostliny.

Vhodná hnojiva pro přesazování a výsadbu

Po likvidaci škod, které napáchala zima, nás čeká přesazování a vysazování stromků, keříků či trvalek. I tyto rostliny jsou závislé na hnojivu, které jim do půdy přidáme. Pro hnojení venkovních rostlin opět použijte organická hnojiva, která mají rychlý nástup účinku a živiny se uvolňují postupně po dobu až dva měsíce.

V jarním období musíme do půdy dodat především dusík, ten je obsažen v inovativním hnojivu. Jedná se o živočišnou moučku z ověřených drůbežích zdrojů ve formě drobků. Díky této konzistenci se perfektně míchá se substrátem nebo zavádí ke kořínkům již vysazených rostlin. Živočišná moučka se prodává v krabičce o hmotnosti 1 kg. Toto množství vystačí asi na 10 m² hnojené plochy.

Na ochranu zahradních rostlin jsme si již během let zvykli. Všichni, kteří se snaží rostliny proti chorobám či škůdcům ochránit bez chemických přípravků většinou nevypěstují vůbec nic. Zejména v jarním období ale musíme myslet i na naše pokojové rostliny, které se proti některým škůdcům dokáží je n těžko ubránit.

Škůdců na pokojovkách si většinou všimneme až v době, kdy jsou v nejčastějším případě svilušky a mšice, velmi rozmnožené. Právě tito dva škůdci napadají snad všechny pokojovky a samozřejmě také všechny balkonovky, ale také ovocné stromy a další venkovní rostliny. Nejnáchylnější jsou rostliny s měkkými stonky a listy.

Svilušky

Sviluška chmelová (Tetranychus urticae) patří do rodiny roztočů, kteří vysávají živiny z cévního systému listu. Následně se na rostlině objevují první příznaky, jako jsou žluté skvrny na listech a jejich postupné usychání. Po dostatečném rozmnožení si tito roztoči tvoří na spodní straně listů jemnou pavučinu. Ta slouží pro transport těchto miniaturních, okem viditelných roztočů. Nové výhony jsou zakrnělé, listy hnědnou a zasychají.

Svilušky se rozmnožují vajíčky, která přezimující naoranžovělé samičky kladou několikrát za rok (mohou mít až dvacet generací) na listy. Sviluška je dospělá během 15ti dní. Zejména pokud mají vhodné podmínky, které jsou shodné s pokojovou teplotu i vlhkostí, se rozmnožují velmi rychle. Svilušky mají mnoho generací do roka. Ve vytápěných prostorách se rozmnožují rychle a celoročně mohou mít až dvacet generací.  Odborníci doporučují obzvláště náchylné rostliny velmi často prohlížet, protože včasná indikace výskytu je pro boj se sviluškou velmi důležitá. Následně můžeme použít chemické postřiky proti roztočům, tzv. akaricidy. Přirozenými nepřáteli, kteří jsou využíváni v biologickém boji, jsou draví roztoči čeledi Phytoseidae.

Mšice

Mšice (Brachycaudus) jsou na rozdíl od svilušek škůdci postřehnutelné lidským okem. Jedná se totiž o několik milimetrů velké škůdce, kterých je stovky různých druhů. U nás je nejrozšířenější mšice broskvová, chmelová, hnízdotvorná, jitrocelová, maková, rybízová, skleníková a další. Všeobecně ale platí, že jde o savý hmyz, který oslabuje venkovní i pokojové rostliny. Společným znakem také je rychlý cyklus rozmnožování. Venkovní rostliny chráníme většinou v období největších náletů v květnu, pokojovky stříkáme insekticidy v jarním období. Proti mšicím se dobře osvědčil i biologický boj-přirozenými nepřáteli jsou slunéčka, larvy pestřenek, zlatooček, nebo třeba entomopatogenní houby.

Jak rostliny ochránit?

V prvé řadě musíte rozeznat, jaký škůdce napadl vaše rostliny a podle toho následně zvolit zvolit vhodný ochranný postřik. Jak již bylo řečeno, proti sviluškám používáme akaricidy, proti mšicím insekticidy. Velmi důležité je také přečtení příbalové informace v balení postřiků. Důležité je vhodné naředění a také opakování postřiku, aby postihl všechny vývojová stádia škůdců.

Proti mšicím většinou postačí jeden postřik, ale proti sviluškám musíme provést tři postřiky vždy po několika dnech. Odborníci doporučují použít smáčedlo (např. Silwet Star), které přidáte v malém množství přímo k postřiku. Chemický roztok pak lépe ulpívá na rostlinách a je odolnější proti smyvu deštěm. Vhodným přípravkem proti mšicím je Mospilan 20 SP. Jde o systémově účinný insekticidní postřik s účinnou látkou Acetamiprid ve formě ve vodě rozpustného prášku určený k hubení především mšic a molic.

Proti sviluškám používáme akaricidní pří selektivní kontaktní přípravek Nissorun 10 WP. Jde o přípravek ve formě dispergovatelného prášku k hubení svilušek na pokojových i venkovních rostlinách. Rostliny stříkejte vždy v rukavicích, ve venkovním prostředí. Tento acaricid se vyznačuje dlouhodobým specifickým účinkem (účinek v porostu až 70 dní) raná vývojová stádia svilušek. Na dospělce působí nepřímo, nehubí je, ale sterilizuje-právě proto je důležitý několikanásobný postřik, který ovlivní všechny generace svilušek. Zasažené svilušky následně kladou sterilní vajíčka, čímž nehrozí další generace. Přípravek navíc snadno prochází listy (tzv. translaminační účinek) a hubí vajíčka i na spodní straně listů. Nissorun lze použít i jako kombinaci s biologickým bojem, protože škodlivě neovlivňuje již zmíněné dravé roztoče Phytoseidae.