Príma Receptář

Vonné rostliny dokreslují zahradní styl. Je na vás, zda dáte přednost omamně vonným keřům nebo rostlinám, ke kterým musíte přičuchnout, aby se jejich vůně rozvinula. I u vonných rostlin můžete vybírat druhy, které kvetou, a tudíž voní od jara do podzimu. Do podzimních voňavek řadíme mahonii a masoplodku. Velmi oblíbené jsou plně mrazuvzdorné trvalky, které se hodí do klasických i moderních zahrad.

Mezi nejrozšířenější vonné rostliny patří pustoryl, lýkovec, chejr, krásenka, levandule, karafiáty, kaliny, rhododendrony, mateřídouška, růže, lilie, floxy a samozřejmě také růže.

Většina vonných rostlin pochází z oblasti Středomoří, a proto vyžadují většinou dobře propustnou půdu. Proto je vhodné zahradní zeminu smíchat s pískem a rostliny ještě podložte dostatečným množstvím písku či štěrku. Tyto rostliny sice chtějí dostatek zálivky, ale musíme zamezit zahnívání stonků. Pomoci si můžeme mulčovací kůrou, která pomůže udržet stonky rostlin v suchu.

Rostliny vyžadují zálivku zejména po přesazení. Nezapomínejte zalévat také v období dlouhého sucha.

Co se péče týče, vysazujte především plně mrazuvzdorné vonné rostliny, které na zimu nemusíte vyrývat nebo přikrývat. I tak ale někteří odborníci doporučují chránit rostliny před zimním sluníčkem tak, že je obalíte bílou netkanou textilií. Velmi důležité je pravidelné odstraňování odkvetlých květů a na jaře nezapomeňte podpořit vegetační růst dlouhodobě působícími hnojivy s větším obsahem dusíku a fosforu pro podporu kvetení.

Do vonné zahrádky můžeme bez problémů vysadit také bylinky. Vhodné jsou všechny, které máte rádi. Bylinky vždy hnojte jen a pouze speciálním hnojivem na bylinky, které podporuje chuť a vůni. Jelikož se jedná o bylinky ke konzumaci, nepoužívejte žádné chemikálie ani postřiky, které by mohly bylinky znehodnotit.

Jiřiny

Jiřiny vytáhneme ze sklepa, kde pomalu začínají rašit. Právě následující týden je vhodná doba k výsadbě, protože už nebudou hrozit přízemní mrazíky. K výsadbě se hodí jakékoliv hlízy, které raší. Pokud nemají žádná rašící očka, tuto sazenici nevysazujeme. Pokud máme velké hlízy, není nic jednoduššího, než je rozdělit. Odloupneme nebo odstřihneme hlízu s více živými očky, podélně rozřízneme a řeznou plochu ošetříme rozemletým dřevěným uhlím.

Při výsadbě dbáme především na velkou jámu tak, aby hlízy byly přikryty alespoň vrstvou 10 cm. Nebojte se zeminou přikrýt i narašené nebo už zelené výrostky. Do zeminy nemusíme přidávat žádná hnojiva, ale velmi důležitá je vydatná zálivka ihned po výsadbě. Během vegetace přihnojujeme tekutými hnojivy. Proto že jsou jiřiny velmi nenáročné, hnojivo přidáváme k zálivkové vodě asi jednou za 14 dní.

Kany

Stejně jako v případě jiřin vysazujeme také hlízy kan. Někteří odborníci doporučují rychlení kan z důvodu, abychom si jejich krásných listů a květů mohli užívat po celé léto. O předpěstování kan se dozvíte ZDE.

Kany jsou poněkud náročnější než jiřiny. Vyhloubíme dostatečně velkou jámu, do které vpravíme kvalitní substrát s dlouhodobě působícími hnojivy nebo organickým hnojivem v granulích. Velmi vhodné jsou granulované slepičince, které obsahují velké množství fosforu pro podporu kvetení. Kany vysadíme tak, že pod ní dáme drenážní vrstvu z keramzitu, který zabrání zahnívání hlíz. Hlízy pak zasypeme zeminou, abychom zakryly celou hlízu několika centimetry hlíny. Kany mají mnohem větší pupeny než jiřiny. Dělení je tedy nenáročné. Jednoduše odloupneme každou hlízku s pupenem, a takto rostliny množíme. Opět je vhodné ránu zasypat rozemletým dřevěným uhlím. Tak zabráníme vstupu plísní a houbových chorob.

V každém hobby marketu už seženete soupravu na určení půdního pH. Pokud máte na zahradě pH pod 7, jedná se o kyselou půdu. Čím je číslo pH nižší, tím extrémně kyselejší půda je. Právě kyselá půda je ale velmi vhodná pro velké množství dekorativních rostlin, jako jsou borůvky, brusinky, japonské javory, bobkovišeň, dřín květnatý, azalky či rhododendrony. Asi každému zahrádkáři je jasné, že půdní reakce je pro prospívání rostlin stejně důležitá, jako nároky na světlo, nebo třeba vodu.

Většina kyselomilných (acidofilních) rostlin má rádo polostín a stanoviště chráněné před studenými větry. Před výsadbou se soustřeďte na přípravu půdy. Tu zryjte a přidejte dostatek dobře vyzrálého organického humusu nebo hnoje. Vykopejte dostatečně velkou jámu, tu prolijte vodou a následně zasaďte rostliny. Nejvhodnějším obdobím je jaro nebo podzim. Kontejnerované rostliny ale lze vysazovat během celého roku. V létě ale dbejte dostatečné závlahy.

Těsně před zimou přihrňte kořeny polorozloženou hrabankou. Každé jaro aplikujte k acidofilním rostlinám organické hnojivo pro kyselomilné rostliny.

Přírodně kyselé půdy vznikají v oblastech bývalých rašeliništní nebo třeba na lesních půdách (stačí, pokud máte na zahradě více vzrostlých jehličnanů) skrývají mnoho problémů. Jedním z nich je, že při nízkém pH se pro rostliny stávají toxické kationty hliníku. Tomu se rostliny většinou brání pomocí ochranné vrstvy v okolí kořenů. Pokud vám kyselomilné rostliny nevyhovují, můžete obohatit kyselou půdu vápnem (ve formě uhličitanu vápenatého), čímž docílíte zvýšení pH až na neutrální hodnotu.

Pokud na zahrádce nemáte půdu s kyselou reakcí a chcete pěstovat rhodonedron nebo třeba japonský javor, nezoufejte. Stačí vykopat dostatečně velkou jámu a v ní vyměnit půdu za kyselý substrát. V tom případě vybírejte méně vzrostlé stromky, jako jsou ambroň (Liquidambar), lítovník (Liriondendron) nebo pabuk (Nothofagus). Ty lze kombinovat s keři, které vyrostou do výšky maximálně 150 cm. Jedná se o čilimník (Cytisus), kručinku (Genista), mochnu křovitou (Potentilla fruticosa) nebo hortenzie (Hydrangea). Aby nebyla půda mezi keři holá a nechráněná, vysaďte zde mech, barvínek nebo třeba růné druhy kapradin, které snesou i úplné zastínění. K podsázení částečně zastíněných ploch se hodí vřesy (Calluna) nebo vřesovce (Erica).

Topinambur (Helianthus tuberosus) se na našich zahradách objevuje stále častěji. Je známý pod názvy Slunečnice topinambur, topinambur hlíznatý, židovské brambory, sladké brambory, jeruzalémské artyčoky a patří do stejné rodiny jako slunečnice, které je také podobný. Jeho domovinou je střední a jižní Amerika, odkud má také název od indiánského kmene Tupinambů.

Topinambur je 1,5-3 metry vysoká bylina s chlupatou lodyhou. Květy jsou podobné slunečnici, ale jsou o mnoho menší, s drobnějšími úbory. Pod zemí se během vegetace tvoří jedlé hlízy s vysokou nutriční hodnotou. Zasyrova chutnají jako kedluben a lze je použít do zeleninových salátů. Lze je ale použít i v teplé kuchyni, kdy je připravíte podobně jako klasické brambory. Můžete je oloupat nebo dobře omýt a pak se dají vařit, smažit, péct a podobně.

Hlízy navíc snižují obsah cukru v krvi, velmi vyhledávané jsou i pro obsah polysacharidu inulinu (neobsahují škrob). Dále obsahují všechny základní vitamíny, zejména vitamin C. Krom do kuchyně můžeme hlízy i zelené části použít ke krmení zvířat, jako jsou králíci a podobně. Topinabury lze i silážovat.

Výsadba topinamburů

Topinambury nejsou náročné na půdu i zacházení a téměř netrpí na choroby a škůdce. Snesou vlhčí i sušší půdy. Jak již bylo řečeno, jedná se o okrasné i užitkové rostliny, které jsou čím dál tím oblíbenější. Pěstují se podobně jako brambory. Půdu připravíme klasickým způsobem (provzdušníme, odplevelíme). Vyhloubíme brázdu tak, aby řádky od sebe byly ve vzdálenosti 50-70 cm a hloubka brázdy asi 10 cm. Topinambury pak vysazujeme na dno brázdy asi 30 cm od sebe, zahrneme a nad nimi přihneme malou kupkou. Co se hnojení týče, pokud chcete hlízy konzumovat, zásadně používejte organická hnojiva.

Lze je, na rozdíl od brambor, sázet kdykoliv. Že jsou hlízy zralé, poznáme podle zavadání lodyh asi v průběhu října. Hlízy ale nejsou poškozovány ani silnými mrazy, takže je lze sklízet i na jaře. Takto také můžete část hlíz ponechat v půdě, následně budou sloužit jako sadba.

S pomocnými rostlinnými přípravky se na našem trhu roztrhl pytel. Zdaleka nejvyhledávanější je Lignohumát, a to zejména díky univerzálnosti jeho použití. Dá se použít na množení, jako zálivka i postřik na list. Obecně o pomocných kapalných přípravcích platí, že podporují růst rostlin, tvorbu květů, plodů a vyšší výnosy rostlin. Stejně tak je využijete i pro balkonové nebo pokojové rostliny.

V nadpise zmíněný huminovital je další z rodiny přípravků s vysokým obsahem huminových a fulvo kyselin, které mají stimulační a protistresový účinek. Další stimulační látky výrazně podporují proces fotosyntézy, která má za následek zvýšení zelené listové plochy, zkvalitnění příjmu živin a vláhy, takže dochází k celkovému zesílení rostliny a ke zvýšenému ukládání zásobních látek do plodů ovoce a zeleniny nebo do květů u okrasných rostlin.

Dále obsahuje makro i mikroprvky, jako je jod (potřebný pro činnost enzymů), bor, molybden a další. Patentované složení je obohaceno o rostlinám přístupné stříbro, které má navíc protiplísňové a antibakteriální účinky. HuminoVital se používá podobně jako Lignohumát, tedy zálivkou nebo postřikem na list v době hlavní růstu rostlin až do pozdní vegetace, nejlépe třikrát v době hlavního růstu rostlin. Zamezíte tak zbytečnému stresu, který na rostliny působí vlivem počasí, přesazování a podobně. Vekou výhodou je, že huminové přípravky lze použít spolu s hnojivy nebo s přípravky na ochranu rostlin a smáčedly. Dalším pomocným přípravkem je kapalný půdní kondicionér pro úsporu zálivkové vody až o 50%. O tomto přípravku se dozvíte více v některém z následujících článků.

Určitě je znáte nebo jste je alespoň zahlédli v obchodě – samozavlažovací truhlíky či květináče.

Ten název je samozřejmě trochu zavádějící, když nádoba sice zavlažuje, ale ještě si pro vodu sama nedojde (zatím, třeba nás výrobci něčím zase překvapí). I tak si ovšem každý dokáže představit, jak asi samozavlažovací nádoby fungují a v čem spočívají jejich výhody.

Jsou trendem moderní doby. Nemáte čas v horkém létě zalévat dvakrát denně? Je pro vás namáhavé nosit konve s vodou? Pěstujete květiny na chalupě, kam jezdíte jen o víkendu? Pak je toto řešení právě pro Vás. Výrobců, a tím pádem i výrobků pro pěstování rostlin se samozavlažováním je na našem trhu poměrně velký výběr. Zde je pár rad, jak se v nich orientovat – bohužel ne všechny totiž splňují naše požadavky a ne všechny fungují správně.

V těchto nádobách můžeme pěstovat široké spektrum rostlin jako pokojové a balkónové rostliny, letničky, trvalky, dřeviny a jehličnany menšího vzrůstu, drobné ovoce, zeleninu… Pouze suchomilné a sukulentní rostliny se k pěstování v těchto květináčích nehodí.

Jak vybírat truhlíky

Aby rostliny správně prospívaly, musí mít dost místa pro kořenový systém. Proto vybírejte nádoby s větším prostorem pro substrát. Substrát volíme hrubší, hrudkovitý, nesléhavý, který umožní přístup vzduchu ke kořenům. Ve spodní části je prostor pro zásobník s vodou. Pro truhlík o délce 60 cm je ideální zásobník asi na 3-3,5  l vody. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že i v nejteplejších letních dnech stačí vodu do zásobníků doplňovat jednou týdně. Nejdůležitější věcí je dostatečný odtokový otvor umístěný tak, aby vodní hladina nikdy nedosáhla až k substrátu. Zvlášť pokud nemáte květiny schované pod střechou a prší do nich, musí přebytečná voda volně odtékat z nádoby, aby substrát nezahníval.

Ani estetická stránka nemusí jít tentokrát stranou, protože tyto truhlíky a květináče jsou k dostání v nejrůznějších barevných variantách – namátkou např. bílá, růžová, antracit, hrášková…

Osazujeme samozavlažovací truhlíky

Domů jsme si tedy přinesli rostliny, samozavlažovací nádobu a substrát. Postup osázení bude stejný jako u klasických truhlíků. U samozavlažovacích jen prověříme, zda máme umístěné knoty. V případě, že nádoba knoty nemá (skutečně to není nutné), ale má vzlínací „šachty“, napěchujeme do těchto šachet substrát a pak už pokračujeme, jako bychom měli jakýkoli truhlík či květináč. Připravenou nádobu naplníme do jedné třetiny substrátem. Do této vrstvy můžeme přidat hnojivo s dlouhodobým účinkem. Opět doplníme substrát – do dvou třetin. Rostliny vyjmeme z květníku a jen s kořenovým balem zasadíme do nádoby. Okolo rostliny dosypeme substrát a velmi lehce přitlačíme.

Čerstvě osázené nádoby dostatečně zalijeme, poprvé pouze shora. Pokud jsme do nádoby zasadili velké, už vzrostlé rostliny, další zalévání provádíme pouze doplňováním zásobníku. Jestliže máme mladé malé rostlinky, pokračujeme v zalévání shora další 2–3 týdny a po této době začneme vodu doplňovat jen do zásobníků. Do vody, kterou naléváme do zásobníků, je možné přidávat i hnojivo, pouze volíme nižší koncentraci.

Snad jsem vám v krátkosti pomohla s výběrem nádoby a několika radami přispěla k úspěšnému pěstování. Přeji mnoho pěstitelských úspěchů, Laďka Pohanková, plastia.cz

Ceny semenáčků a různých druhů listnatých keříků jsou čím dál tím vyšší, a proto se mnoho z nás uchyluj k vlastnímu množení. Velmi oblíbené je hřížení, kdy větévku ohneme k zemi, přichytíme drátem a necháme zakořenit. Pak už jen stačí větévku odstřihnout od matečné rostliny a na konci léta přesadit na budoucí stanoviště.

Ovšem velmi oblíbeným způsobem rozmnožování j také řízkování, které se provádí podle druhu rostliny buď z bylinných, polo či zcela vyzrálých řízků. Zejména u dřevin se téměř neobejdeme bez stimulátoru.

Ovšem nyní se na našem trhu objevuje naprostá novinka-stimulátor s aktivním stříbrem s antistresovým účinkem. Jde o přípravek Harmonie stimulátor, který se používá pro dobré a rychlé zakořenění mladých, ale také vzrostlých rostlin. Tím podporuje fotosyntézu-růst rostlin, tvorbu květů a samozřejmě také plodů. S tím souvisí také vyšší výnosy. Použití přípravku zvyšuje odolnost proti stresovým faktorům zapříčiněných nevhodnými klimatickými podmínkami, ale díky obsahu aktivního stříbra má také pomocný fungicidní účinek.

Přípravek je vhodný i pro regeneraci rostlin a dokonce také trávníků po různých druzích poškození (sucho, mráz, zasažení herbicidy). Přípravek je vhodný pro máčení semen před výsevem a kořenů rostlin před výsadbou. Rovněž lze zálivkou nebo postřikem podpořit mladé rostliny těsně po výsadbě i po celé vegetační období. Přesné ředění přípravdku najdete v příbalové informaci. Jedná se o ředění 10-50 ml / 1 l vody.

Je samozřejmě nevyhnutelné po zimním strádání podpořit vegetační bujení také u pokojových rostlin. Jistě nám dáte za pravdu, že klasické hnojení NPK je již dávno překonáno. V dnešní době máte možnost koupit různé druhy hnojiv v tyčinkách, které se bezproblémově dávkují a jejich účinnost je dlouhodobá. Mnoho z nás ale nedá dopustit na klasická vodorozpustná kapalná hnojiva. Novinkou ve hnojení pokojovek je řada hnojiv Fantazie, které krom základních rostlinných živin obsahují také stimulační látky (mořské řasy a huminové látky).

Rostliny hnojené těmito inovativními hnojivy mají krásnou barvu listů (stimulační látky zvyšují obsah chlorofylu v rostlině) a jsou odolnější vůči stresu (nevhodné podmínky, stres z přesazení). Přípravek se dá používat klasicky, spolu se zálivkou v ředění 20 ml přípravku na 1 l vody. V polovičním ředění lze celoročně použít jako postřik.

Cibulnaté a hlíznaté rostliny jsou na našich zahradách velmi oblíbené. Zejména cibuloviny, které ohlašují příchod jara. Dnešní článek by si měli přečíst všichni, kteří podlehli kouzlu narcisů.

Narcisy jsou samozřejmě původem botanické druhy (jde o čeleď Amarylidaceae), které se pěstují mnohem složitěji, ale zejména mezi sběrateli mají nezastupitelné místo (původním středomořským druhem je světle žlutý Narcissus triandrus a Narcissus romieuxii). Ti, kteří pěstují narcisy pro jejich překrásné květy nebo vůni se zaměřují zejména na šlechtěné odrůdy, kterých jsou tisíce. Hlavní zemí, kde dochází k neustálému křížení narcisů a samozřejmě také tulipánů, patří Holandsko. Sem se také mnoho zahrádkářů vydává na burzy květin, aby měli novinky hned následující sezónu na své zahrádce.

I u nás už ale můžete pořídit velké množství různých druhů narcisů od miniaturních (skalkové narcisy) až po obří, které dosahují výšky téměř jednoho metru. Rovněž se jedná o různě rané odrůdy. Vaše záhony tedy mohou být rozkvetlé od konce zimy až do počátku léta. Stejně tak běžně v zahradnictvích, květinářství i hobby marketech seženete hrnkové narcisy, které přinesou jaro i do interiéru. Nedají se pěstovat jako pokojová rostlina, po odkvětu je zasaďte na záhon.

Jak pěstovat narcisy

Pěstování narcisů je velmi jednoduché a hodí se pro všechny, kteří mají problém s podzimním vyndáváním vymrzajících rostlin. Vždy ale mějte na paměti, že jsou zejména jejich cibule velmi jedovaté. Na jaře nebo na podzim koupíte cibule. Vždy alespoň 5 kusů od jedné odrůdy. Cibule vysazujeme buď do sázecích košíků, nebo můžeme jednoduše udělat košíčky z pletiva. Zabráníme tak nechtěnému vykopání cibulí nebo jejich poškození hlodavci. Nebojte se narcisy kombinovat s jinými cibulovinami, ale lze je vysázet i do trávníku nebo rozzářit trvalkový nebo jehličnanový záhon.

Co se podmínek týče, narcisy snesou klasickou zahradní půdu, ale ideální je humózní na živiny bohatá půda. Nikdy nehnojte čerstvým hnojem, ale vždy jen uleželým kompostem nebo organickými hnojivy. Velmi důležité ale je vysadit je na slunné stanoviště. Při nedostatku světla narcisy nekvetou. Vyšší druhy jsou vhodné i k řezu. Vzhledem k vylučování jedovatého slizu do vody je nekombinujte s jinými květy.

Výsadba narcisů

Nejlepší je narcisy vysazovat koncem září. Není ale problém ani jarní výsadba. I zde platí pravidlo, že cibule vysazujeme stejně hluboko, jako jsou vysoké. Narcisy tedy vysazujeme do hloubky 10-20 cm. Pod cibulemi půdu dostatečně zkypříme. Každé cibulce dopřejeme prostor alespoň 5-15 cm (podle velikosti cibule). Dbáme na to, abychom pravidelně odstraňovaly odkvetlé stvoly, jinak by rostlina dávala energii do tvorby semen a ne do růstu a dělení cibule. Starší cibule se totiž samovolně dělí a tím se narcisy rozmnožují.

Odborníci nedoporučují dceřiné cibule násilím oddělovat, vždy počkejte, až bude cibule zcela vyvinutá. Listy odstraňujeme po úplném seschnutí. Narcisy mohou být napadeny háďátkem, takže není na škodu cibule před výsadbou namořit. Poměrně častá je i cibulovka narcisová (Merodon equestris, narcisová moucha), jejíž larvy vyžírají vnitřky cibulí. Ochrana je formou přikrytí půdy v létě pomocí netkané textilie nebo ušlápnutí půdy v okolí cibulek ihned po jejich zatáhnutí.

Druhy narcisů

Jak již bylo řečeno, máte možnost pěstovat opravdu nepřebernou škálu variací narcisů. Mohou mít květy jednotlivé nebo v květenství a velikosti květů od 2 do 10 cm. Krom jednotlivých kultivarů můžete vybírat i podle skupin narcisů, mezi nejznámější patří trubkovité, dlouho či krátkokorunné, plnokvěté, límcové, motýlokvěté, Cyclamineus narcisy (Narcissus Jumblie), Tazetta hybridy (Narcissus Pride of Cornwall).

Klasikou je narcis žlutý (Narcissus pseudonarcissus) a narcis bílý (Narcissus poëticus). Mezi velmi rozšířené jednoduché druhy patří Narcissus Passionale, Narcissus Fortune, Narcissus Ambergate. Pokud vás zaujaly plnokvěté druhy, pořiďte si Narcissus Irene copelnad či Narcissus Tahiti. Do trávníku jsou vhodné Narcissus asturiensis a Narcissus minor. Do skalky vysaďte Narcissus bulbocodium nebo třeba Narcissus rupicola.