Príma Receptář

Třebaže obsah živin může být v půdě v dostatečném množství, nemusí být ve formě, která je pro rostliny přístupná (rozpuštěné minerální ionty). Právě nedostatek přístupných stopových prvků může rostlinám přivodit nemalé problémy, které se mohou projevovat podobně jako napadení houbovými chorobami. Výskyt poruch z nedostatku přijatelných živin je vcelku běžný jev, který ovšem rostlinu oslabuje a ta je pak náchylnější k chorobám a škůdcům. Příčinou může být i hnojivo s nevhodným poměrem živin.

Jak poznám, že jde o chybu ve výživě rostlin-chlorózy?

Poznat chlorózu od houbových chorob je poměrně jednoduché. U chloróz způsobeným nedostatkem železa ve výživě rostlin zůstává žilnatina tmavě zelená a mezi žilkami najdeme žloutenku. Chloróza není chorobou, ale poruchou v důsledku nedostatku železa. Chloróza se objevuje nejen na okrasných pokojových rostlinách a balkonovkách, ale také velmi často na citrusech a ovocných stromek. Přírůstky dřeva jetorostů ovocných stromů jsou malé, dřevo špatně vyzrává a vymrzá. Rostliny špatně nakvétají a téměř neplodí.

Jak na chlorózy?

Bránit se můžete hnojivy a postřiky se zvýšeným obsahem železa. Příkladem  takového přípravku může být Harmonie železo. S postřiky se začíná již při prvních příznacích. Hnojivo HARMONIE Železo je koncentrát se zvýšeným obsahem železa ve formě chelátu EDTA a komplexem aminocitrátu. Zajišťuje zvýšenou intenzitu fotosyntézy a odolnost rostlin na stres.

Chrání před fyziologickými poruchami způsobenými nedostatkem železa (chlorózy, světlezelené listy atd.).

Nedostatek přijatelného vápníku

Typickými příznaky jsou hořká skvrnitost (pihovitost) jablek, suché hniloby konců plodů plodové zeleniny a podobně. Vápník v přijatelné formě může chybět rostlinám i ve vápenatých půdách.

Vápník nejlépe aplikujeme postřikem na list. HARMONIE Vápník je minerální hnojivo s vysokým obsahem vápníku s dusíkem, hořčíkem a mikroprvky. Předchází nedostatku vápníku zejména v kyselých půdách, kde je vápníku málo a je pro rostliny nepřípustný. Postřik doporučujeme aplikovat zejména na jabloně, protože se zlepšují skladovací podmínky, svěžest a vybarvení jablek. Má preventivní účinky proti fyziologickým chorobám a poškození ovoce, způsobeným deficitem vápníku jako: hořká skvrnitost, propadnutí, suchá hniloba konců, hnědnutí slupky, hnědnutí okrajů listů, moučnatění, rozpad a další.

Pokud začaly rašit trvalky, zašlápněte je zpět do země nebo je zaházejte hlínou a chvojím, aby je nespálily mrazy.

Z opadavých keřů si můžete namnožit dceřiné rostliny. Staří si odebrat asi 20 cm dlouhé řízky, které vždy musí mít aspoň jeden pupen. Jsou k tomu nejvhodnější jednoleté vyzrálé větévky. Do klasického truhlíku navršte substrát pro množení, zapíchejte sem řízky ve vzdálenosti asi 7 cm. Každý řízek by měl být v zemi asi do 2/3. Truhlík nechte na zahradě na chráněném místě. Řízky zakoření a na podzim je vysadíme na stanoviště. Pokud to nestihnete, můžete je vysadit i na jaře následujícího roku.

U loňských semínek zkuste klíčivost. Použít můžete třeba nízkou misku od nanukového dortu s trochou zeminy nebo navlhčené vaty.

V žádném případě nevysévejte zeleninu, sazenice by důsledkem krátkého dne byly vytáhlé a neprospívaly by. Vysévat salát a ředkvičky můžete do vytápěných skleníků.

Zkontrolujte pletivo na stromech, aby je koncem zimy neokousala zvěř. Pokud už jsou některé kmeny nakousány, ošetřete poraněná místa štěpařským voskem nebo stromovým balzámem.

Zkontrolujte a opravte zahradní nářadí.

Připravujeme muškáty a fuchsie na jaro

Začátkem února se prodlužují dny. Muškáty a fuchsie jsme měli schované v chladném světlém místě. Pokud jsme je uložili tam, kde byl nedostatek světla, musíme rostliny sestřihnout a přesadit.  Na podzim jsme sice odstranili květy a přebytečné výhony, ale nyní rostliny sestříhejte opravdu pečlivě-a to kvůli prosvětlení. Všechny měkké výhony sestřihneme na 3 očka. Odstřihnuté dobře vyzrálé silnější odstřihnuté části necháme zakořenit. Ovšem nejlepší doba pro zakořenění je srpen-září.

I u fuchsií odstraníme všechny slabé a seschlé výhony a celou rostlinu zkrátíme na 2/3 délky. Na tuto délku ostříháme i staré dřevo. Fuchsie přesazujeme každoročně, odstraníme starou zeminu a zkontrolujeme kořeny.  Ty zkrátíme asi o 1/3 délky, aby se rozvětvily vlasové kořeny. Použijeme jen o něco málo větší květináč s drenážní vrstvou 5 cm. Použijeme kvalitní substrát pro balkonovky s přidaným hnojivem. Díky kvalitním hnojivům dojde k nastartování růstu rostlin. Truhlík dáme do teploty 18 stupňů a světlo. Jak se zvyšuje teplota tak přidáváme vodu.

Zkušení zahrádkáři moc dobře ví, že vlastnoručně vypěstovaná rostlinka udělá nejvíc radosti. V dnešním článku se zaměříme na pěstování jehličnanů ze semínek. Jde o poměrně zdlouhavý proces, při kterém se musíte obrnit trpělivostí. To je hlavní důvod, proč výsev koniferů doporučujeme jen pro zkušené zahrádkáře, kteří si takto mohou namnožit především vzácné druhy jehličnanů, jako jsou jedle ojíněná (Abies concolor), korejská borovice (Pinus koraiensis), nebo třeba sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum).

V každé prodejně květin či hobby marketu si můžete koupit krom semen klasický substrát vhodný pro výsev. Rovněž si můžete substrát nachystat tak, že ve stejném poměru smícháme písek, rašelinu a perlit. Takový výsevní substrát je lehký, ale zadržuje vodu, což je pro semena nezbytné. V případě, že použijete vámi připravený substrát, doporučuje většina odborníků preventivně použít systémový fungicid. Můžete použít například vodou mísitelný kapalný koncentrát Previcur, který se hodí k preventivní ochraně a hubení půdních i listových chorob, způsobených pravými plísněmi (Oomycetes).

Dále budete potřebovat dostatečně hlubokou výsevní misku. Zcela postačí klasický truhlík. Do kterého nasypete asi 1-2 cm drenážní vrstvy. Velmi se nám osvědčil klasický štěrk, ale také lávová drť. Pak už na drenážní vrstvu navršíme substrát, a to až po okraj truhlíku.

Výsev jehličnanů

Samotný výsev se liší podle velikosti semen. Například jedle má velká semena, která zamáčkneme po jednom lehce pod povrch. Menší semínka poházíme na substrát, nezamačkáváme, jen poházíme asi centimetrovou vrstvou písku. Ostatně, přesný postup výsevu najdete na zadní straně sáčku se semínky, kde najdete také informace o nutnosti stratifikace. Jedná se o období působení chladných teplot, což je podmínkou klíčení mnoha druhů semen jehličnanů. Truhlík se semeny, které potřebují stratifikaci, dáme na chráněné stinné místo na zahradě. Truhlík můžeme přikrýt větvemi, aby nedocházelo k přehřívání zimním sluníčkem. Během této doby nevlhčíme, ale zaléváme vždy při vysušení substrátu.

Koncem léta můžeme semenáčky přesadit do květináčů s poloměrem 9 cm nebo je vysadíme přímo na stanoviště. Jestli chcete semenáčky použít jako živý plot, použijte co největší sazenice. Pokud stromek zaštipujeme již od malička, vypěstujeme si krásný bonsaj. Za dva roky budeme mít asi 20 cm vysoký koniferek.

Zima je v plném proudu, ale zahrádkáři se jistě těší na první jarní dny, kdy začnou sít první otužilou zeleninu. Zahrada ale může být krásná i v tuto dobu nebo za několik týdnů, kdy pod sněhem začnou vykukovat jarní cibuloviny. Kráskou mezi posly jara je ale bezesporu čemeřice, lidově sněžná růže, latinsky Helleborus, které kvetou od ledna do dubna.

Čemeřice je původem z Asie, odkud se rozšířila doslova po celém světě. Jde o zcela mrazuvzdornou trvalku, která je zelená i v zimě a krásně kvete brzy z jara. Na zahradách je k vidění v barvě bílé nebo nachové. Ovšem znalci moc dobře vědí, že barvy jejich květů jsou od zelené, přes bílou a růžovou, až po tmavě fialovou. Krom již zmíněných, poměrně velkých miskovitých květů se zajímavým středem (záleží na druhu: 3-5 cm) je čemeřice dekorativní i svými členitými listy.

Pěstujeme čemeřici

Čemeřice je poměrně nenáročná trvalka, která ale vyžaduje polostín a propustnou humózní půdu s přídavkem malého množství vápence. Různé druhy čemeřice buď koupíte v zahradnictví, nebo rozmnožíte dělením ihned po odkvětu-a to dvěma způsoby. Celý trs vyhrabejte ze země a rozdělte na jednotlivé části případně od mateřské rostliny, nebo rýčem oddělte odkopek. Ostatně dělení čemeřice snáší velmi dobře. Přežije odkopek s minimálně čtyřmi pupeny-a ty se sází cca 35 – 40 cm od sebe.

Kam čemeřici zasadíte, si velmi dobře rozmyslete, protože těžce snáší přesazování. Pokud pravidelně neodstraňujete odkvetlé květy, čemeřice ráda vysemení. Jde tedy o další způsob množení (pozor, semena jsou jedovatá).

Výsev semen čemeřice

Zralá semínka posbírejte cca v období června. Zejména doporučujeme vysévat čemeřici smrdutou, která snáší mnohem hůře dělení než jiné, běžně pěstované druhy. Posbíraná semena necháme nabobtnat v malém množství vlažné vody. Po dvou hodinách semínka poházíme na standardní výsevní substrát a umístíme na 2 měsíce do teploty okolo 20ti stupňů.  Na další 2 měsíce pak přemístíme misku do teploty jen 10 stupňů. Po zbytek vegetační doby dbáme na teplotu asi 14 stupňů. Semena klíčí velmi pomalu a první rostlinky se začnou objevovat asi za 9 měsíců. Na květy si počkáte 3-5 let.

Během kvetení v lednu až dubnu vyžaduje v nemrazivých dnech pravidelnou zálivku, v létě jí přemokření naopak škodí, protože může docházet k rozvoji plísňových a houbových chorob. Nejzávažnějším problémem při jejím pěstování bývají slimáci, kterým čemeřice velmi chutná. Navíc je pěstována ve stínu, kde se daří i slimákům.

Stejně jako jarní cibuloviny, se i čemeřice hodí k rychlení. Z krásných květů se tak můžeme těšit i během prosince a čemeřici využít na dekoraci vánočního stromu.

Druhy čemeřic

Velmi vyhledávanými jsou původní, botanické druhy. Pro začínající zahrádkáře jsou ale nejvhodnější hybridní druhy, které jsou kříženy tak, aby vznikly krásné, a při tom nenáchylné kultivary. Asi nejrozšířenější je Čemeřice východní (Helleborus orientalis). Na stinných zahradách je velmi vyhledávanou rostlinou, nejlépe se jí daří pod jehličnatým porostem.

• Čemeřice černá (vánoční)(Helleborus niger) s čistě bílými květy
• Čemeřice smrdutá (Helleborus foetidus) se žlutozelenými květy
• Čemeřice Atrorubens s purpurově červenými květy
• Čemeřice Burgunder Blut s velmi tmavými až purpurovými květy
• Čemeřice Sirius se žlutými květy
• Čemeřice Taurus se světle růžovými květy

Zima je pro mnoho zahrádkářů časem odpočinku a přemýšlení nad jarním výsevem a výsadbou. Jistě už máte rozmyšleno, co na jakém stanovišti budete pěstovat. Je ale třeba si uvědomit, že v lednu je potřeba vyzkoušet klíčivost loňských semínek. K tomu vám postačí třeba jen navlhčená vata.

Asi každý ví, že některé rychlerostoucí květiny nesnášení přesazení. Naopak pomalu klíčící a rostoucí rostliny s dlouhou vegetační dobou vyséváme už nyní. Semínku ale musíme dopřát příznivé podmínky-výživu, vlhkost, teplotu a světlo.

V prvé řadě si nachystáme pěstební substrát. Použijeme výsevní substrát, který ještě přesejeme a promícháme s agroperlitem, aby se substrát vylehčil. Navíc udržuje vodu a nedojde k uvadnutí rostlinek, i pokud je zapomeneme zalít. Na dno dáme 2 cm agroperlitu, který zadrží přebytečnou vodu, pak přijde 5-6 cm substrátu.

Na většině komerčně prodávaných semínkách najdete informaci, zda semínka mají klíčit na světle nebo ve tmě. Většinou platí, že velmi drobná semena klíčící na světle. Proto je jen pravidelně poházejte na substrát a nepřikrývejte půdou. Pokud semena klíčí ve tmě (většinou jde o sukulenty či skalničky),  kartonem uděláme mělký řádek, posypeme osivem a jemně zamáčkneme. Tím semínka  pokryjeme cca 2-5 milimetry půdy. Zaléváme zásadně rosením, aby semínka nevyplavila. Na takto připravenou misku dáme mikrotenový sáček, který nám pomůže udržet stálou vlhkost. Velmi důležitá je také stálá teplota.

Po několika týdnech začnou vylézat malé rostlinky. Až budou dostatečně silné, tak je přepícháme například do kelímků od jogurtů nebo rašelinových květináčků.

Jaká semena použít?

Můžeme použít například Kraspedii kulovitou (Cr. globosa) ze suché vazby, kdy vydrolíme semínka, která jsou schovaná v květech. Podobně můžeme použít také lobelky lobelek (Lo. erinus). Semínka voskovek, petunií či begonií raději kupte. Někdy nám ulehčí setí, pokud jsou semena obalena hmotou usnadňující klíčení. Semínka jsou pak větší a nedojde přesetí misky. Stejně tak si můžeme pomoci, pokud použijeme semínka, která jsou už od výrobce lepená na pásku. Tak dostaneme semenáčky, které porostou ve stejnoměrné vzdálenosti a nemusíme přepichovat.

Vánoční svátky s sebou nesou nejednu symboliku. Mezi ty řadíme i klasické vánoční rostliny a samozřejmě vánoční stromek. Symbolem vánoc se stal stejně jako vánoční hvězda, vánoční kaktus a samozřejmě jmelí. Jmelí je poloparazitická rostlina (z hostitelských stromů odčerpává vodu i živiny, ale částečně provádí i fotosyntézu), která je zelená celoročně. Velmi zajímavé jsou na ní kulaté bílé zimní plody.

Jmelí nezůstalo v zapomnění, zelené nebo zlacené či stříbřené. Jmelí uctívali už staří Keltové, kteří ho považovali za symbol plodnosti. Proto se nezapomeňte pod jmelím políbit.

V minulosti naši předkové nezapomínali na břečťan a barvínek. V dnešní době se nebývalé popularity těší také cesmína. Cesmína symbolizuje vánoce v anglicky mluvících zemích. Jde o keř nebo strom se zelenými, tuhými listy s ostny a sytě červenými plody. Jde o symbol spokojenosti a štěstí v následujícím roce.

Všechny tyto rostliny mají společný minimálně jeden znak-a to, že jsou zelené i v zimě. To má silnou vánoční symboliku, kdy vítězí život nad zimním spánkem či umíráním.

Břečťan symbolizuje tajemnou moc, protože je stálezelený i v siných mrazech. Dříve se s ním zdobil vánoční stůl břečťanovými věnečky. V anglicky mluvících zemích se používá pro výzdobu domů. Proti okusu zvěří se brání hořkou chutí a jedovatostí bobulí. Podobnou strategii zaujal i barvínek, který roste v lese a zůstává zelený i pod sněhem. Kytičky se pokládaly na stůl nebo do vázy jako symbol manželské věrnosti.

Chryzantémy nejsou jen dušičkovou květinou. Pro mnohé národy jsou symbolem bohatství a nesmí chybět jako ozdoba vánoční tabule. Ostatně živá kytička by neměla chybět v žádné domácnosti. Pokud nejste zastáncem řezaných květin, pořiďte si rychlené cibuloviny, hvězdník nebo vánoční hvězdu či kaktus.

Podzim je barevnou harmonií všech listnatých stromů a keřů. Radovat se můžeme i z pozdních květů a dozrávajících plodů. Co ale způsobuje onu barvenou změnu listí? A proč některé listy žloutnou a jiné červenají? Tyto změny se týkají naprosto všech listnáčů a je jedno, kde rostou.

Proč se na podzim zbarvuje listí?

Již koncem léta začínají klesat teploty a zkracuje se období světlého dne. V této době listy nepatrně žloutnou. Svou pravou paletu barev rozehrávají až v období října, kdy listy intenzivně stárnou a začátkem listopadu se z nich transportují důležité látky, které se ukládají na jarní období a listy opadávají. Tímto se strom ukládá k zimnímu období vegetačního klidu.

Standardním zbarvením listů v období vegetace je zelená. Za zelenou barvu listů může zelené barvivo-chlorofyl. Toho je v listech obsaženo velmi mnoho a překrývá ostatní barviva. Pokud je ho v listech méně, může být zbarvení listů červené, žluté nebo panašované i v létě. Molekula chlorofylu má schopnost přeměňovat sluneční energii prostřednictvím fotosyntézy na glukózu. Chlorofyl se ale na podzim rozkládá, a na řadu přijdou jiná barviva-karotenoidy. Rovněž dochází ke tvorbě barevných antokyanů a hnědých tříslovin.

Zbarvení listů na podzim

Zbarvení je ovlivněno přítomností různých listových barviv. V úvahu ale musíme brát také počasí. Nejbarevnější podzim můžeme očekávat, pokud je říjen suchý a slunečný. Barevnost ale ovlivňuje i půdní reakce a první mrazíky.

• Žluté-topoly, břízy, kaštan, ginkgo
• Oranžové až červené-v závislosti na druhu javorů, jeřabin či dubů

Barevná podzimní zahrada

Na podzim si můžete zahradu ozdobit některými druhy trvalek, jako jsou chryzantémy nebo podzimní astry. Nejhezčí ale budou kvetoucí keře (ořechoplodec) nebo takové, které mají krásné dekorativní listy, nebo plody. Velmi vyhledávaným je také Vilín virginský (Hamamelis virginiana), který na podzim kvete a najdete na něm i plody z loňského roku. Další barevnou kráskou je japonský javor, který je podrostovou rostlinou do polostínu. Nejčastější je aconitifolium a vitifolium. Barevné jsou od žluté, přes oranžovou až po rudé barvy. Krom polostínu musíme vybírat i vlhčí propustné stanoviště, protože japonský javor nesnáší vysychání.
Skalník jamkatý (Cotoneaster foveolatus) je ideální do volně rostoucího i tvarovaného živého plodu. Je krásný v létě i na podzim. Navíc mu nevadí slunná stanoviště, písčité či kamenité půdy a také netrpí na nemoci a škůdce. Každý rok nám doroste cca o 40 cm.

Mochyně židovská třešeň

Mochyni židovskou třešeň (Physalis alkekengii) můžeme vidět na mnoha zahrádkách. Její lampionky jsou velmi dekorativní a po usušení mohou pro změnu ozdobit interiér.

Tato 30–100 cm vysoká, rozložitá a nenáročná trvalka se snadno pěstuje i množí (nejlépe odkopky nebo semeny). Její květy jsou bílé, nenápadné. Na podzim se můžeme těšit z kulovitých plodů, které jsou schovány do sytě oranžových lampióncích. Tyto plody sice nejsou prudce jedovaté, ale ke konzumaci se nehodí. Jsou kyselé, dříve byly využívány ve farmacii (obsahují physalin). Naopak velmi chutné jsou plody mochyně peruánské.

Pěstování okrasné mochyně

třebaže jde o nenáročnou trvalku, nejlépe se jí daří v cestujícím polostínu. Nejvhodnějším substrátem je výživný propustný, vlhký substrát s mírně zásaditou reakcí.

Mochyně peruánská

Mochyně peruánská (Physalis peruviana) je ve své domovině také trvalkou, ale v našich podmínkách vymrzá. Proto se pěstuje jako letnička nebo jako mobilní zeleň, kterou musíme na zimu uklidit. Jedlou mochyni poznáme jednoduše. Její lampiónek není sytě oranžový, ale jemně žlutý. Žlutá kulička uvnitř je o mnoho větší (až 5 cm).

Plody mochyně peruánské jsou zdravé

Tuto mochyni lze pěstovat jako okrasnou, ale v mnoha zemích je pěstována jako ovocedárná rostlina. Jde totiž o velmi chutné, sladko-kyselé kuličky, které navíc obsahují velké množství vitamínu C. Dále obsahují vitamín A, B, minerály a rutin. Plody lze konzumovat čerstvé, nebo sušené.

Pěstování mochyně peruánské

jak již bylo řečeno, jde o letničku, kterou si vypěstujeme ze semínek (vysejeme v březnu) nebo koupíme již vzrostlé sazenice. Vzrostlé sazenice vysazujeme na stanoviště až po „zmrzlých“. Vybíráme výživnou půdu a slunné stanoviště. Sazenici necháme prostor asi 0,5 x 0,5 metru. Pokud mají sazenice dobré podmínky, vyrostou až do výšky 50 cm. Neprohloupíte, pokud jim dopřejete podporu podobně jako paprikám.

Na sladké plody se těšte od začátku léta až do podzimu. Zralost plodů poznáme podle zahnědlé barvy lampiónku (viz obrázek).

Další druhy mochyní

• Mochyně mexická-milttomato  Physalis  Ixocarpa)
• Mochyně Ground cherry (Physalis pruinosa)