Príma Receptář

Známe ji jako řezanou rostlinu, která ve váze dělá parádu po dlouhou dobu. Již dlouhou dobu ale můžete kultivar Anthurium scherzerianum (česky Toulitka Scherzerova), pěstovat jako pokojovou rostlinu. My vám přiblížíme pěstování této impozantní rostliny, kterou pořídíte snad v každém květinářství nebo hobby marketu. Než si ji ale pořídíte, měli byste si přečíst dnešní článek, ve kterém se budeme zabývat nároky na pěstování, ale také množení těchto rostlin s toulcovitými květy. Díky křížení mohou být tyto květy v barvě od zelené, přes růžovou, až po temně červenou.

Anthurie pochází z oblasti tropické Ameriky a s tím je nutno při pěstování počítat. Co se teploty týče, vyžadují všechny komerčně pěstované hybridy 24-27 stupňů a vysokou vzdušnou vlhkost a to až 90% (v běžném bytě je vlhkost vzduchu asi 30%). V bytech této vlhkosti tedy dosáhneme obtížně, proto rostlinu několikrát denně rosíme (nestříkáme na květy) a postavíme na misku s vodou a drenáží (květináč se nesmí dotýkat vody). Krom pěstování klasicky, v květináči, lze antúrie pěstovat i jako epifytní aranžmá z drobných botanických druhů. Takový druh pěstování se hodí jako dekorace pro terária s vysokou vlhkostí. Epifyt zaléváme ponořováním do převařené zchladlé vody (nikdy k zálivce nepoužívejte studenou vodu).

Pěstování a množení anthurie

O vhodné teplotě a vlhkosti jsme se již zmínili. Ovšem velmi důležitý je i výběr substrátu. Ten by měl být humózní, vylehčený s rašelinou, perlitem a kůrou. Můžeme přidat i látky, které zadržují vodu. Všeobecně tedy musí být substrát lehký, s vysokou schopností zadržovat vodu. Rostlina vyžaduje intenzivní světlo bez přímého slunečního záření a pravidelné hnojení vodorozpustnými hnojivy pro pokojovky jednou za 14 dní. Období vegetačního klidu je v zimním období, kdy již standardně méně zaléváme a zcela omezíme hnojení. Rostlinu není nutné zazimovat, i přes zimu vyžaduje teploty kolem 20ti stupňů.

Antúrie silně odnožují, což nám množení ulehčuje. Méně úspěšné je řízkování listů nebo dokonce výsev. Tyto dva druhy množení doporučujeme jen opravdu zkušeným pěstitelům.

Škůdci a choroby anthurií

Za některé problémy s touto rostlinou si můžeme sami. Pokud se objevují hnědé skvrny na listech, vystavili jsme rostlinu přímým slunečním paprskům, které popálily rostlinná pletiva. Pokud hnědnou špičky listů, zřejmě se jedná o důsledek nedostatku vzdušné vlhkosti a zalévání tvrdou vodou (použijte převařenou nebo dešťovou). Ovšem největším problémem jsou houbové choroby, které stejně jako anthurie potřebují k životu vlhko. Rostliny jsou často napadány puklicemi, červci, třásněnkami a sviluškami. Proti nim se účinně bráníme vhodnými insekticidy (FAST K, BIOOL).

Další kultivary vhodné pro hrnkové pěstování

• Anthurium andreanum
• Anthurium bakeri
• Anthurium crystallinum
• Anthurium magnificum
• Anthurium forgetii
• Anthurium veitchii
• Anthurium warocqueanum

Zima je v plném proudu, ale zahrádkáři se jistě těší na první jarní dny, kdy začnou sít první otužilou zeleninu. Zahrada ale může být krásná i v tuto dobu nebo za několik týdnů, kdy pod sněhem začnou vykukovat jarní cibuloviny. Kráskou mezi posly jara je ale bezesporu čemeřice, lidově sněžná růže, latinsky Helleborus, které kvetou od ledna do dubna.

Čemeřice je původem z Asie, odkud se rozšířila doslova po celém světě. Jde o zcela mrazuvzdornou trvalku, která je zelená i v zimě a krásně kvete brzy z jara. Na zahradách je k vidění v barvě bílé nebo nachové. Ovšem znalci moc dobře vědí, že barvy jejich květů jsou od zelené, přes bílou a růžovou, až po tmavě fialovou. Krom již zmíněných, poměrně velkých miskovitých květů se zajímavým středem (záleží na druhu: 3-5 cm) je čemeřice dekorativní i svými členitými listy.

Pěstujeme čemeřici

Čemeřice je poměrně nenáročná trvalka, která ale vyžaduje polostín a propustnou humózní půdu s přídavkem malého množství vápence. Různé druhy čemeřice buď koupíte v zahradnictví, nebo rozmnožíte dělením ihned po odkvětu-a to dvěma způsoby. Celý trs vyhrabejte ze země a rozdělte na jednotlivé části případně od mateřské rostliny, nebo rýčem oddělte odkopek. Ostatně dělení čemeřice snáší velmi dobře. Přežije odkopek s minimálně čtyřmi pupeny-a ty se sází cca 35 – 40 cm od sebe.

Kam čemeřici zasadíte, si velmi dobře rozmyslete, protože těžce snáší přesazování. Pokud pravidelně neodstraňujete odkvetlé květy, čemeřice ráda vysemení. Jde tedy o další způsob množení (pozor, semena jsou jedovatá).

Výsev semen čemeřice

Zralá semínka posbírejte cca v období června. Zejména doporučujeme vysévat čemeřici smrdutou, která snáší mnohem hůře dělení než jiné, běžně pěstované druhy. Posbíraná semena necháme nabobtnat v malém množství vlažné vody. Po dvou hodinách semínka poházíme na standardní výsevní substrát a umístíme na 2 měsíce do teploty okolo 20ti stupňů.  Na další 2 měsíce pak přemístíme misku do teploty jen 10 stupňů. Po zbytek vegetační doby dbáme na teplotu asi 14 stupňů. Semena klíčí velmi pomalu a první rostlinky se začnou objevovat asi za 9 měsíců. Na květy si počkáte 3-5 let.

Během kvetení v lednu až dubnu vyžaduje v nemrazivých dnech pravidelnou zálivku, v létě jí přemokření naopak škodí, protože může docházet k rozvoji plísňových a houbových chorob. Nejzávažnějším problémem při jejím pěstování bývají slimáci, kterým čemeřice velmi chutná. Navíc je pěstována ve stínu, kde se daří i slimákům.

Stejně jako jarní cibuloviny, se i čemeřice hodí k rychlení. Z krásných květů se tak můžeme těšit i během prosince a čemeřici využít na dekoraci vánočního stromu.

Druhy čemeřic

Velmi vyhledávanými jsou původní, botanické druhy. Pro začínající zahrádkáře jsou ale nejvhodnější hybridní druhy, které jsou kříženy tak, aby vznikly krásné, a při tom nenáchylné kultivary. Asi nejrozšířenější je Čemeřice východní (Helleborus orientalis). Na stinných zahradách je velmi vyhledávanou rostlinou, nejlépe se jí daří pod jehličnatým porostem.

• Čemeřice černá (vánoční)(Helleborus niger) s čistě bílými květy
• Čemeřice smrdutá (Helleborus foetidus) se žlutozelenými květy
• Čemeřice Atrorubens s purpurově červenými květy
• Čemeřice Burgunder Blut s velmi tmavými až purpurovými květy
• Čemeřice Sirius se žlutými květy
• Čemeřice Taurus se světle růžovými květy

Sváteční kaktusy jsou si velmi podobné. Rozlišujeme je podle doby kvetení.

Schlumbergera russelliana-Vánoční kaktus

Jde o kaktus, který je doma v Jižní Americe a většinou kvete v období prosince a ledna. Ve své domovině se jedná o velmi vzrostlé druhy, u nás vyrostou do výšky cca 30 cm a tvoří převisy. Proto se hodí k pěstování v závěsných nádobách. Jako začínající pěstitel si právě v této době můžete zakoupit malou rostlinku s již narašenými květy. Aby vám rostlinka vydržela a zejména vykvetla i další Vánoce, musíte dodržet několik zásadních bodů.

V létě dopřejte rostlině venkovní prostory. Kaktusy milují letnění v polostínu. Nezapomeňte na pravidelnou zálivku. Mezi zálivkami nechte substrát vyschnout. Jednou za 14 dní kaktus přihnojte. V průběhu listopadu umístěte kaktus do teploty cca 12 stupňů. Jen tak naraší nové květy.

Hatiora gaertneri -Velikonoční kaktus

Jak již název vypovídá, kvete na jaře. Takto ho rozeznáte od kaktusu vánočního. Dále nemá zubaté články listů. Většina druhů má konce lístků tmavě hnědé nebo vínové, květy jsou většinou větší, paprsčité. Opět doporučujeme chladnější prostředí pro nasazení květů, ale i celé kvetení. V době květu nedoporučujeme s rostlinou hýbat, změna klimatu by zapříčinila shození květů.

Schlumbergera truncata hybr.-Kaktus dne Díkuvzdání- Thanksgiving

Tento druh kvete v období října a listopadu. Během léta kaktus pravidelně přihnojujte, od září omezte zálivku i hnojení a kaktus umístěte do teploty cca 15 stupňů.

Společné pro všechny typy těchto kaktusů je, že rostlinu musíme v době nasazování květů nasadit do teploty 10-15ti stupňů. Teplo by zapříčinilo opadávání květů. Chlad totiž iniciuje kvetení. V létě je vhodné tyto rostliny nechat venku, na podzim doneseme do interiéru a necháme u okna, ne nad topením nebo u okna, které slouží k větrání. Teplotní šoky způsobují těmto kaktusům stres nebo dokonce smrt.

Sváteční kaktusy doporučujeme letnit na rozptýleném světle pod stromem a pravidelně zalévat s mírným vyschnutím. Hnojení jednou za 2 až 4 týdny. Tyto kaktusy dobře snášejí řez a můžeme je množit řízkováním během jara nebo léta. Několik článků (3-5) uřízneme rovným řezem ve spoji. Řízek necháme několik dní zaschnout a pak zapíchneme do propustného substrátu nebo perlitu. Řízek začne velmi kořenit. Je možné nechat kaktus zakořenit i ve vodě, ale často dojde ke hnití.

Nyní je ta vhodná doba pro výsadbu amarylisu.

Pak se dočkáme nádherných květů právě na Vánoční svátky. Cibuli kupujte vždy velkou, jen velmi málo narašenou. Hvězdník můžete zakoupit v mnoha barvách, asi nejpůsobivější jsou všemožné odrůdy růžové. Kupovaná cibule by měla být suchá, tvrdá, bez příznaků červené spály. Suché kořeny odstřihneme a ostatní zkrátíme a nachystáme si květináč. Na dno menšího květníku přijde 1-2cm drenáže, úplně postačí písek. Cibule musí být zasypaná kvalitním výživným substrátem jen do 2/3, její menší část musí koukat. Základem je zvolit jen o něco menší květináč, ve kterém nám cibule nebude hnít.

Pokud cibule není narašená, tak květník trochu zalejeme a dáme do pokojové teploty ne na přímé světlo. Po týdnu začne cibule rašit, v tom případě ji ihned přeneseme na parapet a pravidelně zaléváme. Cca za měsíc začne hvězdník rozkvétat a to z jednoho nebo i více výhonů. Květy jsou podobné velkým liliím, nevoní a vydrží cca 14 dní, samozřejmě v závislosti na teplotě vzduchu v interiéru. V době květu i nakvétání hvězdník pravidelně zalévejte s malým množstvím vodorozpustného hnojiva s větším obsahem draslíku a fosforu. Kvetení totiž cibuli velmi vyčerpává.

Kvetoucí hvězdníky jsou pro každého pěstitele radostí, podobně jako kvetoucí orchideje. Hvězdník ale patří do skupiny amarylisovitých a pochází z oblasti střední a jižní Ameriky. Právě proto musíme při jeho pěstování dodržovat několik zásadních faktorů. Jedním z nich je potřebné klidové období, jinak se cibule vyčerpá tvorbou listů a květu se jen těžko dočkáte.

Klidové stádium hvězdníků

Cca měsíc po odkvětu přestaňte hvězdník zalévat-a to zcela. Až listy úplně uschnou, seřízněte je asi na délku 1cm a cibuli uložte minimálně na dva měsíce na suché, chladné místo. Nejvhodnější je teplota kolem 10ti stupňů. Ideální je suchý sklep. Pokud nejste schopni během léta tuto teplotu zajistit, otočte cibuli vegetační období, aby kvetla v létě a odpočívala na jaře. Toho docílíte prodloužením klidového období.

Velmi důležité je také zalévání. Voda ani vlhkost by neměla přijít přímo na cibuli. Hvězdníky všeobecně velmi dobře snášejí suchý vzduch, takže se jim daří i v panelákových bytech. Pokud možno zalévejte do misky.

Amarylis-fotogalerie

Z jižní Ameriky, z Paraguaje, k nám dorazila dosud málo známá bylinka – Stévie sladká (Stevia rebaudiana Bertoni / stévie cukrová / sladká tráva / medové lístky).

Přestože i v Japonsku a mnoha dalších zemí světa je hojně využívána, u nás je teprve krátkou dobu možné ji koupit v zahradnictvích – a s úspěchem ji pěstovat doma v květináči nebo si v lepších bylinkářstvích koupit rovnou sušenou stévii.

Jak název bylinky napovídá, její chuť je sladká, a to velmi. Při stejném množství bylinky a cukru sladí stévie 300x více. Není zdaleka tak kalorická jako cukr, nemá špatné účinky na zuby, naopak, sliznici v dutině ústní i zubům samotným prospívá. Uvádí se také její léčebné účinky při cukrovce.

Je ale nutné nejdříve sílu bylinky vyzkoušet a požadovanou míru sladkosti vyzkoušet metodou pokus – omyl. Sladit jí můžeme jak čaje, kávu a jiné nápoje, tak ji použít i při vaření a pečení sladkých jídel.

Pozor ale na to, že sladká chuť stévie se liší od sladké chuti cukru nebo medu, na kterou jsme zvyklí. Sladkost stévie je prostě jiná. Ale jako u všeho, i zde jde jen o čas, který potřebuje k tomu, abychom si na něco nového zvykli. Určitě stojí za to stévii alespoň vyzkoušet.

Pěstování sladké bylinky

Stévii si můžete na jaře pořídit jako malou rostlinku, přes léto vyroste asi do výšky 40 cm a dobře snáší řez. Samozřejmě jsou nejsladší zejména mladé lístky. Sušit se ale dají všechny listy, dokonce i stonky této bylinky.

Rozmnožit jí můžete vegetativními řízky. S úspěchem se dá tato letnička vypěstovat i ze semen. diváci znají jako léčivku, pěstovanou z řízků. Nyní ukážeme jednoduchý způsob pěstování ze semen, které vyséváme podobně jako papriky. Malé semenáčky pak ale sázejte do chudší půdy. V průběhu léta ji můžete podpořit speciálním tekutým hnojivem na bylinky. Během celé vegetační doby vyžaduje teplotu minimálně 20 °C, proto ji na jaře a na podzim raději na noc uklízejte. Pěstovat se dá i jako pokojová rostlina, kdy ale vyžaduje časté rosení.

Mochyně židovská třešeň

Mochyni židovskou třešeň (Physalis alkekengii) můžeme vidět na mnoha zahrádkách. Její lampionky jsou velmi dekorativní a po usušení mohou pro změnu ozdobit interiér.

Tato 30–100 cm vysoká, rozložitá a nenáročná trvalka se snadno pěstuje i množí (nejlépe odkopky nebo semeny). Její květy jsou bílé, nenápadné. Na podzim se můžeme těšit z kulovitých plodů, které jsou schovány do sytě oranžových lampióncích. Tyto plody sice nejsou prudce jedovaté, ale ke konzumaci se nehodí. Jsou kyselé, dříve byly využívány ve farmacii (obsahují physalin). Naopak velmi chutné jsou plody mochyně peruánské.

Pěstování okrasné mochyně

třebaže jde o nenáročnou trvalku, nejlépe se jí daří v cestujícím polostínu. Nejvhodnějším substrátem je výživný propustný, vlhký substrát s mírně zásaditou reakcí.

Mochyně peruánská

Mochyně peruánská (Physalis peruviana) je ve své domovině také trvalkou, ale v našich podmínkách vymrzá. Proto se pěstuje jako letnička nebo jako mobilní zeleň, kterou musíme na zimu uklidit. Jedlou mochyni poznáme jednoduše. Její lampiónek není sytě oranžový, ale jemně žlutý. Žlutá kulička uvnitř je o mnoho větší (až 5 cm).

Plody mochyně peruánské jsou zdravé

Tuto mochyni lze pěstovat jako okrasnou, ale v mnoha zemích je pěstována jako ovocedárná rostlina. Jde totiž o velmi chutné, sladko-kyselé kuličky, které navíc obsahují velké množství vitamínu C. Dále obsahují vitamín A, B, minerály a rutin. Plody lze konzumovat čerstvé, nebo sušené.

Pěstování mochyně peruánské

jak již bylo řečeno, jde o letničku, kterou si vypěstujeme ze semínek (vysejeme v březnu) nebo koupíme již vzrostlé sazenice. Vzrostlé sazenice vysazujeme na stanoviště až po „zmrzlých“. Vybíráme výživnou půdu a slunné stanoviště. Sazenici necháme prostor asi 0,5 x 0,5 metru. Pokud mají sazenice dobré podmínky, vyrostou až do výšky 50 cm. Neprohloupíte, pokud jim dopřejete podporu podobně jako paprikám.

Na sladké plody se těšte od začátku léta až do podzimu. Zralost plodů poznáme podle zahnědlé barvy lampiónku (viz obrázek).

Další druhy mochyní

• Mochyně mexická-milttomato  Physalis  Ixocarpa)
• Mochyně Ground cherry (Physalis pruinosa)

Na podzim je zahrádka velmi smutná. Sem tam kvetou podzimní astry a listopadky. Kvetoucích keřů ale moc není. Mezi světlé výjimky patří krásný ořechoplodec, který kvete až do listopadu. Keř tvoří nádherná latnatá modrá nebo fialová květenství, které navíc nádherně voní. Listy jsou dekorativní, bez řapíku. Plodem je nejedlý oříšek.

Unás není příliš rozšířený, ale je to škoda. Jedná se totiž o nenáročný listnatý keř, který svou vůní láká motýly a čmeláky. Je velmi odolný řezu, dá se tedy tvarovat do požadovaných tvarů. V našich podmínkách je ořechoplodec (někdy nazývaný ořechokřídlec) plně mrazuvzdorný. I přesto ale vybírejte chráněné slunné stanoviště. Na zimu doporučujeme zakrýt kořeny kůrou pokud možno z listnatých stromů, nikdy ne hrabankou nebo rašelinou. Rostlina má totiž ráda neutrální nebo mírně zásaditou půdní reakci.

V období srpna můžeme ořechoplodec množit polovyzrálými řízky nebo semeny. Je velmi pravděpodobné, že semínka vyraší v okolí matečné rostliny sama. Na jaře rostlinu seřízneme asi 10 cm nad zemí. Během vegetace nezapomeňte keř přihnojit, nebo mu na jaře doplňte dlouhodobě působící organické hnojivo, které dodá keři živiny až do podzimu.

Ořechoplodec klandonský (Caryopteris clandonensis) je asi nejrozšířenější ořechoplodec u nás je rodina asi 20ti druhů keřů a stromků z čeledi hluchavkovitých, které pocházejí většinou z Číny či Mexika. Všichni zástupci rodu ořechoplodec dorůstají v našich podmínkách maximální výšky jednoho metru. Ořechoplodec klandonský nabízí několik variant, které se liší barvou listů i květů (nejzajímavější jsou kultivary Inoveris, Grand Bleu, Simmonds či Worcester Gold).

Některé další druhy:

• Caryopteris aureoglandulosa
• Caryopteris bicolor
• Caryopteris forrestii
• Caryopteris glutinosa
• Caryopteris grata
• Caryopteris incana
• Caryopteris mongholica
• Caryopteris nepetifolia
• Caryopteris paniculata
• Caryopteris siccanea
• Caryopteris tangutica
• Caryopteris trichosphaera

Pokud rádi pěstujete zajímavé nevšední rostliny a novinky, jistě vás osloví také letnička Luštěnice trnitá (Cleome Hasssleriana) lidově pavoučí květ. Jedná se o rostlinu z čeledi kaparovitých, která je původem z Brazílie, kde roste jako vytrvalá bylina o výšce 40-140 cm. Jak již název napovídá, rostlina je u stonku báze listů porostlá šedozelenými trny.

Luštěnice je velmi dekorativní, protože kvete velmi zajímavě na ostnitých stopkách a to během celého léta až do zámrazu. Barevné květenství je velmi vzdušné a exotického vzhledu. Mnoho zahrádkářů potěší, že třebaže v dobrých podmínkách doroste hodně přes metr, jde o natolik silnou rostlinu, že není potřeba ji vyvazovat. Další výhodou je, že netrpí na choroby ani škůdce. Krom ozdoby na zahradách je tato rostlina vhodná také k řezu. Ve váze vydrží až 3 týdny.

Ani letos se nám nepodařilo koupit sazeničky Luštěnice, ale jednoduše vysejete do květníčků v období března nebo v květnu přímo na záhon. Semínka jsou k dostání v barevných směsích (Colour Fountain Mix) nebo jednotlivých barvách. U nás je k dostání červená (Kirschkönigin), fialová (Violet Queen), bílá (Helen Campbell) a růžová (Pink Queen). Z květů se postupně tvoří plody podobné luskům, ty jsou také velmi dekorativní. Když dozrají, seberte z nich semínka pro příští rok. Stačí je uchovat v suchu.

Při výsevu dbejte na rozestup semínek alespoň několik centimetrů. Luštenice totiž špatně snáší pikýrování a čím silnější rostlinky budou, tím se lépe uchytí. Velmi vhodné jsou také bio květníčky, které zasadíte do substrátu, a oni se v půdě rozloží. Při výsadbě do záhonu dejte na výběr slunného místa a každé rostlině prostor alespoň 40 cm. Luštěnice hodně odnožuje nižšími květy a je také dosti náročná na živiny. Dopřejte jí tedy humózní půdu a také pravidelné přihnojení. Nezapomeňte také na zálivku, substrát by měl být stále vlhký. To docílíte například přihrnutím kompostu nebo mulčováním. Velmi vhodná je také netkaná textilie.