Príma Receptář

Zima je pro většinu z nás dobou odpočinku a plánování. Pokud plánujete pořídit si zahradní bazén, máme pro vás několik velmi důležitých informací. Nabídka bazénů je totiž velmi široká a je složité vybrat si ten správný, který se hodí právě na vaši zahradu. Jako první musíte zvážit účel bazénu a samozřejmě jsou důležité také finanční prostředky, které chcete pro nákup a provoz bazénu uvolnit z rodinného rozpočtu. Nejedná se totiž o investici, kterou realizujete každý rok.

Bazény vyhledávají zejména rodiny s dětmi. Nic totiž nezabaví v horkých letních dnech děti tak, jako vodní radovánky na vlastní zahradě. Pro rodiče je neocenitelné, že mají své ratolesti na očích a nemusí utrácet za velmi drahé vstupné na koupaliště a do aquaparků. Ovšem bazény nabízejí relaxaci a chvilku pohody i pro dospělé.

V dnešní době jsou díky technologickému pokroku bazény moderní a designové. Díky použitým materiálům jsou téměř bezúdržbové a navíc s dlouhou životností. Výrobci kladou důraz také na snadnou údržbu, ale také montáž a demontáž.

Pokud budete používat kvalitní bazénovou chemii a další možnosti čistění, můžete v bazénu napouštět jen jednou, na začátku letní sezóny. Samozřejmostí každého zahradního bazénu či jezírka by měla být výkonná filtrace. Dále nezapomeňte na síťky pro větší nečistoty a spadané listí či větévky. K bazénu dokupte zakrývací plachty, schůdky a velmi oblíbené jsou i solární ohřívače vody, které prodlužují sezónu v podstatě od jara do podzimu.

Pomoci vám může i vhodná bazénová chemie, pH testery, nebo enzymatické čističe vody. Křišťálově čisté vodě prospějete také výběrem vhodného místa pro umístění bazénu. Bazén by neměl být v blízkosti vzrostlých stromů.

Všeobecně platí, že je prevence vždy lepší a také levnější než následné řešení problému. Proto se při realizace bazénu a formy jeho čištění obraťte na profesionály. Nám se osvědčily informace získané na hawaj.cz

Pokud začaly rašit trvalky, zašlápněte je zpět do země nebo je zaházejte hlínou a chvojím, aby je nespálily mrazy.

Z opadavých keřů si můžete namnožit dceřiné rostliny. Staří si odebrat asi 20 cm dlouhé řízky, které vždy musí mít aspoň jeden pupen. Jsou k tomu nejvhodnější jednoleté vyzrálé větévky. Do klasického truhlíku navršte substrát pro množení, zapíchejte sem řízky ve vzdálenosti asi 7 cm. Každý řízek by měl být v zemi asi do 2/3. Truhlík nechte na zahradě na chráněném místě. Řízky zakoření a na podzim je vysadíme na stanoviště. Pokud to nestihnete, můžete je vysadit i na jaře následujícího roku.

U loňských semínek zkuste klíčivost. Použít můžete třeba nízkou misku od nanukového dortu s trochou zeminy nebo navlhčené vaty.

V žádném případě nevysévejte zeleninu, sazenice by důsledkem krátkého dne byly vytáhlé a neprospívaly by. Vysévat salát a ředkvičky můžete do vytápěných skleníků.

Zkontrolujte pletivo na stromech, aby je koncem zimy neokousala zvěř. Pokud už jsou některé kmeny nakousány, ošetřete poraněná místa štěpařským voskem nebo stromovým balzámem.

Zkontrolujte a opravte zahradní nářadí.

Připravujeme muškáty a fuchsie na jaro

Začátkem února se prodlužují dny. Muškáty a fuchsie jsme měli schované v chladném světlém místě. Pokud jsme je uložili tam, kde byl nedostatek světla, musíme rostliny sestřihnout a přesadit.  Na podzim jsme sice odstranili květy a přebytečné výhony, ale nyní rostliny sestříhejte opravdu pečlivě-a to kvůli prosvětlení. Všechny měkké výhony sestřihneme na 3 očka. Odstřihnuté dobře vyzrálé silnější odstřihnuté části necháme zakořenit. Ovšem nejlepší doba pro zakořenění je srpen-září.

I u fuchsií odstraníme všechny slabé a seschlé výhony a celou rostlinu zkrátíme na 2/3 délky. Na tuto délku ostříháme i staré dřevo. Fuchsie přesazujeme každoročně, odstraníme starou zeminu a zkontrolujeme kořeny.  Ty zkrátíme asi o 1/3 délky, aby se rozvětvily vlasové kořeny. Použijeme jen o něco málo větší květináč s drenážní vrstvou 5 cm. Použijeme kvalitní substrát pro balkonovky s přidaným hnojivem. Díky kvalitním hnojivům dojde k nastartování růstu rostlin. Truhlík dáme do teploty 18 stupňů a světlo. Jak se zvyšuje teplota tak přidáváme vodu.

Zkušení zahrádkáři moc dobře ví, že vlastnoručně vypěstovaná rostlinka udělá nejvíc radosti. V dnešním článku se zaměříme na pěstování jehličnanů ze semínek. Jde o poměrně zdlouhavý proces, při kterém se musíte obrnit trpělivostí. To je hlavní důvod, proč výsev koniferů doporučujeme jen pro zkušené zahrádkáře, kteří si takto mohou namnožit především vzácné druhy jehličnanů, jako jsou jedle ojíněná (Abies concolor), korejská borovice (Pinus koraiensis), nebo třeba sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum).

V každé prodejně květin či hobby marketu si můžete koupit krom semen klasický substrát vhodný pro výsev. Rovněž si můžete substrát nachystat tak, že ve stejném poměru smícháme písek, rašelinu a perlit. Takový výsevní substrát je lehký, ale zadržuje vodu, což je pro semena nezbytné. V případě, že použijete vámi připravený substrát, doporučuje většina odborníků preventivně použít systémový fungicid. Můžete použít například vodou mísitelný kapalný koncentrát Previcur, který se hodí k preventivní ochraně a hubení půdních i listových chorob, způsobených pravými plísněmi (Oomycetes).

Dále budete potřebovat dostatečně hlubokou výsevní misku. Zcela postačí klasický truhlík. Do kterého nasypete asi 1-2 cm drenážní vrstvy. Velmi se nám osvědčil klasický štěrk, ale také lávová drť. Pak už na drenážní vrstvu navršíme substrát, a to až po okraj truhlíku.

Výsev jehličnanů

Samotný výsev se liší podle velikosti semen. Například jedle má velká semena, která zamáčkneme po jednom lehce pod povrch. Menší semínka poházíme na substrát, nezamačkáváme, jen poházíme asi centimetrovou vrstvou písku. Ostatně, přesný postup výsevu najdete na zadní straně sáčku se semínky, kde najdete také informace o nutnosti stratifikace. Jedná se o období působení chladných teplot, což je podmínkou klíčení mnoha druhů semen jehličnanů. Truhlík se semeny, které potřebují stratifikaci, dáme na chráněné stinné místo na zahradě. Truhlík můžeme přikrýt větvemi, aby nedocházelo k přehřívání zimním sluníčkem. Během této doby nevlhčíme, ale zaléváme vždy při vysušení substrátu.

Koncem léta můžeme semenáčky přesadit do květináčů s poloměrem 9 cm nebo je vysadíme přímo na stanoviště. Jestli chcete semenáčky použít jako živý plot, použijte co největší sazenice. Pokud stromek zaštipujeme již od malička, vypěstujeme si krásný bonsaj. Za dva roky budeme mít asi 20 cm vysoký koniferek.

Známe ji jako řezanou rostlinu, která ve váze dělá parádu po dlouhou dobu. Již dlouhou dobu ale můžete kultivar Anthurium scherzerianum (česky Toulitka Scherzerova), pěstovat jako pokojovou rostlinu. My vám přiblížíme pěstování této impozantní rostliny, kterou pořídíte snad v každém květinářství nebo hobby marketu. Než si ji ale pořídíte, měli byste si přečíst dnešní článek, ve kterém se budeme zabývat nároky na pěstování, ale také množení těchto rostlin s toulcovitými květy. Díky křížení mohou být tyto květy v barvě od zelené, přes růžovou, až po temně červenou.

Anthurie pochází z oblasti tropické Ameriky a s tím je nutno při pěstování počítat. Co se teploty týče, vyžadují všechny komerčně pěstované hybridy 24-27 stupňů a vysokou vzdušnou vlhkost a to až 90% (v běžném bytě je vlhkost vzduchu asi 30%). V bytech této vlhkosti tedy dosáhneme obtížně, proto rostlinu několikrát denně rosíme (nestříkáme na květy) a postavíme na misku s vodou a drenáží (květináč se nesmí dotýkat vody). Krom pěstování klasicky, v květináči, lze antúrie pěstovat i jako epifytní aranžmá z drobných botanických druhů. Takový druh pěstování se hodí jako dekorace pro terária s vysokou vlhkostí. Epifyt zaléváme ponořováním do převařené zchladlé vody (nikdy k zálivce nepoužívejte studenou vodu).

Pěstování a množení anthurie

O vhodné teplotě a vlhkosti jsme se již zmínili. Ovšem velmi důležitý je i výběr substrátu. Ten by měl být humózní, vylehčený s rašelinou, perlitem a kůrou. Můžeme přidat i látky, které zadržují vodu. Všeobecně tedy musí být substrát lehký, s vysokou schopností zadržovat vodu. Rostlina vyžaduje intenzivní světlo bez přímého slunečního záření a pravidelné hnojení vodorozpustnými hnojivy pro pokojovky jednou za 14 dní. Období vegetačního klidu je v zimním období, kdy již standardně méně zaléváme a zcela omezíme hnojení. Rostlinu není nutné zazimovat, i přes zimu vyžaduje teploty kolem 20ti stupňů.

Antúrie silně odnožují, což nám množení ulehčuje. Méně úspěšné je řízkování listů nebo dokonce výsev. Tyto dva druhy množení doporučujeme jen opravdu zkušeným pěstitelům.

Škůdci a choroby anthurií

Za některé problémy s touto rostlinou si můžeme sami. Pokud se objevují hnědé skvrny na listech, vystavili jsme rostlinu přímým slunečním paprskům, které popálily rostlinná pletiva. Pokud hnědnou špičky listů, zřejmě se jedná o důsledek nedostatku vzdušné vlhkosti a zalévání tvrdou vodou (použijte převařenou nebo dešťovou). Ovšem největším problémem jsou houbové choroby, které stejně jako anthurie potřebují k životu vlhko. Rostliny jsou často napadány puklicemi, červci, třásněnkami a sviluškami. Proti nim se účinně bráníme vhodnými insekticidy (FAST K, BIOOL).

Další kultivary vhodné pro hrnkové pěstování

• Anthurium andreanum
• Anthurium bakeri
• Anthurium crystallinum
• Anthurium magnificum
• Anthurium forgetii
• Anthurium veitchii
• Anthurium warocqueanum

Zima je v plném proudu, ale zahrádkáři se jistě těší na první jarní dny, kdy začnou sít první otužilou zeleninu. Zahrada ale může být krásná i v tuto dobu nebo za několik týdnů, kdy pod sněhem začnou vykukovat jarní cibuloviny. Kráskou mezi posly jara je ale bezesporu čemeřice, lidově sněžná růže, latinsky Helleborus, které kvetou od ledna do dubna.

Čemeřice je původem z Asie, odkud se rozšířila doslova po celém světě. Jde o zcela mrazuvzdornou trvalku, která je zelená i v zimě a krásně kvete brzy z jara. Na zahradách je k vidění v barvě bílé nebo nachové. Ovšem znalci moc dobře vědí, že barvy jejich květů jsou od zelené, přes bílou a růžovou, až po tmavě fialovou. Krom již zmíněných, poměrně velkých miskovitých květů se zajímavým středem (záleží na druhu: 3-5 cm) je čemeřice dekorativní i svými členitými listy.

Pěstujeme čemeřici

Čemeřice je poměrně nenáročná trvalka, která ale vyžaduje polostín a propustnou humózní půdu s přídavkem malého množství vápence. Různé druhy čemeřice buď koupíte v zahradnictví, nebo rozmnožíte dělením ihned po odkvětu-a to dvěma způsoby. Celý trs vyhrabejte ze země a rozdělte na jednotlivé části případně od mateřské rostliny, nebo rýčem oddělte odkopek. Ostatně dělení čemeřice snáší velmi dobře. Přežije odkopek s minimálně čtyřmi pupeny-a ty se sází cca 35 – 40 cm od sebe.

Kam čemeřici zasadíte, si velmi dobře rozmyslete, protože těžce snáší přesazování. Pokud pravidelně neodstraňujete odkvetlé květy, čemeřice ráda vysemení. Jde tedy o další způsob množení (pozor, semena jsou jedovatá).

Výsev semen čemeřice

Zralá semínka posbírejte cca v období června. Zejména doporučujeme vysévat čemeřici smrdutou, která snáší mnohem hůře dělení než jiné, běžně pěstované druhy. Posbíraná semena necháme nabobtnat v malém množství vlažné vody. Po dvou hodinách semínka poházíme na standardní výsevní substrát a umístíme na 2 měsíce do teploty okolo 20ti stupňů.  Na další 2 měsíce pak přemístíme misku do teploty jen 10 stupňů. Po zbytek vegetační doby dbáme na teplotu asi 14 stupňů. Semena klíčí velmi pomalu a první rostlinky se začnou objevovat asi za 9 měsíců. Na květy si počkáte 3-5 let.

Během kvetení v lednu až dubnu vyžaduje v nemrazivých dnech pravidelnou zálivku, v létě jí přemokření naopak škodí, protože může docházet k rozvoji plísňových a houbových chorob. Nejzávažnějším problémem při jejím pěstování bývají slimáci, kterým čemeřice velmi chutná. Navíc je pěstována ve stínu, kde se daří i slimákům.

Stejně jako jarní cibuloviny, se i čemeřice hodí k rychlení. Z krásných květů se tak můžeme těšit i během prosince a čemeřici využít na dekoraci vánočního stromu.

Druhy čemeřic

Velmi vyhledávanými jsou původní, botanické druhy. Pro začínající zahrádkáře jsou ale nejvhodnější hybridní druhy, které jsou kříženy tak, aby vznikly krásné, a při tom nenáchylné kultivary. Asi nejrozšířenější je Čemeřice východní (Helleborus orientalis). Na stinných zahradách je velmi vyhledávanou rostlinou, nejlépe se jí daří pod jehličnatým porostem.

• Čemeřice černá (vánoční)(Helleborus niger) s čistě bílými květy
• Čemeřice smrdutá (Helleborus foetidus) se žlutozelenými květy
• Čemeřice Atrorubens s purpurově červenými květy
• Čemeřice Burgunder Blut s velmi tmavými až purpurovými květy
• Čemeřice Sirius se žlutými květy
• Čemeřice Taurus se světle růžovými květy

Stevia rebaudiana (Bertoni) je známá a v zahradnictvích prodávána jako sladká tráva nebo také sladké zelí. Něco málo jsme se o stévii dozvěděli v jednom z minulých článků, ten najdete ZDE. V dnešním článku se zaměříme především na pěstování této tropické rostliny, kterou znali a využívali již Indiáni.

Stévii pěstujeme zejména pro obsah sladkých glykosidů jako je steviocid a rebaudiosid. Ty jsou výrazně sladší než cukr, ale na rozdíl od cukru neobsahují žádné kalorie, a proto se hodí pro redukční dietu nebo pro všechny, kteří trpí cukrovkou.

První rostlinku si kupte v zahradnictví nebo hobby marketu. Rostlina bude výborně prospívat, pokud ji při teplotě stálých 15 stupňů přesadíte na stinný, závětrný záhon s propustným substrátem. Pak má stévie mnohem větší obsah sladkých glykosidů než v případě, kdy ji pěstujete v květináči či truhlíku. Ovšem i tento způsob je možný. Rostlina potřebuje vydatnou zálivku, v žádném případě nesmí vyschnout.

Zazimování stévie

Sklizeň se doporučuje v případě plně vyvinutých, nepoškozených a nenapadených lístků cca v druhé polovině léta. Z jedné rostliny dostaneme ¼ až ½ kg lístků, které lze použít do čaje či kávy, do jídel nebo na pečení-a to čerstvé, sušené či mražené. Na podzim zcela určitě musíte rostlinu uklidit, při 10 ti stupních shazuje lístky, při 5ti stupních hyne. Přes zimu potřebuje letněná rostlina teplotu 8-12 stupňů a poměrně radikální řez. Rostlinu seřízneme asi 8 cm od země, mírně zaléváme a na jaře, až začne obrážet, přihnojíme klasickými hnojivy nebo hnojivy na bylinky. V panelákovém bytě uchováme rostlinu stejně jako u klasických pokojovek. Rostlina neshodí lístky, přihnojíme i na podzim a často zaléváme, takto poroste i v zimě.

Množení sladké stévie

Dá se množit generativně semeny nebo vrcholovými řízky. Vyzrálé řízky zasadíme do písku či perlitu. Lépe uděláte, pokud použijete práškový růstový stimulátor. Rostlina zakoření asi za 3 týdny a přepíchneme jí do klasického květináčku se substrátem pro pokojové rostliny. V druhé polovině května přesadíme na záhon nebo necháme ve větších květináčích.

Zima je pro mnoho zahrádkářů časem odpočinku a přemýšlení nad jarním výsevem a výsadbou. Jistě už máte rozmyšleno, co na jakém stanovišti budete pěstovat. Je ale třeba si uvědomit, že v lednu je potřeba vyzkoušet klíčivost loňských semínek. K tomu vám postačí třeba jen navlhčená vata.

Asi každý ví, že některé rychlerostoucí květiny nesnášení přesazení. Naopak pomalu klíčící a rostoucí rostliny s dlouhou vegetační dobou vyséváme už nyní. Semínku ale musíme dopřát příznivé podmínky-výživu, vlhkost, teplotu a světlo.

V prvé řadě si nachystáme pěstební substrát. Použijeme výsevní substrát, který ještě přesejeme a promícháme s agroperlitem, aby se substrát vylehčil. Navíc udržuje vodu a nedojde k uvadnutí rostlinek, i pokud je zapomeneme zalít. Na dno dáme 2 cm agroperlitu, který zadrží přebytečnou vodu, pak přijde 5-6 cm substrátu.

Na většině komerčně prodávaných semínkách najdete informaci, zda semínka mají klíčit na světle nebo ve tmě. Většinou platí, že velmi drobná semena klíčící na světle. Proto je jen pravidelně poházejte na substrát a nepřikrývejte půdou. Pokud semena klíčí ve tmě (většinou jde o sukulenty či skalničky),  kartonem uděláme mělký řádek, posypeme osivem a jemně zamáčkneme. Tím semínka  pokryjeme cca 2-5 milimetry půdy. Zaléváme zásadně rosením, aby semínka nevyplavila. Na takto připravenou misku dáme mikrotenový sáček, který nám pomůže udržet stálou vlhkost. Velmi důležitá je také stálá teplota.

Po několika týdnech začnou vylézat malé rostlinky. Až budou dostatečně silné, tak je přepícháme například do kelímků od jogurtů nebo rašelinových květináčků.

Jaká semena použít?

Můžeme použít například Kraspedii kulovitou (Cr. globosa) ze suché vazby, kdy vydrolíme semínka, která jsou schovaná v květech. Podobně můžeme použít také lobelky lobelek (Lo. erinus). Semínka voskovek, petunií či begonií raději kupte. Někdy nám ulehčí setí, pokud jsou semena obalena hmotou usnadňující klíčení. Semínka jsou pak větší a nedojde přesetí misky. Stejně tak si můžeme pomoci, pokud použijeme semínka, která jsou už od výrobce lepená na pásku. Tak dostaneme semenáčky, které porostou ve stejnoměrné vzdálenosti a nemusíme přepichovat.

Japonský topol je pravděpodobně jedna z nejrychleji rostoucích dřevin. U nás, jak již název napovídá, není původní, jeho domovinou je Japonsko, kde vznikl jako křížence dvou druhů topolů. Japonský topol má mnoho výhod. Pěstován je především pro extrémní růst, rychlé obražení při sežíznutí a nenáročnost na podmínky pěstování. Po seříznutí topol obrazí velmi rychle a ve stejné tloušťce, což umožňuje několikanásobné vytěžení.

Právě z těchto důvodů je používán pro vytápění do kotlů na biomasu, kulatiny, či štěpku. Vedle vysoké výhřevnosti nesmíme opomenout ani nízké emisní zplodiny a žádné nebezpečné sloučeniny síry a fakt, že pro  vytápění a ohřev vody pro standardní rodinný dům je k zapotřebí pouze 5000 stromků, ty se dají sklízet a štěpkovat již po pěti letech. Pokud topolem nechcete topit, lze uvažovat o velmi výhodné investici. Výkupní ceny se v době rostoucích cen paliv také šplhají nahoru. Krom čistšího kouře dostaneme jako druhotnou surovinu také čistý popel, který lze zamíchat do kompostu nebo použít jako hnojivo a „zlehčovadlo“ půdy bez předpřípravy.

Jak pěstovat japonský topol?

Využití topolů je jasné. Dokonce už víme, že jsou japonské topoly nenáročné na podmínky. Pro pěstování japonských topolů se nejvíce hodí slunné stanoviště s dostatkem vláhy. Tím se ostatně dostáváme k dalšímu využití. Topol je vhodná plodina pro rekultivaci přemokřených půd. Díky rychlému růstu se stále častěji využívá jako rychlerostoucí živý plot nebo protihluková živá stěna.

Odborníci doporučují nakoupit již narašené semenáčky v jednotlivých kontejnerech, které vysadíte zjara. V této době je velká pravděpodobnost dostatku vláhy. Většinou není potřeba žádné hnojení. Rostliny ale musíte bránit, podobně jako ostatní kulturní rostliny, proti případnému zasažení herbicidy všech druhů působnosti.

Japonský topol-fotogalerie