Príma Receptář

S pomocnými rostlinnými přípravky se na našem trhu roztrhl pytel. Zdaleka nejvyhledávanější je Lignohumát, a to zejména díky univerzálnosti jeho použití. Dá se použít na množení, jako zálivka i postřik na list. Obecně o pomocných kapalných přípravcích platí, že podporují růst rostlin, tvorbu květů, plodů a vyšší výnosy rostlin. Stejně tak je využijete i pro balkonové nebo pokojové rostliny.

V nadpise zmíněný huminovital je další z rodiny přípravků s vysokým obsahem huminových a fulvo kyselin, které mají stimulační a protistresový účinek. Další stimulační látky výrazně podporují proces fotosyntézy, která má za následek zvýšení zelené listové plochy, zkvalitnění příjmu živin a vláhy, takže dochází k celkovému zesílení rostliny a ke zvýšenému ukládání zásobních látek do plodů ovoce a zeleniny nebo do květů u okrasných rostlin.

Dále obsahuje makro i mikroprvky, jako je jod (potřebný pro činnost enzymů), bor, molybden a další. Patentované složení je obohaceno o rostlinám přístupné stříbro, které má navíc protiplísňové a antibakteriální účinky. HuminoVital se používá podobně jako Lignohumát, tedy zálivkou nebo postřikem na list v době hlavní růstu rostlin až do pozdní vegetace, nejlépe třikrát v době hlavního růstu rostlin. Zamezíte tak zbytečnému stresu, který na rostliny působí vlivem počasí, přesazování a podobně. Vekou výhodou je, že huminové přípravky lze použít spolu s hnojivy nebo s přípravky na ochranu rostlin a smáčedly. Dalším pomocným přípravkem je kapalný půdní kondicionér pro úsporu zálivkové vody až o 50%. O tomto přípravku se dozvíte více v některém z následujících článků.

Určitě je znáte nebo jste je alespoň zahlédli v obchodě – samozavlažovací truhlíky či květináče.

Ten název je samozřejmě trochu zavádějící, když nádoba sice zavlažuje, ale ještě si pro vodu sama nedojde (zatím, třeba nás výrobci něčím zase překvapí). I tak si ovšem každý dokáže představit, jak asi samozavlažovací nádoby fungují a v čem spočívají jejich výhody.

Jsou trendem moderní doby. Nemáte čas v horkém létě zalévat dvakrát denně? Je pro vás namáhavé nosit konve s vodou? Pěstujete květiny na chalupě, kam jezdíte jen o víkendu? Pak je toto řešení právě pro Vás. Výrobců, a tím pádem i výrobků pro pěstování rostlin se samozavlažováním je na našem trhu poměrně velký výběr. Zde je pár rad, jak se v nich orientovat – bohužel ne všechny totiž splňují naše požadavky a ne všechny fungují správně.

V těchto nádobách můžeme pěstovat široké spektrum rostlin jako pokojové a balkónové rostliny, letničky, trvalky, dřeviny a jehličnany menšího vzrůstu, drobné ovoce, zeleninu… Pouze suchomilné a sukulentní rostliny se k pěstování v těchto květináčích nehodí.

Jak vybírat truhlíky

Aby rostliny správně prospívaly, musí mít dost místa pro kořenový systém. Proto vybírejte nádoby s větším prostorem pro substrát. Substrát volíme hrubší, hrudkovitý, nesléhavý, který umožní přístup vzduchu ke kořenům. Ve spodní části je prostor pro zásobník s vodou. Pro truhlík o délce 60 cm je ideální zásobník asi na 3-3,5  l vody. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že i v nejteplejších letních dnech stačí vodu do zásobníků doplňovat jednou týdně. Nejdůležitější věcí je dostatečný odtokový otvor umístěný tak, aby vodní hladina nikdy nedosáhla až k substrátu. Zvlášť pokud nemáte květiny schované pod střechou a prší do nich, musí přebytečná voda volně odtékat z nádoby, aby substrát nezahníval.

Ani estetická stránka nemusí jít tentokrát stranou, protože tyto truhlíky a květináče jsou k dostání v nejrůznějších barevných variantách – namátkou např. bílá, růžová, antracit, hrášková…

Osazujeme samozavlažovací truhlíky

Domů jsme si tedy přinesli rostliny, samozavlažovací nádobu a substrát. Postup osázení bude stejný jako u klasických truhlíků. U samozavlažovacích jen prověříme, zda máme umístěné knoty. V případě, že nádoba knoty nemá (skutečně to není nutné), ale má vzlínací „šachty“, napěchujeme do těchto šachet substrát a pak už pokračujeme, jako bychom měli jakýkoli truhlík či květináč. Připravenou nádobu naplníme do jedné třetiny substrátem. Do této vrstvy můžeme přidat hnojivo s dlouhodobým účinkem. Opět doplníme substrát – do dvou třetin. Rostliny vyjmeme z květníku a jen s kořenovým balem zasadíme do nádoby. Okolo rostliny dosypeme substrát a velmi lehce přitlačíme.

Čerstvě osázené nádoby dostatečně zalijeme, poprvé pouze shora. Pokud jsme do nádoby zasadili velké, už vzrostlé rostliny, další zalévání provádíme pouze doplňováním zásobníku. Jestliže máme mladé malé rostlinky, pokračujeme v zalévání shora další 2–3 týdny a po této době začneme vodu doplňovat jen do zásobníků. Do vody, kterou naléváme do zásobníků, je možné přidávat i hnojivo, pouze volíme nižší koncentraci.

Snad jsem vám v krátkosti pomohla s výběrem nádoby a několika radami přispěla k úspěšnému pěstování. Přeji mnoho pěstitelských úspěchů, Laďka Pohanková, plastia.cz

Ceny semenáčků a různých druhů listnatých keříků jsou čím dál tím vyšší, a proto se mnoho z nás uchyluj k vlastnímu množení. Velmi oblíbené je hřížení, kdy větévku ohneme k zemi, přichytíme drátem a necháme zakořenit. Pak už jen stačí větévku odstřihnout od matečné rostliny a na konci léta přesadit na budoucí stanoviště.

Ovšem velmi oblíbeným způsobem rozmnožování j také řízkování, které se provádí podle druhu rostliny buď z bylinných, polo či zcela vyzrálých řízků. Zejména u dřevin se téměř neobejdeme bez stimulátoru.

Ovšem nyní se na našem trhu objevuje naprostá novinka-stimulátor s aktivním stříbrem s antistresovým účinkem. Jde o přípravek Harmonie stimulátor, který se používá pro dobré a rychlé zakořenění mladých, ale také vzrostlých rostlin. Tím podporuje fotosyntézu-růst rostlin, tvorbu květů a samozřejmě také plodů. S tím souvisí také vyšší výnosy. Použití přípravku zvyšuje odolnost proti stresovým faktorům zapříčiněných nevhodnými klimatickými podmínkami, ale díky obsahu aktivního stříbra má také pomocný fungicidní účinek.

Přípravek je vhodný i pro regeneraci rostlin a dokonce také trávníků po různých druzích poškození (sucho, mráz, zasažení herbicidy). Přípravek je vhodný pro máčení semen před výsevem a kořenů rostlin před výsadbou. Rovněž lze zálivkou nebo postřikem podpořit mladé rostliny těsně po výsadbě i po celé vegetační období. Přesné ředění přípravdku najdete v příbalové informaci. Jedná se o ředění 10-50 ml / 1 l vody.

Je samozřejmě nevyhnutelné po zimním strádání podpořit vegetační bujení také u pokojových rostlin. Jistě nám dáte za pravdu, že klasické hnojení NPK je již dávno překonáno. V dnešní době máte možnost koupit různé druhy hnojiv v tyčinkách, které se bezproblémově dávkují a jejich účinnost je dlouhodobá. Mnoho z nás ale nedá dopustit na klasická vodorozpustná kapalná hnojiva. Novinkou ve hnojení pokojovek je řada hnojiv Fantazie, které krom základních rostlinných živin obsahují také stimulační látky (mořské řasy a huminové látky).

Rostliny hnojené těmito inovativními hnojivy mají krásnou barvu listů (stimulační látky zvyšují obsah chlorofylu v rostlině) a jsou odolnější vůči stresu (nevhodné podmínky, stres z přesazení). Přípravek se dá používat klasicky, spolu se zálivkou v ředění 20 ml přípravku na 1 l vody. V polovičním ředění lze celoročně použít jako postřik.

Cibulnaté a hlíznaté rostliny jsou na našich zahradách velmi oblíbené. Zejména cibuloviny, které ohlašují příchod jara. Dnešní článek by si měli přečíst všichni, kteří podlehli kouzlu narcisů.

Narcisy jsou samozřejmě původem botanické druhy (jde o čeleď Amarylidaceae), které se pěstují mnohem složitěji, ale zejména mezi sběrateli mají nezastupitelné místo (původním středomořským druhem je světle žlutý Narcissus triandrus a Narcissus romieuxii). Ti, kteří pěstují narcisy pro jejich překrásné květy nebo vůni se zaměřují zejména na šlechtěné odrůdy, kterých jsou tisíce. Hlavní zemí, kde dochází k neustálému křížení narcisů a samozřejmě také tulipánů, patří Holandsko. Sem se také mnoho zahrádkářů vydává na burzy květin, aby měli novinky hned následující sezónu na své zahrádce.

I u nás už ale můžete pořídit velké množství různých druhů narcisů od miniaturních (skalkové narcisy) až po obří, které dosahují výšky téměř jednoho metru. Rovněž se jedná o různě rané odrůdy. Vaše záhony tedy mohou být rozkvetlé od konce zimy až do počátku léta. Stejně tak běžně v zahradnictvích, květinářství i hobby marketech seženete hrnkové narcisy, které přinesou jaro i do interiéru. Nedají se pěstovat jako pokojová rostlina, po odkvětu je zasaďte na záhon.

Jak pěstovat narcisy

Pěstování narcisů je velmi jednoduché a hodí se pro všechny, kteří mají problém s podzimním vyndáváním vymrzajících rostlin. Vždy ale mějte na paměti, že jsou zejména jejich cibule velmi jedovaté. Na jaře nebo na podzim koupíte cibule. Vždy alespoň 5 kusů od jedné odrůdy. Cibule vysazujeme buď do sázecích košíků, nebo můžeme jednoduše udělat košíčky z pletiva. Zabráníme tak nechtěnému vykopání cibulí nebo jejich poškození hlodavci. Nebojte se narcisy kombinovat s jinými cibulovinami, ale lze je vysázet i do trávníku nebo rozzářit trvalkový nebo jehličnanový záhon.

Co se podmínek týče, narcisy snesou klasickou zahradní půdu, ale ideální je humózní na živiny bohatá půda. Nikdy nehnojte čerstvým hnojem, ale vždy jen uleželým kompostem nebo organickými hnojivy. Velmi důležité ale je vysadit je na slunné stanoviště. Při nedostatku světla narcisy nekvetou. Vyšší druhy jsou vhodné i k řezu. Vzhledem k vylučování jedovatého slizu do vody je nekombinujte s jinými květy.

Výsadba narcisů

Nejlepší je narcisy vysazovat koncem září. Není ale problém ani jarní výsadba. I zde platí pravidlo, že cibule vysazujeme stejně hluboko, jako jsou vysoké. Narcisy tedy vysazujeme do hloubky 10-20 cm. Pod cibulemi půdu dostatečně zkypříme. Každé cibulce dopřejeme prostor alespoň 5-15 cm (podle velikosti cibule). Dbáme na to, abychom pravidelně odstraňovaly odkvetlé stvoly, jinak by rostlina dávala energii do tvorby semen a ne do růstu a dělení cibule. Starší cibule se totiž samovolně dělí a tím se narcisy rozmnožují.

Odborníci nedoporučují dceřiné cibule násilím oddělovat, vždy počkejte, až bude cibule zcela vyvinutá. Listy odstraňujeme po úplném seschnutí. Narcisy mohou být napadeny háďátkem, takže není na škodu cibule před výsadbou namořit. Poměrně častá je i cibulovka narcisová (Merodon equestris, narcisová moucha), jejíž larvy vyžírají vnitřky cibulí. Ochrana je formou přikrytí půdy v létě pomocí netkané textilie nebo ušlápnutí půdy v okolí cibulek ihned po jejich zatáhnutí.

Druhy narcisů

Jak již bylo řečeno, máte možnost pěstovat opravdu nepřebernou škálu variací narcisů. Mohou mít květy jednotlivé nebo v květenství a velikosti květů od 2 do 10 cm. Krom jednotlivých kultivarů můžete vybírat i podle skupin narcisů, mezi nejznámější patří trubkovité, dlouho či krátkokorunné, plnokvěté, límcové, motýlokvěté, Cyclamineus narcisy (Narcissus Jumblie), Tazetta hybridy (Narcissus Pride of Cornwall).

Klasikou je narcis žlutý (Narcissus pseudonarcissus) a narcis bílý (Narcissus poëticus). Mezi velmi rozšířené jednoduché druhy patří Narcissus Passionale, Narcissus Fortune, Narcissus Ambergate. Pokud vás zaujaly plnokvěté druhy, pořiďte si Narcissus Irene copelnad či Narcissus Tahiti. Do trávníku jsou vhodné Narcissus asturiensis a Narcissus minor. Do skalky vysaďte Narcissus bulbocodium nebo třeba Narcissus rupicola.

Kamélie japonská (Camellia japonica) je bezesporu jednou z nejkrásnějších pokojových rostlin. Pochází z východní Asie, kde jde až o 3 metry vysokou dřevinu. Carl Linné jí dal jméno po brněnském botanikovi J.J. Kamelovi, který působil na Filipínách. Podobně jako čaj pochází z čeledi Theaceae.

Její domovinou je východní Asie a pěstování ale vyžaduje nemalé zkušenosti, jedině tak se můžete radovat z krásných, pevných, různě barevných květů. Květy mohou být v závislosti na odrůdě různě velké, jednoduché, ale také plnokvěté. Dočkáme se jich během zimy nebo na začátku léta. Krom květů má kamélie ozdobné také listy, které jsou tuhé, tmavě zelené.

Pěstování kamélie

Kamélie se nehodí do přetopených panelákových bytů. Má totiž ráda chladnější vzduch s vyšší vzdušnou vlhkostí. Toho můžeme docílit pravidelným rosením nebo umístěním květníku na masku s vodou a oblázky (květník se nesmí přímo dotýkat vody). Na zvýšenou vlhkost dbejte především v období nasazování poupat. Suchý vzduch je totiž základní příčinou opadávání ještě nerozvitých poupat. Pokud rostlina pouští poupata, je to způsobeno výkyvy v teplotách nebo ve vlhkosti vzduchu také při nevhodné zálivce. Proto se nedoporučuje rostlině měnit stanoviště. Aby květy vydržely co nejdéle, nesmí rostlina přeschnout, také potřebuje teplotu maximálně 16 stupňů. Během vegetace přihnojujeme běžnými hnojivy na pokojovky, které nemají vysoký obsah vápníku.

Doma ji umístíme na světlé místo s rozptýlenými paprsky. Postačí záclona v okně. Od jara do podzimu je vhodné letnění. Když je deštivo, dbáme na to, aby rostlina nebyla přemokřená.

Co se substrátu týče, kamélie nesnášejí vápník. Substrát by tedy měl být kyselejší, do pH 5,5. Toho docílíme buď nákupem speciální zeminy pro kyselomilné rostliny, nebo smícháme zahradní zeminu s hrabankou a rašelinou v poměru 1:1:1.

Po odkvětu necháme zeminu vždy mezi zálivkami řádně vyschnout. V této době kamélii přesazujeme. Květník vybíráme jen o trochu větší, než byl původní. Když rostlina dosáhne velikosti, která nám vyhovuje, už k přesazování nepřistupujeme. Stačí jen každý rok vyměnit svrchní vrstvu substrátu.

Řez a množení kamélie

Vzhledem k tomu, že v našich podmínkách jsou kamélie v podobě poměrně kompaktních keříků, odborníci nedoporučují žádný řez nebo jen u velmi starých keřů. Co se rozmnožování týče, kamélie množíme vrcholovými nebo stonkovými polovyzrálými řízky, které odebíráme během léta. Řízky moc dobře nekoření, proto použijeme stimulátor. I tak začínají řízky kořenit až cca za 3 měsíce s úspěšností cca 30%. Řízky napícháme do kyselejší půdy, kterou smícháme s pískem. Nádobu následně zakryjeme průhledným víkem nebo folií.

Choroby a škůdci kamélií

Stejně jako ostatní pokojovky, jsou kamélie náchylné na napadení sviluškami a mšicemi. Zdaleka nejběžnější je ale napadení červci, proto čas od času zkontrolujte spodní stranu listů. Kamélie dále trpí houbovými chorobami, padlím, ale i různými virózami.

Na ochranu zahradních rostlin jsme si již během let zvykli. Všichni, kteří se snaží rostliny proti chorobám či škůdcům ochránit bez chemických přípravků většinou nevypěstují vůbec nic. Zejména v jarním období ale musíme myslet i na naše pokojové rostliny, které se proti některým škůdcům dokáží je n těžko ubránit.

Škůdců na pokojovkách si většinou všimneme až v době, kdy jsou v nejčastějším případě svilušky a mšice, velmi rozmnožené. Právě tito dva škůdci napadají snad všechny pokojovky a samozřejmě také všechny balkonovky, ale také ovocné stromy a další venkovní rostliny. Nejnáchylnější jsou rostliny s měkkými stonky a listy.

Svilušky

Sviluška chmelová (Tetranychus urticae) patří do rodiny roztočů, kteří vysávají živiny z cévního systému listu. Následně se na rostlině objevují první příznaky, jako jsou žluté skvrny na listech a jejich postupné usychání. Po dostatečném rozmnožení si tito roztoči tvoří na spodní straně listů jemnou pavučinu. Ta slouží pro transport těchto miniaturních, okem viditelných roztočů. Nové výhony jsou zakrnělé, listy hnědnou a zasychají.

Svilušky se rozmnožují vajíčky, která přezimující naoranžovělé samičky kladou několikrát za rok (mohou mít až dvacet generací) na listy. Sviluška je dospělá během 15ti dní. Zejména pokud mají vhodné podmínky, které jsou shodné s pokojovou teplotu i vlhkostí, se rozmnožují velmi rychle. Svilušky mají mnoho generací do roka. Ve vytápěných prostorách se rozmnožují rychle a celoročně mohou mít až dvacet generací.  Odborníci doporučují obzvláště náchylné rostliny velmi často prohlížet, protože včasná indikace výskytu je pro boj se sviluškou velmi důležitá. Následně můžeme použít chemické postřiky proti roztočům, tzv. akaricidy. Přirozenými nepřáteli, kteří jsou využíváni v biologickém boji, jsou draví roztoči čeledi Phytoseidae.

Mšice

Mšice (Brachycaudus) jsou na rozdíl od svilušek škůdci postřehnutelné lidským okem. Jedná se totiž o několik milimetrů velké škůdce, kterých je stovky různých druhů. U nás je nejrozšířenější mšice broskvová, chmelová, hnízdotvorná, jitrocelová, maková, rybízová, skleníková a další. Všeobecně ale platí, že jde o savý hmyz, který oslabuje venkovní i pokojové rostliny. Společným znakem také je rychlý cyklus rozmnožování. Venkovní rostliny chráníme většinou v období největších náletů v květnu, pokojovky stříkáme insekticidy v jarním období. Proti mšicím se dobře osvědčil i biologický boj-přirozenými nepřáteli jsou slunéčka, larvy pestřenek, zlatooček, nebo třeba entomopatogenní houby.

Jak rostliny ochránit?

V prvé řadě musíte rozeznat, jaký škůdce napadl vaše rostliny a podle toho následně zvolit zvolit vhodný ochranný postřik. Jak již bylo řečeno, proti sviluškám používáme akaricidy, proti mšicím insekticidy. Velmi důležité je také přečtení příbalové informace v balení postřiků. Důležité je vhodné naředění a také opakování postřiku, aby postihl všechny vývojová stádia škůdců.

Proti mšicím většinou postačí jeden postřik, ale proti sviluškám musíme provést tři postřiky vždy po několika dnech. Odborníci doporučují použít smáčedlo (např. Silwet Star), které přidáte v malém množství přímo k postřiku. Chemický roztok pak lépe ulpívá na rostlinách a je odolnější proti smyvu deštěm. Vhodným přípravkem proti mšicím je Mospilan 20 SP. Jde o systémově účinný insekticidní postřik s účinnou látkou Acetamiprid ve formě ve vodě rozpustného prášku určený k hubení především mšic a molic.

Proti sviluškám používáme akaricidní pří selektivní kontaktní přípravek Nissorun 10 WP. Jde o přípravek ve formě dispergovatelného prášku k hubení svilušek na pokojových i venkovních rostlinách. Rostliny stříkejte vždy v rukavicích, ve venkovním prostředí. Tento acaricid se vyznačuje dlouhodobým specifickým účinkem (účinek v porostu až 70 dní) raná vývojová stádia svilušek. Na dospělce působí nepřímo, nehubí je, ale sterilizuje-právě proto je důležitý několikanásobný postřik, který ovlivní všechny generace svilušek. Zasažené svilušky následně kladou sterilní vajíčka, čímž nehrozí další generace. Přípravek navíc snadno prochází listy (tzv. translaminační účinek) a hubí vajíčka i na spodní straně listů. Nissorun lze použít i jako kombinaci s biologickým bojem, protože škodlivě neovlivňuje již zmíněné dravé roztoče Phytoseidae.

Begónie jsou svým tvarem i barvou listů či květů krásným doplňkem interiérů nebo balkonů. Jejich rod má stovky druhů, patří do čeledi kysalovitých a doma jsou v tropech a subtropech. Od toho se samozřejmě odvíjí i podmínky, které bychom jim měli dopřát. A odkud vzaly tyto překrásné rostliny název? Jejich jméno pochází od francouzského botanika, Michaela Begona.

Dělení begonií

Základní dělení begonií je na begonie okrasné květem a listem. Begonie okrasné květem jsou hlíznaté druhy, které milovaly už naše babičky. Právě nyní je ta správná doba pro jejich rychlení. Sázíme totiž výhradně narašené hlízy, protože jen tak se včas dočkáme krásných květů.

Begonie okrasné listem jsou klasickými pokojovými rostlinami a řadí se většinou mezi oddenkaté begonie. Hlavním zástupcem je hybridní begónie Rex (Královská begónie), která má mnoho variet. Většina z nich má krásně barevné zubaté listy. Listy mohou být různých barev i povrchů od hladkých až po chlupaté. Třebaže se jedná o pokojovky, mají rády letnění. Ve stínu je dokonce můžeme vysadit i na záhon, kde mají půdopokryvný charakter. Pokud pokojová begonie kvete, má malé nenápadné květy, které se objevují v průběhu jara a léta, tedy v období největšího vegetačního růstu.

Květy ale doporučujeme odstranit, aby neubíraly sílu listům.

Pěstování pokojových begónií

Begónie ozdobné listem vyžadují rozptýlené světlo. Nikdy je neumisťujte přímo na okno. Velmi důležitá je také vyšší vzdušná vlhkost. Té docílíme tak, že květináč umístíme do větší misky s vodou a drenážní vrstvou. Voda se odpařuje a ovlhčuje vzduch. Květináč nesmí být přímo ve vodě. Většina pěstitelů se shoduje na tom, že begonie není vhodné rosit. Co se zálivky týče, vždy zaléváme zespoda. Zaléváme pokud možno převařenou odstátou vodou v létě dvakrát týdně (jednou za 14 dní přidejte trochu vodorozpustného hnojiva), v zimě asi jednou za 10 dní. Přemokření může způsobit kořenovou hnilobu, proto musí mezi zálivkami substrát proschnout. Begonie všeobecně nesnášejí hnojivo nebo balzám aplikovaný na listy. Begonie nasnáší průvan a teploty po 16 stupňů. Rostlina potřebuje lehčí, humózní substrát. Do květníku nezapomeňte umístit drenážní vrstvu.

Množení begonií

Begonie ozdobné listem se rozmnožují velmi dobře listovými řízky. Zdravý list uřízneme bez řapíku. List po obou stranách seřízněte a následně ho rozdělte na asi 3-5 cm vysoké řízky (viz obrázek). Každý z řízků musí mít středovou cévu. Širší hranou zasuňte řízek asi z ½ do navlhčeného písku, překryjte průhledným víkem nebo igelitem a dejte na teplé místo.  Starší rostliny postupně odumírají, proto si nezapomeňte rostlinu průběžně množit.

Choroby a škůdci

Protože se nám hromadily dotazy na problémy s pěstováním, pokusíme se na všechny odpovědět v následujících řádcích. Pokud se začínají begónii svinovat listy nebo na koncích usychají (poslední obrázek), přeneste rostlinu do chladnější místnosti a více zalévejte. Pravděpodobně šlo o chybu v umístění rostliny na přímém slunci. Pokud je rostlina naopak v příliš chladné místnosti, začnou jí opadávat listy.

Malé listy nebo listy nevýrazně zbarvené jsou příznakem napadení škůdci. Listy dobře prohlédněte, a pokud se na nich objevují drobné pavučinky, použijte postřik proti sviluškám. Svilušky také nesnášejí vodu, rostlinu často roste. Pokud rostlinu zrovna přesazujete a na kořenech se objevují novotvary (nádory), je rostlina napadena háďátkem. Proti tomuto škůdci neexistuje účinná obrana a rostlinu musíme zlikvidovat. Stejně tak není pomoci, pokud listy začnou žloutnout. Tento příznak je průvodním jevem nemoci s názvem virová mozaika.

Zima bude za chvíli za námi a my budeme řešit jarní zahrádku. Rostliny musíme po zimě trochu nabudit a podpořit je v růstu. Právě k tomu slouží zásobní hnojiva, která působí po dlouhou dobu. Většinou je do půdy zapravujeme na začátku vegetace a oni živiny do půdy uvolňují postupně, v průběhu celé vegetační doby.

Mezi taková zásobní hnojiva můžeme řadit dlouhodobě působící organická hnojiva, ale také fosfátová skla, která jsou doslova fenoménem posledních několika let. Fosfátová skla jsou velmi vyhledávanými dlouhodobými hnojivy zejména pro šíři použití. Zdaleka nejvíce je ale využijete při hnojení okrasných balkonových rostlin. Při jarním sázení nebo přesazování jednoduše přimícháte krystalky hnojiva do substrátu. Nebudete muset řešit přihnojování každý týden a navíc se nemusíte obávat zasolení substrátu a přehnojení rostlin. Hnojivo není rozpustné ve vodě, chytře se uvolňuje postupně přesně tak, jak rostlina potřebuje (živiny se uvolňují vlivem kořenových kyselin). Fosfátové sklo zásobuje rostliny potřebnými minerálními, což zvyšuje jejich odolnost. Rostliny budou odolnější proti vyschnutí i přemokření, zvyšuje se ale jejich odolnost i proti nemocím a škůdcům.

Krom balkonu použijete fosfátová skla i na zahradě. V období přelomu března a dubna je zapravíte ke kořenům jahod. Použijeme poměrně malé množství, a to 10-15 g/m2. U okrasných i ovocných dřevin použijeme množství 20-50 g/m2. Komplexu makro a mikroprvků ve formě fosfátových skel lze využít i pro zeleninu, trvalky, akvarijní a vodní rostliny. Používá se všeobecně ke zvýšení a regeneraci přirozené úrodnosti půdy.