Asplenium nidus: sleziník jak hadí jazyk

Zajímavě rozeklané listy má tento sleziník. Navíc, při dobrých podmínkách mohou listy dorůstat až půlmetrové délky, podobně jako ve své domovině v Asii nebo Austrálii.  Pěstování není náročné, pokud jí dopřejeme trochu vlhkosti a dáme na místo, kde nebude průvan.

V pralesích roste epifyticky na stromech na stinných místech, ve vlhkých nebo mlžných pralesech. Tam dorůstá opravdu velkých rozměrů, výjimkou nejsou ani více než metrové listy.

Rozčepýřená kapradina, která výborně roste i v paneláku

Ačkoliv je sleziník kapradina, patří k těm několika málo kapradinám, které lze celkem s úspěchem pěstovat i v sušších místnostech a bytech. Je samozřejmě vděčný za občasné porosení a udržování vyšší vzdušné vlhkosti, ale celkem bez problémů snáší i suchý vzduch.

Sleziníků je více druhů – některé mají rovné listy, jiné mají zpeřené okraje či rovné listy a rozčepýřené konce.  Dokonce existuje i velkolistá varieta Aspelnium nidus „Fimbriatum“, která má až monstrózní vzrůst a zkadeřené listy.

Světelné podmínky: stinné místo

Nejkrásněji vám poroste sleziník na stinném místě či v polostínu. Severní okno je ideální. Nesnáší sluneční světlo a přímý svit. Na přebytek světla nebo slunce reaguje hnědnutím listů.

Teplota: pokojová teplota

Na teplo není sleziník náročný a dobře si vystačí s tím, co mu nabízí běžná domácnost, kolem 20°C.  Jen v zimním období si dejte pozor na chladné chodby, při teplotách pod 15 °C mu začínají také hnědnout  a odumírat listy.

Vlhkost: hodně měkké vody a občas porosit

Sleziník má potřebu zvýšené vlhkosti vzduchu i kořenového balu. Navíc je vhodné používat měkkou dešťovou vodu, kterou snáší lépe. V nejhorším případě nechte vodu na zálivku alespoň několik dní ustát. Stejně tak je měkká voda lepší na rosení listů, protože nezanechává bílé skvrny.  Zalévejte tedy pokaždé, když kořenový bal začíná osychat a čas od času, několikrát týdně rostlinku poprašte vodou z rozprašovače.

Hnojíme méně, než jiné pokojové rostliny. Pouze jednou až dvakrát za měsíc slabým roztokem hnojiva na listové rostliny. A to jen v období od dubna do srpna.

Množení je velmi těžké a v domácích podmínkách se pravděpodobně nepodaří. Aspelnium množíme ze spor na spodních stranách listů, ale toto piplavé pěstování vyžaduje speciální vzdušnou vlhkost a stálou teplotu.  Pro nový sleziník do party pokojových rostlin tedy raději do květinářství.

Přesazování: zřídka a do propustné zeminy

Díky nízkým nárokům na živiny i prostor pro kořeny, sleziník roste na stromech ve skromných podmínkách v podstatě jako takový rostlinný „parazit“, si nemusíme moc lámat hlavu s přesazování, a jak bylo už výše řečeno, ani s hnojením.  Stačí přesazovat jednou za tři roky do květináče jen o málo většího, než byl ten původní. Sleziník sázíme do směsi rašeliny, listovky a písku. Zemina musí být dobře propustná, proto nezapomínáme na dobrou drenáž. Nesnáší mokro „u nohou“, takže také dbáme na to, abychom po zalití vylili případnou vodu z misky.

Na škůdce bez chemie

Jednu nevýhodu sleziník má. Velmi špatně snáší chemické přípravky na svých listech a tak na něj nikdy používáme lesk na listy, vyššího lesku dosáhneme jenom otřením vlhkou měkkou houbičkou nebo osprchováním.  A to samé platí i o boji proti škůdcům. Na křehkých listech si rády pochutnávají mšice nebo červci. Proti nim se dá bojovat jenom mýdlovou vodou, kterou rostlinu postříkáme. Necháme pár minut působit a potom další sprškou mýdlovou vodu smyjeme. V případě napadení puklicemi, škůdce seškrábneme a postižené místo potřeme štětečkem namočeným v lihu.

A na závěr jedna dobrá rada. Sleziník je nádherný a majestátný. Dopřejte mu dostatek prostoru, aby se křehké listy mohly volně rozkládat do prostoru. Uvidíte, že toho využije a brzy Vás zahrne svou svěže zelenkavou krásou.